já tohle taky nepochopím. My tedy máme kočku, ale je to vlastně to samé. Měli jsme ho ještě před dětmi a beru ho jako moje třetí dítě. 🙂 Neumím si představit, že by šel po narození dětí z domu. Holt každý to má jinak a je mi pak těch zvířat líto. ☹ Asi je tolik ti páníčci nemilují, když se jich pak zbaví....☹
My máme kočku a taky jsem se setkala s názorem, co s ní budeme dělat. Můj táta mi dokonce řekl, že jestli dítěti ublíží (byla jsem na začátku těhotenství), tak má v autě kudlu. Neskutečně se mě to dotklo a od plic jsem mu vyjasnila meze. Kočku jsme měli jako první, brala jsem ji jako své dítě a on mi ji chtěl kuchat... No ale skutečnost je taková, že kočka malou nemusí a vyhýbá se ji, ačkoli malá by ji chtěla muchlat. Sem tam má sice škrábanec, když ji zažene do kouta, ale takový je život. Miluju je obě...
Presne tak....nedavno me vynadala kamaradka,ze necham malou sahat na Laru a lozit po ni. Lara je strasne hodna,necha si libit taky vse,ale samozrejme jak ji nala zacne sahat na oci,tak ji ruce presmerujeme a Laru pohladime. Nedala bych ji pryc. Je to moje prvni ,,chlupate,, mimino.
my máme dva. Rozumím🙂 Bohužel manžel s příchodem dětí také otočil a nejraději by je daroval dobrým lidem... Já jsem kategoricky proti, protože, ač mi někdy pijou krev (kdo má pejsky asi taky zná 😀), tak jsou to prostě členové rodiny a děti je zbožňují. Zejména nejmladší... Mrzí mě, že to muž má takhle, on sám neví, co se stalo, prostě se to v něm zlomilo :( Po příchodu dětí je mu lezou na nervy. On je hodný člověk, vždycky měli pějsky, vždycky je měl moc rád, staral se, venčil, koupal, česal, pomazlil se. Ale, pravda, nikdy nevěděl, co je to mít vlastní mládě🙂 Co jsou děti už je nedokáže mít tak rád. Jeho samotného to občas mrzí, protože nerozumí sám sobě. Takže ano, opravdu někdo může udělat naprosto nečekané rozhodnutí.
Tak já mám kočku, a také jsem zaslechla, že by jsme jí měli dát pryč, že kočka nepatří k těhotným s uz vůbec ne k malým dětem, že je to špinavé a nevychované zvíře. Přitom naše micina je šíleně čistotná, ven nechodí, protože se bojí, na linku neskáče, protože to neumí 😂 Nechápu lidi, proč se zbavují svých mazlíčků, jen proto že mají děti. Proč si teda mazlíčky pořizují, když ví, že jednou budou děti a nebudou je chtít mít zároveň.
My jsme před dětmi žádné zvíře doma neměli, takže jsme tohle nemuseli řešit. Pryč bychom ho asi nedali, ale určitě bych si psa nebo kočku k dětem nepořídila. Ven ano, do bytu ne. Nemusím mít doma všechno vydesinfikované, ale když vidím fotky, jak pes olizuje miminko 🙈 jsem toho názoru, že zvířeti nikdy nemůže člověk na 100% věřit a já bych psa samotného s dítětem nenechala. Ale nikdy to u nikoho nekritizuju, je to každého věc ☺
@zuzineckah ano, tento argument chápu, muž, co se syn narodil, je taky vic ochranářský. Občas vyhrožuje, že kočku vyhodí, ale to je spíš způsobeno tím, že jí syn občas hodně trápí a ona už je z toho na nervy a občas se ožene po něm, ale spíš uteče a zaleze si.
@mimi1004 já bych prostě naší kočku nedokázala dát pryč, máme jí od kotěte, co jsem se s ní natrapila, vypiplala si jí, 48 hodin jsem byla vzhůru, protože měla komplikace po kastraci a nedokázala se ani najíst ani napít. Je to moje micina a já ji prostě nedám. Navíc ona se strašně moc bojí cizích a v klidu je jen se mnou a mužem. Vím, že kdyby šla pryč, tak by straně trpěla, a možná to i nezvládla.
Ja si teda nedovedu predstaavit, ze nekoho napadne dat mazlicka pryc. U nas jsou holky nejvetsi partacky a dokonce i kocka si s malou chodi hrat 😊
Ale striktně dbám na to, aby malá našemu prvorozenému (myšleno pes) neublížila (omylem). Především proto, že nesnáším, když děti zvířata tahají za uši, prstikama sloubaji do oci. Prostě v ní buduji, že je to živý tvor a tak se k němu musí chovat. Není to žádná hračka. A samozřejmě je nutné jejich hrátky hlídat, aby hafan omylem malou nesekl drápkem. Přijde mi minimálně dost rozporuplné, když lidi dávají pryč psy, protože vyjeli na děti, ale už neřeknou to b) - že dítě se k psovi chovalo jak k věci. Myslím, že většina psů dá jen na jevo, že se mu něco nelíbí a je jen na rodičích, aby to pak korigovali.
@martina754
@jujatko
@apacheee
teda holky, máte opravdu krásné pejsky😍 my máme bišonky👍
@zuzineckah u nás to byl taky muž kdo přišel, že si pořídíme mazlíčka, akorát blbé je, že pořádně ani neví co syn provádí kočce a pak se není čemu divit, že jí čas od času dojde trpělivost a prostě se ožene. Ale muž si zanadává, povyhrožuje a je klid a když stále vyhrožuje, že půjde kočka pryč,tak, mu na to řeknu, že si teda nepřeji, aby pes od tchýně byl se synem v jedné místnosti ( mužův miláček než jsme se sestěhovali k sobě), protože ten pes je narozdíl od naší kočky už starý, protivný a už se několikrát ohnal a stípnul malého do nohy, zadku. No a hned je ticho, když toto vytáhnu.
@jujatko vždycky jsme měli doma (na zahradě) psa. Jednou mě kousnul babiččin pes do ruky a po ošetření jsem ještě dostala přes zadek, protože jsem mu dělala co jsem neměla (vytahovala jsem mu hlavu z pytle granulí, kam se nedopatřením dostal. Na pejsky se při jídle nesahá, budou si jídlo bránit).
Sami jsme si pořídili do bytu stěně když byl malému rok. Velmi rychle se z nich stali parťáci a já jsem ráda, že jsem synovi mohla pořídit toho nejlepšího kamaráda.
My teda doma zvíře žádné nemáme, ale tohle by mě teda opravdu nenapadlo. 😀 Jednou je doma, tak je doma. Než se Marťa narodil, taky mě nenapadlo, že půjde Ráďa z domu.. a to je, asi taky stejně jak ten psík, občas divoký, hlučný a nedává pozor.. 😀 pardon za takové přirovnání.. jen by mi to asi přišlo úplně automatické zachovat domácnost tak, jako běžela před narozením miminka. 🙂
Unas to bylo to samy s kockama a potkanama.....
@paajus Tak to drive chodivalo bezne. Pamatuji si, jak jsem spadla v listopadu do vody, protoze jsem se houpala na houpacce na vodou - uz jsem se nedouhoupla na breh. Bylo mi 7 let. Nasi delali na baraku, nemeli cas. Tak jsem sla sama. Prisla jsem zpatky mokra jak slepice a od taty jsem dostala na zadek 🙂 Myslim, ze nasledky to na mne nezanechalo 🙂
Vidim to stejne nase zofinka je julincina partacka uz co byla v brisku ndala bych ji ani muz a chranime i ji aby ji mala nechtene neublizila jsou to lasky
Taky bych ji nedala pryc, ale zhruba do roku jsem malou ke kocourovi nepoustela, je to morous, naucila jsem ho spat na parapetu, ma tam svoji hunatou decku, od jara do podzimu travi hodne casu venku, v zime spi na svem okne, horsi to bylo s jidlem, ale to uz jsme snad zvladli...
Veru, jak já s tebou jen souhlasím (na 1000%) 🙂 Když jsem čakala malou měli jsme velkého černého knírače (narodila se, když mu bylo 9let). Nikdy na ni nezavrčel, opatroval ji a dával mi vědět, že je vzhůru. Byl úžasný... a NIKDY by mě nenapadlo ho dát pryč jen proto, že do rodiny přibude miminko (a že se mě lidi ptali taky hodně často). Bohužel mi odešel 9 dní před svými 10tými narozeninami na rozsáhlý osteosarkom. Nelinka s Crassíkem absolvovala veškerá jeho vyšetření, kapačky, pooperační stavy (amputace prstů na tlapkách), doma k němu pak lezla do pelechu a zakrývala ho, nosila mu hračky a starala se o něj jako malá/velká ségra. A když odešel hledala ho..... Hledala ho den, dva, týden, 14 dní... pak se přestala ptát. Je to dva roky a bolest ze ztráty našeho milovaného psa nepřebolela a myslím, že se to nikdy úplně nezlepší (byl to TEN pes, který je snad jen jednou za život - parťák, kamarád, brácha, ochránce, prostě část mě samotné - rozuměl mi kolikrát beze slov). No a protože nám čtyřnohý parťák doma pořád scházel i to venčení ve větru a dešti nám chybělo, máme teď 8 měsíčního Bostona 😀 A Nelinka ho pošťuchuje, mazlí, pusinkuje a honí jako velká ségra malého bráchu 😀
Myslím, že život se zvířetem dítě neskutečně obohacuje (učí ho péči, trpělivosti a bezmezné lásce).❤
😍 😍 😍 mě se nikdo zeptat neodvážil pac moc dobře všichni věděli s čím by se setkali 😝😂
My teda nemáme psa ale zakrslyho králíka, a taky jsem strašně ráda 🙂 Maly je rok a 2 měsíce, vůbec se ho nebojí, sama ho krmí, hraje si s nim,...říkáme jim agenti, protože ona mu třeba tajne vytahuje a dává jídlo, který nesmí a on za ni ochotně všude běhá 😀
U nás by pes šiel z domu v jedinom prípade - vážnych zdravotnýh problémoch, ktoré by vyplývali zo súžitia so zvieraťom a nešli by riešiť inak. Som strašne rada, že nič také sme nemuseli riešiť, pes je člen našej rodiny, dvojčatá ho milujú, on ich rešpektuje. Nenechám ich mučiť ho, také to trochu sadistické "malá malá" korigujem, ale inak je to súžitie idylické. Psia srsť, slintavé pusy a ochutnávka granúl asi posobia pozitívne na imunitu, pretože dievčatá za rok a pol mali akurát 6. nemoc a dvakrát rýmičku 🙂
ja musim rict ze psy miluju moje holcicka(mysleno fenecka) je zlata za tu bych dala ruku do ohne ale za psy neee... ti maji v sobe furt toho certika.. a vim jak se splasi kdyz slysi petardu zbran cokoliv toho razu a byt kolem dite tak ho treba nechtic skrabne drapkem
Ano, i náš RR je ten nejlepší parťák k dětem. Uvažujeme i o druhém... do 2 let