Moje tělo, můj CHRÁM

Dnešní článek je jiný oproti mým obvyklým.
Nebude o mateřství a všemu, co nám přináší.
Přesto nebude méně důležitý, protože je o životě.
O našem těle.
Všude čteme, jak je ženské tělo krásné a jak máme být vděčné za to, že jsme matkami.
Že kila navíc a strie k mateřství patří.
Jenže pokud jste jako já, nijak zvlášť Vás to neutěší.
Nechci ani kila navíc, ani jizvičky.
Chtěla bych zase vypadat jako před dětmi a mít přes padesát kilo.
Mít dítě je  zázrak života, ale Vy si zázračně nepřipadáte.
Rozhodně ne ve chvíli, kdy nemůžete dopnout kalhoty a podprsenku push-up nahradí ty se širšími ramínky.

Včera jsem si byla koupit nové kalhoty.
Pokaždé, když si jdu zkoušet nové oblečení, mám trochu stažený krk.
Číslo na cedulce je pro mě hrozně důležité. Tvrdě jsem pracovala, abych se vešla do velikosti 38 a nechci si zkoušet jinou. Automaticky beru z věšáku tuhle velikost.
Jenže včera to bylo jiné. Prošla kolem mě žena v mém věku. Upravená, štíhlá a sáhla si přede mnou pro stejné džíny. Letmo jsem zahlédla cedulku na jejím vybraném kousku. 36! 
Naprosto sebevědomě s nimi zašla do kabinky a mě se najednou nechtělo zkoušet ty moje.
Chtěla jsem také její velikost, chtěla jsem také mít zpátky to pevné tělo bez strií jako před dětmi.
A pak mi to došlo.
Nemůžu toho dosáhnout, nejde to.
Každá jsme v nějakém období právě teď.Nepředstavovala jste si to takhle a já také ne.
Před prvním těhotenstvím jsem byla štíhlá. Byla jsem mladá a bylo mi 21 let.Své tělo jsem brala jako samozřejmost, stejně jako vědomí, že budu vypadat stejně po porodu.Proč bych také neměla, že?Nevypadala jsem.

Místo 68 kg, jsem půl roku po porodu vážila 77kg.Měsíc před porodem mi popraskalo břicho neskutečným způsobem a iluze dokonale hladkého bříška byla pryč.
S každou další dcerou mi zůstalo pár kil, trápily mě.Nechápala jsem, proč všude v televizi a časopisech jsou ženy po porodu opět dokonalé a štíhlé a já toho nemohu dosáhnout.

Možná teď máte pár kilo nebo hodně navíc. Svoje staré oblečení schováváte na dno skříně a chodíte se na něj smutně dívat.Chtěla byste si znovu obléknout ty samé džíny, jako když Vám bylo 20. Ale neoblečete.

Chtěla byste mít dost energie na cvičení. A když energii máte, nemáte zase čas.
Možná jen hledáte výmluvy, protože se Vám prostě nechce.I já je hledala a hledám.
Ať už je to jakkoliv, je to v pořádku. Vy jste v pořádku a Vaše tělo také.
Přivedla jste na svět dítě nebo dokonce děti.Krmila jste je nebo stále krmíte.Vaše prsa už nikdy nebudou vypadat jako předtím, je to smutné, ale je to pravda.Nemá smysl se tím trápit.
Dívejte se na sebe jinak. Na své tělo.

Vždycky jste se na něj mohla spolehnout, podrželo Vás.

Když jsem tak stála u toho stojanu s těmi kalhotami, nechtělo se mi brát si moji velikost, chtěla jsem JEJÍ.

A tak jsem se pokusila do velikosti 36 dostat.Prala jsem se kalhotami, svým tělem, zlobou i lítostí.

Byla jsem na sebe naštvaná, chtěla jsem odejít z obchodu a nic si tam nekoupit. Najednou mi přišlo, že tam nic pro mě nemají, že mě nechápou.

A pak mi přišla zpráva od muže.Poslal fotku sebe a naší nejmladší dcery a mě to došlo.
Došlo mi, jak špatně uvažuji.

Před třemi lety jsem porodila nejmladší dceru.I přes komplikace v těhotenství, velké nevolnosti a rizika předčasného porodu, jsem ji donosila a porodila zdravé dítě.
DÍKY TOMUHLE TĚLU.

Díky tomuhle tělu, které se nevejde do velikosti 36 jako před 11-ti lety.
Možná už se nikdy nevejde, ale co na tom záleží?
Je to jen číslo, nic o mě neříká.
Nejsem panenka z reklamy o dokonalém životě a nemám dokonalé tělo.Ale jsem svému tělu za mnohé vděčná.

Tohle tělo.
Tolik mu dlužím.Tohle tělo dalo život pěti zdravým, silným a výjímečným dětem.Každou z nich celých devět měsíců ochraňovalo, živilo a pomohlo mi je přivést na svět.Podrželo mě ve chvíli, kdy jsem nebyla schopná přes nevolnosti nic sníst.Vydrželo to se mnou, i když jsem mu dávala jen rohlíky a salát.
Když jsem pila jednu kávu za druhou a přikusovala k nim sušenky.
Když jsem místo odpočinku, skládala ve dvě ráno prádlo.
Když jsem tlačila kočárek za deště a vedla za ruku další dvě děti.
Když jsem se rozhodla v pubertě, že nejlepší způsob hubnutí bude hladovět.

Tohle tělo krmilo každou z mých pěti dcer, houpalo je ke spánku, přebalovalo je a dělalo je šťastné.

Kdykoliv zaplakaly, díky tomuhle tělu, jsem je mohla vzít do náručí a utišit.I přesto, že jsem byla vyčerpaná z nedostatku spánku, díky tomuhle tělu jsem mohla vstát uprostřed noci, abych je nakrmila nebo je jen držela za ruku, když měly zlé sny.Nebo, když byly nemocné.

Naše tělo je zázračné.
Můžeme běhat, můžeme dýchat, máme dost sil uprostřed noci(i když jsme vyčerpané) a každé ráno máme dost jistoty, abychom zvládly další náročný den.

Není dokonalé. Má své šrámy a jizvy.
Mám za sebou období, kdy jsem vážila 52 kg i to, kdy jsem měla téměř 100.Teď jsem někde mezi tím.
Ano, chtěla bych zase mít přes padesát a sedmička na mé váze se mi nelíbí.

BUĎTE NA SEBE PYŠNÉ.
Ano, máte strie.Ano, nemáte už pevná prsa, možná ani bříško.Ano, chtěla byste ta otravná kila shodit a zase se vejít do starých kalhot a sukní.
My všechny bychom chtěly.
Těhotenství naše těla nenávratně změní.
Už nikdy nebudou  jako předtím.
I když budete cvičit a znovu se oblečete do džínů, které jste nosila před tím.
Ano, také je vidím všude kolem sebe.
Dokonalé, krásné a štíhlé mámy, které nám obyčejným ženám pořád dokazují, že to jde.
S novorozencem na rukou posilují, běhají a rozdávají recepty na skvělé letní saláty bez kalorií.
S každým dalším jejich postem nebo obrázkem, dostává naše hrdost pěkný pohlavek.
Zatímco ony mají trenéra a chůvu, aby si mohly dát svěží tuňákový salát a hned po něm 20 km běhu v krásném sportovním oblečení podle poslední módy, Vy sedíte nad třetí kávou a namáčíte si do ní tatranku.
PŘESTAŇME S TÍM.
Přestaňme se schovávat a stydět se.
Neodvracejte tvář od zrcadla, vím, že se bojíte do něj podívat.
Vidíte unavenou osobu, s vlasy v culíku, která ani trochu nepřipomíná tu krásnou a okouzlující maminku z televize.
Ale tohle jste Vy. Jste skutečná, nevymyšlená.
To Vaše ruce objímají Vaše děti.
To Vaše náruč jim poskytuje útěchu a pocit bezpečí.
To Vaše srdce je miluje nade vše, až to někdy bolí.
A Vaše tělo je drželo při životě, dovolilo jim růst a pomohlo Vám je přivést na svět.
Dejte mu milost a čas.
Než ho začnete skrývat a nadávat si, že není dokonalé.
Zvenku dokonalé není, ale uvnitř je nejdokonalejším, protože ochraňovalo a dalo vzniknout tomu největšímu zázraku na světě. Našim dětem.

S láskou,
Monika ❤️

#mk_academy_blog #blogujeme #mojetelojezazracne #moda_krasa #materstvi

Můj blog: http://zaslouzilamama.blogspot.cz/