Rodinné konstelace jsou krásné a také efektivní. Je to proto, že se dotýkají velmi hlubokých věcí v rodině i v nás. Přispívají tak:

• k pozitivnímu vývoji v konkrétních situacích v rodině
• k sebepoznání a rozvoji osobnosti: věci vidíme a cítíme z jiného úhlu a uvědomujeme si širší souvislosti a větší celek. Integrujeme také části svojí osobnosti. To vše nám přináší větší vyrovnanost.

Průběh konstelace se může hodně lišit a popsat ho lze jen v nástinu. Protože mi ale dotazů přichází mnoho, shrnu to nejdůležitější.

Nejzásadnější je, že se nejedná o nějaké „divadlo“ nebo psychodrama kde bychom přehrávali např. konfliktní situace z rodiny a emoce, které tam probíhaly nebo probíhají. Nehledáme ani rychlá řešení založená na analýze nebo subjektivním názoru toho kdo konstelaci vede (tzv. konstelář).

Pracujeme s energetickým polem rodiny. Průběh i výsledek má tedy u této metody mnohem větší hloubku. Dotýkáme se podvědomí, duše. „Spodních proudů“, které nás někam nesou aniž si to uvědomujeme. Jde o něco silnějšího než jsme my sami.

Časté otázky ohledně konstelací:

Pravidelně se setkávám s lidmi, kteří se cítí být v krizi. Ty se mohou vyskytovat v typických obdobích v životě – např. takzvaná krize ve čtvrtině života, která se objevuje v období od 20-30 let kdy se potkáváme se skutečnou dospělostí a hledáme svoje místo ve světě: učíme se navazovat dlouhodobější partnerské vztahy, starat se o svoje bydlení a obživu, zařazujeme se na nějakou pozici v práci, utváříme si politické názory….a to vše sami, už bez vedení rodičů. Tahle krize bývá spojená hodně s pocity strachu, zmatku, nebo velké osamělosti (úzkosti), protože najednou jsme „sami“ v „chladném“ světě, který na nás klade požadavky, něco očekává).  

Hodně známá je krize středního věku. Dochází k ní zhruba okolo 45 let (může být o něco dříve i později) kdy jsme opět v přelomovém období a hodnotíme svůj dosavadní život. Dorůstají a osamostatňují se naše děti, v partnerských vztazích jsme už delší dobu a tak se může objevovat únava a vzniká potřeba mnoho věcí předefinovat. Velmi často uvažujeme i o tom kam a jak chceme pokračovat pracovně a aby toho nebylo málo, už si víc uvědomujeme proces stárnutí, který vidíme nejen na sobě, ale i na svých rodičích. Převládajícími pocity v tomhle období bývá přetížení, únava, případně deprese nebo úzkost.

Krize mohou být také často až krizemi identity kdy se ptáme “Kdo vůbec jsem? Proč tu jsem? Jaké to má celé smysl? Čemu mám věřit?“ Krize identity se může vázat na silné zážitky jako je např. vážná nemoc, cesta do daleké země, silný spirituální zážitek který v tuhle chvíli nedokážu zpracovat, ale může být spojená také s pochybnostmi o vlastní sexuální orientaci. (To je typické u dospívajících, z nichž minimálně 15 % zažívá nejistotu ohledně toho zda nejsou homosexuálové, případně bisexuálové. Krize sexuální identity se sporadicky objevuje i u dospělých a to hlavně v situaci, kdy jsme si hodně nejistí sami sebou – např. chladné rodinné prostředí, příkré odmítnutí milovanou osobou, náročný rozchod apod. Kontakt s opačným pohlavím pak podvědomě vnímáme jako více riskantní a blízkost tedy vyhledáváme nebo zvažujeme vyhledávat u někoho stejného pohlaví (které nevnímáme jako tak ohrožující). Neznamená to nutně, že opravdu preferujeme homosexuální vztah. Pochybnosti o orientaci mohou spustit hlubší krizi kdy se ještě více potýkáme s tím jaká je naše hodnota, jak nás vidí okolí, nakolik si můžeme dovolit být otevření apod.)

Každopádně krize vždy znamená, že něco není tak jak CHCEME nebo OČEKÁVÁME. Narážíme na to, že nad námi je něco vyššího (ať už tomu budeme říkat život, osud, bůh, karma nebo třeba náhoda…). A že ne vše si můžeme naplánovat. Dokonce by se dalo říct, že ty nejdůležitější věci v životě si nemůžeme naplánovat, nemáme nad nimi plnou kontrolu. A to bolí, s tím se nechceme potkat.

Bolí to někdy opravdu hodně a tak používáme nejrůznější strategie jak nepříjemné pocity „řešit“ – předstíráme, že se nic neděje, neustále se něčím zaměstnáváme, pocity potlačujeme léky, jídlem, zábavou, alkoholem. Někdy dokonce vyhledáváme a vytváříme dramata, která jsou větší a tak tu původní bolest přebijí (např. manžel ženě ubližuje podváděním, moc to bolí, když žena ale onemocní, tak v té perspektivě se i nevěra zdá jako nedůležitá. Žena se soustředí na něco jiného, co je pro ni také nepříjemné, ale emocionálně přece jen zvladatelnější.)

Krize ale přichází, protože má důvod. Je to prosté: něco se hlásí o naši pozornost. A je čas na změnu.

Co se tedy osvědčuje v krizi?

Abychom to mohli zjistit, potřebujeme si nejdřív ujasnit jednu věc: Nakolik jsou psychika a tělo propojené?

Příklad z praxe, se kterým se setkávám hodně často: bolesti hlavy nebo zad. Pomineme-li jasné příčiny typu úraz, pak je důvodů široká řada, od zaměstnání kde se jednostranně zatěžujeme, přes nedostatečný pitný režim, chybějící cvičení, nevhodnou stravu (která oslabuje detoxikaci a regeneraci těla, hlavně ledviny, játra), užívání léků vč. HA atd. atd.

Dále na nás má zásadní vliv celková atmosféra v rodině – v té původní (vliv na nás v dětství, ale i teď záleží na tom jaké máme vztahy s rodiči, jaká energie v rodině je) i vliv atomosféry v naší nové rodině, kterou jsme už třeba založili. Atmosféra v rodině má vliv na to kolik máme životní energie a jestli energie plyne volně nebo je více či méně v některých místech zadržována svalovým napětím. To se pak po určité době jasně odráží na fungování jednotlivých orgánů.

Psychické příčiny aneb proč se v takové situaci vůbec ocitáme, proč nás bolí hlava nebo záda? Nabírání si příliš mnoha úkolů, neschopnost říci ne, přetěžování se. Potřeba mít věci pod kontrolou, perfekcionismus a s tím často spojené úzkosti nebo pocity viny. Někdy také vztek. Společným jmenovatelem všech těchto emocí ale bývá nízké vnímání svojí sebehodnoty a uvíznutí v začarovném kruhu.

To jakou máme životní energii potom dále ovlivňuje také výběr partnera (klidný podporující typ versus dobrodružný aktivní typ apod.) nebo setrvávání v nefunkčním vztahu (které je často zapříčiněno tím, že se obáváme, že bychom sami nezvládli péči o děti i obstarání financí nebo že bychom nezvládli bydlet sami apod.)

Po podrobnějším pohledu tedy vidíme, že psychika je alfa a omega.
A je s naším tělem spojená mnohem víc než si uvědomujeme:

LÁSKA A SEBELÁSKA
jsou jako dvě strany jedné mince, jako jin a jang na obrázku dole.

Dost možná se vám pod slovem sebeláska vybaví sobectví nebo narcisismus. To je ale nemocná podoba sebelásky, kterou si hluboko uvnitř něco kompenzujeme (často pocit nepřijetí okolím, např. chybějící opravdový vztah s rodičem, chybí tak schopnost vcítění se a vřelé blízkosti s ostatními lidmi... ve vztazích se pak tohle projevuje odtahováním se, kritizováním, povyšováním se, soustředěním se na sebe... nepřináší to spokojenost, ale osamělost). Dříve jsme měli sebelásku spojenou jen s touhle parodií dobrého vztahu k sobě.

Sebeláska je naopak sebepřijetí, sebepéče, sebeúcta.

Přijímám se taková jaká jsem.
Jsem dobrá taková jaká jsem.
Je bezpečné být sama sebou.
Dovoluji si mít se ráda.
Ztišuji se a všímám si svých hlubokých potřeb. Jaké jsou?
Mám právo postarat se o svoje potřeby.
Respektuji druhé a jejich potřeby.
Vážím si sama sebe.

Sebeláska se projevuje mnoha cestami, například:

- tím, že mám dospělé a rovnocenné vztahy, které mě podporují v lidském růstu
- tím, že se starám o svoje tělo (výživa, odpočinek, pohyb atd.)
- tím, že jsem si vědomý toho, že mám silné a slabé stránky a dobré a horší dny. Pokud mám tedy "propad" nebičuji se, ale podpořím se. Je to krůček na mojí cestě, mrak který připluje a odpluje. V těchhle chvílích jsem tu pro sebe nejvíc.
- sebeúcta se projevuje tím, že si vážím svých schopností a rozvíjím je
- sebepřijetí se projevuje také tím, že si dovoluji vyjadřovat lásku k druhým lidem. Více sebelásky / sebepřijetí znamená více lásky pro druhé 🙂

Lásky mám víc a dávám víc...

Pocity strachu nebo úzkosti se objevují v nějaké míře v životě každého z nás, jde o přirozenou reakci na stres. Pokud se ale pocity vyhrotí, dochází k úzkostné atace. Další úrovní je panická ataka - ta může být velmi vážná, navíc se spouští nečekaně, zdánlivě bez příčiny. Oba typy atak jsou velmi nepříjemné a mohou probíhat zároveň s depresí nebo přispívat k jejímu rozvoji.

Příznaky ataky jsou psychické (pocit ohrožení, vnitřní třes, katastrofické myšlenky, pocit že vše je neskutečné, potíže se soustředit, lekavost atd.) i fyzické (obtížné dýchání – mělké nebo zrychlené, svírání na hrudníku, mžitky, potíže s polykáním, pocení, napětí až bolest ve svalech, třes, závrať, bušení srdce, reakce trávení a vylučování – průjem, zácpa, časté močení, náhlá potřeba se přejíst nebo odpor k jídlu, někdy také zvracení, potíže se zrakem a brnění v rukou a nohou). Silná tělesná reakce pak může vést buď k nabuzení energie (nadměrná bdělost a potíže se spánkem) nebo naopak k vyčerpání (až apatii).

Pokud se tyhle situace opakují a my je ignorujeme, mohou se prohlubovat.  Prakticky to znamená, že časem dochází k omezení v životě – potíž je dojet někam autem nebo autobusem, jít někam kde je větší množství lidí nebo naopak třeba být sami atd. Negativní myšlenky mohou být nutkavé, vytvářejí začarovaný kruh kdy je nám fyzicky špatně - to nás stresuje - stres vyvolává ještě silnější reakci v těle.

První pomoc při úzkostné nebo panické atace:

• Dýchejte pomalu a zhluboka do břicha. Dejte si ruku na břicho, budete tak dýchání více vnímat.
• Užijte co nejdříve Bachovy esence – 4 kapky pod jazyk / do sklenice vody

Nejúčinnější je směs namíchaná na míru přímo pro vás, každý máme totiž jiné reakce a spouštěče atak. Pokud je ataka silná, můžete za dalších zhruba 10-15 minut užít další dávku. (Pozor, oblíbená krizová esence není určena pro úzkosti a panické ataky.)

Každá metoda je tak dobrá, jak dobrý je člověk, který s ní zachází. Bachova terapie je specifická tím, že je prezentována jako jednoduchá, aby docházelo k co největšímu prodeji v e-shopech. Věnuje se jí tak dost lidí, kteří mají naprosto nedostatečné znalosti nebo praxi. Některé problémy jsou tak závažné, že esence nemohou vůbec fungovat.

Na co si tedy dát pozor?

U prodeje esencí v e-shopech:

- nejčastější jsou nedostatečné informace o účincích nebo užívání
(více viz níže)

- prošlé esence 

- kopie esencí nebo doma vyrobené esence
Originální esence jsou z Anglie a jsou zapečetěné.