Ano, můžeme se neustále napadat a soudit.

Můžeme také říkat, že jsme lepší.

Naše děti jsou chytřejší, talentovanější a všechno umí lépe, než jiné.
Nikdy nemají záchvaty vzteku, nikdy se nehádají se sourozenci a nikdy neodmítají spát nebo jíst zdravé jídlo.

My jsme dokonalejší mámy a víme nejlépe, jak děti vychovat.

A všechno to zvládáme s lehkostí, protože jsme si děti přeci přály. Když si někdo něco přeje, nemůže o tom pochybovat, litovat toho a už vůbec z toho nemůže být nešťastný.

Touhle cestou by se tento blog mohl ubírat. S radostí, nadšením a pozitivními myšlenkami.

Ano, mám v plánu přidávat i články na jiné téma, protože bych se ráda posunula jinam a společně s tím i tento blog.

Ale nikdy se nebudu přetvařovat, stylizovat do videí a fotek tak, aby se to líbilo všem nadšeným supermatkám, které s úsměvem padají na ústa vyčerpané a po mateřské končí v náručí psychologa s pocitem ztracených a obětovaných let.

Nebudu Vám tu radit, jak máte své děti vychovávat, krmit a jestli dudlík ve třech letech je v pořádku. Naše nejmladší ho na noc ještě má a nestydím se za to.

Každá jsme jiná a všechny známe své děti nejlépe.

Jediné co nás spojuje je to, že v tom NEJSME SAMY.

S Láskou,

Monika 💟