Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři
denikzaslouzilemamy
26. říj 2021
284 

Má drahá přítelkyně,

Další z dopisů, které třeba bude někdo číst, možná mi na něj někdo i odepíše....

Kuchyní voní moje oblíbená svíčka s vanilkou a dýní a jak knot praská, připomíná mi, že bych měla co nejdříve udělat novou objednávku vonných svíček, které na podzim a v zimě mají pro mě takové kouzlo domova.
Vedle mě je horký čaj s ibiškem a jahodami a také kapkou medu.
A za mnou, se z otevřeného okna ozývá sousedovic kohout.
Je chladné, přesto slunečné ráno, když začínám psát dnešní dopis pro Tebe.

Jak se máš? Opravdu, jak se máš? Už je to dlouho, co jsem ti psala naposledy, občas si říkám, dojde můj dopis až k Tobě, přečteš si ho, odpovíš?
A vlastně záleží na té odpovědi tak moc? Budu ráda, když si ho přečteš, když Tě zahřeje na srdci a když se budeš cítit lépe.

Dny, nejsou vždy snadné, s dětmi, domácností, prací, to obě víme. V dnešní době, mi až přijde, že být „máma v domácnosti“, je skoro neslušné slovo. Jakobychom se za to měly stydět. Za to, že milujeme své děti a své muže a že nám dělá radost domov zútulnit, aby se nám tu všem krásně žilo.
Jak se doba změnila, viď?

Před padesáti lety, bylo běžné, že ženy zůstávaly doma a pečovaly o rodinu, dnes je to pro ně jakási forma trestu?
Když jsem naposledy psala o tom, že jsem v domácnosti a trochu vypomáhám manželovi ve firmě, svalila se na mě lavina komentářů plná zoufalství a smutku. To jsem z nich cítila já, i když psané byly tak, že mě zasáhly a některé i zranily. Pro ty, kteří je psali, jsem v tu chvíli znamenala jen línou ženu, která nechce pracovat, která doma polehává, natáčí si vlasy, popíjí čaj a peče koláče. Dotklo se mě to, ale mnohem více se mě dotkl tón s jakým se komentáře psaly.

„To bych se doma zbláznila!“
„Starat se o děti a manžela? To by mě švihlo.“

Kdy se vlastně starat o rodinu stalo podnětem k zoufalství a zlobě?
Všechny jsme se přeci na děti těšily. Plánovaly jsme je, celé těhotenství jsme s láskou chystaly postýlku, žehlily ty roztomilé, malinké věcičky a po porodu cítily ten příval lásky a štěstí.
V tu chvíli, jakoby svět najednou dával smysl a my se cítily krásně.
Kdy přišlo zoufalství a úprk do práce před mateřskými povinnostmi?

Stalo se tak ve chvíli, kdy naše miminka špatně spala, trpěla na bolesti bříška nebo jim rostly zoubky?
Nebo, když děti procházely obdobím vzdoru a my často plakaly s nimi?

Ekonomická situace rodiny je v dnešní době velmi důležitá a já mám opravdu štěstí, že nás můj muž zajistí a já tak do práce nemusím.
Jsou rodiny, kde musí oba pracovat, aby udržely rozpočet v chodu a to je naprosto v pořádku. Respektuji to, že ženy míří na vysoké, pracovní pozice a chtějí být úspěšné, že jim role mámy nestačí.
Proč se ale stejného respektu nedostává i ženám, které se rozhodly jít jinou cestou? Proč se mají cítit líně a hloupě? Je to snad závist, která vede pracující ženy, aby popichovaly ty v domácnosti, aby se do nich trefovaly?

Má drahá přítelkyně,
pokud jsi v pozici, že každé ráno míříš do práce a odpoledne na nákup, abys vařila večeři a psala s dětmi úkoly, obdivuji Tě, jsi úžasná a zvládáš všechno naprosto báječně.
A ty, má drahá přítelkyně, která zůstáváš celý den doma, uklízíš, vaříš a pečuješ s láskou o tvůj domov, i Ty máš můj obdiv. A i Ty zvládáš vše báječně.

My všechny, mámy, se ujímáme nelehké role a zvládáme ji každá po svém. Každá si žijeme ten svůj život v domě na kopci.
A každá si zasloužíme respekt od druhých, ať už je naše cesta jakákoliv.

S Láskou,
Monika

26. říj 2021

Myslím si, že je to krásně napsané. A hodně mi to mluví z duše. Společnost jde vždy skoro z extrému do extrému a je obrovská škoda, že je vždy nějaká skupina, která se kvůli nějakému jinému prosazení, cítí méněcenná.
Občas si taky říkám, že by to měla být volba každého z nás a ne aby společnost jedince do něčeho tlačila a linčovala ho. A to i v přeneseném smyslu.
Dřív se nadávalo, když žena doma nebyla, dnes se nadává, že žena doma je.
Každý nechce být s titulem, každý ani na to nemá mít titul, všude se cpát a budovat kariéru. Každý člověk nemůže být řidič, mistr cizích jazyků, mistr kuchař či cukrář, odborník na vše.
Ta písnička od Wericha - Ten dělá to, a ten zas tohle a všichni dohromady udělají moc - to vyjadřuje naprosto přesně.

Takže děkuju za tento článek. Ať každý dělá to, co může a co mu situace, vlohy a chuť dovolí a ať je každý se svým životem co nejvíce spokojený.

26. říj 2021

@katynka78 Katy, ani nevím, co k tomu napsat, snad jen velké DĚKUJI. Shrnula jste to krásně, mluvíte mi z duše. Přiznám se, že v dopise(který je už druhý), jsem trochu přešlapovala a bála se použít "jiná" slova, ale je to jak píšete. Člověk by měl být hlavně štastný a já se méněcenná cítila hrozně dlouho. Když byly dcery doma, tak jsem honem, honem chtěla mít z krku domácí výuku, abych konečně mohla dělat něco "užitečného". Dnes mi dochází, že jsem to dělala celou dobu a dělám. Kvůli tomu, že já jsem doma, může můj muž budovat firmu, dělal investice a vydělat na dům, který jsme si před rokem mohli dovolit koupit. Takže ještě jednou děkuji a snad se neslyšíme naposledy 🙂

26. říj 2021

@denikzaslouzilemamy jej, Vy mě děkujete? To já Vám! Často se na toto téma bavím se svojí maminkou či jinými ženami a je to velký rozpor. Sama moje maminka mi říká, jak musela do práce, zatímco já byla doma sama nemocná a měla nařízeno si vzít sama léky.
Dokonce říkala, že kdyby jí jednou kolegyně neřekla, ať se jde na mě podívat, tak by mohlo být pozdě. Jsou situace, kdy děti a naše bytí musí být přednější než práce!
Mě se před rokem překopal život, doslova - ne covidem, ale jinými okolnostmi a byla jsem dlouho na neschopence. Není nic horšího, než si muset vytvořit jinou představu svého života a to ne z vlastní vůle, ale našla jsem v tom mnoho krásného. A to, že i manžel si vážil toho, že i přesto, jak mi je zle, tak se starám o domácnost, že vůbec nemusel myslet na to, co dcera, zda stihne družinu a nebo zda je doma sama na distanční vyuce. Zcela to nechal na mě a moc mi za to děkoval.
A já měla možnost se dívat, jak mí moje dcera roste před očima, jak se měni, jak se rozvíjí a byla jsem jí oporou. Je to nádhera a je obrovská škoda mít tuto možnost jen do tří let života dítěte.
Vážím si toho a i když je to těžké, umím to ocenit, i když je mi zle. A až se mi podaří najít zase svůj směr, vím, že ani to nebude špatně.

26. říj 2021

@katynka78 Ano, děkuji, za pochopení a milá slova. Před časem jsem zde na koníkovi, kde jsem už pátým rokem, napsala příspěvek, že jsem ženou v domácnosti. Dostalo se mi velmi strohých odpovědí, někdo mě litoval, jiný se vysmíval atd. Přitom si říkám, jsme tu všechny mámy a povětšinou na mateřské, s dětmi. Proč tedy takové reakce? Já děti nepovažuji za něco, co musím přetrpět, abych mohla žít svůj život. Ale také jsem si k tomu musela dojít, byly roky, kdy jsem přemýšlela, jestli být mámou, byla pro mě ta správná volba. Ale myslím, že se najde každá máma, která občas zapochybuje nad sebou a zastýská se jí nad životem bez dětí.
To je krásné, jak se k tomu postavil Váš muž! Můj muž je stejný, také mi děkuje, snad mě i obdivuje, je rád, že se může plně soustředit na práci a nemusí řešit družiny, kroužky atd. Moc Vám držím palečky, ať už je jen lépe. Psychika je to nejdůležitější.
Kdybyste náhodou byla na instagramu, najdete mě tam pod mama_sro ráda Vás tam uvidím, třeba jednou, založíme skupinu pro mámy, které jsou doma, jsou šťastné, a budeme se navzájem inspirovat 🙂

26. říj 2021

Ámen.. naprostá pravda.. a moc pěkně napsáno..

27. říj 2021

@gryfis děkuji moc🙂

28. říj 2021

Doba, ve které žijeme, je příšerná.. Jak často koluje po sítích, lidi se bojí, že si poškrábou displej od iPhonu a nebojí se jiným naplivat do duše... 🙄😬 Dříve bylo nemyslitelné, aby žena po třicítce měla děti, teď je zcela běžné, že ještě později rodí první děti, protože se honí za kariérou a hned po šestinedělí šupajdí zpátky do práce a děti nechají s tatínkem... Dříve se ženy staraly o děti a bylo to tak zcela v pořádku, dneska jak někomu řekneš, že jsi doma, tak se na tebe dívá přes prsty.. a to absolutně nemluvím o chování dnešních puberťáků ( to bychom mohli diskutovat ještě dlouho).... 🙈
Já celé dětství snila o tom, že budu mít velkou rodinu a budu maminka ❤️ .. Teď jsem na mateřské s čtyř týdenní holčičkou (svou třetí dcerou) a někdy mám pocit, že se zblázním 🙈😁, ale být mámou je pro mě něco jako životní poslání.. možná je to tak blbě řečeno, ale nějakým zvláštním způsobem mě naplňuje se o někoho starat.. Snažím se udržet náš dům i naše děti čistý a voňavý, i když je to někdy náročné 😁🙈.. Občas sice brblám a mám pocit, že nic nestíhám, ale být máma je pro mě nepopsatelně důležitá role.

Absolutně s vašimi slovy souhlasím.. dneska žijeme v době, kdy bohužel někdy musí pracovat oba rodiče. To neznamená, že to jsou špatní rodiče a měli bychom je hanit..
Upřímně řečeno, já se někdy koukám přes prsty na maminky, které jsou karieristky a dítě nechávají na hlídání všude možně jen kvůli práci.. Vím, že i ony mají nějaký svůj důvod, ale myslím, že vydržet aspoň ty dva roky doma na mateřské není až tak hrozné.... Vždyť ty děti potřebují rodiče.. nebo kdo je všechno naučí,... Jednou totiž ty dětičky vyrostou a těmhle maminkám zůstanou oči pro pláč, protože si uvědomí, že žádné peníze ani zaměstnání nestojí za to, aby člověk zahodil ty chvíle s dětmi, které jsou malé jenom jednou.. Toť zase můj názor... Avšak snažím se takové rozhodnutí nesoudit, protože každého naplňuje něco jiného.. někoho práce a někoho rodina..

29. říj 2021

@pani_elli Zdravím tě a omlouvám se, že odpovídám až tak pozdě. Nějak se mi tvoje odpověď ztratila 🙂 já se snažím a vždycky jsem se snažila, lidi okolo sebe chápat a respektovat jejich postoje i životní příběhy, takové, jaké vedou oni. Ale horší pro mě je zjištění, že naopak moje cesta a můj život, je pro některé "problém a zdroj kritiky". Tím chci říct, že pokud někdo musí brzy do práce, možná k tomu má důvod a je to pro takovou mámu třeba nepříjemné. Já mám muže, který naší rodině dopřává luxus a já nemusím do práce. Ale vím, že jsou okolo mě mámy, které pracují a obdivuji je. Hlavně v této době, kdy jsou často s dětmi doma a tak se o práci bojí. Zároveň ale domácnost bez jednoho platu je nereálná.
Já jsem nikdy nebyla typický "homemaker", brala jsem to těžce, chyběl mi můj život, svoboda, možná je to tím, že jsem introvert. S pěti dětmi 😀 Ale až poslední rok si začínám svoji roli užívat, těším se na každý den a mám z něho radost.
Chystám se založit skupinu pro mámy, které jsou doma, starají se o domácnost i děti(což jsou vlastně všechny na mateřské 🙂 ), abychom si mohly povídat, dávat tipy, sdílet svůj život atd. Měla bys zájem? Skupinka bude otevřená zatím, ale kdyby se objevili nějací rejpalové, raději ji zavřu 🙂

Včera v 09:24

@denikzaslouzilemamy ráda přijímám tvé pozvání do skupiny ❤️

Jinak všechno, co píšeš je pravda ❤️

Včera ve 13:43

Začni psát komentář...

Odešli