Krásné ráno všem <3
Lidé mě často zastavují a vyjadřují svůj obdiv k tomu, že jsem se rozhodla mít pět dětí. Doslova říkají, že jsem statečná a odvážná a také že jsem "dobrá".
Mýlí se. Vůbec nejsem tak dobrá, abych tvrdila, že to zvládám s přehledem.
Někdy se bojím, panikařím a jsem zoufalá.
Ale mezi mnou a jimi nebo VÁMI není žádný rozdíl.
Já všechno co cítím, i když to není jak to říct, společensky přijatelné-říkám nahlas a I vy můžete.
Zkuste si to. Napište nebo řekněte to první, na co dneska myslíte, i když nebudete zrovna v dobré náladě, zkuste to a pak mi napište, jestli se Vám ulevilo. Mě tedy rozhodně vždycky 😉
Monika❤
PŘIPOJTE SE KE MĚ NA BLOGU: www.monikakray.cz
I NA INSTAGRAMU: https://www.instagram.com/madamepreppy/
Krásný večer 🙂
Nedávno mě oslovil v directu nějaký pán, který napsal knihu, jestli bych mu ji nezpropagovala na svém profilu, že mi jí pošle zdarma výměnou právě za propagaci. Což o to, lidi, kteří něco vytvořili a dali do toho energii a leckdy i dost peněz opravdu obdivuji a ráda jim pomůžu a podpořím je. Problém ale je, že ten dotyčný napsal knihu ve sci-fi, což je žánr, který jednak nemusím a druhý problém je ten, že jsem po něm knihu nechtěla a už vůbec bych ji nechtěla zdarma v rámci nějakého obchodování.
Teď se asi ptáte proč jsem to nevzala. Odpovědí by na to mohlo být jen stories od ženy, které si celkem vážím a obdivuji ji a v něm ona mluví tak od srdce a otevřeně o tom, že vše co doporučuje a má ráda je skutečné a nedělá to kvůli blogování, kterým se mimochodem stejně neživí. Věřím jí to, opravdu je to člověk, který nemá zapotřebí lhát a něco si vynucovat..otázkou ale je, jestli se čtenáři a fanoušci tohohle vůbec mají bát? Toho, že jejich oblíbené blogerky nejsou transparentní a jeden týden zbožňují tenhle krém xy a druhý týden zase jiný a kdo se v tom má pak vyznat.
Řekněme si to narovinu, takoví blogeři někteří prostě jsou a berou jednu spolupráci za druhou. A to je přesně důvod proč jsem tu "chtěnou" spolupráci s knihou nevzala. Protože já takové spolupráce nechci a nedělám. Všechno, co jsem kdy doporučila někomu bylo jednoduše to, čemu jsem věřiila a věřím a mám ráda.
Ano, teď se určitě objeví komentáře typu, že vlastně závidím těm ostatním, kterým se účty spolupracemi jen hemží. Ještě že tu máme starou, dobrou, českou závist, že? Na co bychom to pak svalovali?
Upřímně? Některé spolupráce svým kolegyním opravdu závidím, ale v dobrém, protože vím, co to obnáší a že si to opravdu vydřely a tvrdě na sobě pracují. A ano, byla by to nádhera dostat sérum od Estée Lauder se svým jménem, protože ho používám už léta a naprosto ho miluju. Stejně jako spolupráce s Kiehls, Lancome nebo Anabelle Minerals by mě potěšila tak, že bych jásala hodně nahlas. Jste překvapení, že to říkám? Všechny do jedné sníme o nějaké spolupráci a byla by pro nás splněný sen, proč to nepřiznat?
Ale pokud vidím blogerku, která je nadšenkyní do kosmetiky s takovou spoluprací, přeju jí to. Pokud ta samá blogerka propaguje běžecké boty, zatímco jediný běh, který propaguje se odehrává k lednici a zpátky k počítači, je to přinejmenším k zamyšlení. A pak se není čemu divit, že se Vy bojíte a ztrácíte důvěru.
Důvěra je křehká věc a měli bychom s ní nakládat velmi opatrně a proto Vám všem, kteří jste ji vložili sem ke mě, ze srdce děkuji.
Na obrázku báječná tvářenka Lily Glow od anabell minerals, kterou miluju a opravdu používám. Dodá kouzelný lesk a zdravou barvu. Můžete ji dát jako topper na tvářenku nebo použít jako oční stíny.👍
PŘIDEJTE SE KE MĚ NA BLOGU: www.monikakray.cz
NEBO NA INSTAGRAMU: @madamepreppy
Tři roky blogerkou a přesto nováčkem
Včera večer jsem měla psát článek. Myslela jsem na něj už od pátku. A místo toho jsem viděla čtyři díly desáté řady Přátel. Taky ten seriál milujete, i když už je vlastně tak starý? A víte co? Nic.
Článek napsaný nemám, za to jsem se nasmála, jako už dlouho ne. Ne nebojte, tohle nebude další z těch článků, které kritizují naší závislost napříč sociálními sítěmi s doporučením, že sebeláska je to nej, co pro sebe můžete udělat, stejně jako najít si čas na to, co máte opravdu rádi.
No, možná trochu bude…ale pěkně od začátku….
Na začátek by se slušilo, abych se představila. Tak se to totiž prý má a dělá a hlavně, chtěla bych, abychom se znali o trochu lépe. Jmenuji se Monika a možná Vás to překvapí, ale nejsem na blogerském poli nováčkem. Bloguji už třetím rokem, ach ano, letos můj blog oslavil třetí narozeniny. Tedy můj bývalý blog, tedy ten, který jsem kdysi psala. Ještě ho vítr času úplně nezavál a řekla bych, že měl i maličký, ješitný úspěch a opravdu jsem ho milovala. Ale také byl mým bičem. Ano, správně čekáte teď tu část, kdy zdůrazním, jak mě blogování vlastně nutilo být stále on-line a jak mě honba za počtem liků, postupně místo motivovala, naprosto demotivovala. A to natolik, že jsem se na rok ze psaní úplně stáhla a měla pocit, že už nikdy nezačnu.
Ano a bez debat, pokud trávíte celé dny sjížděním instagramu a pinterestu a na konci dne máte chuť depresí začít psát si své vlastní parte, přestaňte s tím. Možná nesledujete ty správné lidi. Překvapeni?
Ono totiž hrozně záleží, koho sledujete. Pokud já se svými 164 cm, polovlnitými vlasy(to jsou ty vlasy, které nejsou rozkošně vlnité, ale jen Vás prudí tím, jak se cuchají)budu sledovat účty topmodelek s „nohama někam sem, zatímco já je mám jenom sem“(jak by řekla Bridget Jones), opravdu mi to štěstí nepřinese. Přinese to maximálně jen impuls začít hledat na googlu zázračnou pilulku jak podpořit růst a prodloužit nohy třeba zavěšováním se do rámů od dveří.
Milí čtenáři,
je čas rozloučit se. Rozloučit se, se starým blogem.
Když jsem před třemi roky zakládala Deník zasloužilé mámy a následně Blog mámy, naši nejmladší dceři byly dva roky. Téma mateřství pro mě bylo hodně důležité a hodně mě ovlivňovalo a upřímně, i když mám dětí pět, občas mám pocit, že se tu prostě nějak vyskytly a nechápu jak 😂
Ale co se tím snažím říct je, no ono toho je dost, ale bude to v článku na blogu 😀 ale zkráceně, už delší dobu cítím, že Blog mámy už vlastně není o mě a není pro mě. Jsem máma a vždy jí budu, ale trvalo mi hodně let dospět až sem, kdy jsem tu svoji roli nejen přijala, ale mám jí i ráda.
Ano, vím, že to pro některé mámy je překvapivé, ale ne každá máma to mateřství má prostě ráda, vnímá ho jako smysl svého života a cítí se v něm jako ryba ve vodě. Pokud Vy ano, je to báječné a jsem za Vás moc ráda. Pokud ne, nejste divná, ani já nejsem 😉
Delší dobu jsem proto nebyla online, ani na blogu, ani na instagramu.
Bylo to prostě proto, že jsem uvažovala definitivní ukončení nejen blogu, instagramu, ale i celého "blogerského" života. Ale čím dál víc jsem se přibližovala k onomu rozhodnutí, tím více mi docházelo, že ty pocity mám jenom proto, že jsem se cítila přitlačená ke zdi nutností, být jako ostatní. Mít stejný feed, recenzovat produkty, psát pozitivní captions a prostě zapadnout.
Postupně mi ale docházelo, že ta uniformita mi bere radost a chuť, cokoliv sdílet, psát a tvořit a musela jsem se rozhodnout, co dál.
Blog má také novou adresu.
www.monikakray.cz
a o čem vlastně teď bude, když ne(jen) o mateřství? Starší články tam zůstaly, ale nové budou osobnější, upřímnější, budou o mě, mém životě, životním stylu, který mě dělá dobře a radost, protože to je na konci dne to nejdůležitější. To, jak se cítíme my sami, bez ohledu na ostatní.
Najdete tam všechno co mě se líbí a baví. Od módy, která je jiná, přes kosmetiku, až po všechno, co jsem zažila a co mě překvapilo, nadchlo nebo zklamalo. Například "týden ups&downs" kde chci shrnout co se za ten týden stalo, po oblíbence týdne, kdy Vám představím něco, co mě zaujalo. Může to být prima kniha, hezký svetr nebo třeba jen místo, které mě inspirovalo a nadchlo.
Věřím, že pokud se mnou vydržíte i další nejméně tři roky, za které jsem Vám vděčná, stejně jako za Vaši podporu a nádherné zprávy, které mám denně ve schránce, bude mezi všemi těmi novými věcmi něco, co Vás třeba inspiruje nebo jen zaujme. A protože to jsem pořád já, stejně osobitý bude můj styl psaní, který je prostě jen můj.
tímto Vás oficiálně zvu na novým facebookový profil:
https://www.facebook.com/Madamepreppy-109582593...
Dost jsem dneska přemýšlela o důvodu, proč ho založit. Jedním z nich je určitě fakt, že Blog mámy už není o mě ani pro mě a že obsah, který chci dál přidávat, nebude mít s mateřstvím moc společného. Bude to o mém životě, do kterého naše dcery určitě patří a tvoří jeho velikou část, ale stejně jako mého muže, i naše dcery chci držet dál od sociálního světa, jak jen to půjde.
A kdo ví, co kdybych se náhodou dostala na premiéru Hollywoodského trháku a fotografové by šíleli 😀 Samozřejmě si dělám srandu, ale určitě mě chápete.
Druhým důvodem je také to, že chci aby to bylo místo, kde se mluví nahlas a otevřeně a možná i o tom, o čem jinde prostě ne. Chci, abyste Vy, byli součástí nového začátku "starého blogu", protože Vy jste vždycky byli tím důvodem, proč jsem psala a blog tvořila a pro koho jiného bych také měla psát 🙂
Budu ráda, když se ke mě přidáte.
Monika❤
Občas máme pocit, že se ten den neudálo nic výjimečného.
Nic jsme nezměnili, nikoho neovlivnili a den je u konce.
Ale to je omyl.
Měníme a ovlivňujeme lidi kolem sebe každý den.
Může to být řidič auta, kterému dáme přednost, i když ji máme my, ale on už tam stojí dlouho.
A jeho to potěší.
Může to být prodavačka v obchodě, která je unavená a přesto jí popřejeme pěkný den. A ona má najednou více energie.
A v neposlední řadě jsou to naši blízcí, které ovlivňujeme každý den.
Jak často jim říkáme, co pro nás znamenají, i beze slov.
Protože nic jako přemíra lásky, neexistuje.
Nemůžete nikoho milovat příliš.
Jen příliš málo.
Dobrou noc.😴
PŘIDEJTE SE KE MĚ NA INSTAGRAMU : @theblogmamy
Dnes, se Tisíce studentů po celém světě spojí, aby bránili vlastní budoucnost.
V rámci projektu #fridayforfuture stávkuji za řešení klimatických podmínek.
Poukazují především na to, že je ve školách učí o budoucnosti, kterou ale vůbec nemusí prožít.
Nejen politické značky, ale i další lidé jako například @gaeacz1
Se zapojily a vyjádřili podporu.
Vše začala drobná Švédka @gretathunberg která opět dokazuje, že i jeden hlas a jeden člověk, může pohnout světem.
Držím palce ❤️
PŘIDEJTE SE KE MĚ NA INSTAGRAMU : @theblogmamy
NEBO NA BLOGU : www.blogmamy.cz
#fridayforfuture#plantbased #vegan #veganfood #dnesjemvegan #budoucnost #rostlinnastrava #inspirace #motivace #bezfiltru #mamabloggerscz
Chtít změnit ze dne na den celý svůj život, je většinou dopředu promarněný boj.
Ať chcete nebo ne, pokud jste dodneška byli zvyklí jíst maso, kupovat si během dne několik plastových lahví s vodou a brát si na dvě limetky v obchodě plastový sáček, změna bude těžká a měla by být pozvolná.
Nikomu, ani sobě ani planetě nepomůžete tím, že vyhodíte veškerou kosmetiku a čistící přípravky do koše a zacpete tím celou jednu popelnici před vaším domem.
Pokud změnu udělat chcete, začněte postupně. Můžete si sebou ven brát láhev na pití nebo ty dvě limetky v obchodě prostě bez sáčku položit na pás.
Pomalu a ze své komfortní zóny vystupujte opatrně. Tam, kde cítíte protitlak, se zastavte, na tak dlouho, jak budete potřebovat. Naslouchat sobě, Vás většinou navede tím správným směrem úplně nejlépe.
Jestli jste už dál a chcete zkusit něco nového, doporučuji za sebe fantastickou aplikaci, kterou vytvořili tři úžasné, české holky pro nás všechny, kdo tápeme nebo se chceme posunout někam dál. Plníte jednotlivé úkoly, poznáváte sami sebe a hlavně i limity, kam jste ochotní zajít a některé se Vám podaří překonat.
Stáhnete ji v google play i App store jednoduše zadáním #czechzerowaste
Jako máma pěti dětí, můžu říct, že změna je možná, ale měla by být jen natolik velká, nakolik cítíte, že s Vámi rezonuje a cítíte se v ní dobře.
Už jste vyzkoušeli? 🙂
Monika ❤️
PŘIDEJTE SE KE MĚ I NA INSTAGRAMU : @theblogmamy
NEBO NA BLOGU : www.blogmamy.cz
Sebeláska.
Poslední dobou hodně zmiňované téma.
Ozývá se, ať se podíváte kamkoliv.
Ale pokud jste se někdy podívali do zrcadla a měli pocit, že nejste dost hubení, chytří, vysocí nebo schopní, je slovo sebeláska pro Vás něčím nedosažitelným.
A od té doby, co jsem máma, jsem takových pocitů měla opravdu hodně.
Prakticky ze dne den, se Vám převrátí život a i když se všechny na dítě těšíme, je to šok.
A kromě té bezmezné lásky a něhy, se na nás v zrcadle také dívá zoufalství, panika a únava.
Cesta k sebelásce je pro většinu maminek opravdu těžká.
Zatím.
I já jsem procházela obdobím, kdy se mi na sobě nelíbilo nic.
Nejdřív to byla váha, pak to byla pleť a následně pocit, že kromě mateřství, jsem nedosáhla ničeho. A ani v něm jsem spokojená nebyla.
Nemusíte se milovat ze dne na den, cesta k tomu, aby jste na sebe byli pyšní, bude možná dlouhá. Ale odhodlejte se a udělejte první, nejisté krůčky.
Věnujte sami sobě čas a nechtějte po sobě hned maximum.
Sebeláska je hlavně o milování a přijetí. Svých předností i nedostatků.
Monika ❤
Připojte se ke mě na blogu: https://www.facebook.com/blogmamy/
Nebo na Instagramu: @theblogmamy
Celiakie mi vstoupila do života nečekaně. Nepozvána, nikdo jí nenabídnul drink a rozhodně jsem se s ní nechtěla bavit. Neměly jsme společné téma.
Ona tedy téma měla. Téma, které mě děsilo. Měly jsme si povídat, jak mi kompletně převrátí ve 33ti letech život a nastaví svoje vlastní pravidla.
A tak jsem celou dobu téhle podivné návštěvy tikala nervózně očima po hodinách, kdy konečně zamíří jinam.
Nezamířila.
Návštěva, která by měla trvat jen pár hodin, se tak prodloužila na pár let. Jen pár. Zhruba 50.
Pomalu ale spolu uzavíráme dohodu a diktujeme si navzájem podmínky. A ještě častěji spolu vyjednáváme.
Někdy se vzbouří ona, někdy já. Ale ani jedné z nás to neprospívá.
Je to chaotický vztah a do slavného "šťastně až navěky" máme ještě daleko.
Ale aspoň občas spolu uzavíráme tiché příměří. Bez pocitu vítězství ani na jedné straně.
Obě totiž víme, že je jen dočasné.
A v něm se snažím trochu potěšit. Takovým potěšením pro mě určitě byl úžasný věneček z MoMo Veg Café který je nejen #bezlepku ale také #vegan a chutnal naprosto fantasticky.
Pokud si procházíte něčím podobným a je jedno, co to vlastně je, nemusíte to mít nic společného ani s jídlem.
Tak říkat Vám, že bude líp a že to chce čas je zbytečné.
Stejně jako já víte, že někdy to bude lepší a někdy zase horší.
Ale stejně, jako tohle víte i to, že smíření se s tím, je někdy to nejsložitější, co existuje. A že nikdy nevíte, jestli opravdu k němu dojdete.
I v takových chvílích je ale důležité uvědomit si, že je normální občas se zavřít do pokoje a přemýšlet proč. Proč Vy, proč Vaše dítě, proč ten, koho znáte . Je jedno, jaké PROČ to je.
I to, že nedostanete odpověď.
Někdy musíme předstírat, že to zvládáme i kvůli sobě, ale někdy zase můžeme na rovinu přiznat, že ne.
Nejsme tím slabší, jsme jen skutečné.
Monika❤️
Můj blog : www.blogmamy.cz
Můj instagram: @theblogmamy
#materstvi #maminka #celiakie
Několikrát ročně s tikem v oku a lehkým cukáním přihlížím rozbalování dárků, které našim dcerám dají rodinní příslušníci nebo kamarádi.
Některé matky kamarádů jsou soudné a kupují pouze věci, které nebudeme následujících několik let sbírat z koberce.
Jiné ovšem mají dobře míněný nápad, jak kreativně rozvíjet zručnost našich dcer za pomocí kreativní sad ala v balení je 120 stužek, 10 lepidel, 30 balení třpytek a 3000 kusů korálků, které nemáte šanci nikdy už najít, dokud se Vám nezapíchnou do nohy.
Děkuji všem za praktické dárky✌️🎉
NAVŠTIVTE MŮJ BLOG: www.blogmamy.cz
NEBO INSTAGRAM: @theblogmamy
Každý den máme na výběr.
Jak prožijeme svůj den.
S jakými lidmi se potkáme, jakou náladou se necháme ovlivnit, co nás udělá šťastnými. A kde to svoje štěstí najdeme.
Například ve zmrzlinách @rawitocz z čerstvých surovin, #bezlepku #vegan #raw
Dokonalé jsou všechny příchutě, u mě ale zatím vede Arašídové máslo 😋
Každé ráno máme na výběr.
Jak si vyberete dnes Vy? 😉🌻
.
.podpořte můj blog : www.blogmamy.cz
A instagram: @theblogmamy
.
#blogerkyczsk #blogerka #dobrerano#inspirace #photo #dnesjemvegan #healthyfood #delicious#dnesjem #vegansky #veganfood #zmrzlina #bloggersre #czechmama #svoboda #bytsamasebou #bytmamou#mamabloguje
Jedna z věcí, které od doby, co jsem máma nerozumím, je proč prostě nedokážu skoro nikam přijít včas?
Jsem člověk, který nesnáší nedochvilné lidi, ale občas mám pocit, že i kdyby se přemístila v čase, stejně nedorazím nikam normálně.
Také to tak máte?
Chtěla bych to svádět na to, že jsem musela nakrmit dceru nebo jí přebalit, ale vzhledem k tomu, že naší nejmladší Sofince už bylo 5 let, by mi to stejně nikdo nevěřil🤣
Hezký pátek všem a ať nic neprošvihnete✌️
#blogerka #maminka #materstvi #bytmama #bloggersre #mamabloggerscz
Krásného Valentýna všem, kteří kolem sebe máte někoho, koho máte rádi nebo dokonce milujete.❤
Tento svátek, navzdory mediální masáži s tipy jen pro zamilované, by nám měl připomenout, že láska, ať už v jakékoliv podobě má obrovskou moc.
Měnit lidi kolem sebe, pravidla a posouvat hranice.
Není většího citu, než lásky.
Užijte si dnešní den i když to bude bez konfet a jiskřící duhy z očekávání.
Protože i v pyžamu se zmrzlinou, ale v náruči toho, kdo Vás upřímně miluje, je každý den výjimečný. Nejen ten dnešní.
Podpořte mě na blogu: www.blogmamy.cz
#blogerka #maminka #materstvi #laska #valentyn
Soudila jsem...
Je to těžké přiznat nahlas, ale udělám to.
Soudila jsem.
Každou z Vás, které se dítě válelo vzteky po zemi uprostřed ulice.
Každou z Vás, která psala, že její dítě ještě v deset večer nespí.
Každou z Vás, která si stěžovala, že její dítě skoro nic nejí.
Každou z Vás, která si nevěděla rady.
Protože "být perfektní" se přeceňuje.
Protože představu o tom "být perfektní" má každý úplně jinou.
A protože našim dětem nezáleží na tom, jak moc jste "perfektní" pro sebe a nebo pro okolí. Jak moc Vás ostatní chválí a jak moc zapadáte do škatulky dokonalé mámy.
Pro naše děti je perfektní každé objetí, každá zavázaná tkanička a zapletený copánek.
Pro ně, už jste PERFEKTNÍ.
Monika❤️
#budmeskutecne #bytmamou #materska
Připojte se ke mě na blogu: www.blogmamy.cz
Dnes se mi cestou domů honila v hlavě jedna myšlenka a otázka vlastně.
Všude se píše o tom, že jsou ženy silné, cílevědomé a mohou toho dokázat hodně. Vlastně všechno, co chtějí.
Malé holčičky jsou posilovány výchovou bez pohlaví jen, aby se jednou mohly rozhodnout, že se stanou třeba kosmonautkou nebo prezidentkou. Aby si mohly jen tak otevřít láhev vodky a prostě se napít, bez brčka, bez skleničky, bez ženských projevů.
A projevit tím svou sílu. Protože žena je silná jen ve chvíli, kdy stojí v čele mužů nebo vykonává vysoko hodnocenou pozici.
Podle mě je ale žena nejsilnější ve chvíli, kdy se stane matkou.
Nevěříte tomu, že ne? Jsem si jistá, že většina z Vás ne. I já občas pochybuji.
Častěji si spíše připadám slabě, bezbranně a bez náhradních plánů, když plán A nefunguje.
Je snadné být silná, sebevědomá, když nemáte zodpovědnost za bezbranného člověka, který je na Vás zcela závislý.
Rozhodujete za ně, snažíte se pro ně udělat to nejlepší a často posouváte samu sebe na druhý konec.
Ale právě tehdy jste silnější, než si myslíte.
Ne, opravdu se z Vás pár minut po porodu nestane sebevědomá a nejsilnější žena na světě, která zná všechny odpovědi a přesně ví, kdy co udělat nebo říct.
Bez nádechu bojujete, prohráváte i vítězíte.
Smějete se a pláčete.
Máte odpovědi na všechny otázky, stejně jako si se žádnou z nich nevíte rady.
Jakmile jim něco hrozí, jste statečná a nebojácná, i když uvnitř jste vystrašenější, než oni.
Když se objeví problém, jste odhodlaná ho vyřešit, i když absolutně nevíte, co máte vlastně dělat.
Jste šťastná i tak smutná, jak jen máma může být.
A na konci dne ani nevíte, jestli to všechno a nebo alespoň malou část z toho děláte správně.
Nikdy to nebudete vědět.
Ale také nikdy nebudete bojovnější, odhodlanější, zoufalejší a šťastnější.
A nikdy nebudete SILNĚJŠÍ.
Nezapomínejte na to, veškerou sílu světa máte jen v sobě. Už dávno tam je, každý den jí ukazujete, i když to sama nevidíte.
Monika❤️
Navštivte můj blog: www.blogmamy.cz
Nevím, jak Vaše děti, ale ty moje určitě.
A nejen botu, ale cokoliv velkého, barevného prostě přehlédnou, napříkad toaletního papír, který je rozmotán pomalu až na schody.
Ale jak mají najít mikro, mini, NEVIDITELNÝ(a to vím, protože si dávám záležet) kousíček cibule, to najdou bezpečně a hned po tom, co dám jídlo na stůl se jako profesionální detektivové dají do hledání.
A do minuty, s něčím, co by nešlo vidět ani pod mikroskopem, vítězoslavně mávají na vidličce a ptají se: "Mami, co to je?"
✌️🤣
#mamabloggerscz #maminka #deti #nikdonicnevidioniano #detektivove #materstvi #czechblogger #mama #maminyinternational
❤PŘIPOJTE SE KE MĚ NA FACEBOOKU: https://www.facebook.com/blogmamy/
❤NEBO NA BLOGU: www.blogmamy.cz
❤A NEZAPOMEŇTE NA INSTAGRAM: https://www.instagram.com/theblogmamy/
Někdy je dobré připomenout si, že jsou maličkosti a pak fakt VELKÉ VĚCI.✌️🤣
Už jste dnes byli na večerní pochůzce?👏
❤PŘIPOJTE SE KE MĚ NA FACEBOOKU: https://www.facebook.com/simplyblog/
❤NEBO NA BLOGU: www.simplyblog.cz
❤A NEZAPOMEŇTE NA INSTAGRAM: https://www.instagram.com/thesimplyblog/
I když doslova v polospánku zapínám kávovar a těším se na ranní příval kofeinu vždycky už přemýšlím, co také budu snídat . Jen káva nestačí 😉
Musí to být rychlé a plné energie a vitamínů.
Nejen dnešní snídani, ale i tipy na další dvě, které Vám po ránu nezaberou příliš času, najdete na blogu. 🙂
BLOG❤ http://simplyblog.cz/2018/10/22/zdrave-rychle-r...
PŘIDEJTE SE KE MĚ I NA INSTAGRAMU❤️
https://www.instagram.com/thesimplyblog/
Ano, na salátu je vejce. Přirozeně tedy nejsem vegan. Nejsem ani vegetarián.
Přišlo mi hodně dotazů na to, jak dlouho jsem vegan nebo nejím maso, jak to děláme s dcerami, které jsou malé, zda chodí do školních jídelen atd.
Předně, nemám ráda extrémy žádného druhu ani v jídle, ani v rodičovství. Propaganda šátkování, lesních matek, eko, bio, bez cukru, bez režimu, s režimem tak striktním, že jsou v něm sotva dvouminutová okénka na záchod. Bez lepku, parabenů, silikonů, kojit hodně nebo málo atd. A jakmile je někdo mimo nějaký styl, tak se na něj díváme skrz prsty a ukazujeme si.
A to samé, co se týká veganství a vegetariánství.
Nemyslím si, že něčemu přispěje, když naproti sobě budou stát dvě fronty(jedna veganská a druhá s hamburgerem v ruce) a navzájem na sebe křičet, že ti druzí jedí zabité zvíře, zatímco první jen mrkev.
Ani nenávistné nebo posměšné pohledy ničemu neprospějí, nikoho tím nedonutíte, aby maso nebo živočišné produkty nejedl.
Veganství je často vedeno do extrému a poslední dobou na sebe zvyšují nároky sami vegani.
Být veganem totiž není jen o tom nejíst živočišné produkty, je to o smýšlení, kdy děláte všechno nejlepší pro životní prostředí, nepoužíváte testovanou kosmetiku, oblečení nebo výrobky, na jejichž výrobě bylo použito zvíře, nejezdíte příliš autem, neplýtváte plasty a celkově se chováte tak, aby naše planeta Země vydržela co nejdéle. Problém nastává ve chvíli, kdy sami vegani říkají o sobě, že nejsou 100% vegany, protože jeden má doma kožené boty staré deset let, ale vegan je roky tři. Další používá(vědomě či nevědomě) produkty testované na zvířatech. Takže nakonec tihle všichni vegani mají pocit, že vegany nejsou a nedělají dost.
A tak tu máme ono kouzelné měřítko "Dost". Dělat dost, být rodičem dost, hlavně, aby to bylo DOST. Ale kdy to vlastně je, nikdo neví. Vždycky se totiž dá dělat něco navíc, něco jinak.
Problém s veganstvím i vegetariánstvím je jen jeden. A to, že musí být 100% správně, jinak se nepočítá.
Když tedy jíte 90% času vegansky, ale jezdíte autem, protože děti do školky nějak dostat musíte-už nejste vegan.
Pokud jíte vegansky i vegetariánsky, ale jednou za rok si u babičky tu svíčkovou dáte-nejste ani vegan, ani vegetarián a ještě navíc jste pokrytec.
Málokdo chápe, že veganům nevadí jíst maso jako takové, vadí jim, jak je se zvířaty zacházeno. Jak nehumáně jsou chovány a zabíjeny. Jako věci.
Kdyby totiž každý člověk na planetě omezil přísun masa a mléčných produktů na půlku, stačilo by to. A tak se vegani snaží vyrovnat pomyslné váhy, na jejichž druhé misce se hýbe pěkně tučný bůček. A rozhodnutí, stát se veganem, je vážně velká odvaha. Ale hlavně je to každého věc. A pokud Vaše kamarádka jí maso, je to jen její věc. Nikdo Vás nenutí jíst nebo dělat to samé. Pokud jste vegan nebo vegetarián a cítíte, že je to pro Vás ta správná cesta, dobře pro Vás.
Pokud jste občas vegan, občas vegetarián i to je správně.
Nikdo nemůže být 100% ve všem a vždycky.
Ale nechci tu moralizovat a nikoho kritizovat, snažím se jen vysvětlit svůj pohled na věc.
Zkusila jsem si být veganem i vegetariánem, bohužel vzhledem k určitým okolnostem a tlaku cizích lidí mi došlo, že nechci podporovat extrém navzdory dobré věci. Nehledě na to, že mi to zdravotně nedělá dobře.
Ale o dobrou věc by nám mělo jít hlavně. Měli bychom se navzájem podporovat. Takže i když nejste vegan nebo vegetarián 100% času, počítá se to. Nejdůležitější je vždycky snaha něco změnit, netvářit se, že nevidím co se děje, ale nehnat se zároveň do extrému, který nikomu a předně Vám samým neprospěje.
Netvrdím a hlavně si to nemyslím, že je normální mít sedm dní v týdnu na talíři maso a na chlebu šunku a vše zapíjet mlékem v akci za 7.90. A ani to nechci propagovat nebo podporovat. Ale sama za sebe, vždycky je lepší držet se kompromisu, než se hnát od extrému k extrému.
Pokud jste vegan, vegetarián, frutarián nebo jakýkoliv jiný -ián, je to Vaše volba. Pokud učíte své děti doma, šátkujete a jíte bez cukru.
Nenuťte do toho své okolí. Nabídněte informace, které máte, předejte je dál, ale netlačte je.
Všichni chceme, aby lidé zvedli hlavu a viděli, co vidět nechtějí, ale skutečně by to mělo být za každou cenu?
Monika❤️
❤PŘIPOJTE SE KE MĚ NA FACEBOOKU: https://www.facebook.com/simplyblog/
❤NEBO NA BLOGU: www.simplyblog.cz
❤A NEZAPOMEŇTE NA INSTAGRAM: https://www.instagram.com/thesimplyblog/
Hezké ráno,
Důvodů "Proč", by se našlo hodně. Za nejdůležitější považuju snahu změnit pohled lidí na zacházení se zvířaty v cirkusech. Na to, jak jsou často týrány jen pro lidskou zábavu.
Změnit myšlení lidí, v tom jak jsou jim předkládány lživé informace, jak matoucí je pro lidi nálepka "Vejce z podestýlkového nebo bio chovu." A jak málo lidem dojde, že ta stejná slepice nebo prase skončí u stejného řezníka na jatkách. To, kde se pásly, co jedly a kdo jim předčítal pohádky o lepším místě, je nezajímá.
Nejen jakým způsobem se lidé k sobě chovají, ale také jak se chovají k prostředí a ke zvířatům. Jak jim přijde normální chlubit se věcmi, házet odpadky na zem a naprosto nekontrolovatelně brát, co planeta nabízí.
Brát, dokud dává. Ale ona nebude dávat navždy. A všichni to víme.
Začala jsem si tedy zjišťovat různé informace, četla zahraniční weby, sledovala videa a pomalu mi začalo docházet, že lidé jsou buď slepí sobci a nebo nechtějí znát pravdu. A @svobodazvirat je jim často jedno.
Já jsem se rozhodla hlavu nesklánět a postavit se pravdě.
Vždycky jsem patřila k lidem, kteří mluví nahlas i o věcech, které není lehké slyšet. Vy, kteří mě sledujete už dlouho to víte.
A nesmírně mě těší, že se mohu zapojit do kampaně #cirkusybezzvirat a říct nahlas, že ani mě, ani mé rodině není jedno, co se kolem děje. A i když jsou naší nejmladší dceři 4 roky, překvapivě místo radosti ve Zverimexu, zvířátka lituje. I já je lituji, představa života v prosklené vitríně je děsivá.
❤PŘIPOJTE SE KE MĚ NA INSTAGRAMU: https://www.instagram.com/thesimplyblog/
Jako máma se pořád každý den učím, co je správné a jak se zachovat.
A někdy mám pocit, že s tím nikdy nepřestanu a nikdy vlastně nezjistím, co je nejlepší.
Když se ohlédnu do minulosti a do svého dětství, vím, přesně co moje máma dělala špatně a co já bych dělat nikdy nechtěla.
Občas se ale na sebe podívám nebo slyším, co říkám a jsem si čím dál více jistá, že je snadné hodnotit a myslet si, co je nejlepší. Mnohem těžší je to, ale skutečně vědět.
Všechny chceme naše děti chránit. Bránit je předtím, aby jim někdo ublížil.
Jenže jak poznáme, kdy jim ublížit někdo chce a kdy se jen zbytečně bojíme pustit je do světa?
Je to tisíc a jedna otázek, kterou jako rodiče denně řešíme.
Čím začít krmit, mrkví nebo cuketou, zda vybrat ekologické plenky, zda používat vlhčené ubrousky nebo zda zrovna tohle oblečení je z dokonale hebké bavlny a nepoškrábe jejich křehká tělíčka.
Častěji se ale obáváme o jejich křehké duše, aby jim jejich dětská naivita zůstala co nejdéle, aby co nejpozději zjistily že vlk, který sežral babičku i červenou karkulku, byl rádoby hodný soused, kterého obě znaly.
Pravda ale je, že je před vším uchránit nedokážeme a naše děti nás mnohdy jako jediné, uvidí v situacích, kdy prostě nebudeme krásné, chytré, dokonalé a které budeme chtít z jejich myslí vymazat.
Unavené, naštvané, zoufalé.
Některé blogy Vám poradí, jak najít nejlepší odstín make-upu a který zvířecí potisk je právě nejvíce in. Také Vám řeknou, proč byste měly mít zrovna tuhle kabelku nebo tyhle boty, i když jsou to jen věci.
Jiné blogy Vám poradí, jak udělat dokonalou snídani v neděli, jak mít pocit štěstí, protože máte krásnou fotku a můžete jí sdílet. A také Vám poradí, jak děti správně vychovat, ohlídat je a ochránit je před vším zlým.
Jestli bude stačit jen hlídat je nebo bude lepší postavit jim klec a klíč zahodit.
Z některých rad se Vám zatočí až hlava a co teprve realizace.
A pak jsou tu blogy, které Vám neporadí nic z toho.
Nemusíte se líčit posledním hitem, když je čtete. A autora pramálo zajímá, jestli svetr, který máte na sobě je in, z kašmíru, vlny a nebo, jestli je vlastně čistý.
Také ho nezajímá, co jste měli k večeři a zda Vám stojí nádobí ve dřezu.
Jsou to blogy, kde je úplně jedno, jestli máte nemyté vlasy dva dny, na rameni trochu mléka a zrovna v tuto chvíli prožíváte všechny pocity, jen ne štěstí.
Ani já Vám neporadím, jestli se zrovna Vaše nové boty dobře zkombinují s touhle šálou a jestli byste na podzim měla vyměnit osvědčený krém za jiný.
Je to jednoduché, tedy mé důvody pro to jsou jednoduché.
Není to proto, že by mě to nezajímalo a nechtěla bych Vám poradit.
Je to jednoduše proto, že vím, jak snadné je nechat se zahltit dokonalými posty ostatních a chtít se jim vyrovnat , když nemůžete.
Když jste pár týdnů po porodu a nezapnete kalhoty, i když byste měla.
Když jste doma s dětmi a přesto to u Vás doma rozhodně uklizeně nevypadá.
Každý máme svou cestu. Pro někoho je sbírka designerských kabelek štěstí, pro jiného je to půl hodina s osobou, kterou miluje.
A každý si musíme tu svou cestu najít a po ní jít. Nenechat se ovlivnit okolím, protože i když se snažíte přejít pláž v deseticentimetrových podpatcích, brzy Vám dojde dech a boty sundáte a vyměníte je za žabky.
Je naprosto v pořádku chtít být lepší, pracovat na sobě a snažit se něco zlepšit. Je ale také v pořádku nedělat někdy nic. Nechtít po sobě 100%, když zvládnete jen polovinu.
Všechen ten tlak, všechny odpovědi na každou otázku. Jeden lepší manuál na štěstí za druhým. Stačí si jen vybrat.
Možná bude lepší, když si vyberete sebe.
Když přijmete fakt, že dneska to prostě na 100% podle ostatních nebylo.
Ale bude stačit, když to bude Vašich 100%.
Každý máme totiž jiný metr, jinak nastavený a jinak nám měří naše hodnoty.
Ale nakonec pochopíte, že ten Váš metr je vlastně nejlepší, protože je podle Vás, Vaší rodiny i Vašich dětí.
A že rady ostatních jsou fajn jako inspirace, ale nedá se podle nich chtít žít.
Protože každý máme jiné možnosti, schopnosti a přání.
V jednom se ale shodneme, že jako mámy chceme, aby naše děti byly šťastné a spokojené takové, jaké jsou.
Nechceme je předělat, i když se někdy vztekají, jsou tvrdohlavé a neústupné a někdy spolu bojujeme.
Dopřejme si to samé navzájem.
Maličko zlepšit, když cítíme, že bychom rády, ale nechtějme se předělat a být někdo jiný.
Monika ❤️
❤PŘIPOJTE SE KE MĚ NA FACEBOOKU: https://www.facebook.com/simplyblog/
❤NEBO NA BLOGU: www.blogmamy.cz
❤A NEZAPOMEŇTE NA INSTAGRAM: https://www.instagram.com/thesimplyblog/
Změňme tolik údajně spásnou “Minutu ticha”, která nikomu nepomůže, za “Minutu křiku, minutu akce”, které pomůžou všem.
Jistě jste zaregistrovali mediální bouři, která se kolem homosexuálního páru manželů Dvořákových. Hlavně tedy o zapsání jich samotných do rodného listu svého dítěte.
Záměrně píši manželů, protože legalizovat jedním dechem partnerství dvou lidí opačného pohlaví a zároveň druhým dechem dodávat, že nemohou mít stejná práva jako manželé opačného pohlaví, je nejen pokrytecké, ale i nepochopitelné.
Padají zde silné výroky jako: "Je to proti přírodě, stvořiteli i normálnu."
Proti přírodě i stvořiteli je především ta drzost myslet si, že my můžeme rozhodovat o osudech jiných lidí a máme to svolení, mluvit do jejich věcí.
Každý se v souvislosti s homosexuálními páry dovolává Boha, Bible, a vzývá na pomoc vymyšlené fráze.
Ale když už hovoříme o Bibli, pojďme si přečíst pár opravdových úryvků právě z ní:
"Zasnoubím si tě navěky, zasnoubím si tě spravedlností a právem, milosrdenstvím a slitováním, zasnoubím si tě věrností a poznáš Hospodina," (Oz 2, 21 - 22).
„Nesuďte a nebudete souzeni. Neodsuzujte a nebudete odsouzeni. Odpouštějte a bude vám odpuštěno. Dávejte a bude vám dáno. Dobrá míra, natlačená, natřesená a vrchovatá se octne ve vašem náručí. Jakou mírou měříte, takovou vám bude zase odměřeno.“
Lukáš 6:37-38
a nakonec:
„A tak vám říkám: Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno. Každý, kdo prosí, dostává, kdo hledá, nalézá a tomu, kdo tluče, bude otevřeno.“
Bible, Lukáš 11,9-10
Všichni se odvolávají na dítě, které bude životem v rodině s rodiči stejného pohlaví ovlivněné, dokonce snad postižené, protože to přeci není "normální". Co je dnes "normální?"
Jsou to rodiče, kteří jsou sice oba rozdílného pohlaví, ale naprosto neschopní výchovy?
Je to společnost, která bez jakýchkoliv skrupulí odsoudí dva naprosto cizí lidi bez sebemenšího zájmu o ně nebo o "chudáka" dítě?
Je normální společnost, která diktuje lidem, jak mají žít, co si mají myslet, kde mají bydlet, co mají jíst (hlavně cukr free, lepek free, bio a eko) a která považuje za normální pouze přijatelné chování a model rodiny 2+2?
Netroufám si posuzovat, co je a není normální, za to vím naprosto jistě jedno. Nedivte se, že je Česká Republika neustále na pranýři výsměchu, že jsme sto let za opicemi.
Každý nový směr jen o milimetr vedle je zesměšňován, všichni jsou jím pobouřeni a zatímco v ostatní státech světa je legalizace homosexuálních párů a další "hrozných" věcí jen odrazem vyspělé společnosti, u nás se stačí jen podívat pod článek na iDNES.cz a anketu:
Souhlasíte s Marianem Jurečkou?
A děsivá nad poloviční převaha odpovědí "Ano", kdy by nám všem měl přejíždět mráz po zádech hrůzou nad tím, že bychom se i my náhodou někdy v budoucnu, odlišovali od standardního českého modelu.
Jediné "normální" považuje tato společnosti rodinu ala "Homolkovovi", kteří ve svém vysněném, moderním automobilu snů řeší, jestli pojedou na "koníčky nebo na fotbal." Případně se válet se pod stromy do lesa.
Za mě doufám, že všichni, kteří mají, co říct a odlišují se, budou, přesně jak se praví v Bibli, tlouct tak nahlas a dlouho, až se jim ty správné dveře otevřou.
PŘIDEJTE SE KE MĚ NA FACEBOOKU: https://www.facebook.com/blogmamy/
NEBO NA BLOGU: www.blogmamy.cz
Vichy Slow Age Nuit - Zítřek začíná již DNES
Děkuji @konik_testuje, že jsem byla vybrána mezi několika šťastnými a dostala tak příležitost vyzkoušet novinku v řadě Slow Age od Vichy Nuit. Pojďte si tedy přečíst, jak celý můj #test_slowage2 dopadl 🙂
Na naši pleť toho útočí poměrně hodně. Od nedostatku spánku, před občas nevyváženou stranu až po ovzduší. To vše má za následek, že je naše pleť zašedlá, unavená a bez života. Jakoby z ní někdo vysál všechnu šťávu.
A tak nastupuje první noční péče od Vichy Slow Age nuit která obnovuje pleť a pomáhá jejímu okysličování. Během noci pleť vyhlazuje a zlepšuje obnovu bariéry pokožky. Ráno byste se tak měla budit s viditelně odpočatou a svěží pletí, doslova napumpovanou životem. A jako bonus s lehce vyhlazenějšími jemnými vráskami.
Unikátní přírodně zbarvená gelová textura, která se lehce vstřebává do pokožky. S obsahem antioxidačních aktivních látek proti stárnutí pleti jako je Resveratrol a Baicalin.
Zní to jako pohádka. Zatímco y spíte a čerpáte energii na další den, pleť by měla díky obsahu účinných látek doslova nasávat život a vymazávat jemné vrásky.
Za unikátní rozhodně považuji jeho přírodně zbarvenou gelovou texturu. Přiznám se, že právě zbarvení, mě na krému hodně zaskočilo. Stejně jako jeho lehká textura, u které jsem se obávala, že nebude dostatečně hydratovat.
Když se Vám narodí předčasně miminko, je hodně pocitů, které Vás zaplaví..
Strach, jestli tak maličké, dokáže přežít a vypořádat se se všemi nástrahami světa.
Šok, že se Vám to stalo, protože jste to nečekali.
Vztek, na sebe, svět i osud, že Vás toho neušetřil.
Kromě pocitů, které se střídají, musí rodiče všech předčasně narozených miminek, řešit i například to, jaké oblečení sehnat pro miminka maličká skoro do dlaně. A najít ty správné plenky, které budou pasovat je nadlidský úděl. Když se mi narodila dcera Karolína, musela jsem i ty nejmenší plenky ohrnovat a různě zakládat, aby jí alespoň trošku seděly.
Je proto úžasné, že firma #pampers přišla s plenkami Preemie Protection, přímo určená pro předčasně narozená miminka <3
#pampers #materstvi #miminkadodlane
PŘIJDETE SE KE MĚ NA FACEBOOKU: https://www.facebook.com/blogmamy/
NEBO NA BLOGU: www.blogmamy.cz
Říká se, že mateřská láska nezná hranic.
Není nic, co by se jí mohlo vyrovnat.
Chcete je, ještě než se poprvé nadechnou.
Milujete je dřív, než se Vaše oči potkají.
A udělaly byste pro ně všechno na světě, i když jsou na světě sotva pár minut.
Monika <3
#maminkacz #materskalaska #bezhranic
PŘIJDETE SE KE MĚ NA FACEBOOKU: https://www.facebook.com/blogmamy/
NEBO NA BLOGU: www.blogmamy.cz
I když se pořád snažíme dosáhnout dokonalosti, nakonec jí dosáhneme právě ve chvíli, kdy pochopíme, že nebýt perfektní je normální.
A už je jen na nás, jestli z každé chvíle, která se může zdát málo oslnivá, uděláme ten nejjasnější záblesk v našem životě <3
#maminkacz #materstvi #laskabezhranic
PŘIJDETE SE KE MĚ NA FACEBOOKU: https://www.facebook.com/blogmamy/
NEBO NA BLOGU: www.blogmamy.cz
Každý máme své strašáky.
Někoho straší nezaplacené složenky, jiné, vnímavější třeba duchové.
Společným strašákem matek na mateřské je jednoznačně PRÁDLO.
A ne, neutečete mu 😀
Dobré ráno✌️
PŘIJDETE SE KE MĚ NA FACEBOOKU: https://www.facebook.com/blogmamy/
NEBO NA BLOGU: www.blogmamy.cz
