Každé mámě s malými dětmi
Neustále mě fascinují.
Fascinují mě, kolik energie se v tak malých tělíčkách skrývá. Hlavně naše prostřední Nicolka je blázínek a je obdařena takovým množstvím energie, jakoby by si dala několikrát denně dvojité espresso.
Zrovna včera jsem si uvědomila, jak je těžké být mámou těch nejmenších dětí. Ano říká se, že problém jsou tak velké, jak velké jsou děti, ale kdo někdy opravdu strávil den s dětmi do pěti let ví, že tohle období JE NEJNÁROČNĚŠÍ ze všech.
A když jich máte víc, je to ještě náročnější.
Pamatuji si na dobu, kdy jsem doma měla v jednu chvíli novorozeně, tříletou a rok a půl starou dceru. Bylo to opravdu vyčerpávající.
Už jsem skoro zapomněla, jak zaneprázdněná jsem byla.
Všude zněly hlasité zvuky od pláče miminka přes záchvaty vzteku tehdy tříleté dcery. Běhala jsem mezi dětmi a snažila se zároveň uklízet byt, vařit a vychovávat.
A i když mi to dnes přijde jako film, přehrávaný někde mimo mně
Vy všechny, statečné mámy malých dětí.Vím, že jsou Vaše dny někdy jen rozmazané šmouhy a že máte pocit, že ničeho nedosahujete.
Ale opak je pravdou.
Dosahujete toho hodně.
Pracujete velmi tvrdě s těmi maličkými, kteří se snaží být samostatní, nezávislí a bojují s Vámi každý den.
Neustálé slovo "NE!" nebo " JÁ SÁM!" znějí pořád dokola a Vy v sobě někdy marně hledáte trpělivost, zvlášť ve chvíli, kdy spěcháte a víte, že prostě musíte odejít z domu. A zrovna se Váš tříletý syn rozhodl, že si zapne bundu a obuje boty úplně SÁM a Vy vidíte, jak mu to nejde.
A čas běží.
Je to přehlížené, i my samy to nevidíme, ale je to práce.
Těžká, stále opakující se práce, každý den.
Děti rostou tak rychle, jako na běžícím páse a jednou opravdu ty boty obují správně a bundu si zapnou během chviličky.
Mezitím se ale neustále nadechujete a vydechujte a snažíte ovládat. Dáváte ze sebe všechno a snažíte se pro své maličké udělat to nejlepší.
Pokud máte děti do pěti let, Váš den zřejmě vypadá takto:
Oni chvilku neposedí-Vy neposedíte- (mám pocit, že jsem nikdy nenachodila toho víc, než když jsem zůstala doma se svou nejmladší dcerou)
Oni běhají pořád kolem- Vy běháte za nimi- (taky jste si kdysi jako já myslela, že být na dětském hřišti, znamená pít kávu a číst si časopis?);
Oni mají hlad- a Vy je zas a znovu krmíte-( nevím, jak Vaše děti, ale moje moc nerespektují pět jídel denně, takže mám občas pocit, že neustále chystám svačiny);
Konečně jste si sedla- a to je patrně jedna z mnoha jistot, že v tu chvíli se stane něco, co Vás donutí se znovu zvednout. (moje kamarádka mi kdysi řekla, že nejjistější způsob jak přilákat pozornost dětí, je sednout si a relaxovat);
Utřete jim ruce- a hned jsou zase špinaví- (u nás doma jsou v neustálé pohotovosti vlhčené ubrousky, máme je snad na každém rohu, včetně auta a i tak mi to přijde někdy, že jich je málo)
Zazvoní Vám telefon- najednou mají se vším problém- (potřebují jíst, spát nebo se jen perou o hračku. Občas mi přijde, že neustále po domě utíkám z telefonem na uchu a snažím se schovat, aby mě ten na druhé straně slyšel. Marně)
Chci, abyste věděly, že to co děláte a že tam, kde se právě nacházíte na své cestě mateřství, je vážně jedna z nejnáročnějších etap, které Vás čekají. Ale i tato těžká část je potřeba, i když je vyčerpávající.
Nikde neznějí fanfáry, nepředávají se diplomy za statečnost, ani modré stuhy za to, že jste maminka.
A někdy je snadné myslet si, že na tom co děláte nezáleží. Že ráno vstanete, připravíte snídani, po snídani uklidíte, vyměníte plenku, utřete nos, nakrmíte dítě, houpete ho v náručí, čtete pohádky, vaříte a zas a znovu, že na tom nezáleží.
Ale právě toto je DŮLEŽITÉ.
Hluboko v srdci musíte vědět, že na tom záleží.
Na tom BÝT MÁMOU, záleží.
Na tom, ŽE STÁLE MILUJETE své děti, záleží.
Oni vyrostou, maminky, tihle naši malí neposední ďáblíci, jednoho dne vyrostou.
A brzy budeme my všechny jen vzpomínat na nekonečné čtení, tahání za rukáv a opakující se slovo "mami", stokrát za minutu.
A i když se Vám to teď nezdá, budeme chtít, aby se čas vrátil a my mohly zase sledovat s úsměvem první krůčky, první namalované kolečko, poprvé zaslechnout slovo " mami".
Užijme si to aspoň trochu, tak trošku jak to jen jde.
Takže nakonec bych chtěla jen připomenout to, co se Vám snažím (i sobě) připomínat každý den: Jste úžasná, skvělá máma.
Jsem si jistá, že máte všude po domě nálepky a třpytky, a drobky od křupek a všude zní dětský pláč, ale teď musíte jen vydržet.
A to, že pokračujete den za dnem je úžasné.
S Láskou,
Monika xxx
#mk_academy_blog #vychovadetijeblazinec #malineposedove
POJĎTE ZA MNOU I NA FACEBOOK: https://www.facebook.com/Denikmamy/
Diky, ted to fakt bodlo, si tohle precist 🙂.
ano, je to narocne... dekuju...
Děkuji za článek, moc dobře toto vím, i můj muž mi to říká, a stejně každodenní frmol, který končí padnutím do postele (i když ani tím nekončí, protože v noci začíná noční šichta - starší dítě neustále lozí k nám do postele, kde se jen vrtí, mladší dítě brečí x-krát za noc) má tendenci toto vědomí v nás udupat. Článek mě opravdu rozbrečel..
Má tu někdo vůbec taky problém, že se mu stává, že si pomyslí něco ve smyslu že byl radši, kdyby nebyly, že ani otrok neměl menší práva rozhodovat o svém životě a jakým právem mi ho celý berou a osobuji si nárok i na těch pár vteřin na záchodě? Pak až se uklidní se za to nenávidí a opakuje si, že ony taky jinou volbu nemají než spoléhat na nej? Nikdo to neřekne, jsem opravdu jediná? Dost mě to trápí, pomohlo by mi, kdybych věděla, že nejsem tak strašná, jak mi to připadá.
@veronika_andrej Veroniko, na to musím reagovat. Myslím, že všechny máme takový pocit občas, někdy je to těžké a jindy ještě těžší. Pamatuji si, jak jsem držela v náručí plakající dceru, která se budila každou půl hodinu a brečela jsem s ní. Chtěla jsem zpátky svůj klid, spánek a moci si dát kávu a pustit film. Některé z nás se stanou matkami a najdou v tom naplnění, já přiznávám, že pro mě mateřství je krásné, ale rozhodně mě nenaplňuje a nevidím v něm svůj svět. Až poslední dobou, kdy jsou dcery starší ,se pomalu uklidňuji, protože už ubývá u nás doma pláče a nejhorší snad mám za sebou. Nebojte se říct nahlas co cítíte. Nejste špatná máma víte proč? Protože Vás trápí to co cítíte. Držím Vám pěsti ❤ přidejte se ke mě na facebooku a pomozte i ostatním maminkám, které se cítí provinile, říct nahlas své pocity, aby věděly, že nejsou samy.
@zana09 děkuji, jsem moc ráda, že Vám to pomohlo 🙂
@verusky ano to je, máte pravdu, ale my to zvládneme, jsme silné <3
@novosda děti jsou náročné a uspokojit jejich potřeby ještě náročnější. I u nás byly donedávna rušné noci, naštěstí úderem třetího roku, se nejmladší dcera uklidnila a spí už celou noc. Věřím, že i u Vás se to změní a dočkáte. Držím Vám palce <3
@mechulinka Ivo, děkuji za Vaši pochvalu a já Vám děkuji, za Váš komentář. Ano je to tak, my to vidíme jako těžké, ale vím, že by si to s námi všechny maminky, které mít děti nemohou nebo se o ně snaží dlouho, vyměnily. Buďmě vděčné za to co máme, i když je to náročné a chtěly bychom někdy utéct <3
Přidejte se ke mě na Facebooku https://www.facebook.com/KrayMonika/ a ukažme společně dalším maminkám, že nejsou samy <3
@denikzaslouzilemamy děkuji, moc jsem to potřebovala slyšet, když čtu, jak jsou tu všechny mámy plné lásky a štěstí a "zanic by neměnily", cítím se často méněcenná. I když je pravda, že těch okamžiků, kdy pusinkuju a říkám mu, jak je krásný je nepoměrně víc, ty chvilky, kdy mi přijde nesnesitelný (většinou chvilku před usnutím) se mi zažírají do duše a vevnitř pak pálí. Možná i proto, že on si pak spokojeně usne a já, která se na ten spánek těšila celý den, jsem pak vystavená svým vlastním výčitkám za zvuku jeho sladkého oddychování a nemůžu pochopit,
@veronika_andrej Veroniko předně chci, aby jste věděla, že to co cítíte, je normální a že to tak cítí většina z nás, jen se o tom bojí otevřeně mluvit a to je škoda. Množí se pak maminky, které se cítí jako Vy, méněcenné a mají výčitky. Jste úžasná máma, děláte všechno co můžete, já to vím <3
Pojďte za námi i na facebook: https://www.facebook.com/KrayMonika/ a třeba Vás právě nový článek přesvědčí o tom, že být pořád šťastná, není nutné 🙂
@novosda
@veronika_andrej
i já se cítím stejně..... i já už čtvrtým rokem nespím ani ve dne ani v noci.... :(...
co mám poslední rok prcky dva tak jsem si sáhla na svoje fyzické a hlavně psychické dno... už několikrát jsem seděla na podlaze a brečela z plna hrdla .... celé dny nedělám nic jiného než roztrhávám děti od sebe a hlídám staršího aby nepraštil s malou o zem... nevelejval polívku schválně po stole.... atd atd nemám už vůbec trpělivost a jen řvu :(.... když musím to co říkám opakovat potřetí tak vybouchnu jako tlakový hrnec. syn má navíc takový písklavý hlučný hlas, hrozně mě to vyčerpává. navíc fňuká od rána a po celý den... připadám si jako nejhorší člověk na světě... dcerka je díky bohu větší pohodářka tak mi to hodně pomáhá , ale to jaký je starší syn vrtichvost a hrom do police, který se nepřitulí, nepostojí a je jak chobotnice, to jsem prostě neočekávala nesu to těžko...
Tak ted jsem se pořádně vyplakala,nádherný článek,je pravda,ze je to hodně těžké,ale i když je me dcerce dva roky a byvam dost casto na nervy a už po par měsících jsem byla i díky příteli na dne.Tak my začínají cim dal víc chybět chvile kdy byla malička,chtěla bych toho i hodně změnit a užít si s ni víc nezapomenutelné chvíle.I když mi občas chybí věci i před ni,holt život je svině,strašně rychle utíká a ty naše děti moc rychle rostou a i když jsme z nich hodně unaveni,vyčerpání,v depresích a na nervy tak bychom dost často chtěly vrátit čas zpátky.Ted ze soboty na neděli se ma mala chtěla dívat na pohádku a já vim ze když nechce ze se spánkem to stejně nejde,byli jsme obe vzhůru az do pul sedmé.A šly spát dvě a pul hodiny před tím než jsem musela vztavat,byla jsem z toho dost na nervy ale věděla jsem ze za to ma mala nemůže.Tak jsem se nějak klidnila.Holt i to musíme zvládat,ale jde to ztěžka.Občas z nervu po cely den vybouchavam i na přítele.Chtělo by to oddych,ale bojím se ze tím přijdu i o chvíle s malou, ze přijdu o hodně.Chtěla bych cítit lásku,něhu klid,mir v dusi a zkratka to jak jsem se cítila kdysi bez ni,ale z druhé stránky si nedokáží už představit život bez ni
Začni psát komentář...
DOBRY DEN ,VSEM MAMINKAM KTERE NEUNAVNE A S LASKOU PECUJI O SVE DROBECKY.👶 DITE JE NEJVETSI DAR KTERY MUZEME OD ZIVOTA DOSTAT.AT TO ZNI JAK FRAZE, SKUTECNOSTI JE - KDO DETI NEMA DAL BY VSE. A TEN KDO MA, NEMA CHVILKU KLIDU🙂 A PROTO DEKUJI- ZA KAZDY FOFRNITY DEN, KTERY MOHU PROZIT-DEKUJI❤DEKUJI PANI MONICE ZA PEKNY CLANEK. S POZDRAVEM IVA