Cítím si neskutečně prázdná. At se zaměřím na cokoliv vidím to porad před očima. Jak vystupuji z auta a vím, že mé děťátko uz neni ve mně. Cítím ho tam dole a vím že je po vsem. Slyším se jak říkám sestre ze jsem potratila a mam ho ve spodním prádle.V ordinaci se vyslekam a vidím ho tam!!To nase bojevne detatko. Uz byl veliky,je tam i placenta.Rikam si,to nemůže být konec!!Hlava mi to nebere. Proč odešel kdyz, bylo vse v poradku?Vždyť ve čtvrtek ksem ho videla a bylo vse jak ma byt!! Tohle nemůže být pravda,je to sen!! Dávám si ruce na bricho a nevirim tomu,ze je prázdné!!Me oči ho videly,ale mozek to nevubec neprijmal.Jedeme na sal a chce se mi umřít. Uz me nic nezajima. Porad,porad ho vidím!!!
Jsem uz doma a přijde mi že se mi zasekl smečka a ja to vidím stale dokola.
Když jsem zjistila, že moje těhotenství je zamlklé, byl to samozřejmě šok. Pak jsem postupně zjišťovala, že si tímto prošla téměř každá druhá kamarádka nebo známá. Prostě takto končí spousta těhotenství. To vědomí, že v tom nejsem sama, mi hodně pomáhalo. Mám postiženou sestru a dobře vím, jaké to je, žít s takovým člověkem. Dovedu si rozumem zdůvodnit, že něco na tom těhotenství nebylo v pořádku, proto skončilo. Mrzelo mě to, moc, poplakala jsem si, ale vím, že to takto mělo být. Nebyla z nějakého důvodu dobrá doba na to, aby se to miminko narodilo... Za rok jsem měla stejný termín porodu a vše dopadlo dobře. Drž se. Prožij to, ale nech miminko v klidu odejít.
Je mi to strasne lito ☹ byl to strasny sok, kdyz jsem to cetla v listopadovkach ☹ drz se 😢💚
Moc me to mrzí, taky jsem přišla o Mimi ale asi dřív ....jsem znova těhotná....chce to čas... ❤️
Ahoj, to je mi moc líto. Měla jsem prakticky totožnej průběh, ve 12 tt krvácení pro hematom, hospitalizace, po dvou týdnech jsem šla domů, 1. screening v pořádku a za pár dní po něm jsem v 15 tt doma potratila- než přijela sanita, tak už taky nebylo co řešit. Je to 5 měsíců a myslím na to stále poměrně často, ale je to teď lepší. Pomůže jen čas, zní to sice jako klišé, ale je to tak. Ale ta ztráta bude už mou součástí navždy, bylo to moje první dítě.
Je mi to moc líto 😕 Drž se ❤️
Bude to dobré, ne hned ale bude. Potratila jsem takhle v 18 tt kdy mi "porod/potrat" vyvolávali.Odtekla mi plodová voda.Davali mi injekce, čípky, bylo to strašné, už jsme to chtěla mít jednoduše za sebou. Nevím jestli to bylo horší psychycky nebo fizycky. "Plod" jsme viděla, a strašil mě jeste dlouho ve snech. Dnes si občas na ten pohled vzpomenu, ale chce to se zabavit, čimkoliv, protože život jde dál......
Je mi to moc líto ☹