Chci se s vámi podělit o romantický moment našeho manželství. Momentálně cítím po 18 letech vztahu zamilovanost k mému muži. Tento pocit se mi čas od času vrátí a způsobí v našem partnerství krásné jiskření, které ho oživí. Prostě čistá chemická reakce, kterou si vědomě nevyvoláte, protože je způsobena jednáním druhého partnera, který k tomu, ale nesmí být přinucen.

Láska je hluboký cit. Zamilovanost je chemie. Partnerskou lásku bychom si měli hýčkat. Ale ne stylem je úterý, dneska se budeme milovat a nebo je středa, jdeme na večeři jako obvykle. Láska v partnerství je uměním komunikace, důvěry a schopnosti tolerance. Když do toho přidáte čas od času elektřinu, máte dokonalý teoretický recept, jak být v partnerství spokojení a naplněni a nepochybujete, že jste s tím pravým. To, jak si to podle receptu upečete, je už na vás.

A teď ten moment mého zajiskření! Martin odjel ve čtvrtek na teambuilding a já zůstala s dětmi sama doma. Vlastně mi to nevadí, čas od času jsem s dětmi ráda sama. Beru to jako možnost dělat si to jen po svém bez nutnosti ladění rodičovských postupů. Ale, když je to jen na vás, je to tlak na vaši komfortní zónu, protože neexistuje ani minutu tady pro děti nebýt. Klobouk dolů před všemi svobodnými matkami.

Zrovna jsem chystala dětem svačinu, když z našeho soundsystému v obýváku začala hrát hudba. Máme jeden účet na Spotify a když si Martin někde v autě něco pustí, občas se to spustí i doma. A tak jsme si s dětmi zatančili a zablbli, protože to sedlo a já píšu Martinovi, aby jako DJ klidně pokračoval. Písnička skončila, chvilku bylo ticho, a pak se to stalo. Poslal mi z dálky vzkaz, u kterého jsem ucítila, jak se mi do žil vylavil koktejl lásky a já se začala nekontrolovatelně usmívat.

Taková hudební smska, jejímž obsahem bylo

a kterou bych nedostala, kdyby neodjel. ❤️😍🙏