Zatímco téměř všem matkám se s odevzdáním dětí do ústavů ulevilo, já sedím jak trubka u pracovního stolu a je mi po nich regulérně smutno 😂

Přestože pracovat s dětmi za "zadkem" je strašně náročný, za ty 2 měsíce denního pobytu spolu (nebyli jsme bez sebe fakt ani den) jsem si na to tak zvykla, že mi i to jejich "rušení" prostě chybí.

Ale kluci šli oba ráno nadšeně, tak snad jim to zase vydrží celý školní rok. Tobiho jsem si chtěla vyzvednout po obědě, ale zakázal mi to 😂

Tak prima vstup do nového školního roku a ať je to opravdu až do června 🙏