Tak my je viděli u Vltavy 😀 Jinak jako dítěti mi nevadilo vůbec nic, teď pavouci
@ffiinnkkaa mě třeba docela překvapilo, jak jsou velké - vždycky jsem si myslela, že jsou mnohem menší🙂
Když jsem byla malá tak taťka nutrie choval. Dokážou dorust velký váhy a když kousnou tak to je něco, dokážou prokousnout dlaň.
@moncakolarova já se jí právě trošku bála, byla fakt velká a ta zubiska byla dost velká. A pořád za mnou lezla 😂
@moncakolarova já si to jako myslela, že po mně nejde, ale... přece jen člověk občas neví, co od neznámých zvířátek očekávat. Tahle/nebo tenhle byla/byl snad větší než Tobi😎
@moncakolarova já je vždy koupala venku ve vaničce 🤣
Já se bojím ptáků 🙈 jak to má zobák a peří, tak zdrhám, nikdy bych to peří nemohla pohladit. Brrrr. Ale mi třeba vadí i samotné peří, třeba v polštáři 🙈
Jinak já nedávám pavouky , ale strašně bych si chtěla pohladit netopýra, což vyzni v této situaci divně
Já se bojím drůbeže 😂 jsem schopna slepice obcházet na kilometry daleko.
Nedávno jsem s Bublisou při prochajde kolem rybníka potkaly labutě, fakt voprsklé labutě, co vylezly na břeh a stradovaly si to k nám. Tak jsem popadla Emm a říkám ji: “neboj Emmi, ony ti nic neudelaji, jsou jenom zvedave” a Bublisa řve na cele kolo: “ale já se jich nebojiiiiiim” 🤣🤦🏻♀️
Já se bojím ryb. Proto se nemůžu koupat v rybníku, úplně se děsím toho, že se o mě nějaká otře. Třeba takový sumec, to už bych snad líp nesla žraloka. A pak mě děsí chlupatý housenky. Naopak bráchovi sklípkani, který mu zdrhli a já je našla spokojeně chycené na svých svetrech ve skříni, mě nerozhodili 🙂
A co nesnesu ani na obrázku, jsou stonozky a mnohonozky 🤢
Myši, krysy, potkani 😯🙈😱 ...ani.k.nutrii bych se nepriblizila !! Vim co dokazi udelat třeba psovi .
.. jinak.jsem tez zviratkomil ❤
Pavouky... Od malička jakmile vidím pavouka tak ztuhnu a nejsem schopná se hnout. Pamatuju si na jednu noc kdy jsem šla na záchod v noci (bylo mi asi 15) a při cestě zpátky jsem ho spatřila před práhem mého pokoje. Já tam stála jak socha, hypnotizovala jsem ho, nebyla jsem schopná ničeho. Měla jsem bosý nohy, bylo to v zimě takže mi byla na nohy fakt zima, pantofle leželi cca 30 cm od něj a prostě ne. Nevzala jsem si je. Taťku naštěstí probudilo tenkrát světlo z chodby tak přišel co se děje. Vzal pantofli pavouka zabil a bylo. Jak dlouho jsem tam stála fakt nevím, ale myslím že dlouho. Já prostě ztuhnu, čučím na něj a nejsem schopna jít pro něco čím bych ho v tu chvíli zabila. Díky bohu že v bytovce jsem pavouka ještě neviděla a to už tam bydlím přes 3 roky. Noční můra pro mě je když jsem u našich na baráku a musím tady spát víc dní protože hlídám psa. To sedím večer u televize a koutkem oka pořád mám tendenci pozorovat podlahu zda se někde neobjeví. Co bych v tu chvíli dělala když bych tu byla sama netuším. Musím zaklepat (ťuk ťuk) že zatím dobrý 😂



Pavouci a hmyz celkově. Ať už lítá, nebo leze:D pokrok je jen v tom, že to už nevrazdim, ale obloukem se vyhýbám, nebo vynáším ven 🙂 radši toho hada 😂👌