moje dcerka jde zítra do 1. třídy 🙂 je společenská, rychle se učí a je sebevědomá, takže nebýt toho, že se mě zeptala co bych dělala, kdyby přišlo děťátko, které se bojí toho, že něco bude jinak, tak by nás asi nikoho v rodině nenapadlo, že se může bát školy (už rok o ní nadšeně mluví)... chvilku jsme si povídali a po mnoha otázkách kde co ve škole najde, co se tam může a nemůže najednou velký pláč, že se bojí, že to nezvládne... tak už pár dní kapeme esence a před chvilkou přišla "mami, já myslím, že to bude dobré, je mi líp"... nepřestává mě překvapovat jak jsme všichni uvnitř křehcí, jak se i ti sebevědomější z nás znovu a znovu ptají jestli jsou dost dobří, jestli vše zvládnou jak se od nich očekává, jestli je nikdo nebude kritizovat, prostě jestli tu mají "svoje místo" na tomhle světě....