Mám sto chutí něco rozmlatit,běžet ven a řvát jak Viktorka u splavu. Od listopadu pracuji,na částečný úvazek z domova. Za poslední tři týdny synova druhá karanténa. Holky věčně jedná nebo druhá doma,teď s klukovou karanténou obě,mladší už je ok,starší mi dnes volali ze školky,ať si pro ni přijdu,že má zavřené bolavé oko. Vyslala jsem tam mamku,zajela s ní rovnou na oční a já mezitím doma s 2letou,která z podstaty svého věku potřebuje neustálou pozornost. Do toho jsem se snažila pracovat. Od zítřka do toho ještě on-line s klukem. Půlka učebnic zůstala ve škole. Učitelka do mailu ani nenapsala,kdy byl poslední kontakt,přitom to musí vědět. Abych měla aspoň představu,kdy to skončí. No nic,zajedla jsem svoji frustraci o půlnoci fidorkou. Nepomohlo to,jsem unavená,vzteklá,naštvaná, nešťastná a neskutečně vystresovana. Kdy už tohle skončí?? Chtěli jsme jet o víkendu pro stromeček,děti se na to těšily. No nic,jdu se vybrecet potichu do polštáře,abych nevzbudila holky a možná usnu😥
@martinka_33 dopila jsem poslední zbytek Baileys. 🤭 O víkendu jsme plánovali,že si s chlapem zajdem na něco dobrýho,bez děti,které by pohlídala tchýně. Od porodu před skoro sedmi lety jsme nikde spolu bez vocasku nebyli. Já se divím,že nám ten vztah vůbec funguje. Můj ty Tondo kolenatej,já zas příště něco budu plánovat. Hlavně,že chlap nesmí mít ho,vždyť je většina v práci očkovaných,takže život jde dál,no stress 😡
@hanve mám taky HO, do toho jedno dítě v izolaci, druhé v karanténě. To izolační má online, to karanténní ne. 8 a 9 let, celej den se jen hádají a řvou. Takže se připíchnu na počítač někdy v pět ráno a modlím se aby aspoň do 7 spali. No a pak to začíná... Nejhorší je když někdo volá a oni mi do toho začnou řvát. Furt chtějí jíst, obecně furt něco chtějí. No a chlap přijde z práce (taky musel jít) a co udělá? Nají se a jde spát a spí až do večera. Pak se nají, koukne na mobil a jde zase spát. A já to mám celý den vydržet. To už mi opravdu drnčí hlava. A toto bude až do konce měsíce. I kdyby už karanténa nepokračovala, tak se to přeleje do svátků a to stejně budeme víceméně doma... Všechny akce zrušené, z příbuzných a známých o návštěvy nikdo extra nestojí v téhle době...
Od pulky rijna jsme nikde nebyli, protoze jsme si vystridali skoro vsichni covid - je nas 5, 4 jsme byli pozitivni, jedina dcera byla neustale negativni - 5 tydnu byla doma v karantene. Nestihli jsme strasidelne akce, lampionovy pruvod, vanocni jsou zrusene. JA si ted uzivam kazdy den v praci a dcera ve skole. Uzivame si proste jinak. Holt leto je pro nas na zazitky bohatsi, hlavne, ze je ted covid za nami.
Taky to mám teď nasírací. Mám novou, dost dobrou práci. Tak nejdřív karanténa. Pak nejmladší po děsně dlouhé době marod. A teď jsem odpadla s brutální angínou. A kolegyně mi řekne- tak zítra přijď a pak jdi ležet...
@lenicka07 mám štěstí v tom,že můj chlap se aktivně zapojuje. Už od dveří,dělá večeři,koupe a dělá mi psychologickou podporu. I přes to mám pocit,že je to nad moje síly. Takže obdivuji Tě a přeji nám všem hodně sil! Já prostě cítím,že jsem na hraně svých možností,jenže já se dlouhodobě léčím s psychickými problémy,tak ten práh zvladnutelnosti mám jinde,no. Dneska jsem ráno letěla synovi do školy pro učebnice,aby mi vratná řekla,že je tam připravené nemá a učitelku nesehnala. Normálně mě to rozbilo a celou cestu domů jsem brečela. Taková kravina mě dokonale rozložila.
@hanve on se zapojuje kolem baráku a tak, doma vše opraví atd. ale pak nasadí ten svůj zimní spánek... on prostě na trávení společného času není. A už od doby, kdy se děti narodily, nikdy je nepohlídá, když já potřebuju. Třeba teď peču a oni se tu rvou. Místo aby byl s nima a třeba si zahráli nějakou hru, tak zas jede svoje. A mě se diví že mám nervy. Mám je vlastně už 10 let. Nic nemůžu udělat v klidu. Nebo třeba jakž tak udělám, ale musím pak uklidit výbuch na druhé straně baráku. Nebo do toho patlat svačiny atd. A čas pro mě. Nikdy. Prostě furt někdo něco chce. A nejhorší situace: konečně děti zapadnou do pelechu a já bych si nejradši zalezla a neviděla nikoho. A on zrovna vstává 😀 a chce třeba ohřát večeři... uáá 🙂
A jinak ti to věřím - někdy stačí maličkost, když toho má člověk dost a je to spouštěč toho, že se rozbrečíš nebo bouchneš. Ostatní to pak nechápou - taková blbost... ale ty víš, že už to překročilo míru.
Hele všude je něco, prostě každý má své mouchy. Já bych celkově byla spokojená, ale zrovna tohle mě vytáčí. O to víc, že ani hlídání nefunguje a i to málo co bylo, v době covidu vzalo za své.
😢 A já se tu hroutim z toho, že mimino pokadilo postel (už zase!).... Jsem ráda za své problémy!
Fidorka je málo, to co píšeš je na panáka nebo spíš na flašku