Ve škole jsem běh nesnášela a pokaždé, když jsme šli běhat, tak jsem nadávala a sotva jsem uběhla půl kiláku. Většinou jsem teda šla (když se úča nedívala) 😅 Běh jsem si oblíbila, až když jsem byla cca 6 let po škole. Nepotřebuji uběhnout xx kilometrů a ani být rychlá jako lev, stačí mi, když najdu své tempo, vyčistím si hlavu a překonám sama sebe 🙂

Co z toho vyplívá? Že nikdy není pozdě a že nakonec můžeme mít rádi i to, co jsme k smrti nesnášeli 👍 Nepotřebujeme se srovnávat s ostatními, protože naší motivací a naším hnacím motorem by jsme měli být MY SAMI - ať se jedná o cokoli v našem životě ❤