Ostravský veletrh hraček 😉
Když vypadne zub dítěti ve dvou letech, dejme tomu v rámci úrazu...kdy mu naroste nový? Až v těch 5 letech, nebo kdy rostou ty druhé zoubky?
O víkendu jsem sla konecne do sebe a zacla pripravovat veci proto nase druhatko 🙂
Maminky jdu si pro radu pro svou sestru a jejího syna, mého synovce. Je mu 3,5 roku a v září začal chodit do státní školky. Každý den školku doprovází křik, že tam nejde, nechce - dalo by se pochopit v tomto asi nebude první ani poslední. Ve školce si s dětmi odmítá hrát, protože se s nima nudí. Nesní tam ani sousto ničeho ovoce, svačinky, ani obědu, ani když mu to uvaří maminka, takže celý den hladový. Nebo tedy do oběda, protože na spaní s ním se paní učítelky "necítí" a nechtějí ho tam mít celý den hladového. Doma když něco sní a ví, že jde druhý den do školky, tak to podle mě stresem vyblinká. Ségra už teda byla u ředitelky na koberečku, že to teda takto nepůjde, poslala ji za psychologem a řekla jí, že má synovec podle ní autismus - je prý asociální a pamatuje si divné věci jako příjmení dětí, nebo v jakých barvách co bylo postaven= (třeba vláček z lega) a když se vrátí třeba z venku a vláček není tak postavený, jako když odcházel, tak ho naštva, taky podtřebuje uklidit všechny hračky když jde ven...podle mě je jenom o něco víc chytrý než o statní děti (já mám dítě o rok mladší a věci, které dělal synovec v tom věku, prostě nedělá, to je pravda, to moje dítě je víc takové batole :D) ale neřekla bych že je to u synovce autismus a ten přístup školky se mi taky nelíbí..tohle je normální? Já to neznám, dává syna do lesní a nemuseli jsem nikdy řešit žádný problém :( Co teď vyměnit školku? Jít za tím psychologem? Prý ale odklad mu nemá dávat, že to bude pak jen horší...tak nevím...co jí mám poradit.
Venku prsi takze Teosek doma rozjel kostickobranni :D
Tak dneska jdu konečně koupit nějakou tu výbavičku mno...když to musí být :D v prosinci už to nejspíš nestihnu...do toho ještě musím zapojit Ježíška :P
Říkám dneska manželovi, že jsem včera sepisovala seznam, co komu k Vánocům, a že si s ním nevím rady...tak se ho ptám, co by chtěl a on prej: "Alespoň jeden den svatej klid." "Tak to bohužel to nemůžu sloužit." :D A v lednu se mu to zdvojnásobí :D
Někdo nějakou inspiraci co tak 30-ti letému manželovi k Vánocům...když on mi nic neřekne a já ho obdaruji vždycky nějakou blbostí. Technicky moc zdatný není, baví ho tak maximálně basketbal, jinak je to furt v práci :D
Za mě paráda 🙂) tak asi lepší než porodné, na které stejně nikdo nedosáhne, protože má "moc velký" výdělek :D http://extrastory.cz/ve-finsku-davaji-novorozen...
Příště to uděláme naopak :P
Já nevím, někdy mám pocit, že se nedožiju ani večera a to mám jen jedno dvouleté zlatíčko teprve.... U oběda v Ikeii, kde jsem s ním byla sama mu říkám (byl v dětském koutku): "Jdu si pro pití? Jdeš se mnou?" A chytám ho za ručičku. "Nene." Říkám "Dobře, ale nikam nechoď." "Nene." Přijdu. Teo samozřejmě nikde. Naštěstí jsem nepanikařila a šla po "Knock knock (To je z pinguina) a našla někde mezi regály.
Přijdeme domů, chci pověsit prádlo. Jdu na balkon jak vždycky. S Teoškem si na sebe klepáme, zpíváme si přes okno. Dověsím prádlo, chci si otevřít a ejhle balkon zamčený :( Takže jsem teď byla hodinu zavřena v 7 měsíci na balkoně jen v tričku a v sukni, než jsem vyřešila, jak se dostat dovnitř...dneska mám vyoležen chuť se zahrabat alespoň půl kilometrů pod listí...
Hit letosniho podzimu - barvicky. Se snad budu muset na stare roky naucit malovat :D P.S. S rucickou nic nemá, jen s ni nadsene mydli ve vzduchu :D
Paráda...pračka se mi pere s Okenou a malým traktůrkem :P
Dnešní odpolední veledílo...až se divím, že u toho vydržel tak dlouho...jen aby mu to zůstalo celou zimu :D
Nevíte prosím někdo, jak dlouho může chodit obyčejný dopis z Německa? Nic důležitého v něm není, jen autogram pro mě...ale strašně se na něj těším...doufám teda, že vůbec dorazí, ne že bych poště nedůvěřovala :D
To dítě každý den spí 3-4hodiny...co mám jako dělat? Byt mám jako klícku...by mě zajímalo co potom dělá v noci? :D Abych se po dvou letech nedozvěděla, že mám doma malýho upírka :D
Tohle to je strašný bordel s prominutím...protože Teošek chodí do lesní školky rád (nechodí tam zatím často, protože není důvod), ale občas si tam odskočí a nikdy nebyl problém, že byl plakal, nebo tam nešel rád (a nikdy, nikdy si odtamtud nepřinesl ani rýmu :P)...proč bych ho jako povinně měla dávat do nějaké "státní" školky ( i kdyby na rok), kde mi každou chvíli něco přitáhne domů, při nejlepším jen tu rýmu (kde nás to očkování opravdu nespasí, ale hlavně všichni to očkování tam musí mít, jinak tam dítě nepřijmou) Co to zatraceně je za systém...nemluvě o tom, že některé děti ty předškolní školská státní zářízení dost špatně nesou, v okolích mám takových případů dost (řevem to začíná a bojkotováním jídla a zvrácením ze stresu to končí) a já sama utíkala učitelkám z jeslí takovým způsobem, až moje mamka musela seknout s prací a jít znovu na mateřskou Emotikona grin ať si trhnou fakt...
26+4tt 820g a jsme otočené ;)
Někdo nějaký tip na nějaký dobrý seroš...něco jako byla Gossip girl nebo Revenge ?
Mladý rozzlobený muž
...malá ukázka do dnešního dne (a tak to máme prosím pěkne každý den s malými obměnami). Ráno vstávám ve 4, nestíhám, ani posnídat, natož si dát kafe a zapínám počítač, protože pracuji z domu, alespon na půl úvazku. Makám si tak asi do půl osmé. Mezi tím se mi vzbudí Teo (můj zatím nejstarší dvouletý syn) a protože "dřu" a nemám na něj čas, dělá neskutečný binec, který "zarytě" ignoruji. Když do pracuji, jdu se podívat, co mi připravil na uvítanou...např. dneska: vytáhl brambory a škrabku a totálně je rozporcoval na koberci na úplně mini mini kousíčky (bylo jich asi pět kilo) - a jelikož nám dneska nefrčela elektrika cca od 7, tak jsem nemohla ani vysát :( Za to jsem si musela kleknout a s tím obrovských břichem, které vláčím (ani jsem ve 26tt a nedokážu si představit, kam až to břicho může vyrůst) jsem musela jeden kousíček po druhého posbírat. Totálně KO sotva začalo ráno jsem šla chystat snídani. Mezitím to Teo třikrát nestihl na nočník, pokaždé samozřejmě na jiné místo a jednou to bylo "bobo" takže jsem si mohla gratulovat a šla s hadrem znovu na kolena. TO si Teošek vzpomněl, že ráno vlastně kouká na "Kouzelnou školku," která ale dneska nešla pustit, protože nejela co - ano nejela elektřina...takže asi hodinový řev doprovázený mlácením do televize a sebou samým o zem...postupem času jsem se trochu uklidnili a došli k zvolání hlášek jako "dudu" "míííkoo" a "hned," abychom se mohli uklidnit plně! Což se mi nakonec povedlo ;) i bez Kouzelné školy.
Venku hnusně, že by ani psa nevyhnal, ale já jsem raději oblíkla teplé věci a vydala se s Teoškem nějaké nejbližší dětské hřiště. S Teoškovou dobrou náladou jsem to bez kočárku raději neriskovala a naložila ho do nové Soly, kterou máme připravenou pro jeho sestřičku, která okupuje můj "pupík," jak hrdě hlásí Teoušek po každém koupání.
S vidinou toho, že si odpočinu alespoň na dětském hřišti, jsem svého divocha vypustila na místo určení a měla snahu se posadit. Ještě jsem si ani nesedla, když se přiřítily dvě učitelky s tloupou děcek ze školy a začali dělat, ale nehorázný binec...takže místo sezení, jsem lítala všude za Teoškem a hlídala, aby nepřišel k nějaké újmě, protože děti na zvolání "Pozor ať neshodíte toho malého chlapečka," očividně nereagovali. Alespoň, že učitelky si sedly.
Po hodině maratonu školka odchází a my samozřejmě taky, jelikož je čas oběda a bylo otázka, kdy se z kočárku začne ozývat dvouleté batole a vyřvávat na celé kolo "Míííkooo!" Naštěstí jsem to stihli včas a "míííko" začal řvát až doma. Takže místo vaření brambor se muselo udělat "miko" bez elektřiny na sporáku, což samozřejmě trvalo a mladému rozzlobenému muži se to ani za mák nelíbilo. Když bylo hotové mííko, mohlo se jít na pár brambor, které nám zbyly po ranní potatoe mejdle na koberci. Přestala jsem počítat kolikrát to nestihl na nočník. Naštval mě je jednou a to když si to udělal do postele. Rezignovaně postel převlékám a jdu naložit oběd. Brambory nechce, nechce ani mííko, chce maso. Sní plátek domácí sekané, udělá další loužičku a kupodivu mi zahlásí, že "haji a dudu." Lezu nakolena a marně hledám "žlutého šmejda" (můj pracovní název pro dudu, protože ho věčně nemžeme najít ve chvíli, kdy ho nejvíc potřebujeme)...žluták nalezen, bereme deku, mííko, co se muselo udělat hned a jdem si lehnout...Usnu dřív než on :P Když se probudím, už taky spí...vyčepraná a neodpočatá si jdu uvařit kafe a nadopovat se tunou čokolády, protože den ještě neskočnil ani z daleka...za hodinu to tu mám znova, vyspané, vyhajané, plné síly a celé moje.
Stavíme 🙂) dneska jsme odpadli ve tři odpoledne a vstávali v sedm večer...takže jsem moc zvědavá v kolik půjdeme spát :P
14tt, hematomy se stále dělají, ale myslíme pozitivně a bojujeme 😉
