Jak Nelinka přišla na svět

První termín 20.5.2013 nevyšel. Ten termín, ve který jsem tolik doufala – byla jsem přesvědčená, že malá byla počata dřív, doktor mě neustále strašil velkou porodní váhou a já se upínala k tomu, že malá vyleze na tento termín.

Nakonec se ukázala její dochvilnost a podívala se na svět v den druhého termínu 26.5.2013. Ten den ráno jsem se vzbudila jako více méně každý den – bez příznaků, zcela ok. Verdikt z poslední kontroly u dr. Byl – otevřená volně na prst, cs 2. Říkám si v duchu – Neli – dnes ti končí nájemní smlouva, víš o tom celých 9 měsíců – tak co bude? Den probíhal normálně, po obědě manžel upekl koláč a kolem 16 hod. jsme zasedli ke stolu a začali si na něm pochutávat. Koukám na hodiny a říkám mu –noo, má ta naše Nelinka co dělat, bude půl páté – jestli má být do půlnoci venku – a manžel – no já jí čekám až někdy v týdnu. Potom jsem šla uklidit nádobí a najednou MOKRO! Říkám, ono to teče! Co??? Asi voda – plodová! J a můj zběsilý úprk na WC. Říkám – dones vložku! Chudák muž pobíhal jak splašený a nemohl ji najít. Uf, vložka nelezena, umístěna. Říkám, počkáme – nebylo toho zase tolik. Návrat do kuchyně a najednou – LUP-  a teklo to mooc! Tak a pojedem J dobalila jsem tašku, napsala jsem vám na koníka a vyjeli jsme. Po cestě, která nám trvá cca 45 min začaly kontrakce po 8 minutách. Já nadšená, jak se nám to rozjíždí, zatím to moc nebolelo, žertovali jsme, jak je malá přesná J

Dojeli jsme do porodnice, kde mé nadšení začalo pomalu opadávat. Na přijmu mi bylo sděleno, že se od čtvrteční kontroly ztratila moje karta – prý – byla jste tu vůbec někdy?? No ok, vypsali novou. Pak mě sestra odvedla na prohlídku. Říká co vám je – já odtekla voda. Dejte mi vložku – tak jsem jí dala tu co jsem měla v kalhotkách. No ale na ní nic nebylo. Prý – hm, asi jste si to spletla – nepočůrala jste se? Ve mně to začalo vřít. NE! V tašce máme tu mokrou, s příměsí trošky krve. Chcete tu? NE! Tahle je suchá a to mi stačí. A já znovu – ale fakt je mokrá a fakt odtekla! Já vám ji ukážu! Ne, nechci vidět nic co máte někde jinde. Uf. Tak na vás koukne doktor. Doktor naštěstí zjistil, že voda teče! A vytekla i na zem a já měla radost, že ta babka čumí a konečně vidí, že jsem nekecala! Tak a na porodní sál. Ale bude to na dlouho – jste volně na 2 prsty. Hm L škoda.

Na sále – přivítala mě další „čarodějnice“ a studentka. Noo, říkám si – to bude mazec – jsem zvědavá, kdy dorazí nějaký doktor nebo porodní asistentka. Čarodějnice mi podává nějaký papír, prý at podepíšu. A já co to je?? A ona – to doporučuji číst až potom, je to o tom, že přebíráte náramek na ruku, ten pak dostane i dítě. A pokud ztratíte ten papír, tak nedostanu výplatu a přijdu si pro peníze k vám, jasné??? No, ve mně krev vřela, na schvál jsem papír celý přečetla a pak až podepsala – bába nervní, zda to podepíšu nebo ne.

No a tatínku – maminka je na 2 prsty, bude to na dlouho – jedte domů. Tak manžel jel a já tam zůstala sama. Čarodějnice odešla, studentka občas přiběhla změřit mimčo nebo tlak a já si ležela na posteli a psala na netu. Po chvíli se to začalo zhoršovat, tak si říkám, no pěkná sprcha – tak se půjdu namočit. Ve sprše to začalo nabírat na intenzitě, tak jsem se doplácela zpět na postel a ležela. No, doost silné bolesti. Přišla čarodějnice – začala být trošku milejší – tak jí říkám, jaký bude postup? Kdy bude monitor? Za 3 hodiny .. uff.noo, to si ještě počkám, když byl před 40 minutama.  Ležím zase sama, bolest přibývá. Si říkám, noo o bude síla, zvoním na zvonek a říkám PA – čarodejnici – no, nějak mě to bolí. Ona a často? Já tak co 5 min. tak kouknem – dala do mě ruku a říká – noo, postupuje to pěkně – jste na 4cm – volejte muže. Ten bude mít radost mi blesklo hlavou, je doma necelou hodinu. Tak sedá do auta a jede. Během 40 minut je u mě – PA vyšetřuje – uf! Jste na 8cm – budem rodit! Bylo chvíli před 22 hodinou. Už nestihneme ani nic na tišení bolesti. Tak si říkám, já hysterka a budu rodit přírodně! Zcela bez jakýkoliv přípravků. Ani klystýr mi nedala – což se pro mě ukázalo být značně stresující – celou dobu jsem myslela na to, abych se NEPO ..

Potom už to jelo rychle, celou dobu ve měla ruku – nevím co tam dělala ale bolelo to pekelně. Manžel stál u mě, podporoval mě v prodýchání kontrakcí. Za chvíli už se šlo na tlačení, bolest neuvěřitelná, já hysterická, nesoustředila jsem se na nic, takže jsem pokrčila nohy – jednu držel muž, druhou studenka, PA pořád uprostřed s rukou ve mně. Po mém hekání že chci císaře, ať mě uspí, že chci domů, že přijdu jindy, že se to musím naučit jsem si konečně uvědomila, že zpět už to nepůjde a začala spolupracovat. Od té doby se to hnulo. Manžel po levé straně mohutně povzbuzoval, že vidí vlásky, při kontrakci že se klube hlavička, oba se studentkou držely nohy a já tlačila co to šlo. Bylo to cca na 4 kontrakce, při každé jsem tlačila 3x, pak to začalo mooc pálit – hlavička už zůstala a nezalezla. Potom jsem slyšela cvak – nástřih. Ale nebolel – tímto PA děkuji, bohužel – poraněním nezabránila. V další kontrakci šup a malá venku! Bylo to krásné, vyklouzla jak malé kuřátko a celým sálem se rozlehlo křičení. Naše holčička s apgar skore 10-10-10 – Nela Viktorie, přišla na svět ve 22,54 s 50cm, 3260kg a obvodem hlavičky 34,5cm. Byla krásná, bez deformace hlavičky, úplně bez chyby. Po otření si jí manžel vzal a mazlil se s ní, já musela bohužel na rozsáhlé šití. Natržená uvnitř ze dvou stran a nástřih. Začalo odtékat dost krve. Poté jsem dostala malou a přisála se. Krásný pocit J na sále jsme s manželem odpočívali ještě 2 hodinky, malou odvezli na vyhřívanou postýlku a dostala jsem jí k sobě za 4 hodiny – byly nekonečně dlouhé!

Ráno kolem 8 mě začalo strašně bolet břicho, vložky nestíhaly, zjistilo se, že mám rozsáhlé sraženiny v děloze, kolem postele se seběhli doktoři, sestřičky, začali mi mačkat břicho – ze mě vypadalo mnoho kusů sražené krve. Bohužel se nepodařilo dostat ven vše. Musela jsem na vyšetření – doktor do mě vrazil zrcadla, ruce a vyndal další 2 kusy, bohužel dále zůstávali uvnitř další kam už nedosáhl L bolest při vyndavání pekelná, snad horší než celý porod. Děkuji, že zkusili na další vyndání konzervativní léčbu – nasadili injekce, infuze a na rozpouštění a po 2 dnech se snad i poslední sraženiny dostaly z těla. Nyní už jsem v pořádku a užívám si svou krásnou dcerku. Je tak dokonalá, že za to to stálo! A děkuji mému muži, který si mě skoro porodil! Viděl vše ze strany – má můj obdiv!

PS – pro příště vím, že si prosadím klystýr – pocit toho, že ze mě vypadne něco co nemá byl pro mě nesnesitelný. Dále budu spolupracovat od začátku – protože dost jsem se vysílila tím, že jsem netušila co mám dělat a špatně dýchala a tlačila. A pak – budu chtít miminko na tělo na delší dobu – kojit už na sále.