Stejně jako se na mě svého času hrnuly otázky, jestli "kojíme", začaly se teď hrnout otázky, jestli "znakujeme".
Jsem tvor od přírody líný. Navíc zastávám názor, že pokud by měl člověk znakovat, nedala by mu Matka Příroda dar řeči a sluchu. Přečetla jsem si toho o znakování dost a mám jednu, dle mně dost opodstatněnou, obavu - pokud bude mé dítě od přírody líné po mně, nerada bych se dožila toho, že v určitém období bude raději znakovat, než se snažit mluvit. Takže znakování přenechám těm, ke kterým se Matka zachovala macešsky a tyto dary jim, bohužel, upřela. Ale také chápu, že někdo to pro své dítě považuje za přínos a znakovat ho učí. Pokud si v budoucnu bude chtít osvojit klasickou znakovou řeč, tak mu v tom nebudu bránit, stejně jako bych mu nebránila v osvojování angličtiny, němčiny, čínštiny a jakéhokoliv jiného jazyka. Jen doufám, že ji nikdy nebude potřebovat kvůli vlastnímu handicapu.
I když vlastně jeden znak Kubíček ovládá - dělá pápá. A "fakáče" se naučí nejspíš už ve školce. A to mu dle mně co do znakování pro život stačí...
😀 Moje rec. Jen to nedokazu tak hezky podat 😉