Právě jsme na cestě z kina. Máme za sebou dokumentární film V síti.

Moje pocity jsou dost divoký. Žiju si ve své fajn sociální bubline, kde doufám nic takového nehrozí. Když jsem vyrůstala, internet jsem neměla a zcela upřímně musím říct, že absolutně netuším, co by se mnou udělalo, kdyby se mnou někdo komunikoval podobným způsobem. Každopádně vím, že kdyby tak se mnou někdo komunikoval teď, když jsem dospělá a řekneme i nějak vyzrala, rozhodně by mi z toho bylo blbě. I teď.

Jako klucici maminku mě trochu mrzí, že tvůrci pořadu nepřidali mezi protagonisty i 12 leteho kluka, aby si člověk mohl aspoň trochu udělat představu, co může čekat i jeho děti. Nedělám si totiž iluze, že kluků se tohle netýká. Předpokládám, že ta čísla nebudou tak vysoká jak u holek, ale bylo by bláhovy myslet si, že kluci v síti ohroženi nejsou.

Ten dokument je desivej, v tom, že to je všechno pravda. Ale myslím si, že by to měl asi povinně vidět každý rodič. Já mám každopádně spoustu témat k přemýšlení.