Někdy se to tak sejde.... Včera v noci se Adámek vzbudil o půlnoci, naštěstí byl vzhůru jen půl hodinku. V jednu se vzbudila Emička úplně plný nos, 37,1 a že jí bolí hlava. Vzhůru jsem s ní byla téměř do pěti. Jakmile usnula, já taky, v 5:10 vstával Adámek už nadobro. Přemýšlím, zda dělat kafe do kýble 🙏
Dnes v podvečer mají mít se školkou Stezku skřítka podzimníčka a příjezd sv. Martina. Už to obrečela a mě je jí tak líto.
Naštěstí teplota normální, hlava prý už dobrý, akorát ta rýma. Tak odpoledne půjdeme alespoň na chvíli ven🙂
Chápu, chápu. I to nevyspání, i to, že je ti líto, že o to přijdou. Někdy to možná rodiče mrzí víc než děti, že jako přijdou o hezkej zážitek. Já sem byla takhle nešťastná na jaře, když malej kvůli horečce nemohl na pasování školáků. Teď zas oba lehli postupně s anginou, dnes je lampionový průvod, v neděli pochod sv.Martina, tak sem se taky těšila, že by jsme poprvé mohli jít a navíc mám volno a nemám mít službu. Hmmm smůla. Ať je Vám brzo líp a nerozjede se nic horšího 🙂