Nedělí končí naše putovaní po Bosně a já bych chtěla v bodech vypsat ještě 10 zajímavostí:

1) Jelikož je Bosna chudobná země, ne každý má své auto, takže se hodně jezdí taxíky. Ovšem ceny jsou velice příjemné - platí se za osobu, ne za kilometry. Teda za kilometry se také platí, ale například za 6 kilometrů dáte za jednu osobu 1-2 konvertibilní marky. Když jsme u aut, tak zajímavostí je, že podle SPZ nezjistíte, ve kterém městě je auto registrováno. Kdysi - ještě před válkou - bylo písmeno na značce přidělováno logicky podle města, ale během války a po ní to začal být problém, protože pokud například Srbové viděli auto se SPZ z Federace BiH, neváhali a auto zapálili či majitele napadli. Aby se tomuto předcházelo, dostávají majitelé od roku 2000 prostřední písmeno nahodile.

Čas oběda se přechýlil a je tu čas na odpolední kávu. Pokud ji absolutně nepijete, nebo pijete jen občas - nejezděte do Bosny 🙂 a nebo jeďte a tam vás ji pít naučí. A ne ledajakou, pravou bosenskou, kterou tam pijí i 6x denně! Ráno vstanou, místo snídaně je káva.. kdykoliv, když přijde někdo na návštěvu, vaří se další, a pijí všichni. Káva se vaří - pardon, u nich se říká, že se káva peče - ve velkém a pije se z malých hrníčků, takže si každý dolívá, než je všechno vypito. Příprava kávy má taky svůj postup, není to jen nalít vodu do hrníčku 🙂 Dobrá mletá káva vydrží aromatická v jedné dóze i několik let - mám u rodičů (pro strýčka příhodu) jednu otevřenou přes 3 roky a pořád voní stejně krásně.. Pár lžic se nasype do džezvy nebo do konvičky a nechá se prohřát na sporáku či kamnech. Poté se zalije vroucí vodou, ale ne do plna - káva se nechá projít varem tak, aby pěna vylezla až nahoru k okraji. Potom se promíchá a nechá chvíli sednout lógr. Každý dostane hrníček zvaný fildžan/findžan a hostitel se zeptá, jestli pijete s kostkovým cukrem nebo se sypaným - má to svůj význam. Zatímco u nás je i sypaný i kostkový cukr krystal, v Bosně je kostkový jako náš cukr moučka a není to kostka, spíš hrbolatý kvádr. Ten si namáčejí do kávy a ukusují. Někdy se ještě předtím, než se do hrníčku nalije káva, předělá lžičkou trochu pěny ze shora. A to je celý rituál 🙂 V kavárně k této kávě dostanete kousek "želé" zvané "rahat lokum".

Zde je pěkné video, kde je příprava kávy vidět

Blíží se čas oběda, takže se na něj trochu navnadíme bosenskou kuchyní. Nejčastější jídlo, které se dělá snad denně se jmenuje "pita". Jsou různé druhy pity - s masem, s houbami, s bramborem, s cibulí, s cukinou, s jablky - každá pita taky jinak vypadá, ale postup je stejný. Těsto se rozválí na velmi tenký plát - v průměru třeba i metr a víc, pokape se rozpuštěným máslem, pak se řeže na kousky a skládá do pekáče/ roluje se a zatočený šnek se ukládá do pekáče. Pro lepší představivost si prohlédněte fotky postupu 🙂

Mojí oblíbenou pitou je "šljivopita", která má sice v názvu pitu, ale ve skutečnosti jí není. Jsou to pečené švestky, zasypané cukrem, trochou mouky a před koncem zalité trochou mléka/smetany.. pokud nebudete někdy vědět, co se švestkama, rozhodně si ji zkuste udělat!

Teď bych se s vámi krátce podělila o něco málo z bosenské kuchyně. Na začátek musím říct, že jídla nejsou náročná na přípravu a většinou se vaří/pečou v jednom hrnci nebo pekáči. "Národním" jídlem jsou "ćevapi u lepini" - čevapčiči v housce, která je trochu namočená ve vodě s máslem a pak rychle opečená tam, kde se smažili čevapčiči, aby chytla jejich šmak. Dalším jídlem je maso se zeleninou připravované pod "sačem" - sač (někde se tomu říká i "peka) je kulatý pekáč, kde se nejdřív orestují větší kusy masa, potom se přidá zelenina dle vlastní chuti, takže nejčastěji brambory, mrkev, cibule, papriky a sač se zavře vyšším polokulatým víkem - zvonem. Zhora se navlékne takový velký prstenec a do něj se nasype žhavé uhlí. Oblíbeným jídlem jsou také "čorby" - čorba je něco jako velmi hustá polívka; fazole, které se vaří spolu s uzeným masem; "musaka" - jídlo z navrstvených brambor a mletého masa; "sarma" - zelný list plněný mletým masem s rýží a vařený - spíš dušený v hrnci. Bosenská kuchyně nabízí i mnoho sladkých jídel, která se ale nikdy nejedí jako hlavní chod, "baklava" je docela známá i jinde, je to druh dezertu z listového těsta, které se vrství a prokládá ořechy, polívá sirupem a medem. Lidi většinou v obchodě nekupují pečivo, protože si pečou doma vlastní chléb - toho je několik druhů a mají různé názvy. Hlavnímu jídlu, které je na stole denně, budu věnovat další KZ i s fotodokumentací postupu 🙂

Otázka za srdíčko: Které užitkové zvíře najdeme v téměř každé domácnosti Federace Bosny a Hercegoviny, tj. v muslimské části země?

Při pochmurné sobotě se zmíním o dvou neveselých tématech, která k životu patří. Při první návštěvě Bosny mě vyděsilo několik věcí, které jsem postupem času vstřebala 🙂 Jednou byly hroby "na zahradě". Je zde zvykem pochovávat své příbuzné na své půdě, a ne na společný hřbitov. Hrobu se říká "mezarje" a tělo je do něj umístěno po mši v mešitě. Zajímavé je, že na mši do mešity chodí jen muži - žena, pokud jí zemře manžel, sedí během "pohřbu" doma a má pak 40denní období smutku. Z mešity zesnulého/zesnulou vyprovázejí jen muži a pohřbívají ji na půdě, která připadá rodině. Není pak nic zvláštního vidět za domem na zahradě nebo na louce poblíž náhrobky, jež z dálky vypadají jako patníky. Ve městech samozřejmě existují i velké hřbitovy, například v Sarajevu jich je několik.

Druhou neveselou věcí jsou minová pole - pozůstatek z občanské války. V roce 2001 bylo na seznamu 18.145 minových polí okolo milionu kusů min), ale odborníci předpokládají, že by polí mohlo být i kolem 30 tisíc. Kuriozitkou je, že v dnešní době chytání Pokémonů se lidé nebojí do minového pole vejít, aby Pokémona chytili!

Pomalu se dostáváme do rodiště mého manžela. Ale ještě než úplně přejdu k jejich vesnici a nejbližšímu městu, chci vás vzít na jedno místo, kam se sjíždějí turisti i z Číny. Město Zavidovići není samo o sobě až tak zajímavé, kromě nedalekého "Parku prirode Tajan" - Přírodního parku Tajan, avšak je tu ještě jeden fenomén - "Kamene kugle", v překladu Kamenné koule. Největší koule se pyšní průměrem 3,5metrů a tíhou přes 30 tun. Pravděpodobně vznikly v době kamenné, kdy tehdejší lidé tavili kámen, dodávali různé příměsi, aby zlepšili jeho kvalitu, vylívali ho do forem aby získali dokonale tvrdé kamenné koule. Bylo jich nalezeno několik, ale dodnes se jich dochovalo jen 8.

Proletěli jsme téměř celou Bosnu a je na čase vrátit se domů. Vesnička Moševac má asi 1500 obyvatel a správně připadá městu Maglaj, nacházejícímu se asi 6km jižně, tedy proti proudu Bosny - řeka Bosna tvoří "hranici" mezi Federací BiH a Republikou srbskou. 97% obyvatelstva je muslimského vyznání. Vesnice se nachází v údolí, má vlastní market, doktora, lékárnu, první stupeň ZŠ, benzinku, pekárnu, hospodu a novou mešitu, ke jejíž výstavbě hojně přispívalo místní obyvatelstvo.
Město Maglaj (dnes asi 25 000 obyvatel) bylo před občanskou válkou průmyslovým centrem a dodnes se zde nachází fungující továrna na výrobu papíru a celulózy "Natron", která už ale nedosahuje takové produktivity. Město se dělí na starou a novou část - stará je na pravém břehu Bosny, nová na levém. Dominantou Maglaje je její "Tvrđava Gradina" - zřícenina pevnosti, která se vypíná na kopci nad řekou Bosnou. Na nádvoří této bývalé pevnosti se nachází zachovaná, avšak nefunkční hodinová věž - "Sahat kula" ze 17. století. Pod zříceninou najdeme mešitu z 16. století - "Jusuf-pašina džamija", za kterou by se prý nemuselo stydět ani větší město (na wikipedii je této jedné jediné mešitě věnován celý rozsáhlý článek). Jako většina budov byla během války bombardována a poničena granáty vojska Republiky srbské.
V nové části města najdeme vcelku blízko sebe mešitu (otevřena v r. 2009), pravoslavný kostel a katolický kostel. Maglaj má také 2 základní školy, gymnázium a střední odbornou školu.

Město Tuzla dostalo svůj název podle soli (Tuzla = solný důl v turečtině) a slané jezero zde opravdu najdeme. Město leží na severovýchodě BiH u hranic Federace BiH s Republikou srbskou. V centru Tuzly se nachází "Čaršijsk česma" - kašna, která byla v minulosti zničena a poté znovu vystavěna. Dnes je jedním z hlavních symbolů města.
Slaná jezera u Tuzly se jmenují Panonská, jsou uměle vytvořena a jedná se o 3 jezera různé hloubky a velikosti.

Na několika místech Bosny najdeme tzv. "Etno sela" - Etno vesnice, která bych přirovnala k našim skanzenům. Dá se tu nejen přijet na výlet, ale i strávit několik nocí v hotýlcích.

Opouštíme jižní část Bosny a teleportujeme se na sever, kde nás čeká město Banja Luka. Je druhým největším městem BiH a "hlavním městem" jedné ze tří částí - Republiky srbské. Během občanské války odtud musela odejít většina Chorvatů a bosenských muslimů, a nastěhovali se sem Srbové. Bylo také zničeno velké množství staveb z osmanské doby a všech 16 mešit. Sídlí zde Banjalucká univerzita a k vidění je zde "Tvrđava Kastel" - Pevnost Kastel, vybudovaná pravděpodobně ve 3. století Římany.

80km jižně od Banja Luky se nacházejí "Plivska jezera" - název pochází od řeky Pliva, na které leží. Skládají ze z Malého a Velkého jezera - Malé je hluboké 24m, Velké až 36m a jsou ideálním místem pro kajakáře či kanoisty. V blízkosti leží autokemp, hotel, motel, restaurace a zvláštní atrakcí jsou zde tzv. Mlýnky, komplex vodních mlýnků mezi Velkým a Malým jezerem.

Při hranici s Chorvatskem se rozprostírá "Nacionalni park Una" - Národní park Una. Leží na hranici třech klimatických oblastí, má bohatou faunu (lesy, řeky, jezera, vodopády, vápencové skály, krasové jeskyně, ohrožené druhy rostlin) i floru (endemity - Macarát jeskynní neboli lidská rybička, ohrožené druhy zvířat).

Podobně jako Sarajevo, má i Mostar své vřídlo, a sice vřídlo řeky Buny - "Vrelo Bune". Voda vyvěrá zpod skal, vysokých více než 100m a hned vedle stojí dervišský klášter. Pomalu se dostáváme z oblasti silně ovlivněné islámem na další velmi pobožné místo, nebála bych se říct "svaté". Je jím město Međugorje, kde šestice mladých lidí údajně viděla mladou ženu s dítětem v náručí, která jim rukou ukazovala, aby se k ní přiblížili, ale kvůli strachu to neudělali. Další den se čtveřice z nich vydala na místo, kam jim Panna Marie ukazovala a v ten den s ní prý skutečně setkali, povídali si s ní a modlili. Bylo to 25. června 1981 a od té doby se v tento den v Međugorje slaví tzv. Výročí zjevení. Místo zjevení je veřejnosti přístupné a v sezóně jsem proudí davy turistů, i přes to, že terén není nejjednodušší - stoupá se na nevysoký kopec a cesta je poseta velkými balvany. Zde na vrcholu na ně čeká socha Panny Marie a místo pro modlení. Každoročně se na přelomu července a srpna v Međugorje pořádá Festival mladých - "Mladifest", kam se sjíždí až 50 000 mladých, aby se zde modlili, zpívali, tancovali, chodili procesí a duševně se uvolnili.

Když jsem naposledy projížděla Bosnou k moři, samým nedočkáním jsem zapomněla na vodopády, které jsou od Međugorje jen asi 10km. Vodopády Kravica jsou oblíbeným výletním místem - jakpak by ne, jsou přes 120m široké, 27m vysoké a vstup je zdarma, takže se tu dá nejen okoupat, ale s trochou štěstí strávit i noc ve stanu.

Poslední zastávkou v Hercegovině bude Bosenské moře. Ne každý ví, že Bosna vlastní kousek Jaderského moře - 21km, je to město Neum a jeho okolí. Pokud jste někdy projížděli Chorvatskem až dolů k Dubrovníku, nebo třeba jen na Pelješac, tímto územím jste jistě přejížděli. Nebýt rozstřílené cedule s nápisem Neum a pár budov ve zbídačeném stavu, asi byste ani nepoznali, že už nejste v Chorvatsku. Nicméně je tu oproti HR levněji, turistický ruch je tu velmi rozvinutý a - moře jako moře 🙂

Až po sem sahají mé skromné poznatky z vlastního putování, takže kromě Kravice a Buny jsem na všech místech byla osobně. Nicméně existuje mnoho a mnoho dalších krásných míst, které jsem jižně od Sarajeva opomněla a není v mých silách (ani na to není tolik prostoru), abych sem všechno rozepisovala. Nicméně, pokud budete chtít - jak by řekl náš vyučující na VŠ - samostudiem si můžete informace o dalších místech vyhledat.
Dávám tipy: 1) Nacionalni park Sutjeska - nejstarší a největší národní park v BiH, kde se nachází i nejvyšší hora BiH Maglić a jeden z posledních pralesů Evropy "Prašuma Perućica";
2) Jahorina - Olympijské centrum nabízí 20km výborně připravených lyžařských sjezdovek a leží asi hodinu cesty od Sarajeva;
3) Bjelašnica - pohoří ve střední Bosně, také ideální na lyžování a také zhruba hodinu od Sarajeva;
4) Vjetrenica - největší a nejznámější jeskyně v BiH;
5) Bosenské pyramidy - existují teorie, zda jsou kopce u města Visoko staré pyramidy, nebo je jejich tvar dílem náhody či hříčkou přírody;
6) Písečné pyramidy - geomorfologický fenomén u města Foča - "pyramidy" z písku, no, spíš skály, které vznikly díky silným větrům, sněhu, dešti a slunci, podobné skalám v Coloradu.

V Bosně je pro nás velmi levno, takže natankujeme a pokračujeme dál směrem na jih - do Hergecoviny. Do Mostaru se sjíždějí turisté především v létě, a to formou fakultativních výletů z Chorvatska. Dominantou Mostaru je "Stari most", který je od roku 2005 zapsán na seznam kulturního dědictví UNESCO. Most má zajímavou historii - byl postaven za osmanské éry v 16. století, ale v roce 1993 byl chorvatskými vojsky zničen. Na jeho místě několik let visela jen lávka, než ho začali podle originálu a podle tehdejších postupů stavět znovu. Od roku 2004 opět slouží a krášlí město. Každé léto se najde několik desítek odvážlivců, kteří z mostu skáčou dolů do Neretvy. Zbytky původního mostu jsou dodnes k vidění na blízkých březích řeky a hned v budově za mostem najdete malé muzeum věnované historii mostu.
Centrum Mostaru je svým charakterem velmi podobné Sarajevu, jen není tak "placaté". Stejné krámky, stejná "dlažba", jen celkový dojem je pro mě "útulnější" nebo jak to nazvat. Asi 100m od mostu se nachází mešita s názvem "Koski Mehmed-pašina džamija", která je otevřená pro veřejnost a je zde i možno fotit; stejně tak je veřejnosti přístupný přiléhající minaret. Před mešitou je malý dvoreček s kašnou a tržnicí, a pokud pěkně poprosíte, "vrátný" vás pustí na vyhlídku, ze které je možné vyfotit se s mostem v dálce. Dalších pár kroků severně nás dovede k "Karađoz-begovoj džamiji" - Karađozbegově mešitě ze 16. století. Jde o největší a o jednu z nejkrásnějších mešit v Hercegovině, která byla ovšem za války také poničena, ale zároveň při výstavbě nového mostu opravena.
V Mostaru se také nachází několik domů šlechtických rodů, které jsou zachované téměř v původním provedení a veřejnosti za poplatek zpřístupněny. Domy jsou rozděleny na ženskou (rodinnou) a mužskou (pracovní) část - za všechny 2 z nich - "Muslibegovića kuća" a "Biščevića kuća". Samozřejmě se tu kromě mešit nachází i pravoslavné a katolické kostely.

Za zmínku ještě stojí budova gymnázia, založená r. 1893, jejíž jedno křídlo navrhl český architekt František Blažek. Později bylo vystavěno i druhé křídlo a budova dostala dnešní vzhled, inspirovaný palácem Alhambra ve Španělsku.

Není výjimkou, že se teplota v Mostaru v létě vyšplhá až na 45°C, proto je jedním ze 3 nejteplejších měst v BiH, a má nejvíce slunečných dní v roce. Sníh je zde v zimě opravdu jen zřídka.

Nad Sarajevem vyšlo slunce a je čas vydat se dál za krásami Bosny. Dnes nás vlastně čeká návštěva Hercegoviny, ale ještě předtím si uděláme pár malých zastávek v blízkosti Sarajeva. Již několikrát jsem zmínila olympiádu, takže by se nabízelo navštívit i olympijský stadion. Ten je kousek od centra a jen chátrá. Nejvýraznější památkou na olympiádu je sloup s olympijskými kruhy. Touto cestou dál se dostaneme do místní ZOO – no, on je to spíš park s průlezkami a kolotoči pro děti, kde je v ohradách i pár zvířat. Rozhodně se nedá velikostí přirovnat jiným ZOO v hlavních městech. Na předměstí Sarajeva najdeme ukazatel „Vrelo Bosne“ – Vřídlo řeky Bosny. Je to místo ukryté v údolíčku a nabízí klidné místo pro odpočinek a procházku. Oplocený areál ukrývá množství jezírek a ostrůvků, mostků a splavů, také malou restauraci a obchod se suvenýry. Vstupné není vysoké, ale pozor – neberou karty (kdybyste sem jeli, ať se nemusíte vracet zpět do Sarajeva k bankomatu jako my 🙂 )

Sarajevo má také několik muzeí. Osobně jsem v žádném nebyla, ale až budu mít příležitost, nenechám si ujít "Muzej Sarajevo 1878-1918" neboli Muzeum Atentátu, které je věnovaného událostem 28. června 1914, "Zemaljski muzej" neboli Bosenské historické muzeum, věnováno především válce - však také sídlí v nezrekonstruované, střelami poničené budově hned za vládním mrakodrapem. Dále "Olimpijski muzej" věnovaný Olympiádě v roce 1984, "Muzej Sarajevske pivare" - Muzeum sarajevského pivovaru a vzpomínkový komplex “Tunel spasa” neboli Tunel záchrany. Ten je dál od centra města a byl vybudován v roce 1993 během obléhání Sarajeva, je dlouhý 750 metrů a místy až 1,8m vysoký. Díky tomuto tunelu mohly do Sarajeva putovat potraviny a ven ze Sarajeva nepozorovaně utíkat obyvatelé - například i bosenský prezident.

Vprostřed Baščaršije se nachází asi nejznámější mešita - Begova džamija s minaretem, ze kterého je 5x denně svoláváno k modlitbě. Nejstarší mešitou je ale Careva džamija - Carova mešita (vystavěna v 15. století a poměrně nedávno zrekonstruována). V centru je také nenápadná pamětní deska, která připomíná místo atentátu a skonu Františka Ferdinanda d'Este z roku 1914.
Nedaleko Begovy mešity se nachází Katedrala Srca Isusova - Katedrála srdce Ježíšova z přelomu 19. a 20. století, která je sídlem arcibiskupa a její stavitelé se inspirovali pařížskou katedrálou Notre-Dame a pražským Kostelem Matky Boží před Týnem. Zajímavostí je, že jejím architektem je i Čech (Karel Pařík), který dále postavil Národní divadlo v Sarajevu a je v tomto městě i pohřben. Kousek dál za katedrálou můžete najít památník zvaný Vječna vatra - Věčný plamen, věnovaný obětem druhé světové války. Na řadě míst ve městě najdete „Sarajevské růže“, decimetrové až metrové krátery, které v chodnících a zdech zanechaly granáty a byly následně zalité červeným betonem. Tyto jedinečné památníky připomínají obléhání Sarajeva v letech 1992-1995.

Tento týden se podíváme do míst, která jsou třetinovým domovem naší dcery - virtuálně vás vezmu do Bosny a Hercegoviny.

Jelikož předpokládám, že tady nebude více maminek, které by mohly psát o Bosně, začnu nejdříve zeširoka a pak se zaměřím na město, kde máme rodinu.
Když řeknu, že manžel pochází z BiH, lidi se občas zeptají, jestli je teda z "Bosny" nebo z té "Hercegoviny", protože si myslí, že se dělí na tyhle dvě části. Fakticky se ale Bosna takhle nerozděluje. Nechci psát o historii nebo politice, to si každý může přečíst na netu, ale aspoň okrajově: Bosna se dělí na tři hlavní části - Federace Bosny a Hercegoviny, Republika srbská, Distrikt Brčko. Každá z částí má obyvatelstvo jiného náboženstí - ve Federadci BiH žijí muslimové, v Republice srbské lidé pravoslavného vyznání a v Brčku katolíci. Jak jistě dobře víte, v minulém století probíhala občanská válka, která vedla k rozdělení Jugoslávie na samostatné státy. Ta se na Bosně velmi podepsala - i dnes, více než 20 let po válce, můžete vidět rozbombardované domy. Bosna má jak hory (nejvyšší vrchol Maglić 2 386 m n. m.), tak roviny, i moře. Doporučím vám, která místa navštívit, pokud jí někdy budete projíždět.

Za návštěvu rozhodně stojí Sarajevo a jeho centrum Baščaršija. Je to vlastně pár uliček, které připomínají turecký trh. Můžete si zde dát pravou bosenskou kávu z džezvy a fildžanu (maličký hrníček bez ucha, který k džezvě neodmyslitelně patří - o kávě budu psát později). Vprostřed malého náměstí, které je dennodenně obklopeno stovkami holubů, najdete Sebilj - kašnu. Jedna paní na trhu se mě při první návštěvě Sarajeva zeptala, jestli jsem se ze Sebilje napila. Kdo se prý napije, opět se do Sarajeva vrátí (vrátila jsem se za půl roku).

Dobré ráno! Je tady pondělí, a to znamená nový týden plný zajímavých informací z dalších míst. Tento týden se podíváme opět za hranice ČR. Otázka za srdíčko zní: Kam to bude? Hlavní město tohoto státu je vzdáleno od Prahy 1000km a pořádaly se tu Zimní olympijské hry.

Než předám pomyslný štafetový kolík moderátorce, která Vás opět vezme za hranice ČR, dlužím Vám ještě příspěvek ohledně města Jičína.
Chtěla jsem Vás upozornit na 26.ročník multikulturního festivalu Jičín - město pohádky, který se koná ve dnech 7.-11.září. Určitě stojí za to festival navštívit 🙂
Více najdete na www.pohadka.cz

Z Dačic se rychlostí blesku přeneseme do severovýchodních Čech, do Královehradeckého kraje, kde na řece Cidlině leží okresní město Jičín. Pokud zmíním Jičín, každému se určitě vybaví les Řáholec a loupežník Rumcajs. Zapáleným historikům (třeba mě) se určitě vybaví osobnost vojevůdce a politika Albrechta z Valdštejna.
Srdíčko pro nejrychlejší odpověď ----> Kdo je autorskou dvojicí (autor - ilustrátor) postaviček Rumcajse, Manky a Cipíska?

Jak bylo včera naznačeno, dneska zavítáme do Dačic. Dačice najdete v Jihočeském kraji v okrese Jindřichův Hradec. Zvláštností Dačic je to, že ačkoliv jsou součástí Jihočeského kraje, leží na historickém území Moravy. Jak již bylo zmiňováno ve včerejší hádance, město proslulo v minulosti tím, že právě zde byla vyrobena historicky první kostka cukru na celém světě. Pomník kostky cukru najdete pod věží zdejšího farního kostela. Za návštěvu určitě stojí historické jádro města, které je městskou památkovou zónou.
Určitě si nenechte ujít Státní zámek Dačice, popř. Městské muzeum a galerii. Pro milovníky historie letectví určitě nezapomeňte na Letecké muzeum Viléma Götha - je to soukromé muzeum otevřené v roce 2004 a mapuje jak civilní, tak vojenské letectví.
Velmi zajímavou je pak Vycházková trasa Dačické řežby. Ve městě je rozmístěno na 40 soch ze dřeva, kovu a kamene, které vznikly v rámci jednotlivých ročníků sochařsko-řezbářského sympozia. To se koná každoročně ve druhé polovině srpna pod názvem Dačická řežba a kromě tradičního řemesla přináší návštěvníkům i hudební večery s tancem v centru města.
V závěru tohoto příspěvku si neodpustím připomenout, že v Dačicích se narodila oblíbená autorka dívčích románů Lenka Lanczová (jak já hltala v pubertě její knížky 😀 ) a také "zpívající právník" Ivo Jahelka.

Obec Rajnochovice pro dnešek opustíme a zítra se v rámci #cestovanisotaznikem vydáme mimo jiné do Jihočeského kraje. Navštívíme město, které proslavila kostka cukru - právě zde byla v roce 1841 poprvé na celém světe vyrobena. Víte?
První správná odpověď samozřejmě dostane srdíčko 🙂

Jak jsem slíbila, přidám ještě pár informací k obci Rajnochovice, na kterou jsem se Vás ptala v prvním dnešním příspěvku.
Pokud zavítáte do Rajnochovic, určitě si nenechte ujít návštěvu Hostince ve Dvoře, popř. Hotelu Polom. Obě zařízení má jeden a týž majitel, v nabídce mají speciality z vlastního chovu (ovce, krávy), mají výbornou domácí česnečku a nebo cmundu (bramborák s kyselým zelím). Pokud máte rádi koně, můžete si zaplatit vyjížďku. Chovají plemena Hafling a nebo Apaloosa. O prázdninách pořádají týdenní turnusy pro děti s výukou jízdy na koních.
Z Rajnochovic se můžete vydat pěšky, popř. na kole na spousty zajímavostí - udělejte si výlet na Tesák, na Troják, popř.na Kelčský Javorník a jeho rozhlednu.
Jak jsem zmiňovala, prostřednictvím občanského sdružení Společnost pro obnovu Rajnochovické lesní železnice, dochází k obnově úzkokolejné lesní dráhy, která vedla od parní pily až k Podhradní Lhotě v délce 8,3km. Občanské sdružení se mimo jiné snaží o vybudování muzea lesních drah s informačním centrem (Společnosti se již podařilo odkoupit pozemky a nemovitost naproti pily), provozování předváděcích jízd, sdružování zájemců o historii lesních a jiných úzkorozchodných drah a také organizování kulturních a vzdělávacích akcí.

A hned na vás vytasím ještě anketu. Všechny, kdo se zapojí v komentáři, ocením srdíčkem.
Prázdniny se chýlí ke konci a vy jste určitě navštívili spousty a spousty zajímavých míst. Napište mi do komentáře, zda existuje nějaké místo, kde se vám tzv. vrylo do paměti. Které Vám hned napoprvé učarovalo, u kterého víte, že jste ho určitě nenavštívili naposledy. Můžete zmínit i místo, které jste navštívili už dávno a opakovaně se tam vracíte - třeba dobít energii nebo jen tak zavzpomínat. Budu ráda, když v jedné větě vystihnete, proč zrovna tohle místo 🙂
A jelikož jsem si to vymyslela, začnu 🙂 Pro mě je "oním místem" městečko Štramberk. Když ho navštívím, je to jako bych se vrátila o několik staletí zpět - dřevěné roubené chaloupky, no a samozřejmě všudypřítomná vůně tzv.štramberských uší 🙂

Omlouvám se za třídenní výpadek, určitě se budu snažit doplnit hádanky míst z ČR, které jsem pro Vás měla přichystané od pondělí.
Pojďme hned na první otazník 🙂
Obec, na kterou se ptám, se nachází v okrese Kroměříž a první zmínku o ní najdeme v písemnostech z roku 1721. Najdete ji v podhůří Hostýnských vrchů, protéká jí říčka Juhyně a zdejší vysokohorské klima zde je srovnatelné s podmínkami v Alpách či Tatrách. Z vlastní zkušenosti to musím potvrdit, opravdu se zde tak nějak "lépe" dýchá.
V minulosti byla obec proslulá keramikou a úzkokolejnou železnicí na stahování dřeva. Úzkokolejka byla za pomocí občanského sdružení obnovena a otevřena jako turistická atrakce. Na své si zde přijdou milovníci pěší či cyklo turistiky, milovníci koní, vlastně všichni 🙂
Víte o kterou obec jde? První správně odpovědi pošlu modráska 🙂

Zdravím při pondělku všechny, co sledují náš blog. Tento týden bude v duchu #cestujemesotaznikem .
Děkuji všem dosavadním moderátorkám, které nám během prázdnin představují nejen své domovy v ČR ale i v zahraničí. Pokud byste některá měla zájem tento blog spravovat, napište mi prosím zde do komentu, popř. IP přímo @kathy_smilca
Tak a nyní už pojďme na první otazník 😀 Za odhalení "tajemných" míst se samozřejmě můžete těšit na odměnu v podobě srdíček 🙂

V Trieru jsou dve mista odkud vidite na cele mesto z jinych uhlu.... Petrisberg a Markusberg...kazdy je na opacne strane mesta..

Na Markusberg toho vic nez vyhled na mesto nenajdete, je to mensi "vesnicka",kde maji poslky kostel a restauraci,kde se ale skvele najite....ale nocni vyhled na mesto opravdu stoji za to.
Zato na Petrisberg je toho spousta...je tam veliky park se zvlastni rozhlednou,ktera vypada jako rezava,ale je to pouze oblibeny material ze ktereho se tu zacinaji stavet i domy. je tu beach volejbal,park pro deti s vodou,uzasna kavarna s delikatesnima kolacema,ktere se pecou vzdy cerstve.

Trieru se casto rika mesto studentu. Je tu obrovska universita prave na petrisbergu. Nabizeji skvele zazemi a studium i pro cizince s moznosti rocniho kurzu nemciny zdarma a pote nastup na studium.

Pokud sem jednou zamirite,hned pri vjezdu do rheinland pfalz,urcite vas na prvni pohled uchvati vinice vsude kam se podivate...tak jako v cr vidite pole a lesy,tady je dominantni pestovani vina...a ze se dari...mistni vino je uzasne...vinice jsou volne pruchodne,takze si na podzim,kdy vino dozrava muzete i nenapadne ulopnout a ochutnat....ja osobne miluji ranni prochazky,kdy pada mlha...

Kurfürstliches Palais (Kurfirtsky palac) je jeden z krasnych mist uprostred mesta,ale pritom je to klidne misto a jeste se mi nestalo ze by jste nenasli koutek klidu....
Krasny rokokovy palac je postaveny hned vedle baziliky. R. 1615 nechal postavit kurfirt Lothar von Metternich dnesni severni a vychodni kridlo. Jizni kridlo, ktere muzeme obdivovat z palacove zahrady, nechal vystavet arcibiskup Johann Philipp von Walderdorff r. 1756.
K palaci patri nadherny umelecky vytvoreny park s rokokovymi sochami a jezirkem. Sochy vytvoril Ferdinand Tietz, ktery byl zakem slavneho prazskeho sochare Matyase Bernarda Brauna.

Konstantin basilik je Stavba s nejvetsim vnitrnim prostorem, ktera se dochovala z rimske doby, byla postavena okolo r. 310. Byla trunnim salem cisare rimske risee Konstantina. prostor je 67 m dlouhy, 27 m siroky a 33 m vysoky. Za rimskych casu byla vylozena mramorem, mozaikami a vyzdobena sochami a podlaha byla vyhrivana. To vsechno bylo ale Franky zniceno v 5. stoleti.
Ve stredoveku slouzila stavba jako arcibiskupovo sidlo a byla take upravena na pevnost pristavenim vezi a cimburi (je to videt na rytine z r. 1548). Dnes slouzi bazilika jako protestansky kostel.
okoli basiliky nejvice slouzi skejtarum...je tam rovna plocha a par schodu na ktere se dobre delaji triky :D

dalsi navazujici pametihodnosti jsou keiserthermen (cisarske lazne). Lazne byly vystaveny nejspis okolo roku 300 n. l. jako reprezentativni stavba cisare. Tehdy vladl Constantius Chlorus a po nem jeho syn Konstantin a v Trieru měli svoji rezidenci. Cisar Valentinianus nechal okolo roku 360 z objektu udelat kasarna pro 800 až 1000 vojaku osobni gardy.

Srdicko leti k @copa.....trier je rodnym mestem Karl Marxe,jednim ze zakladetelu komunismu. Proto je tu celorocne spousta ale opravdu spousta cinanu ...

otazka za srdicko.....proc Cinane patri mezi nejcastejsi turisty v trieru?