Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři
    Příspěvky pro registrované uživatele se ti nezobrazují.
    cervenejablko
    7. pro 2018    Čtené 52x

    Přijel k nám vláček s Peppou!

    Seriál o růžové rodince a jejich přátelích u nás běží skoro každý den. Peppa je velkým vzorem, díky dílu, kde byla u zubaře, proběhla preventivní prohlídka u naší zubařky bez slziček, počítat do 12 se Modroočka naučila pravděpodobně taky díky Peppině a velmi často si na Peppu hraje s mladším bráchou, který je pak, překvapivě, Tomík. Proto jsem nás do testování přihlásila a doufala… Peppa jako hračka, to by bylo radosti!

    První dojmy

    Balíček s vláčkem přišel zrovna když byla zrovna Modroočka ve školce. Když se vrátila, otevřela krabici a tam vláček Gertruda s Dědečkem, Peppou a Tomem. To bylo nadšení, nemohla věřit svým očím. Hned jsme museli vláček vysvobodit z obalu (Což bylo mimochodem docela náročné a tatínek vzkazuje, jestli je opravdu nutné mít ten vlak ke krabici přišroubovaný? 😀). Zbytek večera nedala vláček z ruky, jezdila s ním a ukazovala novým obyvatelům náš dům.

    Co všechno balíček s vláčkem obsahuje?

    Největší část je minivláček Gertruda – mašinka se dvěma vagonky. Vagonky jsou odpojitelné, ale ty plastové úchyty je potřeba hlídat, je to tvrzený plast, tudíž při nešetrném zacházení můžou prasknout. Vpředu vláčku sedí Dědeček Peppy a řídí. Nohy má zapuštěné ve vlaku a tak nejde vyndat, ale když se na něj zatlačí, tak trochu zajede dovnitř.

    K vláčku patří ještě postavičky Peppy a Tomíka. Mají tenké ruce a nohy úplně jako v seriálu a charakteristický tvar obličejíčků. Ruce i nohy jsou trochu pohyblivé. Když se správně postaví, tak i dokážou stát bez opory. Když chceme dát Peppu a Toma do vláčku, mají tam „vysezené důlky“ – aby se tam dobře vešli a nepadali.

    Jak jsme si hráli?

    V průběhu dvou týdnů testování byl vláček s Peppou a Tomem, a někdy i jen prasátka sama bez vlaku, nejčastěji hranými hračkami. Jezdili na výlety, do divadla, učili děti ve školce, léčili nemocnou kočičku, pomáhali s vařením nebo radili mamince při extrémně těžkém testu.

    Postřehy hlavní testerky:

    •  Prý „dobrý“ a „moc se mi líbí“
    • Moc jsem zní nevydolovala, ale řekla bych, že je to skvělá hračka s velkým potenciálem ke hraní, vzhledem k tomu, že oblíbenost Peppy nepoklesla (normálně ve chvíli, kdy dostane oblečení nebo hračku s oblíbeným hrdinou, tak změní preference, což se ale nestalo, Peppa je pořád TOP)

    Postřehy mladšího bratra:

    • „Peppa se perfektně vleze do pusy“
    • „Když řídím vláček, vagonky jedou za ním. Kouzlo!“

    Maminky postřehy:

    + Vláček má pěkné barvy a propracované detaily, vypadá velmi podobně tomu ze seriálu, stejně tak postavičky

    + Peppa a Tom pasují do vláčku, ale nejsou k němu přidělaní, dá se s nimi hrát samostatně

    - Vláčku vržou kolečka

    -/+ Opravdu je to hračka až tak od těch cca 3 let, když si s P+T hrál Klokan, bála jsem se o jejich tenké nohy a ruce a o spojovací očka vagonků

    Závěrem bych chtěla moc poděkovat Modrému Koníku i firmě TM Toys za důvěru a možnost otestování Dědečkova vláčku. Moc jsme si to užili!¨

    cervenejablko
    30. kvě 2018    Čtené 96x

    Pomóc, klíště!

    Už tu mám poměrně dlouho rozepsaný další článek týkající se první pomoci. Tentokrát takové zdánlivě lehké téma, klíště...

    Taky už jsme si jedno přinesli domů. Jejich sezóna je v plném proudu. Na tématu vytahování klíštěte je vidět, jak se odborníci neshodnou i na tak banální věci. Někdo říká točit, někdo kývat, olej ano, jen ne olej, mýdlo ano, mýdlo ne…

    Na čem se ale všichni shodnou, je, že klíště je potřeba nějak vyndat. Ideálně rychle a vcelku. Vyndáme ho tak, jak nám to jde nejlépe. Klíště sice není šroubovací, takže ho nevytočíte, ale krouživé pohyby třeba tyčinky do uší bývají docela efektivní a klíště se brzy pustí. Jsou i speciální pinzety na klíště nebo taková miniaturní páčidla, do kterých se klíště zachytí a jednoduše vytáhnou. Poměrnou novinkou na trhu jsou speciální přípravky, které klíště údajně okamžitě zabijou.

    (staženo z https://www.siera.cz/cz-kategorie_0-0.html?filtry%5Bvyrobce%5D=DING%20WALL)

    Další věc, která je důležitá, je dezinfekce. Ideálně jódová, pokud tedy „pokousaný“ nemá na jód alergii. Desinfekce před, ale hlavně po vytažení klíštěte je nutná!

    Na klíště pokud možno nesahám rukou a neničím ho třeba rozmáčknutím mezi nehty (bléé) nebo upálením na sirce – jeho tělní tekutiny mohou být infekční.

    Občas zůstane v rance hlavička klíštěte. S tou v podstatě není potřeba nic moc dělat. Naše tělo je úžasné a vypudí ji samo (jeden můj známý říká vždycky, že hlavička „vyhnije“). Takže není důvod hned jet na pohotovost, pokud nám nejde vyndat.

    Poslední věc, kterou je třeba udělat po vyndání klíštěte, je zaznamenání do kalendáře. Pár týdnů pak sledujeme, jestli se v místě kousnutí netvoří červená skvrna. Zvýšenou pozornost také věnujeme, pokud se objeví onemocnění s příznaky chřipky – to je pak dobré se o klíštěti zmínit doktorovi.

    Co ještě potřebuji vědět?

    Dvě nejznámější nemoci, které klíšťata přenášejí:

    Klíšťová encefalitida (na tu je očkování)

    Má zpravidla dvě fáze – první připomíná chřipku. Přichází cca 14 dní – měsíc od infikování. Pak po nějaké klidové době přijde druhá fáze – s intenzivními bolestmi hlavy, horečkami, dochází k poškození nervového systému. Více o KE zde: www.klistova-encefalitida.cz

    Lymeská borelióza (očkování se má vyvíjet)

    Můžeme (ale nemusíme) rozeznat 3 fáze onemocnění. V té první je příznakem červená skvrna, která může od středu blednout. Skvrna se objeví v průběhu pár dní až týdnů od kousnutí a i neléčená za čas zmizí. Bohužel někdy se červená skvrna neobjeví a infekce se rozšiřuje skrytě. Za pár týdnů při nevyléčení přijde onemocnění podobné chřipce. Borelie se šíří tělem a napadají například nervovou soustavu, cévy nebo klouby. Neléčená borelióza pak přechází do chronického stádia. Onemocnění je v prvních dvou fázích léčitelné antibiotiky a platí, že čím dříve se začne léčit, tím rychleji a lépe se dostane pod kontrolu. Více o borelióze zde: https://www.borelioza.cz/

    Něco v článku chybí nebo je nepřesné? Napiš mi pod něj komentář. 

    cervenejablko
    23. kvě 2018    Čtené 46x

    Baby Dove - voňavá péče pro děti

    Do testování jsem přihlásila svého ročního syna hlavně proto, že má hodně suchou kůži. Od jeho cca 3 měsíců chodíme plavat, od půl roku do bazénu, takže pokožka dostává hodně zabrat. Do teď jsme asi nenašli nic, co by dlouhodobě zabralo. Proto jsem byla nadšená, když mi přišla zpráva, že jsme byli vybráni a že nám přijde balíček s kosmetikou od značky, kterou já sama velmi ráda používám a které důvěřuji. A po týdnu k nám dorazila krabice s výrobky Baby Dove, řada Rich moisture a sprchovým gelem z řady Sensitive.

    Ze začátku jsem udělala pár testů, jestli nebude alergická reakce, ale když se nic neobjevilo, vrhli jsme se naplno do testování. A co jsme všechno vyzkoušeli?

    Sprchový gel jsme používali téměř denně. U něj jsem ocenila praktický dávkovač – zobáček. Klokan ještě nepřišel na to, jak se to ovládá, takže se nemusím bát nějakého vyplýtvání a gel schovávat před jeho nenechavými pacičkami. Nepraktický mi přišel při balení na plavání. Sice je na zobáčku naznačeno, kterým směrem se otevírá a zavírá, ale stejně jsem měla trochu strach, aby se mi nevymáčkl do tašky. A také  díky zobáku zabíral dost místa. Na cesty bych asi preferovala jiné balení.

    Měli jsme na vyzkoušení i gel z řady Sensitive a tam jsem byla ráda za menší velikost lahvičky. Oba gely se pěkně smývají, ten z řady Sensitive mi přišel asi ještě o něco lepší, ale Rich moisture zase pěkně voní. Při mydlení oba dělají krásnou hebkou pěnu, která mi připomíná sníh z indiánků nebo kremrolek.

    Vlhčené ubrousky: ocenila jsem na nich, že jsou pevné, drží tvar a netrhají se; jsou tak akorát vlhké; při vytahování z balíčku vyleze jen jeden, ostatní zůstanou uvnitř. Trochu mi vadila jejich vůně, byla na můj vkus moc intenzivní a umělá. Ale jinak splnily vše, co podle mě mají ubrousky splňovat. A řada Sensitive má i neparfemované, proti kterým nemám vůbec výhrady.

    Tuhé mýdlo u nás našlo využití ve skříni s oblečením, které krásně navonělo.

    Krém na opruzeniny jsme zkoušeli dvakrát a bohužel ani v jednom případě nezabránilo vzniku opruzenin na zadečku. Poprvé jsem si říkala, že opruzení ze zubů je velmi specifické a možná proto mu krém nezabránil. Přestali jsme ho používat, zub vylezl a opruzení se vyléčilo. Pak jsem krém zkusila používat znovu, ale po pár dnech měl Klokánek zadeček opět červený, takže jsem krém odložila s tím, že prostě každému sedne něco jiného. Určitě jsou děti, u kterých krém perfektně funguje, bohužel to není náš případ. Krém jinak jemně voní a pěkně se maže. Tubičku jsme pak využili při přebalování na zabavení nenechavých ručiček.

    Tělový krém jsme používali denně buď večer po koupání nebo po bazénu. Líbí se mi jeho jemná vůně. Krém se krásně roztírá a nezanechává žádné bílé stopy. Pokožka je po namazání hydratovaná a vydrží tak celý den. Pokud dítě má hodně suchou pokožku, tak jako náš Klokánek, tak rozhodně krém doporučuji vyzkoušet.

    Šampon jsme také otestovali. Dělal stejně hebkou pěnu jako sprchový gel, snadno se smývá a na sobě jsem i ozkoušela, že neštípe do očí. Vlásky jsou po něm krásné a voňavé. Jediné jeho mínus, ani navzdory jeho krásné vůni a designu balení jsem nepřesvědčila starší sestru Klokánka, aby si dobrovolně a bez pláče nechala umýt vlasy. Sprchový gel ale s radostí zkoušela také. 😀

    Pokud bych měla naše testování nějak shrnout, tak jsem opravdu moc ráda, že jsme dostali šanci si vyzkoušet celou řadu Rich moisture. Synova pokožka je teď v mnohem lepším stavu, než byla před testováním a to navzdory každotýdennímu máčení v chlorovaném bazénu a s minimem péče. Mezi přípravky, které rozhodně mají své místo na poličce v koupelně či u přebalovacího pultu, patří rozhodně tělový krém, sprchový gel a šampon. Ubrousky koupíme, když narazíme na variantu Sensitive.

    cervenejablko
    29. srp 2017    Čtené 1030x

    Tonutí: suché, mokré, sekundární…

    aneb Jak to tedy je?

    Toto je reakce na článek z Magazínu, který byl vydán před několika dny na MK. Článek obsahuje chyby, motá jedno s druhým a celkově se zdá, že jen zbytečně děsí. Předem říkám, že nejsem plavčík ani vodní záchranář, ale "pouze" přednáším první pomoc na kurzech už několik let. Ve svém článku se snažím uvést nepřesné informace z článku na pravou míru a shrnout to podstatné, co je potřeba o tonutí vědět.  Tento článek nenahradí kvalitní kurz první pomoci.

    Co je to tonutí?

    Jedná se vlastně o dušení ve vodě. Pokud proces tonutí skončí smrtí, jedná se o utonutí.

    Když se plavec nečekaně potopí a voda mu začne vnikat do úst, vyvolá to uzavření hrtanové záklopky (ta věc, co nám brání vdechnout jídlo). Je to reflexní mechanismus a tělo to dělá proto, že nechce, aby voda vnikla do plic. Tomu se říká suché tonutí. V podstatě k němu nemusí dojít ani během plavání nebo po plavání, jak se říká, dá se utopit i na lžičce vody.

    Pokud tonoucího v této fázi vytáhneme a dostaneme na vzduch, zajistíme obnovení dýchání, může to znamenat konec potíží.

    Přesto ale každého, kdo se topil, musí vidět lékař!!!

    Pokud ale tonoucí nebyl rychle vytažen, v důsledku nedostatku kyslíku upadá do bezvědomí. Křeč hrtanu se uvolní a voda může vnikat do plic. Tomu se říká mokré tonutí. Voda v plicích je poškozuje.

    V případě, že se tonoucí topil ve sladké vodě, ta se bude vstřebávat do těla, naředí krev a zvětší její objem. Tonutí ve slané vodě (nemusí být mořská, spousta bazénu v ČR má slanou vodu) je závažnější, dochází k „nasávání“ krve do plic, to zabraňuje přenosu kyslíku a člověk může zemřít i v řádu hodin po vytažení z vody.

    Sekundární (u)tonutí je následek nějakého zdravotního problému, který postihne člověka, když je ve vodě, děje se například při infarktu, úrazu, epileptického záchvatu ap. 

    Co mám dělat, když se někdo topí?

    1. Začít volat o pomoc
    2. Vytáhnout tonoucího z vody (bacha na bezpečnost, aby mě nestáhl s sebou)
    3. Položit na záda, zaklonit hlavu, kontrola dýchání.
    4. Nedýchá? Zahajuji resuscitaci. KPR zahajuji 5x vdechem (pokud se jednalo pouze o suché tonutí, může to uvolnit křeč a člověk se rozdýchá).
      Následuje 30 stlačení hrudníku na středu hrudní kosti a 2 vdechy stále za sebou. Rychlost stlačení je cca 100 za minutu.
      Nepřestávám, dokud se tonoucí nezačne bránit a nebo nepřijede záchranka
    5. Dýchá? V případě bezvědomí položím na bok, kontroluji dýchání.

    Co ještě potřebuji vědět o tonutí?

    • Je v zásadě tiché, tonoucí nekřičí (nemá čas, když je nad vodou, snaží se nadechnout), nemává. Potopí se často rychle a bez povšimnutí okolí.
    • Utonutí je druhou nejčastější příčinou smrti u dětí
    • 60% dětí bylo ve vodě samo, když se utopily
    • Důležitá je prevence, nenechávat děti samotné v dosahu vody a dobré jsou i kurzy plavání, které lze absolvovat už od mimin.

    Zdroje: Zdravotník zotavovacích akcí ČČK,

    Lektorská skripta Zdrsem,

    První pomoc ve školských zařízeních, MU Brno

    P.S. Pokud jsem na něco zapomněla, budu ráda za doplnění v komentech.

    Protože jsem funkci "pro přátele" využívala a protože se mi nelíbí, jakým směrem teď Kůň kluše. #2procenta