Cítím jistou potřebu se z tohodle vypsat...
Když se narodí miminko tak každá máma chce dát to nejlepší ze sebe- nejlepší plínky, nejlepší kosmetiku, nejlepší .....všechno hlavně co si maminka může dovolit nejlepšího. Někdo si nemůže dovolit nové oblečení, někdo autosedačku, novou postýlku, stylový pokojíček...a někomu není dán ten dar kojení...
A tak když slyšíte už od porodnice: ,, a kojíš?" .... ,,Je kojený/á?!" Tak víte, že to od maminky společnost tak nějak vyžaduje. Protože každá příručka a internet hlásá, jak je kojení důležité, že je kojení nejkrásnějším obdobím matky, a že není nic lepšího než spokojené nakojené miminko. Ono se to vlastně i rýmuje: SPOKOJENÉ -koJENÉ.
A pak nedej bože se stane, že maminka nemůže a nebo prostě nejde kojit. Ať už kvůli zdravotnímu stavu, bloku v hlavě, .... a nastává šílený kolotoč otázek od druhých? Proč a jak? kvůli čemu? Proč nechceš? Věřte, že kdybych já nebo každá jiná maminka, které to nejde, věděly, proč, tak pokračujeme v kojení.
ano, existují homeopatika, laktační poradkyně, odsavačky, nahřívání, pití hektolitrů čajů, masáže a já nevím co všechno... ale co když to nepomáhá? Co pak?! pak mi přijde že se hroutí svět. Nedej bože, když se maminka o tom zmíní tady ve výběhu na koni. To pak přichází mela! a rada na celý den si zalez do postele a koj koj koj! hahaha s dvouletým dítkem, zvířatama, základní potřebou jíst a pít, všech členů rodiny....
mě bohužel nebude asi kojení přáno. Malou jsem kojila chabé 3 měsíce a předčasně narozeného syna 6. A zase to vede ke konci kojení. Já sama mám v hlavě blok jak prase. Vadí mi kojit ať před rodinou nebo cizím člověkem, ale postoupila jsem dál, že mi o tom nevadí mluvit...
Takže se řadím mezi maminky, co jsou podle dnešních měřítek ,,kničemu" protože kojení rpostě nezvládám. Nezvládám miminko nechat plakat, nezvládám okřikovat starší, že zamnou nesmí chodit do ložnice, nesmí mluvit, nesmí po mě nic chtít, dokonce mi ani dát pusu, lehnout si za náma, chtít čůrat, ... jsme máma 2 dětí a mám pocit, že důležité jsou obě. Přeci nemůžu druhé odsunout na druhou kolej, protože má sourozence.
Chci kojit! chci! Snažím se, ale nejde to... i přesto se budu sbažit. a po 3 týdnech kdy malý plakal a plakala jsem já, dcerka(a to je vcelku trpělivá, ale nevydrží 2 hodiny pokusů o přisání čekat na čůrání) manžel na prášky...
Teď malého krmím lahví odsaju, co mám a zbytek malý dostane UM jsme všichni spokojení, klidní a jsme už zase rodina a ne ty 2 členi co ,,se kojí" a ten zbytek co čeká jak to s těma 2 dopadne.



Za me to bylo nejlepsi volba. Vykaslat se na kojeni aby byli vsichni spokojeni a tak se i stalo. Ja teda nemela zadny blok. Nemela jsem zadne stavy ze jsem neuspela a tak. Proste to odesla tak se koupila sunar. Nevidim na tom nic spatneho. Kolik z nas vyrostlo na UM. Mam doma spokojene deti. Spokojeneho manzela a to je pro me hlavni. Kojeni nenk a nkkdy nebyla priorita cislo 1.