U první dcery jsem si přišla jako zkušená matka a vše tak nějak šlo samo, ale u druhé dcery si přijdu jako prvomatka a žiju jako ve snu, je toho nějak víc 😃
Určitě z nuly na jedno, to je vržení do jiného vesmíru, po druhé už víš, co a jak a životní styl se ti moc nezmění. A změna ze 2 na 3 už byla minimální🙂
My jsme se teda s narozením dvojky stěhovali relativně dost daleko a trochu jiný svět, takže to bylo v lecčems náročnější a nové, ale stejně byl větší šok přechod z 0 na 1.
pro mě teda naopak, s jedním těžká pohoda, s druhým 15 měsíců po prvním tedy vcelku zápřah. Sešla se u obou období nespaní, nejedení, u starší období vzdoru...
Z 1 na 2, nejhorší je koordinace. Jak obléknout sebe i děti a neupect se, jak zařídit, aby se přes den vzájemně nebudili/jak je uspat najednou, když ani starší sama neusne, jídlo, nákup, hlídání... Ale samozřejmě už má člověk zkušenosti, b tom je to jednodušší
Pro me byl horsi z 1 na 2. Kdyz ma clovek jedno, tak ma furt cas vic na sebe. Kdyz dite usne, ma cas. Se dvema uz je celkova organizace casu horsi. Myslim hlavne, kdyz jsou deti/dite malinke.
Z 1 na 2 ,prvorozený byl úžasné miminko,které jedlo,spalo na nic netrpělo,nechápala jsem,že kamarádky nestíhají a nezvládají,pak se narodil druhý syn,totální nespavec a věčně bolavé bříško,stala se ze mne vystresovaná nevyspaná zombie
U me z 1 na 2. Hodne narocne. Hodne holky pisou, ze z 0 na 1 ze nevis do ceho jdes, ale vez, ze nekdy i okdyz mas 1 a pak 2 tak jsi taky casto bezradna😉😂
Z žádného na první