Nerada se uchyluji j nějakým obecným pravdám, protože to, co funguje mě, nemusí fungovat někomu jinému, ale dám ruku do ohně za to, že žena udržuje doma teplo a útulno, a to nejen ve smyslu uklizené domácnosti. Od ní se odráží naladění celé rodiny. Aby měla dost energie na rozdávání, měla by se naučit odpočinout si a investovat do sebe. Tedy najít si čas jen pro sebe, protože v tomto čase má prostor k tomu se rozhlédnout kolem sebe a nasát tu božskou krásu kolem sebe v podobě rozkvetlých květin, modré oblohy, slunce, rozzářených očí dětí a svého muže... Cokoliv dělám, dělám s láskou k sobě, aby to, co tím předám svým blízkým, bylo upřímně ode mě. Mám úžasného muže, ale byl by takový, kdyby neměl tak úžasnou ženu? Od mého přístupu k životu se odvíjí jeho svoboda a volnost, díky kterým se necítí jako otec 5 dětí zatlačen do kouta, ale užívá si to. On si uvědomuje, že pokud mě podpoří v tom, abych dělalala, co mě baví a umožní mi mít čas pro sebe, nabiju se pro nás všechny. Není to nic nového, píše o tom například i Marek Herman. Chtěla bych vám přiblížit, jak se cítím, když žiju v harmonickém partnerství. Cítím se svobodná, cítím, že můžu kdykoliv odejít, a protože vím, že můžu, NECHCI, nabíjí mě už jen ta možnost. Toužím daleko víc užívat si život s dětmi v náručí a nevyčerpává mě to, protože se k nim nestavím jako k povinnosti, ale baví mě to. A ony jsou spokojené. Často se večer cítím unavená jako každá máma, ale taky naplněná láskou po okraj, což samo o sobě poskytuje úlevu. A protože to cítí i děti, usínají samotné po puse a písničce, nevyžadují už víc mého času, neusínají osamocené, ale milované. A já regeneruju. A jsem vděčná. Tak jen připomínám, že prvním krokem je sebeláska. Druhým krokem radostné a harmonické partnerství a čas věnovaný jeden druhému. A děti v této hierarchii jsou až na pomyslném třetím místě, byť díky těm předešlým dvěma bodům získávají víc, než kdyby je přeskočily. Tak žije sebevědomá rodina! ❤️🙋🏼‍♀️🙏🏼