• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
Příspěvky pro registrované uživatele se ti nezobrazují.
a uvidíš všechny příspěvky!
zrofka
16. čer 2017 Čtené 165x

Konečně mam chvilku klidu a můžu se s Váma podělit o svůj zážitek z druhého porodu. 

Kdo, mě zná nebo ví, že můj první syn Tadeášek se mi narodil dříve díky velkým komplikacím které nás stáli malem život. Byla to potvora preeklampsie v těžké formě a rozjetý help syndrom díky kterému mi selhávaly orgány ( játra a ledviny).

Dlouho jsme s manželem druhé dítě odmítali. Proč rizkovat, že se ta potvora vrátí? Já budu muset ležet v nemocnici s tlakem nebo porodím ještě dřív jak Tadeáška? (narozen v 35+2tt - díky růstové retardaci měl jen 1950g.)

Čas letěl, kamarádky kolem mě měly už dvě děti. A já mohla pozorovat jak Tadeáškovi něco schází. "Parťák" do života.

Zkusila jsem to doma nadhodit, zda bychom nezkusili druhátko. Bohužel, manžel po šíleném zážitku, kdy čekal před sálem při mém císaři ( viděl jak na sál utíkají další doktoři a sestry když mi dělali císař a když se zeptal sestřičky, co se děje, tak mu odpověděla- "zachráníme Vám aspoň ženu." Potom viděl jak vyvezli v inkubátoru Tadeáška a udělalo se mu zle. Myslel si, že on přežil já bohužel ne...) tak odmítl.

Nedalo mi to, tak jsem mu nadhodila, že už nejsem nejmladší a nemusí se nám to povést. Po čase (občas jsem přemlouvala) kývnul.

Podařilo se nám napoprvé (ač s pomocí dr) otěhotnět. Nebudu nalhávat, při zjištění // jsem brečela radostí, ale i strachem. Ale důvěřovala jsem doktorce,že nás ohlídá a nedopadne to jak u Tadeáška.

Ze začátku jsem si myslela,že to bude holčička (má vysněná). Na genetice v Ústí na screeningu pohlaví neviděli, tak jsem si řekla,že to opravdu Valinka bude. Pač u Tadeáška nam v tohle týdnu řekli,že to vypadá na vysněného chlapečka.

U Tadeáška jsem celé těhu zvracela. V druhém těhu vůbec.. Už to mě utvrzovalo,že to prostě ta holčička je. 

První komplikace nastala při odběru na protilatky, kdy mi dr volala at přijedu,že jsou pozitivní. Tak jsem tam se strachem jela. A v hlavě jsem si říkala- "já jsem prostě vždycky něco extra".  Nikdo nechápal, proč ty protilátky mam pozitivní. Manžel negativní já taky. Podle všecho to mohla zavinit transfúze - moc tomu nerozumím, ale nepídila jsem se, malého to podle hematologie a gynekologie neohrožovalo, pač protilátky nestoupaly. 

Když jsem šla na tripple testy tak jsem se těšila,že mi řeknou, že je to holčička. A ejhle. 

Pindika jsem poznala na utz i já. Nebudu lhát oplakala jsem to (hormony). 

Vše probíhalo jak mělo. Po měsici poradna a kontrola na hematologii. 

Celé těhu jsem měla teda vyšší tlak. Dávala jsem to zavinu tomu, prvnímu těhu, kdy vidím tlakoměr a bojím se. 

Na první monitor u mojí dr se mi tlak zvedl docela dost myslím na 150/85 dr řekla,že když nemám bilkovinu v moči tak je vše v pořádku. Tohle mě utvrdilo,že musím napsat své kamarádce, která je v porodnici jako PA. Už jednou mě takhle dr znejistila, když jsem se jí stěžovala, že mě bolí tahá jizva a bolest jde až do stehna. (Jednou jsem si malem zavolala rychlou- ale vždy jsem to rozdýchala.. Za to bych si ted nafackovala!)

Napsala jsem teda svojí kamarádce, že mojí dr moc nějak nedůvěřuji,že se bojím. Hned to prokonzultovala s doktorem sloužícím v porodnici. A řekli mi, at přijdu k nim do poradny a že si mě tam nechají. (Že nedůvěřuji dr, mě uvedl i fakt, že mi od 35tt nebude dělat utz. Bála jsem se, že malý bude mít třeba růstovou retardaci jako Tadeášek.)

Tak jsem nadšeně šla do porodnice v Chomutově do poradny. To jsem s Tadeáškem nezažila. A uplně super. Pořádný utz, tam mi řekli, že Vojtíšek bude velký že má 35+2tt odhad váhy 3300g. Jen se dr strašně divil, že mi moje gynekoložka nedala prášky na tlak když jsem ho celý těhu měla vyšší :-/  a musím říct,že v poradně jsem ho měla vždy vysoký 160/95  musela jsem chodit druhý den na přeměření tlaku.

V pátek 10.3.2017 jsem šla opět do poradny. Byla tam jiná dr (vždy jsem měla dr Svobodu) ale paní dr Capková byla úžasná. Rovnou jsem jí řekla,že mi nesedí termín co mam v průkazce a co mají oni v papírech. (Měla jsem TP podle prvního utz a MS uplně stejný 15.3.) tam to někdo špatně napsal a ubrali mi 4dny. Udělala mi velký utz a odhad váhy. Malý bude cca 4kg miminko. No, byla jsem v šoku! Dr mi jen řekla, co se divím když mam obří bříško jak kdybych tam nosila dvojčátka (130cm obvod- musím uznat že tohle těhu bříško bylo fakt obří a nosilo se fakt těžce :D ) Rovnou mi řekla, že jsem pro ně riziková skrz ten tlak a velké otoky a jestli nechci trošku broučkovi pomoc ven. Já jen kývla, protože jsem byla fakt vyčerpaná a malého jsem se nemohla dočkat. A jestli bych přistoupila na vyvolání porodu. Já kývla. Udělala mi hamiltona. Dodala,že se nejspíš uvidíme během víkendu, malý krásně naléhal a já byla otevřená. Domluvily jsme termín nástupu. No, byl to šok. Musela jsem ještě zavolat manželovi,zda souhlasí - že v pondělí nastoupím a v úterý se nám štěstí narodí. Souhlasil a zajistil si volno kvůli hlídání Tadeáška.

Celý víkend jsem byla nervozní modlila jsem se, aby to bylo vše rychle za mnou  a hlavně bez císaře.

Víkend rychle utekl, v pondělí jsem se brekem rozloučila s Tadeáškem a manža mě odvezl do porodnice na příjem.

Byla tam docela dost nepříjemná PA. Tak jsem si říkala "doufám,že máš zítra volno". Ale pak za mnou přišel doktor Jonáš a ten byl uplný opak! Uplně suprový dr pozitivní člověk. Se vším mě seznámil, ptal se jak se cítím atd...

Dali mě na pokoj č. 5, kde už byla maminka po císaři s maličkou holčičkou. Hned jsem si vzpomněla na Tadeáška, že byl ještě menší jak její Vikča. Ve 14h mi udělali zátěžový test, ten dopadl dobře. Prohodila se směna a přišla za mnou sestřička a řekla at se dobře vyspím, že tohle je poslední noc,kdy se můžu pořádně vyspat. Nějak jsme se zapovídaly a najednou mě napadlo se zeptat, zda neví jaká bude PA ve službě a ona že Jana. SUPER!! moje kamarádka.

V noci jsem vůbec nemohla spát. Honily se mi všelijaké myšlenky i ty černé. Ale utekla strašně rychle. Ráno si pro mě přišla nová směna (sestřička) a napojila mě na monitor. Mezitim jsem slyšela jak volá dolů na sál a říká Janičce, že mě tam už posílají :slight_smile: 

Nebudu lhát byla jsem strašně ráda,že ji vídím. I když mi to bylo trošku nepříjemné. Přeci jen to je má kamarádka a sestra mé kamarádky ze školy. Ale pak jsem to zahodila za hlavu.

Přišla jsem na porodní box. Mezitím tam rodila jedna těhulka. Celé mě to rozbrečelo,když pořádně zařvala chvilku ticho a najednou křik miminka. Tak jsem si říkala, takhle to bude i u mě.

Přišel dr Kochlofl - taky moc super doktor který mi dělal císař u Tadeáška. Tak jsme si povidali. Připravil mě, že malý je fakt velký a že to nebude nejpříjemnější, že to bude bolet a bude všude krev. :D jak povzbuzující,že?!

Hodinu po zavedení tablety (tableta byla v 8:15h) mi sestřička udělala klystýr! UŽ NIKDY VÍC TOHLE ZAŽÍT NECHCI. Vtipná prý vydržte to aspon 5minut. "hahaha" ani jsem nedošla k posteli už to na mě šlo,a musela jsem na wc. Ještě jsem zavolala manželovi at přinese hoodně moc toaletáku :D (Manžel přišel schválně až po klystýru- i když u něj byl zázrak, že k druhému porodu vůbec přišel.)

Kontrakce se mi rozjely po klystýru. Byla to neskutečná bolest, Janička mě celou dobu přemlouvala do epidurálu. Já se bojím odběrů a injekcí od dětství, tak jsem odmítala.

Ale nešlo to vydržet, tak pak jsem řvala bolestí kde s tím epidurálem jsou! že to bolí.

Pořád jsem musela být ve sprše. Manžel mi sprchoval záda- byl mi opravdu oporou.  Při napichování epidurálu jsem se fakt bála. Usínala jsem mezi kontrakcema. Takže mě ještě budili. Nebudu lhát nebyla jsem na ně příjemná. Paní chtěla abych šla do kočičky a krásně ohnula záda. - to snad s obřím břichem jde?! Na její otázky jsem odsekávala.

Epidurál to je zázrak. Najednou jsem ožila a vrátil se mi humor. Netrvalo to dlouho a kontrakce se opět vrátily. Já už měla krásný nález a šlo se na sál.

Jsem zvyklá na bolest. Ale už toho bylo na mě dost. Mezi kontrakcema jsem spala. Pak přišel zvrat.Kontrakce se mi zkrátily.  

To už s náma na sále byla doktorka Capková. No, verdikt zněl- bude císař. To jediné,co jsem fakt nechtěla! Začala jsem brečet. Mezitím přišla další dr, která ten císař provede. Začala jsem tam mluvit blbosti, jako, že umřu a at se Martin postará o Tadeáška. 

Zavedli mi cévku, obvázaly nohy a šlo se. Na sále už čekala ta anestezioložka která mi píchala epidurál. Až na sále jsem poznala, jak je strašně hodná a já na ní byla hnusná. Byla mi oporou. Celou operaci mě držela za ruce a hladila po vlasech a povídala si se mnou. (teda když jsem nespala)

První císař u Tadeáška byl pod celkovou nyní jsem byla pod spinálem. Musím říct, že zlatý spinál. Opravdu. Sice mi vadilo jak si doktorky povídaly- "tady nám to teče", " " To ještě skontroluji, aby nevykrvácela". atd.. Ale co jsem slyšel neměla, bylo - "Ona by stejně porodit normálně nemohla a stejně by skončila na sále ale s prasklou dělohou". Až potom mi dr sdělila,že v tom místě jak jsem si mé dr stěžovala jsem měla stenčenou jizvu a srůsty. Tak i kdyby se mi malý protlačil, tak mě by 100% praskla děloha.

Najednou ticho a slyšela jsem pláč maličkého. Začala jsem brečet. Malý byl opravdu tlustý. Vypadal jak malý sumo. :D Bylo to neskutečné. Měla jsem na sále u sebe i Janu,která byla tak hodná a vše mi fotila. A já díky ní mam krásnou vzpomínku. Nejlepší bylo, že dětská sestřička byla Jany mamča..:D

Když mě zažili odvezli mě na pooperační pokoj na gyndu. Při výjezdu z operačního sálu jsem čekala,že tam bude manžel. Nebyl. Začala jsem brečet, kde je. Anestezioložka byla u mě a řekla, určitě na Vás čeká na pokoji.  To mě utěšilo. Ona mi opravdu byla oporou!

Při výjezdu z výtahu tam na mě čekal. Oznámila jsem mu míry malého (jenže on to věděl,že? když byl u toho jak ho čistili atd).

Na noční směnu na gyndě nerada vzpomínám.Sestřička nepříjemná. Prdla na mě deku a "čao" - "jo a ruku mějte stále nataženou kape Vám tam kapačka". 

Ano, kapačka protože jsem dlouho nečůrala tak mě zavodňovali. Celou noc. Ve 4h mě vzbudila a jdeme se opláchnout. Když jsem jí řekla,at mi řekne jak nejlíp vstát aby mě to nebolelo, se na mě podívala a odsekla - "snad už máte jednoho císaře za sebou, ne? tak víte" spadla mi brada.  V duchu jsem si jen řekla, že má štěstí že se necítím na to, jí něco odseknout!!! 

Při vizitě přišel dr stím,že vůbec nečůram a že pokud se nevyčůram nepůjdu na šestinedělí za malým. Že do mě dali tolik kapaček,že prostě musím! 

Přišla nová směna. Uplná sluníčka ty sestřičky!! Řekla jsem sestřičce, že musím čůrat, ale nejde to, a že to nechápu. Ona se podívala na zavedenou cevku a hadejte! Byla nějak skřípla nebo co, a prostě nepouštěla moč. Sestřička ji srovnala a měla co dělat aby stihla vyměnit ten kýblík na moč :D :D 

Na šestinedělí mi druhý den dali malýho na pokoj. Byla jsem štastná, zároven vydeptaná,že si mě nikdo nevšímá co se týká kojení ( pro ně jsem byla vedená jako druhorodička, která prvního syna kojila dva roky). Tak malý byl nakonec na UM. 

Při velké vizitě na šestinedělí, kdy chodí primář ke mě přišel a zeptal se mě: " kolik dětí ještě plánuji, že já když tam přijdu, tak si pro ně vždy něco extra připravím". Tak jsem ho ujistila,že mě tam už neuvidí:D

V sobotu nás propustili. 

V pondělí k nám přišla sestřička z dětského. Která je zaroven  laktační poradkyně. Sedla si semnou a uvedla mě do takového klidu. Ukazala mi jak správně kojit. A světe div, se rozkojila jsem se!!!

Vojtíšek se nam narodil 14.3.2017 s váhou 3900g a 56cm. 

Začátky s ním byly těžké. Opak Tadeáška. Je to moje uřvané,ale neskutečně šikovné miminko.  A jsem moc ráda, že to není holčička.. Holčičku budu mít v příštím životě. 

Teď si užívám život se synama, které neskutečně moc miluju! A ani jednoho bych nedala a nevyměnila :hearts: můj život...

Čti celý článek