"Mamí, kup mi tu hračku!" Tuto větu slyším poměrně často, kdykoliv vezmu děti s sebou nakupovat. Když mám v peněžence víc peněz, koupím, když nemám nekoupím. Ale vždycky se snažím s dětmi domluvit, aby se necítily otráveně, že nic nedostaly. Někdy se domluvíme třeba jen na lízátku a jsme spokojení všichni.

Ony totiž žijí v jiném módu než já. Budu teď psát o svých dětech a o sobě, protože tak je to u nás, třeba se v tom najdete, třeba ne.
Já si teda raději našetřím na něco pořádného, ale ony ne. Pro ně je kolikrát hračka z kindervajíčka stejně úchvatná jako ta za tisícovku. Jenže to prostě předem neodhadnete!

Úplně největším lákadlem jsou pro děti časopisy s hračkou uvnitř. Kdybych měla jedno dítě, asi by šlo každý týden nějaký koupit, ale krát 4 týdně, to fakt ne. Zvlášť, když víte, že jim o časopis vůbec nejde a že hračka bude ležet další den zapomenuta někde pod postelí.
Děti totiž milují euforii. To je vlastně to, co chtějí koupit. Nejraději by byly v permanentní radosti a ten časopis je takový nastřelovák.
Úplně stejně to dopadá s velkým darem k narozeninám nebo Vánocům. Strašně to chtějí a moc se radují, když to vybalí, ale jen málo co z těch hraček se dostane do top výběru.
A pak jsou stejně nejspokojenější, když se vysype lego a my si s nimi stavíme nebo vyrábí s Martinem pohádkové postavičky z moduritu.

Dneska jsem byla pro chleba a Janek zatoužil po časopisu s Legem. A tak mě napadlo, že mu koupím předplatné k narozeninám a on dostane každý měsíc sáček Lega počínaje svými narozeninami. Jemu se ten nápad moc líbil a mě vlastně taky. Stálo mě to tu tisícovku, kterou bych stejně utratila za dárek, ale jemu to udělát radost 12x. Jestli jsem tím předešla "Mamí, kup mi tu hračku", sem napíšu během roku.

A jak to řešíte vy? Podělíte se o zkušenosti?