Je 13. 4. 2022, dva dny po termínu a já jdu na kontrolu k mé lékařce. Pořád tak nějak nevypadá, že by se mělo něco dít, a proto jsem pevně rozhodnuta, že si řeknu o Hamiltonův hmat.
Na kontrole mi doktorka udělá Hamiltona, aniž by se zeptala (budiž ji odpuštěno) a já jdu s lehkým pobolíváním podbříška domů. Je asi něco kolem 11 hod. a v hlavě se mi honí věta "tak snad dnes už by se to mohlo rozjet".
16:29 a poslední foto s těhotenským břichem
Asi v 16:30 přijíždí můj muž z práce a děti ze školek a říkám mu, že konečně dnes už by to mohlo být, jelikož bolesti se stupňují, ale pravidelnost prozatím žádná, tak přichází klasika - vana, uvařím si čaj z maliňáku a nezbývá ni jiného, než jen čekat.
Je večer, už něco kolem 20. hodiny a měřím bolesti. Bohužel pořád žádná pravidelnost. Jednou přijde "něco jako kontrakce" co 10 mnut, někdy co 15 nebo vůbec. Jelikož jsem měla pozitivní stěr na streptokoka a před sebou třetí porod, mám podle instrukcí jet do porodnice při kontrakcích co 10 minut. V TV zrovna dávají Pána prstenů, tak chvíli sleduji a poté se jdu zkusit vyspat, třeba to zaspím...
20:32 a sledování Pána prstenů
Lehnu si do postele a najednou.. Jedna bolest a hned na to, cca za 4 minuty, další. "No to je divné...". Znovu. Tak jdu za mužem, a že tedy jedeme. Že bolet přichází už po cca 4 minutách a já chci rodit v porodnici ve Vsetíně, což je 50 minut cesty.
Tašku (spíše kufr) do porodnice jsem měla sbalený asi 2 měsíce, takže jsme uložili dvě starší děti a vyjeli jsme. To byl cca 21:00 pořád s odhodláním dojet do Vsetína. Asi po 10 minutách cesty se kontrakce zkrátily na 3 minuty a já pořád myslela na to, že mi mají být podána antibiotika a že s takovou to určitě nestihnou. Proto jsem nakonec muži řekla, ať zastaví u bližší porodnice, ve Valašském Meziříčí. Kontrakce pořád co 3 minuty.
Příjem a nekonečně dlouhý dotazník ohledně anamnézy apod., já vleže na monitorech, ATB do žíly a opravdu už jsem měla při kontrakcích co dělat. Přišla doktorka, udělala ultrazvuk a asi 10 minut zkoušela udělat váhový odhad - bezúspěšně, dítě už bylo příliš nízko (chtěla jsem ji říct, ať už to proboha nezkouší, že to ani nechci vědět). Líbila se mi její otázka: "A to už jsou opravdu ty bolesti tak silné?", ne, jen se snížily na 2 minuty, ale jinak dobrý.
Přesunuli jsme se na pokoj, kde nám asistentka ukázala nějaké pomůcky (přičemž žádná nebyla využita, neboť se to nestihlo). Na mou žádost mi byl udělán klystýr, ale s těmi kontrakcemi to nebylo nic moc. Tak ani nebyl proveden úplně. Každopádně jsem pak byla ve sprše a kontrakce opravdu už velmi silné. Vylezla jsem ze sprchy a při další kontrakci jsem již musela na žíněnku do kleku a tempo se zrychlovalo. Vzpomněla jsem si, že jsem si s sebou zabalila repráček na hudbu, muž ho však nemohl najít, tak jsem ho v bolestech rychle hledala, že si chci stihnout pustit alespoň oblíbenou hudbu. Zapnula jsem oblíbený mix na YouTube a měla již silný pocit na tlačení, tak říkám muži, ať dojde pro PA, že už mám opravdu nutkání tlačit. Porodní sál byl hned vedle, takže PA mě podepřela a už mě vedla rovnou na sál, vyšetření ukázalo, že je již vše připraveno a já mohu tlačit. Porodní lehátko PA rychle upravila, abych mohla rodit v dřepu, můj muž mě chytil zezadu a přišlo finále. Na dvě kontrakce byl syn venku, byl mi položen na břicho a ze mě se stala trojnásobná matka 🙂. Chlapec dostal jméno Vít a vážil 3650g. Jelikož jsem měla nějaké malé poranění, při šití jsem si řekla o Entonox, což byl jediný lék podán u tohoto porodu na mé přání.
14. 4. 2022, 4:05 a všichni spolu již na pokoji (kvůli streptokokovi bylo nutné umytí, ale i tak byl dvouhodinový, možná i delší, bonding)
V této porodnici jsem původně nechtěla rodit, neboť jsem při prvním porodu nebyla stoprocentně spokojená, ale při tomto třetím dítěti již mě opravdu nechali porodit samotnou, přirozeně, bez zásahů a respektovali celý můj porodní plán.
Syn se nakonec narodil 23:30, tudíž ani ne 2 hodiny po příjezdu do porodnice a musel být více sledován 48 hodin po porodu. Domů jsme odešli asi 56 hodin po porodu, takže nás propustili velmi brzy, za což jsem byla vděčná (všude dobře, ale doma je doma, že).
Přeji všem takový porod, jaký jsem měla já a hlavně onen respekt k porodnímu plánu, který nebývá úplně zvykem. Ani v této porodnici není zvykem jiná porodní poloha a mě se to podařilo, i když si myslím, že to bylo hlavně tím, že jsem čekala své třetí dítě a jako prvorodičce by mi to "nedovolili". Snad i ostatní budou mít takové štěstí jako já a narazí na milou porodní asistentku.
Pro inspiraci přidávám svůj porodní plán, který si v porodnici nechali jako inspiraci pro další maminky (měla jsem ho pěkně vytisknutý a zalaminovaný, to víte, učitelka).
Nejdůležitější poznámky k jednotlivým bodům PP:
Měření dítěte bylo provedeno až třetí den, pupečník nebyl přestřižen před dotepáním, nástřih hráze nebyl proveden, dirupce vaku blan nebyla provedena - voda praskla až u samotného tlačení samovolně.
Taky jsem rodila ve Valmezu, v prosinci, dost se to tam za 10 let, kdy jsem tam rodila poprvé, změnilo k lepšímu, co se porodnice týká. Druhý porod jsem měla ve Zlíně, tam to taky nebylo špatné, ale díky tomu, že to bylo ve 33.tt byl hned po vytlačení pokoj plný lidí
@martinka_33 Děkuji, měla jsem ho zpracovaný už z druhého porodu a nějaké nároky slevila 😀
@mysiiickaaa Já tam rodila 2016 a přístup byl hodně jiný. Jenže předtím jsem byla prvorodička a teď třetirodička, takže myslím, že se to nedá srovnávat, protože teď mě nechali opravdu "na pokoji" a moc se nestarali, což bylo za mě super 😀 Dokonce mě nechali spát se synem v posteli, i jeho ve velké posteli (ne pořád na monitoru) a neřekli půl slova (což jsem byla sama překvapená).
Krásný porod 😍 úplně stejný jako můj druhý akorát naše holčička šla ven ještě o hodinu dřív 😂
@baja1122 já mám dojem, že jsme se potkaly v květnu na kyčlích 😁
@mysiiickaaa Jé, anoo 😍😀😀
@baja1122 svět je malý 😀
Taky jsem měla z valmezu docela obavy - první jsem rodila před 7lety v Německu a s druhým jsem si pořád nebyla jistá.. Nakonec to byla taky poměrně rychlovka a jsem za valmez ráda.. 4.den nás sice museli převézt do Zlína, protože malý měl nějaké komplikace, ale díky souhře náhod všechno dobře dopadlo a do valmezu se snad opět někdy vrátíme 😊
@veronikec No jako když člověk čeká třetí, tak je to něco jiného. Opravdu u třetího už si člověk nenechá jen tak něco a za další - ví, co ho čeká. Akorát u toho prvního mi přišlo, že pořád potřebovali něco urychlovat zbytečně. Je ale pravda, že žádnou prvorodičku jsem teď dlouho tady z okolí nezažila mluvit o VM, tak nevím.
@ellocin No abyste to vůbec pak stihla a nebyl neplánovaný domácí porod 😀
Já rodila první dítě ve VM za covidových opatření 13.4.2020 😁 super datum 👍🙂 a i když jsem tam původně rodit nechtěla, tak to úplně nejhorší nebylo... Naštěstí to šlo taky docela rychle, antibiotika na streptokoka jsem stihla jen jedny, po klystýru a sprše se šlo hned na věc... Vodu mi teda praskli, na tlačení jsem musela ležet, ale naštěstí stačily 4 kontrakce a malý byl venku... S bondingem jsem měla docela štěstí že jsem ten den byla v tu dobu jediná kdo rodil, jinak by to bylo bez šance a to by mě hodně mrzelo, naštěstí tam byla milá sestra, která mě tam s malým nechala ty 2 hodiny když jsem o to tolik stála... Ona si tam uklízela sál a chystala věci tak jí nevadilo že tam s ním ležím... Co bylo nekonečné tak čekání na pokoji než mi ho dovezly, koupaly ho a klesla mu teplota tak ho dávali na vyhřívané lůžko a já na něj v noci čekala snad věčnost... Nechápu proč mi ho nedovezly rovnou, zahřáli bychom se spolu... Stejně mi ho pak dali do postele pod peřinu ať je mu ta teplota neklesá... Porod jsem měla hezký, vyloženě nic mi tam extra nevadilo, ale stejně teď u druhého zkusím jinou porodnici...
Začni psát komentář...
To se tak hezky čte 😍 A ten pkrodní plán je super 👍