A některé dny jsou vážně těžké. Jiné jsou ještě těžší a to už si možná i sáhnete na pomyslné dno. Takový ten moment, kdy chcete jen brečet do polštáře, bouchnout dveřmi nebo něčím o zem. Kdy se nedaří vůbec nic. V takovou chvíli se cítíte nejhůř na světě, nepomůže číst, že zítra bude líp. Že za hodinu až všechny děti usnou, bude líp. Že až omyjete poslední hrnek, byt utichne, že bude líp.
Ale ono bude. Možná ne za hodinu, ani za dvě, ale bude.
Všechno pomine a vy se znovu zase nadechnete. Zvládnete to. Minutu po minutě, den za dnem. Bude líp.
S láskou,
Monika
@mysiiickaaa naprosto ti rozumím. Také jsem si před jedenácti lety prošla něčím podobným, jen s tím rozdílem, že já měla doma čtyři dcerky a nejmladší byly tři měsíce. Trpěla jsem mu to "rozhodování zda ona či my" přesně dva měsíce. Pak jsem ho sbalila a řekla a dost. Není to snadné, můžeš mi napsat soukromě. Chtěla bych ti napsat něco povzbudivého, ale sama vím, že nic není❤
@denikzaslouzilemamy já už jsem vdaná znovu, takže mě je jedno co dělá, ale štve mě, že dcera ho má ráda a on má pořád jiné aktivity. Všechny jeho bývalky měly děti, tak to bylo v pohodě, tahle ale žádné nemá
Já mám chuť pořádně bouchnout otce své 1.dcery. Ona ho zbožňuje a on si našel před rokem novou babu (nemám pro tu slečnu jiný výraz), no a ona všechny aktivity jako pobyty jen pro dva, hory atd. plánuje, když má mít dceru. Tak si ji skoro nebere, vždy má nějakou super výmluvu a já nevím co s tím 😔