Můj druhý porod (sekce)

    Ahoj maminky, tak jsem to během krátké doby podstoupila znova... další porod.. no porod prostě mi jí ze mě vyndali... 

    No vezmeme to od prvního porodu, ten byl normálně (vaginálně), William se narodil o 6 týdnů dřív, já rodila s horečkou, rýmou, kašlem, bolením krku... těsně před finálním tlačením mě přesunuli na hekárnu ať se prospim.. na to mi tam každých 15 minut chodila porodní asistentka na ozvy miminka.. přišla naposledy zahlásila nesjou ozvy volejte okamžitě dr.. zničeho nic se kolem mě objevilo asi 10 lidí a dr.. ta oznámila 8cm a píchla vodu, voda zkalená.. a to už si pak moc nepamatuji jen to jak mi při každé kontrakci strčila ruce dovnitř a roztahovala porodní cesty.. to byla taková blest, že kontrakce o proti tomuto bylo pohlazení... a tak přišel 6.1.2017 v 17:22 na svět můj prvorozený Willíček, nebylo to lehký 14 dní na JIP ale byl moc šikovný, doma uřvaný ale je to miláček. Teď má 10m leze, staví se, chodí kolem nábytku, a už se pustí nábytku a vydrží stát bez opory...

    A teď dva dny po šeštinedělí a absolutním půstu, kvůli možnému předčasnému porodu jsme na to vlítli, no vlítli... Aby jste se taky pobavili: Byla noc a já vyčerpaná uspáváním malého a z jeho neustálého křiku spim. zničeho nic mě probouzí přítel a doráží. trvalo to asi 2 minuty (chudák měl skoro půl roku půst), ale údajně vše šlo ven, na břicho. Moc si to nepamatuji byla jsem v polospánku. Za další dva dny jsem měla kontrolu po 6-ti nedělí a nechala jsem si napsat Azalii a vesele ji brala. Partner odjel na 3m do USA a během jeho pobytu tam jsem zjistila že jsem po druhé těhotná. Já v šoku, nevěděla co mám dělat, udělala jsem 4 testy a fakt tam byli 2 čárky.. píšu do Chicaga jsem těhotná.. podle dr už se s tim nedá nic dělat.. jsem v 13tt.. ja vyděšená že to šílené těhotenství co jsem měla s Willíkem bude znova a že porodim druhé dítě v tom samém roce jako první... no začala jsem se na to připravovat... Partner tomu pořád nemoh uvěřit, že je jeho tak jsem mu to spočítala a řekla jestli si pamatuje tu prvni noc po 6-ti nedělí a prej, že jo, že byl straně nadržený a asi si ustřík. Co z toho plyne stačí kapka a je z tebe taťka... :D. celé těhotenství jsem si říkala, že rodit normálně nechci, že to peklo znovu zažít nechci, že bych nejraději prospala ( jsempo operacích páteře, nesmím epidural ani na sekci). To jsem ale blbá co... 

    Den před neplánovaným porodem mi udělá přítel radost a vyráží do práce s malym... já doma v klídečku čekám až přijede pán pro jidelní židličku. Zvoní hurá, zvedám se a ukopávám si malýček o kočárek, co mám doma místo košíku.. podívám se na něj a on uplně vybočenej do leva, boli to jako křeč, na začátku, tak ho vracim zpět a ono to nejde. začíná to bolet jak prase, natýkat, a vybarvovat modřina... se slzami v očích volám partnerovi, že jsem si nejspíš zlomila malíček u nohy. Chudák přijíždí a ja nohu jak tenisák. Odvážíme syna k babičce a jedeme na pohotovst.. neví zda je to vykloubený nebo zlomený, jsem v 36+2tt tak můžu jít na rtg obalují me snad třema vestama.. vracíme se k dr ukazuje mi brutálně zlomený malíček. Kdybych nebyla těhotná tak ho zdrátují, ale teď nemůžou. prý to sroste ale malíček už navždy bude nakřivo.. tak to je den před porodem, vše dělám hlavně rukama opírám se hlavně o ruce a je to zápřah i na břicho.. nosit malýho, koupat ho, domácnnost... druhý den co jsem vztala s  malym tak jsem začala mít nepravidené bolesti, říkám si to budou poslíčci, nevěnuji tomu pozornost a dál dělám s občasnými bolestmi, přijela návštěva, odjela.. přítel byl v práci přijel kolem 19h a ja už ty bolesti měla docela silný ale pořád dost nepravidelný.. Dávali zrovna zelenou míli tak jsme na ni koukali.. potom jsem šla dát vanu jestli bolesti zmizí.. no to byla ale blbej nápad, bolesti zesílili a byli pravidelné.. říkám uvidíme do rána a šla jsem si lehnout.. no moc to nešlo, když už ty bolesti byli nesnesitelný, začala jsem chodit po bytě a sbírat věci. Budím přítele, no moc mi to nejde.. budím ho něžně ať není vyděšený, mezitím shaním hlídání na syna, sousedka není doma, volám sestře, ta přijede teda přítel ji přiváží. jedeme na Bulovku. přijeli jsme tam asi ve 3:30. než mi přítel přines papíry do porodnice tak to nějaky čas trvalo. v místnosti kde jsou monitory mi dělá sestra vyšetření říká otevřená na 10cm půjdete rovnou na box, počkat cítím v brance nožičky, půjdete na UZ, a ptá se jestli vim, že dítě neni hlavou dolu.. samozřejmě že jsem to veděla ale pořád jsem doufala, že se otočí, kontrolu jsem měla ve čtvrtek a měli mi jí otočit růčo, k tomu už nedošlo... Doktroka zjišťuje polohu miminka - příčka. Tak mé přání se vyplňuje, já to prospím. při ceste na operační sál mě už slíkají, obvazují nohy, mačkají zlomený malíček, a já mám pernamentní kontrakce (mám ten pocit), mé tělo se začíná nekontrolovatelně klepat, pan přimář se ještě probouzí, anesteziolog má otlačený polštář na obličeji. Primář me patlá desinfekcí snad uplně všude, a jak jsem byla čerstvě oholená tak to pálilo jak sviňa.. mačká mi břicho tak silně, že vyjeknu bolestí. Naštěstí mě uklidňuje anesteziolog a povídá mi: za chvilku už budete spinkat.. jen vydržte.. a zničeho nic jsem v limbu. Probouzí mě hlas přítele, Lásko máme nádhernou dceru, ja brečím nevim jestli štěstí, spíš bolestí, a říkám jak ožralá, že mám hrozný hlad. Malá se narodila 6.11.2017 v 4:11 měla 2.500g, bohužel ji nemohlli změřit byla strašně zkroucená a nechtěli ji ty nožičky rvát. Při propouštění měla 46 cm, probouzí mě vizita na JIP. Mám neskutečný bolesti, jen nevím co bolí víc jestli malíček nebo rozpáraný břich. nemůžu se pomalu ani hnout, mám knedlík v krku, nemůžu si odkašlat.. panebože já se budu muset zvednout postele, vždyť se nemůžu ani otočit na bok. No nic, rehabilitační sestra přijde až zítra snad se to zlepší. No nezlepšilo, při raní vizitě mi vyndavají dren, říkají kašlejte, jak asi mám kašlat když to bolí, vytahují ten odporný dren a já jen hýkám bolestí, zatím nejhorší zážitek z celého porodu(sekce). No to jsem netušila jaky bude zvedání z postele. Přišla a začali přímo u mě. to zvednutí, ta bolest, peklo.. donutili mě si jít vyčistit zuby, ale trvalo mi dost dlouho než jsem se postavila na nohy mě se tak točila hlava. Co krok to neskutečná bolest..ten samí den mě přesouvají na oddělení 6-ti nedělí, těším se na malou, na JIP nám je vozili jen na chviličku. Zvedání z posetele na záchod, docházet na novorozenecký, neskutečný peklo, jak se mi tam hrabali nesutečně mě boleli střeva, kroutili se mi to byla bolest.. naštěstí už se můžu zvedat vcelku bez problémů.. můžu nosit i  když bych neměla svýho kloučka. z porodnice nás propouštějí po 5 dnech.. Malá ač neměla na začátku kvůli žloutence sílu sát, musíme používat kloboučky, je plně kojená mlíko se mi udělalo do tří dnů díky pravidelnému odsávaní.. žloutenka mizí, sluníme když svítí sluníčko, krásně přibírá.. 

    Kdybych si měla možnost si vybrat mezi normálním porodem a sekcí, tak už jedině klasicky. Radši vydržím bolest při porodu než zažívat bolesti po operaci. Další děti v plánu nejsou a teď oba máme strach spolu spát. Pak, že nikdy nebudu mít děti přirozenou cestou, pan doktor se šeredně spletl... Mám rovnou 2. 2 děti v jednom roce na den přesně 10 měsíců od sebe.. Máme před sebou ještě spoustu práce.. 

    Maminky vy co chcete dobrovolně císaře a bojíte se porodních bolestí, věřte že pooperační bolesti jsou tisíckrát horší než ty porodní. A proč? protože trvají 3x delší dobu než porodní, a miminku se nemůžete věnovat na 100% stejně jako po klasicým porodu. Teď mě čeká ještě jedna dost nepříjemná věc a to je vyndání stehu, pokud to není vstřebatalený a ten zarostlej uzlík upadne sám.. uvidíme.. 

    Mamky co máte sekci a nejde to jinak, držím palce ať to snášíte lépe než já, a ať jste vy a vaše miminko v pořádku.