Nečekaný zvrat událostí

Na tyhle události už ¨můžu otevřeně vzpomínat.

Ve středu 3.11. jsem dorazila na obyčejnou těhotenskou poradnu v 32.tt. Sestřička mě zvážila, změřila tlak a poslala do kabinky. Doktor se zeptal jak se cítím a co pohyby, pak mě vyšetřil. Vyšetřování mu trvalo trochu déle a tak jsem trochu znejistěla. Jeho verdikt zněl okamžitý nástup do nemocnice. Čípek se zkracuje, začínám se otvírat a hlavička naléhá na děložní branku. Se slzami v očích jsem ještě aspoň ukecala výběr nemocnice, protože tyhle případy většinou bere Fakultní nemocnice v Porubě a tam by mě nikdo nedostal!!! Jela jsem si tedy domů sbalit nejnutnější a cestou napsala manželovi.

Na příjmu mě vyšetřil moc milý pan doktor a hned mi nasadil hromadu léků a nařídil ležet. Nezbylo mi nic jiného než poslechnout. Malé se zatím dařilo dobře. Byla jsem uložena na pokoj, v kterém jsem strávila 26 nekonečných dnů. Pacientky i návštěvy se střídaly jako na běžícím páse. Po každém jejich odchodě mi byo psychicky hůř, nemocnice totiž špatně snáším. Připadala jsem si jako zvíře v ZOO. Všichni mě chodili navštěvovat a krmit (kdo zná nemocniční stravu, tak ví, o čem mluvím). Malá se naštěstí rozmyslela, tak nebezpečí předčasného porodu kleslo. Vídala jsem ji na utz docela často, protože jsem souhlasila s tím, že se na mě můžou zaučovat medici. Dařilo se jí dobře a sílila. Primář se nakonec rozhodl mě v pondělí 29.11. propustit.

Domů jsem vyrazila celá nadšená, že snad ještě porodím v termínu - 3.1. Ve středu jsem vyrazila na další těhotenskou poradnu. Doktor mi sdělil, že malá má kolem sebe málo plodové vody. Tudíž opět zpět do Vítkovické nemocnicena příjem. Tam mě opět vyšetřili a zhodnotili, že je vše v pořádku, tak mě poslali domů a mám přijít se ukázat v pátek.

V pátek 3.12. mě vyšetřoval jiný doktor, ale opět bylo vše v pořádku a poslal mě domů s tím, že příští kontrola další pátek. Porod stále hrozit neměl!!!

V sobotu 4.12. jsem se ráno probrala s velkou kaluží pod sebou - praskla mi voda. Malá se rozhodla už na nic nečekat. V 10 hod ráno mě přijmuli ve Vítkovické nemocnici pro porod. Končila jsem zrovna 36.tt. Manžel i já jsme byli odvedeni na porodní box a po velmi krátkém čase v 13:48 se s velkým křikem narodila naše dcera!!!! Po přestřižení pupeční šňůry mi ji položili na břicho. Byla jedním slovem nádherná!!!!!!!!!!! Do inkubátoru nemusela, protože vážila 2700 g a měřila 46 cm.

Vše se zdálo v pořádku, ale nastal velký problém - Markétka odmítala prso!!!!!!!!! Strašně klesla na váze - 300g. Musela jsem svoje odstříkávat a dávat ji ho přes injekční stříkačku. Tudíž jsem ve dne v noci visela na odsávačce. Začínala jsem na tom být psychicky zle, ale bylo hůř. Přidala se novorozenecká žloutenka a infekce v močovém měchýři. Vzali mi ji pod světlo a nosili mi ji jen na krmení a zároveň nasadili antibiotika. S kojením to bylo ještě katastrofálnější!!!

Po deseti dnech jsme se vylízali z nejhoršího a malá začala přibírat, pouštěli nás domů!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Už jsme byli nachystané a připravené, když přišla doktorka, že musí malé odebrat ještě krev, protože má nějaké špatné výsledky krve. Museli jsme s manželem čekat ještě dobrou hodinu. Doktorka nám potom sdělila, že má náběh na metabolickou poruchu. Další rána.

Jen to zkrátím. Markétce se metabolická porucha nepotvrdila. Kojení jsme nerozjeli a zůstali na UM. Jediný velký problém je s motoriickým vývojem - jsme hodně pozadu. Jinak jsme docela zdraví!!!!!!!!!!!!!