Na toto téma mě navedla Milča (maminka Vojtíka a Matěje). Při jednom z telefonátu si postěžovala, že neví, co jim má pořád vařit a ať koukáme na blog dodat nějaké tipy i s recepty.

Než se ukážeme s naším kulinářským uměním my, tak chci poradit maminkám, které mají podobný problém - koukejte na stránky mateřských školek - většina z nich vystavuje týdenní jídelníčky a tak se můžete inspirovat.

Např.: http://www.mspampeliska.cz/jidelni-listek.php

Nebo vyzkoušejte některé naše osvědčené recepty:

 Verča a Ondra

co se týká jídla, tak je to u nás na "štýru".  Jsem ráda, že Ondra už chodí do školky a nemusím vymýšlet obědy na každý den. 

Jinak já jsem vařila, podle toho, co zrovna bylo po ruce. A od toho jednoho roku by se dalo říci, že víceméně jí Ondra stejná jídla jako my. Jen je ze začátku neměl solené, pak málo. My doteď moc nesolíme a přisolíme si to až na talíři. 

Podle jídelníčku z jiných jídelen jsem se taky občas řídila. Snažila jsem se, aby tak 3x týdně bylo maso, občas nějaká ta ryba, jelikož ji neumím nijak extra, tak ji jen osmahnu na másle, či zapeču v alobalu v troubě. 

Stále u nás vedou nejoblíbenější těstoviny (nejraději suché - ani cukr a máslo na to nechce). Pak má Ondra rád brambory a polívky. Ale třeba dneska jsme u babičky měli kapustové zelí a to odmítl, že to nemá rád. Dal si místo toho bramborové placky s povidly, které mám ráda i já, ale je to nevděčné jídlo, neboť jeho příprava je dlouhá a užitek malý 🙂 (to je podobné jako u bramboráků, palačinek apod.)

Kromě bonbónů (které Ondrovi moc nedáváme, ale samozřejmě jsou moooc oblíbené) je další laskominou domácí zmrzlina

Náš obvyklý jídelníček:

snídaně (v 6h): 
domácí buchta (nejlepší je tátova bábovka), když není, tak jogurt - dětský tvaroháčky apod., jeden den o víkendu jsou vždy vafle

svačina (v 9h): 
ovoce + kousek chleba / nebo sušenka mléčný řez apod.

oběd (12h): 
- když je maso - většinou nedělám polívku
- když je polívka, tak pak je něco buď sladkého nebo "lehčího"

svačina (16h): 
většinou jen něco lehčího - jako ovoce, přesnídávka apod.

večeře (18h): 
zbytky 🙂 buď, co zbylo z oběda, nebo chleba s něčím (pomazánka, šunka)

Tak u nás asi takhle nějak vypadá jídelníček.

Venku už slunečných dní ubývá a tma je opravdu brzy. I přesto se můžete s dětmi vydat na nějaký zajímavý výlet. 

 Zde je několik tipů od nás maminek:

 Verča a Ondra

Asi se budu opakovat, ale na výlety jezdíme tam, kde jsme byli: Dinopark Liberec (není jen ten liberecký, máme jich po republice více 🙂, Muzeum hraček v Jablonci, iQpark v Liberci (už se těšíme na jaro a novou iQlandii), Lunapark v Centru Babylon. 

         Dinopark Liberec - Ondrášek s maminkou

    iQpark Liberec - Tatínek fouká a Ondrášek rozbíjí

Již v říjnu jsem vám slibovala, že se přidají i ostatní maminky a ukáží, co s dětmi na podzim tvoří. 

  Tak tady to je:

 Verča a Ondra

Nejprve mi Verča napsala, že toho moc s Ondrou nevytvářejí. On na tu výtvarku zase tak není. Hrozně ho však baví skládat stavebnice:

Ale nakonec se ukázalo, že je Ondra na výtvory talent. Jen nad sebou potřebuje paní učitelku ze školky🙂

To byla naše víkendová akce. Niki se moc těšila, protože jsme pořád doma a za dětmi do uzavřených prostor nemůžeme. 

Naše banda se sešla pár minut před akcí na místě. Děti měly radost, že se po dlouhé době zase všechny vidí. Většina vzala lampion - ještěže tak, protože jinak bychom neviděli na krok.

Niki měla ještě čarodějný klobouk a Elis půjčila pláštík. 

Zaplatili jsme symbolické vstupné. Dostali svítící náramky a vyrazili jsme.

Začátek byl příjemný. Jak vidíte na letáčku, tak od 17 hod. byla stezka umírněnější pro menší děti. Takže strašidla byla hodná a jen trochu houkla, nebo zamávala. Ale pak se jim asi popletl čas ☹ Protože asi v půlce už strašila pořádně. I ze zadu. FUJ. Vojtík s Petrou šli statečně vpředu a my za nimi. Trochu jsme se rozdělili. Bylo nás přeci jen dost (19 kousků). Nikča pak začala trochu plakat. Zvlášť, když se objevila strašidla hned před námi a bafla. A jak se lekala já. Asi to ze mě Nikča vycítila. Tak jsem je trochu začala odhánět a mírně krotit, že jsou děti malinké. No poslední kus jsme vzdali a vzali to zkratkou. Pavel s Vojtíkem solidárně s námi. Bylo to zbytečné, protože na trase, které jsme se vyhli, už nebyla žádná strašidla. Jen na konci malé strašidýlko s odměnama. Ty nám nakonec ostatní donesli - DĚKUJEME. 

Nikča s Vojtíkem akci hodnotili: "Byly tam strašidla". "A strašily nás". "Ale bylo to hezký".

Já si nakonec dala čaj s rumem od Pavla a trochu se zklidnila. No pokud bude nějaké příště, tak na něho půjde tatínek a maminka se posilní před stezkou a ne až po stezce.

Co vy ostatní? Strašíte někdy své děti???

Málem bych zapomněla. Byli s námi i dva psi (takže 21 kousků 🙂. A Niki vytrhla tetě Lucce vodítko, že si půjčí Fanču. Ta jí ani nestačila říct, že Fany tahá. Fanča zatáhla a Niki se natáhla. Sedřela si kůži o asfalt na palečku. A já u sebe neměla Bepanthen. Jindy jsem chodící lékárnička pro ostatní. A teď? Vytáhl ho Jirka od Ondráška. Super. Na tatínky je spolehnutí 🙂

Opět je Niki trochu nemocná. Má nějakou bakteriální rýmu, na kterou dostala nakonec antibiotika. Nejprve jsme léčili obyčejnýma kapkama a mořskou vodou. Pak se přidal Sinupret. Začalo jí téct i z očí, tak na oči Tobrex a tím jsem měla vytírat i nosánek. Ale stále nic moc zlepšení. Tak jsme šly s rýmou k doktorce (což normálně nechodíme, ale tahle už trvá měsíc a je pořád ošklivá). Udělala výtěr a po výsledcích máme od tohoto týdne antibiotika. Prý jsou ty bakterie záludné a nesmíme mezi děti (ven naštěstí ano). A tak znovu tvoříme. Ze včerejšího díla jsem nadšená a Nikča vypadá, že taky 🙂

HOUSENKOVÝ POŘADAČ

Co je potřeba:
Roličky od toaletního papíru
Tempery a vše k nim (štětec, voda 🙂
Lepidlo (my ještě zafixovali sešívačkou - raději)
Polystyrenovou kouli na hlavičku (popř.ocásek)
Něco na tykadla, oči, nos (popř. nožičky)

Jdeme na to:

Nejdřív Niki pomalovala vnějšky a já ji pomohla s vnitřky ruliček

Pak přišly na řadu koule

To si fotila Niki sama - umělecké foto 🙂

odzim je u nás ve znamení výletů. Táta má konečně méně práce a tak si může dovolit vyrazit s náma. Nikča je nadšená a moc si to s ním užívá, takže mě skoro nepotřebují, když zrovna nemají žízeň nebo chuť na sváču, která je v baťohu a ten musím připravovat já 🙂

1. výlet - DRAKIÁDA  v Rychnově nad Nisou

Nikčin nejoblíbenější drak - ryba

Na výlet nás vytáhla "švagrovka" s dětma a byla to paráda. Moc chválím bandu z Rychnova, která vše pro děti připravuje. Byla to už druhá akce, na kterou jsme se vydali (první byla pohádková cesta) a opět nezklamali.
Niki pořád vykřikovala, ať kouknu na tohohle a tamtoho draka a nejvíc se jí líbil ten ve tvaru obrovské ryby. Hrálo to tam všema barvama. 
Navíc se děti projely
ve vojenském transporteru, na sajdkáře a Nikča sedla i na motorku a střílela z kuše. No zážitků plno. 

Nikča na krosce 🙂

Kuba s Pepou na sajdkáře - pěkně se projeli

Kája je moc šikovná mladá fotografka 🙂

Samozřejmě, že Dušičky - svátek zesnulých "slavíme" a dodržujeme. Chodíme na hřbitov, čistíme hroby a vyzdobujeme je. 
Nevím, jak to máte vy? Ale já mám ze hřbitovů respekt. Malou jsem tam zatím nebrala. Českou stranu rodiny máme pohřbenou v urnovém háji, ta řecká se nesmí dle tradice upalovat, takže jsou uloženi v hrobech. A právě ten druhý hřbitov je na dušičky nádherný. U jednoho z hlavních pomníků svítí stovky svíček. V podvečer je to tam tak krásné, až to není vůbec smutné. Takže letos se tam s Nikolkou poprvé vydáme.

No a teď ten druhý svátek. Halloween. Co s ním? Pomalu proniká i na český trh. 
My jsme tento rok absolvovali "Dýňobraní". 
Dlabali jsme dýně hned několikrát:

- poprvé, když dorazil burčák. To u nás ve městě pořádá Dům vína akci, kde se sejdou rodiny s dětmi. Rodiče popíjí burčák a děti si prohlíží nebo tvoří výtvory z dýní. 

- podruhé, když jsme jeli s Lukym z jedné svatby. Nikolka spala u tchýně a tchána. Dýně prodávala paní u silnice, tak jsme neodolali a spolu s domácím králíkem jednu koupili. Hned jsme ji vydlabali.

Naše lednička 🙂

- potřetí na dýňobraní, které organizovalo centrum dětí a mládeže Vikýř. Bylo to spojeno ještě s dalšíma výtvarnýma dílnama. Takže jsme si domů donesli (kromě dýně) sovu, dýni z papírového talířku a malou lucerničku. Víc jsme toho za dvě hodiny s těmi prcky nestihli. 

Nikča Batman a Kubík Spiderman 🙂

Striktní strie - to na ně prostě sedí. Dle výkladového slovníku jsou přísný (nevyberou si jen ty zlobivé těhulky, které o sebe nepečují), strohý (s ničým se nepářou, prostě se objeví a je to), přesný (přesně vědí, kde a kdy se objevit) a nesmlouvavý (když už je máte, tak je ke zmizení neukecáte).

  Jsou jak toxoplazmóza, jednou se ve vašem těle usídlí a už se jim pryč nechce. 

Jak jsme na tom byly my - maminy?

 Verča                                    

Já žádné extra neměla. Jsem svědomitá a tak jsem mazala hned od začátku. Už si nepamatuji jakou mastičkou. Jedna velká tuba mi vystačila na celé těhotenství.
 Dia: Nevím jestli jsem to tu už psala, ale s Verčou jsem se seznámila na cvičení pro těhotné (až později jsme se dobraly k tomu, proč jsme si tak povědomé. Zjistily jsme, že jsme vlastně spolužačky ze střední - chodila do vedlejší třídy). Chodily jsme cvičit k naší gynekoložce, takže to bylo takové komorní. Ze začátku jsme byly jen my dvě. A proč to vlastně píšu. Verča je opravdu svědomitý člověk. Dodržovala hooodně pitný režim. A taky měla pokaždé nějaký dotaz či radu do "pléna". Díky ní jsem se spoustu věcí dozvěděla. A začala se mazat 🙂

Naše loňské společné pečení a zdobení perníčků                  

Dětí jako smetí, Elis a Nikča už pomáhaly vykrajovat a pak se musely občerstvit 🙂

Přesně za dva měsíce jsou tu. Snad většina z vás mi potvrdí, že když máte stejně staré děti jako my, tak se na ty svátky prostě těšíte. Já moc. Na naše holčičí společné pečení se svařáčkem, výzdobu, psaní ježíškovi, vánoční výtvory, až Niki poprvé uvidí stromek, světýlka, aj.

Pokud si lámete hlavu s tím, co pořídit za dárky, přinášíme pár tipů pro celou rodinu. Snad naleznete nějakou inspiraci. 
  

VERČA                                                                                

Pro miminko 

tam je to jedno, co dostane, nemá ještě rozum. U nich bych dárek neřešila. Nějaký chrastítko, pěkný obleček, bodýčko s originálním nápisem (Dia: pro Šimona nechaly tety připravit sadu bodýček s dětským českým kresleným motivem a nápisem Mám rád tetu ... Mamince Štěpě se to moc líbilo) nebo tak něco.

                                     Ondrášek

Tento týden jsem potkala kamaráda Jirku, taťku malého Šimona (8 měsíců). Vedli jsme tradiční rozhovor: "Jak se máte? Co Šimon?...." A z něho to vypadlo. "Všechno je fajn, jen kdyby spal. Dnes budeme zkoušet saunovou variantu a zítra naopak mrazákovou a uvidíme, jestli se mu při některé z teplot bude spát líp. Co já, mě nechá Štěpa spát, ale ona je ráno (chudák), jak po flámu."...
Tentýž den se u nás stavila Štěpa a jen potvrdila Jirkova slova.

Myslím si, že nejvíc z nás šesti mamin řešila uspávání Verča. Kde se inspirovala? V knížce - Každé dítě může dobře spát. O tom, jak se jí dařilo/nedařilo se dočtete níže.

A jak jsme na tom my ostatní? Zeptala jsem se mamin na dvě otázky:


1) Jak uspáváš/uspáváte?  

2) Spí vaše dítě s vámi, v posteli nebo postýlce, v pokojíčku...?

 Verča a Ondra

1) O uspávání bych já osobně mohla napsat už knihu. V každém období to bylo jiné a u nás víceméně velice náročné. Zpočátku se pochovalo, položilo, zazpívalo a něco málo se přečetlo miminku a potom jsem odešla. Už odmala jsem mu četla, ze začátku jen svoje knížky, které jsem měla rozečtené, postupně jsme se dopracovali k tomu, že jsme si četli spolu a ukazovali si na obrázkách, potom nějaká krátká pohádka. Vyžadoval však přítomnost jednoho z rodičů po celou dobu než usnul. Na roce a půl jsme přistoupila na to, že přečtu pohádku, dám dobrou noc a odejdu. Byly strašný scény, až takový, že vylízal z postýlky. Potom se to na čas uklidnilo a bylo to lepší, ale po víc jak roce spaní sám v pokojíčku, se najednou začal několikrát za noc budit a vyžadovat přítomnost táty nebo mámy. Dva měsíce jsem "bojovali", že přestane. Nepřestal, tak jsme ho odstěhovali zpátky k nám do ložnice a hned spal celou noc, i s uspáváním byl klid. A od té doby, co zase spí sám a ve velké posteli, se snažíme přečíst pohádku cca 20min., dáme pusu, řekneme, že ho máme rádi a odejdeme. Někdy to zabírá a v pohodě sám si usne, jindy dělá scény - i hodinu a půl. Řve a vzteká se, že tam chce tátu nebo mámu. Zkoušela jsem mu pustit pohádky na CD, kolotoč s obrázkama (když byl mladší), ale nic nezabralo.

2) Ondra od malička spí ve své postýlce (samozřejmě, že se mi stalo, když jsem ho v noci kojila, že jsem usnula, tak spal se mnou), ale hned, jak jsem se vzbudila, jsem ho přendala zpátky do jeho postýlky. Spaní dítěte v posteli s rodičem / s rodiči neuznávám, ale je to každého věc, pokud chce mít vedle sebe raději dítě než partnera nebo se mačkat tři (či více) v posteli, je to jen a jen jeho rozhodnutí. Ale já vím, že bych se se svým dítětem nevyspala - strašně sebou v noci mele a vyžaduje spoustu místa. Ve 2,5 letech spí sám v pokojíčku ve velké dvoumetrové posteli.


Příklady toho, jak Ondra usne všude 🙂

To je ona a už jsme dva týdny bez ní. Hurááá, konečně. Nikče byly 2 roky a 7 měsíců, když jsem se k tomu konečně odhodlala, jsem totiž líný rodič.

Luky mě k tomu nabádal už dlouho, chtěl ji jí sebrat už v létě před dovolenou, ale já naléhala, že si to tam neužijeme atd. Zkrátka stále nějaké výmluvy.

Vrátili jsme se z Řecka a opět ji Luky bral. Já se s ním dohadovala, že to nejde, jen tak vzít, že se na to musí připravit. Tak se na mě trochu zlobil. A Nikču na to připravoval. Říkal jí, že už je velká a jaká je to ostuda, když ji pořád má. Samozřejmě ji neměla pořád, přes den pouze na spaní v kočárku a večer na noční uspávání. Prostě dostala flašku a hned usnula. Pohodička. 

No a před čtrnácti dny přijela na návštěvu "švagrová" s neteřema. Viktorce je rok a má svoji flaštičku, ale Nikče jsme řekli, že potřebuje i tu její. A světe div se, ona ji Vikče dala. Bylo to navečír a byl čas si jít lehnout. Samozřejmě Niki flašku vyžadovala, tak jsme ji připomněli, že ji dala Viktorce. Brečela. Ale jenom chvilku. Pak usnula. 

Druhý den - spánek v kočárku. Nikča chce opět flašku, ale hned si sama vzpomněla, že ji už nemá. Bylo pár slz, ale usnula.

A jak to vypadá teď? 

I přesto, že je Niki nemocná, tak si na flašku už ani nevzpomene. Přes den už nespí ☹ To uspávání nám nejde. A večer? Jak kdy, někdy je unavená, že padne za vlast, ještě ani neleží v postýlce a jindy usneme prostě dřív a ona pak také. Je to zatím trochu boj.

Ptala jsem se holek, jak jsou na tom s dudlíky, protože Nikča tu flašku měla místo dudlíku a tady jsou jejich odpovědi:

 Verča a Ondra

S dudlíkem to bylo asi takhle... Strikně jsem dodržela prvních 6 neděl - nedat Ondrovi dudlík, ale potom jsem to už nevydržela. Byl dost uřvaný dítě a tak jsem mu dudlík dala. Zpočátku ho vyplivoval (asi měsíc), ale chvíli jsme mu ho tam držela a dal si říct. Potom mi jedna kamarádka řekla (měla to od své paní doktorky), že děti si do 10.měsíců nepamatují věci, které mají, tak pokud nechci, aby dudlík vyžadoval i nadále, ať mu ho kolem 10. měsíce vezmu. Tak jsem tak udělala a neřešila v budoucnu, jak se zbavit dudlíku. Sice mi v noci brečel a třeba by to dudlík vyřešil rychleji, než jsme to řešili my, ale prostě se mi líbí miminka s dudlíkem a ne batolata s dudlíkem. 

Petra a Vojtík

Dudlíka jsme měli v pusince už v porodnici, ze začátku ho moc nevyžadoval, většinou jen na spaní. Ale čím byl starší, tím ho chtěl více i přes den. No a na roce a půl jsme ho odbourali úplně, odstřihla jsem tu bambulku a on zjistil, že už to není ono a společně jsme ho hodili do popelnice. Ustal to statečně! A byl klid 

Jsme nemocný (teď už to můžu napsat v množném čísle, protože ta bolest v mém krku nemůže být nic jiného). Nikča má laryngitidu - OPĚT.

Když ji dostala poprvé, tak ji byl rok. "Tenkrát" jsme letěli na pohotovost. Měli jsme štěstí - zrovna sloužila naše dětská lékařka, která mě zná a ví, jak potřebuji vše vysvětlit. Naštěstí si nás v nemocnici nenechali. Se spoustou rad nás poslali domů. S Lukym jsme se střídali v hlídání. Proč? 

Protože laryngitida je zánět hrtanu, může ji dostat dospělí (já) i dítě. Ale u dítěte je průběh daleko horší. Někdy bohužel až život ohrožující a toho jsme se báli. Malé děti nemají dostatečně roztaženou dýchací trubici, která vede do průdušnice. Virus zduří sliznici těchto dýchacích cest a trubice se zúží (kojenec ji má v normálním stavu širokou cca 1 cm, batole více). Tím se sníží průchodnost vzduchu a dítě se dusí. Nikče to začíná vždycky suchým kašlem. Později je takový štěkavý. Nejhorší je, když sípe a nemůže se nadechnout. Co potom? U nás nejrychleji zabere, zabalit ji do deky a otevřít okno dokořán. Doktorka mi předepsala ještě kortikoidové čípky Rectodelt 100mg, ale ty jsem zatím naštěstí nemusela aplikovat. První dny nám ještě pokaždé doporučuje dithiaden (množství záleží na věku dítěte, takže ho tady raději nebudu uvádět). Prášek sklidňuje a hodně uspává. Teď jsme to poprvé zkusili bez něho, ale dříve měla ten zánět opravdu ošklivý a bez prášku by se nevyspala vůbec. 

Na vykašlávání používáme Sinecod Sirup, ale opět záleží na tom, na co jste zvyklí. Když měla horečky nad 38,5°C, tak jsem dávala Nurofenové čípky do zadečku. 

 
Nejvíc se vše zhoršuje v noci, Nikče kolem třetí hodiny. Někdy jsou to opravdu nervy. Naštěstí se nestalo, že by modrala nebo jsme ji museli nějak více rozdýchávat, ale dovedu si představit ten stres rodičů, když se to stane. Protože nám stačí i ten stav, který Niki mívá. Raději máme okno otevřené celou noc.

Co tedy dělat?

Kojení - je nám od přírody dáno. Alespoň tak to očekává každá nastávající maminka. Jenže ouha, někdy to prostě nejde. 
Co všechno nás může potkat? Je nás šest a každou z nás nějaký malý - velký problém potkal, nicméně jsme se s ním zdárně popraly:

Již před porodem...
Vpáčené bradavky (poznáte je např. podle toho, že se v intimní stimulaci nebo při chladu nevztyčí). Pokud se vás to týká, tak je dobré již v době těhotenství nosit "formovače bradavek". Po porodu pak ze začátku kojit přes kojící kloboučky.

Po porodu...
Ragády - můj případ. Ze začátku jsem si vůbec nevěděla rady (i když jsem si o kojení něco načetla) a k prsům jsem přikládala špatně. Vznikla mi tak ragáda, až to vypadalo, že mi bradavka visí na vlásku. Co s tím? Rychle vše zahojit. Takže jsem chodila doma jak africká mamina a prsa neustále větrala, když jsme vyrazily na procházku, tak jsem si do podprsenky dávala chrániče a hlavně jsem promazávala. Ze začátku Bepanthenem, protože jsem ho měla po ruce. Ale když už byla ragáda enormní, tak jsem použila Bepanthen Plus (u něho je jediná nevýhoda, že se musí pokaždé smívat). Každopádně spojení všech tří léčebných metod zabralo a Niki si konečně našla správnou polohu, kdy se další ragády netvořily.

Retence - zatvrdlé místo. Vzniká, protože se prs nedostatečně vyprazdňuje (mamina má hodně mléka, miminko špatně saje nebo se ucpává mlékovod). Musíme to vydržet a kojit dál. Naštěstí většinou eufórie z blízkosti miminka tuto bolest utlumí (i když znám ve svém okolí několik mamin, které právě z tohoto důvodu s kojením přestaly). Vydržte to!!! Mimčo se musí přikládat i k bolavému prsu. Před kojením přiložte teplý obklad nebo si dejte teplou sprchu. Mezi kojením se mají dávat spíše studené obklady (tvaroh). Pokud je bolest neúnosná můžete si vzít Paralen. Když se však projeví chřipkové příznaky jedná se o ...

Zánět prsu - mastitida. Švagrová ji měla. Nechtěla se od malého hnout. Snažila se stále kojit, ale nakonec ji museli odvézt na pohotovost ve vysokých horečkách. Dostala ihned antibiotika, která kojení nevadí. Opět se držte a vydržte!!!

Syndrom bělavé bradavky. Jedná se o přechodné přerušení krevního oběhu v bradavce. Bolí to až po kojení a bradavka vypadá, jako byste se máchala dvě hodiny ve vaně. Pomoc! Obklady - teplé nebo studené a užívá se hořčík.

Kvasinková infekce. Máma ji má na prsou a miminko v pusince (moučnivka). My ji léčily homeopatiky (Borax 5CH - pro miminko). Já dostala nějakou mastičku, ale už si nepamatuji název (přeci jen jsou to dva roky). Každopádně vím, že se musela před kojením smývat. 

Mimčo pije jen z jednoho prsu a druhý odmítá. Hodně je to i v nás maminkách. Jednou se to přihodí a my už trneme hrůzou při dalším kojení, jestli to tak bude znovu. Jedna kamarádka říkala, když já měla průjem, tak moje malá měla taky průjem. Snažte se být u kojení v maximální pohodě. Může jít o to, že z jednoho prsu teče mlíčko lépe a mimčo to chápe a tak se nechce namáhat. Důležité je opět vydržet a dávat pít z obou prsou. Např. nejprve chvilku z toho, které má ráda a až se spustí mléko, tak prsa vyměnit. Pokud přeci jen používáte více jedno prso než druhé, tak je dobré podporovat laktaci odstříkáním (což mně moc nešlo ☹ ).

Mimčo nestíhá polykat. Tento "problém" zažila Milča s Matějem. Měla ze začátku tolik mléka, že stříkalo na všechny světové strany. Musela nejprve trochu mléka odstříkat a až poté Matěje přiložit, protože jinak se v tom "topil". Horší to bylo na veřejných místech, kde odstříkání nebylo zrovna možné.

Snad vám kojení půjde automaticky a nic z výše zmíněných "problémů" vás nepotká. Pokud ano, tak si s nimi budete umět poradit. 
Zde jsou některé stránky, kde dostanete další odpovědi na vaše otázky:
 

http://www.kojeni.cz/

http://www.bepanthen.cz/mast/kojeni/pomoc-s-nejcastejsimi-problemy-pri-kojeni/

http://www.laktoporadna.cz/

Holek jsem se ještě zeptala:

1) Jak dlouho jsi kojila?
2) Pije ještě malá/malý mléko? Jaké?

 Verča a Ondra

Máma prs nedá, tak si vezmu palec

Plínky - řešíme je již před porodem. Látkové nebo jednorázové? Jaká značka bude sedět pokožce mého miminka? Cena? (Na tu jsou dobré stránky http://www.emimino.cz/slevy/prebalovani/ - hned víte, kde mají na jaké pleny slevu. Kvalita?...

Ani jedna z nás šesti maminek neměla tu kuráž a energii, aby dala přednost látkovým plenám před jednorázovými, takže srovnání, zda dítě s látkovými plenami začne dříve chodit na nočník, v článku chybí. Ale třeba nám o tom brzy řekne své kamarádka Lelí, nebo některé ostatní maminky???

Naštěstí jsou naše děti ve věku, kdy už plínky a jejich cenu nemusíme zase tak moc řešit a v kurzu jsou u nás jiné otázky:

Vy a nočník...kdy, jak se vám vedlo, tipy pro ostatní? Už jste bez plín? Od kdy?  

 Verča a Ondra

To je dlouhá kapitola...První úspěch - sám se vykakal v 9. měsíci a několik dní mu to i vydrželo, ale pak najednou konec, tak po nastudovaní několika článků v časopisech a na internetu jsem začala zkoušet od roku a půl - tam teda žádný úspěch. V roce a třičtvrtě už to bylo lepší - tak 50 na 50. Doma byl bez plínky, občas se vyčůral do nočníku, občas ne. Kakal do plíny pod stolem v kleče. Pak přišla zima, tak jsem to neřešila a měl plínky. Ve dvou letech jsme zase zkoušeli a pak už to tak nějak přišlo samo, ani si nepamatuji, který den přesně to bylo, že nedostával plínu přes den. Plínku na noc má do teď, ale jak spí sám v pokojíčku, tak se budí a chodí v noci čůrat (někdy 1 někdy 2 a někdy i vůbec).

Dva tatínkové a jejich úhel pohledu. Na další tři se můžete podívat v I.dílu. 

Otázky:

1) Jak se změnil tvůj život s příchodem potomka/potomků?

2) Jakým způsobem jsi se zapojil do příprav na příchod miminka? Předporodní kurz, prohlídka porodnice, nakupování věcí pro miminko, masáže maminky, mluvení s břichem... Co vás napadne

3) Byl jsi u porodu? 

4) Pamatuješ na první dojmy?

Tento blog (www.blogujicimaminy.blogspot.cz) vytvořilo několik mamin a je hlavně o nich a jejich dětech. 

Ale co tatínkové, jak jsou na tom oni? Trochu jsme je vyzpovídaly. Doufám, že nebudou proti a mužský pohled na určitá témata najdeme i v dalších příspěvcích.

Otázky:

1) Jak se změnil tvůj život s příchodem potomka/potomků?
2) Jakým způsobem jsi se zapojil do příprav na příchod miminka? Předporodní kurz, prohlídka porodnice, nakupování věcí pro miminko, masáže maminky, mluvení s břichem... Co vás napadne
3) Byl jsi u porodu? 
4) Pamatuješ na první dojmy?
5) Jak jsi se zapojil do pomoci s miminkem? Př. střídavé vstávání, uspávání, koupání, přebalování...
6) Jaké je to teď, když jsou děti starší?
7) Používáš Bepanthen i na něco jiného, než je zadeček vašeho dítěte?

Jirka - tatínek Ondry, manžel Verči

1) Život s příchodem potomka se samozřejmě změnil a to o 180 stupňů. Ve svém životě prožívám určité etapy a toto je jedna z nich. Je to i velká změna v partnerství, najednou nejsme jen dva, ale je nás víc. 
2)  Celé těhotenství jsem si velice užíval, každým dnem pozoroval jak bříško roste, bylo to supr a nádhera. Předporodní kurz a prohlídku porodnice jsem absolvoval jako zkušený porodník ) . 
Samostatné téma v době příprav na příchod prcka měl výběr kočárku. Nicméně i tento, pro tatínka psychicky vyčerpávající maratón, úkol nakonec dospěl do vítězného konce.
3) Ano byl.
4) První dojmy se nedají, alespoň z mého hlediska, popsat. Zažil jsem ve svém životě nespočet porodů, ale ve chvíli, kdy se ze mě stane táta a v náručí se mi choulí právě narozený syn. To je....nepopsatelný...
5) Zapojil jsem se postupně. Koupáním, přebalováním, krmením počínaje a později uspáváním i nočním vstáváním. Pravda, že maminka je maminka, ale snažil jsem se nebýt ve vzdáleném závěsu.   
6) Teď ??? Určitě je náš syn samostatnější a každý den je plný překvapení.
7)  Bepanthen moc často nepoužívám, ale pokud mám nějakou spáleninu, či drobné oděrky, tak přijde vhod.

Pavel tatínek Ondry, přítel Katky

Venku je opravdu ošklivo, babí léto v nedohlednu, tak vám pro zpestření takových dnů dávám tento tip:
 

ZVÍŘÁTKA Z BALÓNKŮ

Nascannovala jsem knížků, kterou jsme si přivezli z Řecka. I když to přečte jen málo z vás, tak podle obrázků zvládne zvířátka vyrobit každý.

Praktické rady pro začátek:

- balónky jsou v této knížce používané 30cm. Pokud byste je nafoukli úplně, tak jejich velikost bude až 5x větší. (Ke knížce byly přiloženy i balónky, ale koukala jsem, že je mají za směšný peníz i s pumpičkou u vietnamců. Otázkou je, zda nebudou praskat. My zatím čerpáme z řeckých zásob.)

- jednodušší práce je z balónky, které nejsou úplně nafouknuté. Zkrátka si na konci nechte vždy "cancourek", ten se bude postupně dofukovat, jak budete s balónkem pracovat.

- nebojte se pnutí, při tvoření 🙂

- abyste vytvořili jednu část, tak stačí, abyste dvakrát zatočili v daném místě. Důležitější je, že se pak v určitých místech tvoří další spoje, které zafixují balónky proti vyfukování. To uvidíte na obrázcích.

- na dokreslení nepoužívejte obyčejný fix, ale centropen. Jinak se pěkně umažete. V papírnictví pořídíte i pohyblivé oči.

Tak hurá do toho, ať mají děti radost 🙂

PEJSEK

Určitě to aspoň někteří z vás znáte. Dítko ne a ne si čistit zoubky. Jak to máme my? Zeptala jsem se ostatních maminek na tyto základní otázky:
Zoubky? Jak vám jde čištění? Máte nějaký fígl? Kolikrát denně čistíte?  

Verča a Ondra

Nijak to neřeším, čistí si zuby jen jednou denně (večer) - ráno nechce, nenutím ho. Čistí si zuby sám, potom řekne mně, abych mu je vyčistila, tak říkám básničku - vždycky si něco vymýšlím, co mně zrovna napadne na daný rým. 

Petra a Vojtík

Zoubky čistíme ráno a večer, čištění jde v pohodě, ale někdy to bývá velký boj  Nejvíce u nás zabírá, když mu u toho něco barvitě vyprávím  

Káťa a Ondrášek  

V polovině srpna jsme vyrazili na dovolenou - konečně CELÁ RODINA (takže i s taťkou). 

Jeli jsme autem. Cíl Řecko/vesnička Velika. Před námi 1757 km. Niki byla po cestě úžasná. Skoro vůbec nefňukala. A když přeci jen, tak to bylo kvůli 3 hodinovému čekání na maďarských hranicích. Pro jistotu jsme měli do auta dostatečnou zásobu laskomin, knížky, nalepovánky (ty teď vedou na celé čáře, mají je v Levné knize a my se jimi zabavili po velkou část dovolené), DVD přehrávač a kreslící tabulku. Na cestě tam i zpátky jsme zvládli i dvouhodinovou zastávku na spání.

Pobyt jsme si moc užili. Hlavně na Nikče bylo vidět, jak je ráda, že se jí táta věnuje celý den. A já prostě odpočívala, přečetla jsem dvě knížky, občas uvařila něco z místních surovin (fasolakia, makaronades, řepu...)a těšila se z toho, že po dlouhé době vidím svého brášku. PARÁDA.

A jak Niki nezapře, že v ní z části proudí řecká krev? 🙂
- sní celé chapadlo z chobotnice sama. 
- olivy by jedla na kila. Jen kdyby nebyly tak slané.
- už začíná pochytávat řecká slovíčka (děda na ni mluví od narození řecky, ale ona zatím nechce odpovídat. Když ji ale řekne, aby něco donesla, tak jde a přinese správnou věc).
- nevadí jí štípance do tváří. Teda ty od komárů jó, ale ty od místních vesničanů né, ty snáší s grácií 🙂
- z moře ji musíme vyhánět (ale to snad každé dítě). Teda, když byly vlny, tak se jí tam moc nechtělo, ale jinak byla pořád jako potápka. Možná díky plavání, na které chodíme (http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2013/08/plavu-si-ani-nevim-jak.html) .

Návrat do Čech, byl doslova jako studená sprcha, pěkně jsme při vynášení kufrů zmokli. Tak snad nás příští týden čeká ještě trochu sluníčka, abychom si užili babího léta, které tu bývá krásné.

P.S. Bepanthen Plus se nám samozřejmě opět hodil. Brácha si popálil ruku o cigaretu a jeden den nás pěkně poštípali komáři, tak jsme se mazali všichni.

Kojenecké plavání je ta nejúžasnější věc, kterou mohl někdo vymyslet. Miluju vodu a Nikoletka taky. Plaveme od jejího šestého měsíce. V Jablonci máme Mišutku (www.misutka.eu). Dětský klub, kde jste ve vodě v pohodě. A opravdu to tak je.

Niki pod vodou

Můžete si vybrat i kojenecké vaničky, kdy lektorka dorazí třeba i k vám domů, ale to jsme nepraktikovali, tak nemůžu soudit. I když jsem si říkala, že u druhého miminka bych zaplatila alespoň jednu ukázkovou hodinu a věděla bych jak správně mimčo ve vodě stimulovat a hlavně jaké masáže potom aplikovat. Samozřejmě si to každý může doma určit sám, ale takhle od zkušené lektorky je to asi lepší.

Takže, když nám naše doktorka podepsala povolení, které je na první lekci potřeba, tak jsem začali "plavat". V uvozovkách, protože ze začátku se jedná o seznamování s vodou. Lekce trvá většinou max. 45 minut a probíhá v nerezovém bazénu, takže chloru je ve vodě pouze minimální množství (miminka by do chlorované vody neměla). Lektorka má k dispozici spoustu pomůcek. Hodina má řád. Začíná přivítáním na mělčině. Nějakými pohybovými cvičeními (u větších dětí poté následují různé hry - přenášení vodolepek, průchod kruhem pod vodou, průchod pod mostem, lovení želviček, nalévání vody do mlýnků...). Pak se vydáme na hloubku, vytvoříme kruh a plaveme do jeho středu. Přitom se povídají různé básničky a miminka se usmívají. Měli jsme asi štěstí na spoluplavce, ale u nás brečeli miminka opravdu málokdy. Používají se rybičky kolem pasu, pásky nebo kroužky na ruce.

Ze začátku se miminka nepotápí. Lektorky - tety je to učí postupně. Nejdříve se děti opatrně polévají kelímky a učí se u toho signál, díky kterému pak zadrží dech. Polévání se stupňuje. Poté se zanořují po nosánek a nakonci prvního kurzu se většinou potápí. Potom jsou moc hezké fotografie pod vodou, které také Mišutka zajišťuje s profesionálním fotografem. Každá lekce končí rozloučením se stejnou básničkou. V šatnách je dostatek prostoru na převlečení, namazání, vyčištění oušek atd. a pak hurá do herny a na svačinku. Patnáct minut před lekcí a minimálně dvacet minut po lekci by děti měly být v herně, aby se aklimatizovali. Maminkám to vyhovuje. Vždy jsme daly dětem svačinky nebo oběd, podle hodiny, kdy lekce probíhá. Pak si děti hrají a my popíjíme kafíčko nebo výbornou hustou čokoládu. Pohodička.

Naše děti už jsou mazáci. Hodiny probíhají úplně jinak než ze začátku. Kdykoliv jedeme kolem bazénu, tak chce Niki na plavání. Moc se na to těší. Ale když jsou Vojtík a Eliška nemocní a plavat nejdou, tak to Niki baví jen v bazénu a v herně moc být nechce. Bez kámošů to není ono. Na lekci spolu ti tři trochu zlobí. Nejraději by si dělaly to, co je baví nejvíce - blbinky.

Co si s sebou na plavání vzít:

ručník,
župánek (není úplně nutný),
plínku do vody (raději i jednu náhradní) - my teď už nosíme jen plavky,
mýdlo a šampón (vlasy by se měly mýt před každou lekcí, pokud se s dětmi potápíte), maminky by neměly být kvůli miminkům namalované
Po lekci:
uchošťoury na vyčištění vody z oušek - hlavně u miminek
krém na namazání celého tělíčka - my používáme Excipial U Lipolotio a jsem s ním moc spokojená
bepanthen - je moc důležité po bazénu dbát na intimní partie - důkladně vysušit oblast zadečku a genitálií a poté namazat. Jednou/dvakrát jsem bepanthen zapomněla a ze začátku, když jsem se s ostatními neznala, jsem se styděla zeptat, tak měla Niki mírné opruzeniny. Které se do druhého dne po namazání vytratily,
svačinu a pití,
drobné na kávičku - pokud ji vaše centrum také bude mít tak výbornou 🙂

Tak, ať je vaše zkušenost s kojeneckým plaváním také tak příjemná a mimčo se na lekce těší.

Vždycky, když jsem se vracela z pracovních prázdnin v Řecku, tak jsem se zpátky domů do Čech moc těšila. Jsou prostě krásné a pestré. Máme vše "za rohem".  Pojďme toho využít. 

Někdy postačí obyčejná zahrada nebo hřiště před panelákem. Na jednom takovém jsme tento týden byli. Já si říkala, co tam bude děti bavit, vždyť tam jsou jen dvě železné prolézačky a pískoviště. Ale děti si vystačí i s málem. Jedna průlezka je zaujala obzvlášť - pořád všichni tři vylézali nahoru a výskali si u toho, jak jsou vysoko. Péťa nám udělala výbornou ledovou kávu a my na hřišti strávili fajn dvě hodinky bez většího karambolu. 

Pokud si však chcete všední dny zpestřit něčím nevšedním, zde máte několik typů:

 Verča a Ondra

Vodní hrátky v iQparku

Dneska jdeme zkusit s Ondrou poprvé iQpark (www.iqpark.cz) a dopoledne jsme byli v muzeu hraček (http://muzeum-hracek-jablonec.cz.hdd.cz/). Dáša byla o víkendu na Grabštejně(http://www.hrad-grabstejn.cz/titulni-strana/) a Lukymu se tam prý strašně líbilo, tak to nějaký víkend chceme taky zkusit.
Diana: iQpark je spíše pro starší, ale i naše malé děti si v něm najdou zábavu (u vodních hrátek mějte pro jistotu věci na převlečenou). 
V našem muzeu hraček jsme ještě nebyli, ale prý je pán průvodce velmi ochotný, o hračkách mluví s láskou a půjčí je i těm největším raubířům 🙂 
Nedávno jsem četla článek o tom, kdy jít s dětmi na prohlídku hradu a zámku. S takhle malýma to nemá cenu (tím myslím povídání s průvodcem). Na Grábštejně bývá spousta doprovodných programů, které naopak děti velmi zaujmou.

Petra a Vojtík

ZOO Liberec (http://www.zooliberec.cz/cz), zubačka Tanvald-Kořenov (http://www.zubacka.cz/index.htm) nebo Kryštofovo údolí-muzeum betlémůhttp://www.krystofovoudoli.eu/turisticke-zajimavosti/muzeum-betlemu  (Vojtík od tam tuď nechtěl ani domů )

Chystáme se na naší druhou letošní dovolenou. Snad bude úspěšnější než ta první, tím myslím bezúrazová (http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2013/06/dovolena-jak-to-bylo-dal.html). No pro jistotu si s sebou přibalíme lékárničku s první pomocí a hlavně Bepanthen Plus (nejen, že si s ním já mažu jizvy, ale Nikča kdykoliv spadne, tak ho po mě vyžaduje 🙂

Jedeme do Řecka, podívat se za dalším členem naší rodiny. Průběh popíšu až po návratu.

Prozatím předkládám zážitky ostatních maminek:

 Verča a Ondra

My jsme byli loni i letos v Chorvatsku na stejném místě. Poprvé jsme tam jeli, když Ondrovi bylo rok a půl. Nejhorší ze všeho (pro mě a asi i pro manžela a dítě) byla cesta autem - 16hodin. Myslím ale, že letos, když mu bylo 2,5 roku, to zvládl daleko líp než loni. Jeli jsme na noc, tak většinu prospal a i potom krásně seděl, nezlobil a poslouchal CD s dětskýma písničkami.  
Jezdíme na ozdravný pobyt s Astmálkem - doporučuji vřele všem s dětmi (http://www.astmalek.cz/), které mají jakékoliv zdravotní problémy (dýchací, kožní aj.), ale je to vhodné i pro děti zdravé (Ondra žádné problémy nemá). Pobyt tam jsme měli vždy víceméně bezproblémový - nestýkalo se mu po domovu, neříkal nic. (Většinou, když se mu někde nelíbí říká: já chci za kočičkami). Loni tam schytal nějakou střevní chřipku, tak pár dní musel být v klidu a nesměl na sluníčko. Obrovskou výhodou tohoto pobytu je, že je tam vždy přítomen nějaký doktor či zdravotník, který mi Ondru přišel zkontrolovat kdykoliv jsem si řekla a hlídal, aby nedošlo k dehydrataci (hodně zvracel a nechtěl nic jíst a pít). Naštěstí letos jsme ho my nepotřebovali a užívali si dovolenou do sytosti. Nemusíte se o nic starat, program zajistí na každý den animátoři (vy tam ale s dětmi jste), každý den jsme něco malovali, tvořili, vyráběli. Byli tam i děti, které nechtěly do moře (teda případ našeho Ondry to není, my jsme měli problém ho z moře vytáhnout), ale při cákáčku ochotně samy a dobrovolně do moře vlezly klidně až do pasu 🙂 Po cákáčku bývá aquaaerobic pro maminky, babičky, tety a jiné dospělé osoby, které rády cvičí. Pak každý den odpoledne se píská na flétnu a hrají se s dětmi různé míčové hry. A aby ani rodiče nepřišli zkrátka, tak je potom beach volejbal. Letos Ondra už nepotřeboval žádnou tetu, strejdu na hlídání. Celý 2 hodiny si hrál stranou v pískovišti. A večer se promítají nejdřív pohádky, pak nějaké filmy pro dospělé, či se něco griluje nebo někdo udělá nějakou zajímavou přednášku (třeba o první pomoci). Kromě jiného se tam hledá Astmálkův poklad, soutěží dospělí ve znalostech, zručnosti a rychlosti o Astmálka všeználka a jde se stezka odvahy. 

Petra a Vojtík:

Dovolenou v loni zvládl bezvadně, byli jsme na Moravě,  moc se mu tam líbilo, jen cesta autem pro něj byla úmornější, letos jedeme na Šumavu, tak se mu tam snad bude zase líbit  

Káča a Ondrášek:

 
„Bez ohledu na to, kolik máš práce, ta nejdůležitější věc, kterou můžeš učinit pro budoucnost svého dítěte, je, kromě projevů lásky, objímání, také každodenní hlasité čtení a radikální omezení televize." 

Jim Trelease, autor The Read-Aloud Handbook (Učebnice předčítání)

Je to jeden z citátů, které uvadí nezisková organizace Celé Česko čte dětem a já jí moc fandím. Vím, že si trochu protiřečím s mým předchozím článkem o televizi (http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2013/08/televize-pomocnik-i-zradce.html). Ale co, prostě děláme obojí. Víc si však čteme a vyprávíme příběhy:

Verča a Ondra:

Jak kdy - někdy Bambiho, někdy o zajíčkovi Ušáčkovi, někdy Kačer Donald, Daisy na výletě v Holandsku. Pro něho je důležité, aby u příběhu byly obrázky. 

Petra a Vojtík:

Tak to u nás neprošlo, vždy když se mu snažím číst nějakou pohádku, tak mě říká, mami stačí, néééééé!! Má rád pohádky, ale musím mu je vyprávět bez knížky, asi se mu líbí víc jak mamča barvitě vypráví 

 
 

Obdivuji maminky, které to zvládnou a televizi vůbec nepotřebují. Nejsme na "té bedně závislí", ale občas je příjemným zpestřením.
Nepouštíme ji denně. Někdy už děti nebaví pomáhat maminkám s úklidem, což je pro ně naštěstí pořád ještě forma hry. A maminky prostě uklidit ten svinčík musí. Nebo jsme tak unavené, že plácnout se vedle spokojeného dítěte na gauč je v danou chvíli to nejlepší řešení. 

Nechci nás moc obhajovat. Pokud to máte podobně, třeba vám přijdou vhod pohádky, které sledujeme. A pokud ne, tak klobouk dolů před vámi.

Dvě otázky pro maminky:
Necháváte koukat dítě na TV? 
Jakou pohádku má nejraději?

Verča a Ondra:

Spíše nenechávám. 
 
Jediný na co se dívá pravidelně je Večerníček. Někdy zapneme televizi třeba i o 15min. dřív - jsou tam pohádky (má rád Bolka a Lolka a ovečku Timmyho a úplně nejvíc Krteček - díl Krtek a autíčko) a když jsme byli na dovolené, tak koukal na animovaný filmy, nejvíc si oblíbil Doba ledová 3 - Návrat dinosaurů.

Petra a Vojtík:

Ano necháváme, samozřejmě v omezeném čase a jen na vybrané pohádky. 
 
Nejraději teď máme mrňousky, Bolek a Lolek, ovečky Shauny a Tom a Jerry  

Káťa a Ondrášek:

Žádná skrytá reklama, prostě jen fakta. Šest maminek a všechny používaly/nebo stále používají BEPANTHEN. Proč? Kdy? Jak?

Verča a Ondra:
Nejvíc se mi osvědčil na opruzeniny, pak ho používáme na spáleniny od sluníčka, odřeniny, proti mrazu a mám ho v malé tubě, tak i na pusu.

Petra a Vojtík:
Bepanthen jsme používali na zadeček a velká spokojenost

Káťa a Ondrášek:
Na opruzeniny, na bradavky v začátcích kojení, na popraskané rty, na mazání suchých míst za oušky...

Milena, Vojtík a Matěj:
Zadek, trochu na rány, trochu se maže tatínek ...záleží na tom si vzpomenout....


Lucka a Elis:
na opruzeniny, bolístky

Já a Niki - můj měsíc s bepanthenem:
jako správná ambasadorka ho mám stále u sebe, kde všude jsem ho tento měsíc použila?
- jak začaly horké dny, tak i když je Nikča větší, myjeme 2x denně a utíráme téměř po každém čůrání (někdy to v přírodě prostě nejde - není kapesník po ruce atd.), tak bývá mírně zarudlá. Raději preventivně mažu i několikrát denně a zatím se nám to naštěstí nerozjelo v nic markantního
- Vojtík od Petry na hřišti u přehrady ošklivě spadnul a sedřel si nohu. Nebyl tam přístup k žádné vodě. Použili jsme Bepanthen Plus - funguje i jako dezinfekce a rána se po něm rychleji hojí.
Těch pádů bylo víc. Kamarádky vědí, že ho u sebe nosím, tak se hodil několikrát (bratránek si sedřel ruce - dopadl na dlaně, Ondrášek spadl také cestou na hřiště...) Dokonce mi říkali, že bych u sebe měla nosit vzorky na prodej 🙂
- o minulém víkendu jsme byli na Sázavě. Ty komáři tam jsou strašně agresivní. Spaly jsme s Nikčou poprvé ve stanu a i když jsem je všechny pozabíjela, přece jen nějaký zůstal a já měla ráno na lýtku další lýtko 🙂 V tu chvíli mě to nenapadlo hned namazat. Zhoršovalo se to a večer už byl flek téměř fialový, až pak mě napadlo, že mám BPlus s sebou. I to nepříjemné svědění polevilo.
- podobně jako maminka Verča i já měla pěkně odřenou vnitřní stranu stehen - holt nejsem žádná twiggy. Vyrazila jsem na procházku s kočárkem v sukni a do cíle daleko. Mezi stehny to pěkně pálilo. Tak jsem celé místo pěkně promazala.
- kamarádčina dcera měla na prstě ošklivou záděrku - šup na to bepanthen🙂
- Matěj od Milči má teď problémy s kakáním - příkrmy. Takže jsou hovínka tužší než po mateřském mléku (znám to, Nikča měla stejné problémy). Chudák měl po vykakání úplně červený zadeček. Co jiného použít?

Když jsem psala poprvé článek o bepanthenu, tak si z toho některé maminky v diskuzích dělaly legraci "A mažeme ho i na chleba"... Ať si říká kdo chce, co chce. Já na něho prostě nedám dopustit. Už mně pomohl několikrát.

www.bepanthen.cz

Dvouleté děti to už jsou mazáci. Už si sami řeknou, co potřebují nebo co se jim nelíbí. Začínají s námi vézt diskuse tipu: "A proč to musím udělat?"... "Tak až za chvilku" 🙂
Stále vyžadují naší pozornost, ale hlavně - chtějí si hrát. Tady je pár tipů, co s nimi my maminy děláme:


Verča a Ondra: Nejradši má na honěnou, pak na slepou bábu, hrajeme karty "Válka" a teď ulítává na dinosaurech, tak pořád bojujeme proti sobě s dinosaurama. Ondra taky moc rád tancuje - a dokonce už i do rytmu🙂

Petra a Vojtík: Nejraději máme kolo kolo mlýnský a na babu 🙂 A občas hrát mamince na nervy

Káťa a Ondrášek: Ondráš má přes dva roky. Hrajeme převážně klučičí hry. Stavíme garáže pro auta, pro zvířátka, pro vláčky.... Stavíme domeček z dek a prostěradel. Vystřihujeme: já vystřihnu různé tvary - kolečka, obdélníky...a Ondra je pak jako puzzle skládá opět na papír tak, aby zapadly do díry, která vystřižením vznikla. Nebo se snažíme stříhat společně.

Milena a Vojtík: Když už hrajeme, tak různé...nenapadá mě nic konkrétního. Jo vlastně, když u nás bylo víc dětí na návštěvě, tak jsem po zahradě schovala lízátka a drobné hračky, děti dostaly kyblíčky a hledaly poklad. Zabavili jsme je tím na dost dlouho.

Lucka a Elis: kolo kolo mlýnské, pásla ovečky, schovávaná, na obchod, vaření apod. O Velikonocích holky udělaly krásnou ozdobnou ovečku:

Ovečka z vatových tyčinek Potřeby:vatové tyčinky (s bílou tyčkou), malá čtvrtka, nůžky, lepidlo (nejlépe herkules), špejle nebo kolíčky, mašličku, černou fixuPostup:1. Vystřihneme si ze čtvrtky tělíčko (ovál) a hlavičku.
2. Roztříháme si vatové tyčinky, tak aby zbyly jen konce, na kterých je namotaná vata.
3. Na tělíčko začneme postupně lepit konce z tyčinek.
4. Když máme celé tělíčko polepené, namalujeme si na vystřihnutou hlavičku obličej a nalepíme na ni taky pár ustřihnutých konců z tyčinek.
5. Hlavičku s mašličkou přilepíme na tělíčko a nakonec přilepíme špejli na zápich do květináče nebo dva kolíčky jako nožičky (do kolíčků můžeme připnout např. jmenovku).  Zdroj:    http://rucni-prace-michaela.blog.cz/ 

Já a Niki: my teď pořád a skoro všude hrajeme na schovávanou (jak už jsem tu dříve psala) Jinak Nikču moc baví závody v běhání. To jsme se naučily na cvičení s dětmi. Tam jsme běhaly pro kužele a různé další předměty. Všechny děti to baví. Nejlepší to je, když chcete, aby zrychlily na výletě.
Taky lovení rybiček je zábava. Nejlepší, když jsou dva pruty a soutěží s kamarády.
Teď s sebou často na návštěvu nosíme dřevěné korálky a několik tkaniček, aby si mohly navlékat i ostatní děti. Nebo pracovní sešit Nalepovánky pro 2leté a 3leté z Levné knihy - u toho je také vždycky houf dětí a pracují dohromady.
Tento týden jsme ve středu grilovali a na "party" se hodně ujaly nafukovací kuželky z Lidlu. Ale nehrály se tradičně. Děti je přenášely a tatínci jim je z toho místa brali a nosili je zase jinam. Moc se u toho všichni nasmáli.



A jaké hry nám doporučíte vy, ostatní maminky??? 🙂

Porod, první sevření v náručí, první úsměv, první koupání...Zážitků s dětmi je zkrátka plno. Zeptala jsem se holek na ty nejvtipnější a na ten nejhorší. U čtení jejich vtipných příspěvků mi běhal úsměv na rtech a u těch hrozných občas stály chlupy na rukách. Ale tak to je. Jsme mámy a prožíváme to společně.

Verča a Ondra

Nejvtipnější zážitek

Těch je víc, jsou to ale většinou přeřeky, nebo taková ta první slovíčka jako např: v roce a půl Ondra ukázal na cecíky sousedovic feny, která měla zrovna štěňata a řekl: "mlíčko".  Nebo když se ho teta, která čeká miminko ptala, jak mu budou říkat, odpověděl bleskově: "muflon". Tak "pracovní" název pro nenarozené dítě je teď Muflon 🙂 Nebo jsem mu ukazovala, jak mám nalakované nehty a on na to: líbí, líbí a na kolenou máš taky? Nebo se ptal: kde je ten ježek s puchlinama (místo bodlinama). (a ostatní přeřeky se mi smazaly :(

Nejhorší zážitek - pokud nějaký byl

Zatím žádný hrozný zážitek nebyl 🙂

Tátové si většinou myslí, že nic neděláme, jen výletíme, popíjíme kafíčko a máme se jako na "dovolené". My o tom víme své 🙂

I když toho času pro nás samotné zas tak moc není, tady máte nějaké tipy, co jsme četly a co se nám líbilo. Třeba si to vezmete na tu vaši "dovolenou".

Verča

Verča čte opravdu hodně. A když náhodou nečte, tak ty knížky poslouchá 🙂

Poslední přečtená je Pravá krev - Dočista mrtví (5.díl) - C. Harris
Teď je rozečten Pán prstenů v angličtině a Vejce a já od Betty MacDonald   

Petra

 Naše děti nás seznámily, našim dětem věnujeme většinu svého času. A chceme se o to podělit s ostatními...
...konečně nadešel čas, kdy se trochu představíme:

Poprosila jsem holky, aby o sobě něco málo napsaly. V tomto článku se s nimi můžete trochu seznámit. Budou následovat další, kde poznáte naše strasti a radosti (nejen s dětmi 🙂 ).

Pokud byly holky strohé, tak jsem je doplnila 🙂 

 Verča a Ondra

 "Jmenuji se Veronika a jsem už (toto letí! nedávno jsem rodila) 2,5 roku na mateřské s malým raubířem Ondrou. Jak já říkám, je to takový malý "andílek s čertem v těle". Po škole jsem vyrazila s přítelem za kanál La Manche a tam nějaký ten "pátek" pobyla, abych se naučila alespoň trochu jeden světový jazyk a hlavně, abych vydělala i peníze a nemusela se starat, jak splatit hypotéku 🙂 Po 3 letech v Anglii jsme se s přítelem rozhodli ještě trochu prozkoumat daleký svět, a tak se na 8 měsíců našim domovem stal Nový Zéland. Po návratu ze Zélandu do Čech to šlo pak následovně: našla jsem si práci, 3 měsíce na to jsme se vzali a 2 roky po svatbě se nám narodil kluk jako buk."
   

Petra a Vojtík

 "Jsem mamina už dvou a půl letého syna Vojtěcha, je to moje největší radost  Každé ráno na mě volá mamííí, přes den to slyším ještě několikrát, mamííí kakao, mamííí čůrat, mamííí pojď ven, mamííí hamání, mamííí hají a tak dále. Nejkrásněji ale zní mamíííí rááád a obejme mě!! Zlatíčko moje  "