A některé dny jsou vážně těžké. Jiné jsou ještě těžší a to už si možná i sáhnete na pomyslné dno. Takový ten moment, kdy chcete jen brečet do polštáře, bouchnout dveřmi nebo něčím o zem. Kdy se nedaří vůbec nic. V takovou chvíli se cítíte nejhůř na světě, nepomůže číst, že zítra bude líp. Že za hodinu až všechny děti usnou, bude líp. Že až omyjete poslední hrnek, byt utichne, že bude líp.

Ale ono bude. Možná ne za hodinu, ani za dvě, ale bude.

Všechno pomine a vy se znovu zase nadechnete. Zvládnete to. Minutu po minutě, den za dnem. Bude líp.

S láskou,

Monika