Výsledky vyhledávání pro slovo #moda_krasa

    Zruš hledání
    evapple
    23. zář 2017    Čtené 2376x

    DIY: zinková mast proti akné i na dětské opruzeniny

    Tak tedy: na prahu třicítky se mi zbláznily hormony a mě se začalo dělat akné. Mně, která na něj nikdy netrpěla. Vážně, dokonce ani v pubertě jsem neměla problémy s pupínky. Až před rokem. Moje kosmetička, ke které chodím jednou měsíčně na trhání obočí (mno jo, prostě to neumím) mi poradila: „Kupte si zinkovou mast. Je levná a báječně zabírá. Kam se hrabou drahé mastičky z drogerie. To je doslova navoněná bída“.

    A taky že jo! Za mast jsem zaplatila asi 50 Kč a bylo po starostech. Pupínek vysuší a nepodráždí pokožku. Nestačí pouze jednou aplikovat, chce to minimálně třikrát v průběhu dne, ale díky tomu, že skvěle absorbuje nikdo nepozná, že ji máte na obličeji.

    Kromě toho je báječná i pro miminka. Chrání jejich citlivou pokožku v místech, kde dochází k jejímu častějšímu pocení. Zklidňuje, chladí a pečuje o ni. Pokud tedy vzniknou potničky nadměrným pocením či třením plenkových kalhotek, klidně použijte zinkovou mast. Stačí vždy, když budete přebalovat nebo jak si vzpomenete.

    „Dcera měla problém s ekzémem, vyrážku po celém obličeji, pak pod bradičkou a v záhybech na ručičkách. Doktorkanám na to dala Jarishův roztok, zinkovou mastičkou a vitamínovou mast a můžu říct že to zabralo." xjanex z diskuzního fóra Vyrážka a ekzém u čtyř měsíčního miminka, co zabralo?

    Podle příbalového letáku jsem také zjistila, že tahle zinková mast slouží k ošetření drobných povrchových poškození kůže jsou oděrky a praskliny. 

    Preventivně se používá také jako zklidňující prostředek v případě inkontinence. Moč dokáže pokožku agresivně podráždit a zinková mast ji dokáže ochránit.  

    Máte podobné zkušenosti? Podělte se s nimi i ostatními maminkami v jednom z mnoha diskuzních fór:

    Zinková mast v těhotenství – není v těhotenství škodlivá?

    Co pomáhá na opruzeniny?

    Genitální opar: jak se ho co nejdříve zbavit?

    Rozškrábaný exém: podělte se o zkušenosti

    Co na akné?

    Jak si připravit zinkovou mast doma?

    Všechny ingredience seženete v drogerii a lékárně. Dbejte, prosím, na jejich PERFEKTNÍ kvalitu. Proto se raději přimlouvám za lékárnu, kde ji mají všechny výrobky garantovanou a prověřenou. Pokud ale pravidelně kupujete v drogerii například bambucké máslo či meruňkový olej (které do zinkové masti patří) a máte s nimi dobré zkušenosti, klidně je použijte. Pamatujte, že výslednou mast budete aplikovat na obličej a pokožku vašeho miminka.

    Na 50 ml masti budete potřebovat:

    • 5 lžiček bambuckého másla(dodává pokožce hydrataci a výživu, je účinné při ekzémech, lupénce a akné. Působí protizánětlivě a urychluje hojení)
    • 5 lžiček lanolínu(je ze všech přirozených tuků lidskému kožnímu tuku nejblíže, funkčně nahrazuje kožní tuk. Také zjemňuje a zvláčňuje kůži a pomáhá při drsné a popraskané kůži)
    • 1/4 lžičky včelího vosku (je bohatý na vitamín A, při použití v kosmetice je pokožka díky němu hebká a vláčná)
    • 4 lžičky meruňkového oleje(nebo jiný kvalitní oblíbený rostlinný olej)
    • 3,5 lžičku oxidu zinečnatého(je protizánětlivý a pomáhá zklidnit podrážděnou pokožku)
    • hrneček na míchání, lžičku na odměřování, metličku nebo kapučínovač, jemné sítko, vysokoprocentní líh na dezinfekci pracovní plochy i nástrojů , kalíšek nebo skleničku
    • případně na cedulku s popisem: samolepicí etikety

    Postup

    Vydezinfikujte si pracovní plochu i všechny nástroje. Nádobí stačí dát do myčky nebo ho pečlivě umyjte a poté vysušte v troubě (v podstatě jako když při zavařování dezinfikujete sklenice na džem). Pracovní desku potom stačí  pouze nastříkat šetrným dezinfekčním přípravkem typu Sanytol (pozor, nejde o reklamu, ale dobrou zkušenost) a poté ji přejet papírovou utěrkou.

    1. Nejprve rozpusťte všechny tuhé složky, tedy bambucké máslo, lanolín a včelí vosk. Zahřívejte jen tak dlouho, aby se rozpustily. NESMÍ SE VAŘIT. Pokud se vám to stane, nic se neděje, a nechte je zchladnout na pokojovou teplotu.

    2. Poté přidejte olej a důkladně smíchejte.

    3. Nakonec vmíchejte oxid zinečnatý. Nejlépe jej nejprve přesejte přes jemné sítko. Míchejte důkladně, aby v krému nebyly hrudky.

    4. Přelijte do kalíšku a dejte ztuhnout do ledničky.

    Nenechávejte mast tuhnout při pokojové teplotě, mohly by se vytvořit tvrdé hrudky.

    A jak jste na tom vy? Používáte zinkovou mast? Troufnete si na její domácí výrobu? Budu ráda, když se pochlubíte se svými zkušenostmi. 

    Použité zdroje:

    Gather moments

    Zdroje fotografií:

     Acne.com a Pexels.com

    lullaby87
    27. dub 2017    Čtené 638x

    Když nejsem "dost"...

    Některé dny se cítím jako Superžena.

    Vyřeším všechny problémy, které se mi nashromáždily v práci. Když mám přes oběd volno, protože dítě spí, dokážu napsat článek. Uvařím. Hraju si s Filipem bez toho, abych byla netrpělivá. Zeptám se Emči, jak se má a jak bylo v práci a opravdu poslouchám, co mi povídá. Dokážu přečíst několik kapitol z knížky předtím, než se v deset večer dostanu do postele. A mám ze sebe skvělý pocit.

    Bohužel většina mých dní spadá do smyčky co- ještě- musím- udělat dnů. A není to proto, že bych si na sebe kladla příliš mnoho věcí, nebo se zahltila zbytečnými úkoly. Jsem prostě matka na plný úvazek, manželka na plný úvazek, zaměstnanec na plný úvazek, blogerka na částečný úvazek, čtenářka na částečný úvazek, uklízečka na částečný úvazek a taky sběračka hraček po celém bytě na částečný úvazek.

    "Je to jenom rušný den a velmi únavná fáze mého života, která jednou přejde" říkám si.

    A když jsou dobré dny, tak tomu i věřím.

    V těch špatných si zalezu večer do postele, přehodím si přes hlavu peřinu a roním hořké slzy.

    V poslední době cítím vinu. Je jako mlha, která všechno dusí a zahaluje: mou náladu, moje sny o budoucnosti, mou realitu, která je právě teď. Neustále cítím, jakobych dělala vše jenom napůl, v nejlepším případě. Mám pocit, že prostě nemám a nedělám "dost"- nemám dost času, nedokážu dělat věci dost dobře, a hlavně, nedokážu dát dost svým dětem.

    Sice mi hodně lidí řekne: "Děláš toho dost," a taky to neustále slyším ze všech rádií, v mnoha písních, vidím to znovu a znovu na sociálních sítích (ty skvělé motivační fotky). Na okamžik se skutečně cítím dobře - Jo, dělám toho DOST! - ale myslím, že se mi nedaří tomu věřit hluboko uvnitř, a pak ta chvíle pomine a já se cítím prostě stejně jako jsem se cítila předtím.

    V hlavě mi pořád rezonuje: Dost. Dost. Dost.

    Dělám toho dost, ale ne opravdu.

    Jsem dost, až na to, že nejsem.

    Stíhám toho dost, dokud nezjistím za pět minut od teď, že jsem zapomněla objednat Lauru k oční- zase.

    Cítím, že je všeho dost, než začnu přehodnocovat.

    Tváří v tvář se setkávám s mými velmi reálnými nedostatky, chybami a hříchy.

    A víte co? Nemám žádné iluze, že jsem jediná, kdo se tak cítí, kdo v duši cítí, že není dost. Jste tam se mnou, uvězněné v mlze?

    Vzhledem k mým nedostatkům si připomínám, že jsme NIKDY nebyly stvořené na to být zcela perfektní, abychom absolutně naplnily význam slova "dost". Jsme lidi. Jsme matky. Jsme pohádkářky, poradkyně, vrby, učitelky, kuchařky, psycholožky, andělé, jsme srdce a duše, doktorky, komediantky, rozhodčí, soudkyně, nejlepší přítelkyně... Jsme vše, co dovolíme, abychom byly. Ale nikdy nebudeme vše najednou na 100%. Smiřme se s tím.

    A já v nás věřím. V další generaci, kterou vychováme s tím, že je "dost" přesně taková, jaká je. Že slovo dokonalost existuje možná tak pro Boží plán. A že chyby jsou lidské.

    My se budeme snažit trochu ubrat, přestat se porovnávat a tlačit se do toho být někým, kým nejsme. Přestaneme se snažit dosáhnout na tu pomyslnou dokonalost, která místo toho, aby nás zvedala nahoru, tak nás táhne vší silou dolů. A z hloubi svého srdce věřím, že mlha se rozplyne. A pak se dokážeme na svět koukat otevřenýma očima a možná i pusou, protože kvůli zbytečnostem a nepodstatným věcem nám kolikrát uniká pravá podstata bytí, ty důležité chvíle a prožitky. Krása tohoto světa...

    www.recipefor30s.cz

    https://www.facebook.com/recipefor30s/

    https://www.instagram.com/recipefor30s

    denikzaslouzilemamy
    11. dub 2017    Čtené 11542x

    Moje tělo, můj CHRÁM

    Dnešní článek je jiný oproti mým obvyklým.
    Nebude o mateřství a všemu, co nám přináší.

    Přesto nebude méně důležitý, protože je o životě.
    O našem těle.

    Všude čteme, jak je ženské tělo krásné a jak máme být vděčné za to, že jsme matkami.
    Že kila navíc a strie k mateřství patří.

    Jenže pokud jste jako já, nijak zvlášť Vás to neutěší.
    Nechci ani kila navíc, ani jizvičky.
    Chtěla bych zase vypadat jako před dětmi a mít přes padesát kilo.

    Mít dítě je  zázrak života, ale Vy si zázračně nepřipadáte.
    Rozhodně ne ve chvíli, kdy nemůžete dopnout kalhoty a podprsenku push-up nahradí ty se širšími ramínky.

    Včera jsem si byla koupit nové kalhoty.
    Pokaždé, když si jdu zkoušet nové oblečení, mám trochu stažený krk.
    Číslo na cedulce je pro mě hrozně důležité. Tvrdě jsem pracovala, abych se vešla do velikosti 38 a nechci si zkoušet jinou. Automaticky beru z věšáku tuhle velikost.


    Jenže včera to bylo jiné. Prošla kolem mě žena v mém věku. Upravená, štíhlá a sáhla si přede mnou pro stejné džíny. Letmo jsem zahlédla cedulku na jejím vybraném kousku. 36! 
    Naprosto sebevědomě s nimi zašla do kabinky a mě se najednou nechtělo zkoušet ty moje.
    Chtěla jsem také její velikost, chtěla jsem také mít zpátky to pevné tělo bez strií jako před dětmi.


    A pak mi to došlo.
    Nemůžu toho dosáhnout, nejde to.
    Každá jsme v nějakém období právě teď.Nepředstavovala jste si to takhle a já také ne.
    Před prvním těhotenstvím jsem byla štíhlá. Byla jsem mladá a bylo mi 21 let.Své tělo jsem brala jako samozřejmost, stejně jako vědomí, že budu vypadat stejně po porodu.Proč bych také neměla, že?Nevypadala jsem.


    Místo 68 kg, jsem půl roku po porodu vážila 77kg.Měsíc před porodem mi popraskalo břicho neskutečným způsobem a iluze dokonale hladkého bříška byla pryč.
    S každou další dcerou mi zůstalo pár kil, trápily mě.Nechápala jsem, proč všude v televizi a časopisech jsou ženy po porodu opět dokonalé a štíhlé a já toho nemohu dosáhnout.


    Možná teď máte pár kilo nebo hodně navíc. Svoje staré oblečení schováváte na dno skříně a chodíte se na něj smutně dívat.Chtěla byste si znovu obléknout ty samé džíny, jako když Vám bylo 20. Ale neoblečete.


    Chtěla byste mít dost energie na cvičení. A když energii máte, nemáte zase čas.
    Možná jen hledáte výmluvy, protože se Vám prostě nechce.I já je hledala a hledám.
    Ať už je to jakkoliv, je to v pořádku. Vy jste v pořádku a Vaše tělo také.
    Přivedla jste na svět dítě nebo dokonce děti.Krmila jste je nebo stále krmíte.Vaše prsa už nikdy nebudou vypadat jako předtím, je to smutné, ale je to pravda.Nemá smysl se tím trápit.
    Dívejte se na sebe jinak. Na své tělo.


    Vždycky jste se na něj mohla spolehnout, podrželo Vás.




    Když jsem tak stála u toho stojanu s těmi kalhotami, nechtělo se mi brát si moji velikost, chtěla jsem JEJÍ.

    A tak jsem se pokusila do velikosti 36 dostat.Prala jsem se kalhotami, svým tělem, zlobou i lítostí.

    Byla jsem na sebe naštvaná, chtěla jsem odejít z obchodu a nic si tam nekoupit. Najednou mi přišlo, že tam nic pro mě nemají, že mě nechápou.


    A pak mi přišla zpráva od muže.Poslal fotku sebe a naší nejmladší dcery a mě to došlo.
    Došlo mi, jak špatně uvažuji.


    Před třemi lety jsem porodila nejmladší dceru.I přes komplikace v těhotenství, velké nevolnosti a rizika předčasného porodu, jsem ji donosila a porodila zdravé dítě.
    DÍKY TOMUHLE TĚLU.


    Díky tomuhle tělu, které se nevejde do velikosti 36 jako před 11-ti lety.
    Možná už se nikdy nevejde, ale co na tom záleží?
    Je to jen číslo, nic o mě neříká.
    Nejsem panenka z reklamy o dokonalém životě a nemám dokonalé tělo.Ale jsem svému tělu za mnohé vděčná.


    Tohle tělo.
    Tolik mu dlužím.Tohle tělo dalo život pěti zdravým, silným a výjímečným dětem.Každou z nich celých devět měsíců ochraňovalo, živilo a pomohlo mi je přivést na svět.Podrželo mě ve chvíli, kdy jsem nebyla schopná přes nevolnosti nic sníst.Vydrželo to se mnou, i když jsem mu dávala jen rohlíky a salát.
    Když jsem pila jednu kávu za druhou a přikusovala k nim sušenky.
    Když jsem místo odpočinku, skládala ve dvě ráno prádlo.

    Když jsem tlačila kočárek za deště a vedla za ruku další dvě děti.
    Když jsem se rozhodla v pubertě, že nejlepší způsob hubnutí bude hladovět.


    Tohle tělo krmilo každou z mých pěti dcer, houpalo je ke spánku, přebalovalo je a dělalo je šťastné.


    Kdykoliv zaplakaly, díky tomuhle tělu, jsem je mohla vzít do náručí a utišit.I přesto, že jsem byla vyčerpaná z nedostatku spánku, díky tomuhle tělu jsem mohla vstát uprostřed noci, abych je nakrmila nebo je jen držela za ruku, když měly zlé sny.Nebo, když byly nemocné.


    Naše tělo je zázračné.
    Můžeme běhat, můžeme dýchat, máme dost sil uprostřed noci(i když jsme vyčerpané) a každé ráno máme dost jistoty, abychom zvládly další náročný den.


    Není dokonalé. Má své šrámy a jizvy.

    Mám za sebou období, kdy jsem vážila 52 kg i to, kdy jsem měla téměř 100.Teď jsem někde mezi tím.
    Ano, chtěla bych zase mít přes padesát a sedmička na mé váze se mi nelíbí.

    BUĎTE NA SEBE PYŠNÉ.

    Ano, máte strie.Ano, nemáte už pevná prsa, možná ani bříško.Ano, chtěla byste ta otravná kila shodit a zase se vejít do starých kalhot a sukní.
    My všechny bychom chtěly.
    Těhotenství naše těla nenávratně změní.
    Už nikdy nebudou  jako předtím.
    I když budete cvičit a znovu se oblečete do džínů, které jste nosila před tím.

    Ano, také je vidím všude kolem sebe.

    Dokonalé, krásné a štíhlé mámy, které nám obyčejným ženám pořád dokazují, že to jde.
    S novorozencem na rukou posilují, běhají a rozdávají recepty na skvělé letní saláty bez kalorií.

    S každým dalším jejich postem nebo obrázkem, dostává naše hrdost pěkný pohlavek.

    Zatímco ony mají trenéra a chůvu, aby si mohly dát svěží tuňákový salát a hned po něm 20 km běhu v krásném sportovním oblečení podle poslední módy, Vy sedíte nad třetí kávou a namáčíte si do ní tatranku.

    PŘESTAŇME S TÍM.

    Přestaňme se schovávat a stydět se.
    Neodvracejte tvář od zrcadla, vím, že se bojíte do něj podívat.
    Vidíte unavenou osobu, s vlasy v culíku, která ani trochu nepřipomíná tu krásnou a okouzlující maminku z televize.


    Ale tohle jste Vy. Jste skutečná, nevymyšlená.
    To Vaše ruce objímají Vaše děti.
    To Vaše náruč jim poskytuje útěchu a pocit bezpečí.
    To Vaše srdce je miluje nade vše, až to někdy bolí.
    A Vaše tělo je drželo při životě, dovolilo jim růst a pomohlo Vám je přivést na svět.
    Dejte mu milost a čas.
    Než ho začnete skrývat a nadávat si, že není dokonalé.
    Zvenku dokonalé není, ale uvnitř je nejdokonalejším, protože ochraňovalo a dalo vzniknout tomu největšímu zázraku na světě. Našim dětem.


    S láskou,
    Monika ❤️

    Můj blog: http://zaslouzilamama.blogspot.cz/