Tomášek *18.07.2019

Dnes je tomu týden, co jsem se stala mámou.. Mámou toho nejlepšího chlapečka, mého superhrdiny již od začátku těhotenství. 

Než nastal den D, tak mu předcházelo několik strastiplných týdnů, které vygradovaly až do 18.07.

Moje hospitalizace začla ve čtvrtek 11.07., již dva dny jsem zvracela a nevěděli jsme proč, tak jsme pro jistotu jeli do Fakultní nemocnice (to jsme jim ještě aspoň částečně věřili).

Rozhodli se mě hospitalizovat, nasadili kapačky. 

V pátek již bylo lépe, snědla jsem aspoň rohlík. O víkendu mi začal zničehonic stoupat krevní tlak, hodnoty lítaly 145-160/90-105, takže začli s medikací Dopegytu.

V pondělí doktor z rizikovky rozhodl, že tlak není tak vysoký a mohu jít domů s léky Dopegytu, dávkování 1-0-1 a že si mám doma měřit tlak. Ještě zkontrolovali průtoky, ke zhoršení nedošlo, jen doktor zmínil, že pupečník je nějaký víc špatný, ale nic víc k tomu. 

Doufala jsem, že doma ten tlak aspoň trochu klesne, stále byl okolo 155/100. Doma jsem uklidila, zařídila co bylo potřeba, asi hnízdící instinkt. V úterý 16.7. jsem měla vyřizování s mamkou a pak jsme jely na gynekologii kvůli receptu na léky na tlak. 

Myslela jsem, že jen dostanu recept a pojedu domů.. mýlila jsem se, sestřička mi změřila tlak, 149/107, doktor se zděsil a okamžitě vypsal žádanku o okamžitou hospitalizaci. Ptala jsem se, jestli bych mohla jít do jiné porodnice, už jsem neměla důvěru k Fakultní nemocnici a chtěla jsem jít na Fifejdy, pan doktor řekl, že bych měla jít na Fakultku a oni by to měli dořešit, navíc stále jsme měli v papírech uvedenou diagnózu Dysgeneze corpus callosum. Neměla jsem to dělat, už v tu chvíli jsem měla poslechnout mateřský instinkt. Doma jsem byla sotva 24 hodin. Jela jsem domů, opětovně sbalila věci a dorazila do Fakultní nemocnice, hrozně se divili, že s takovým tlakem mě pan doktor pustil domů.. 

"Ubytovala" jsem se na pokoji, dostala jsem dva Dopegyty a měřili tlak, stále se pohyboval okolo 155/100-95.

Byla jsem na rozpacích, jestli jsem udělala správně, že jsem jela na fakultku, v noci jsem plakala, měla jsem hrozný strach o malého, psala jsem příteli, díky němu jsem se úplně nezhroutila. Stál při mě od začátku těhotenství, při každé špatné zprávě a nervech z výsledků. 

Ve středu na vizitě paní doktorka se mi snažila vysvětlit, že můj tlak neohrožuje malého a ani už tak špatné průtoky placentou. 

Nevím proč, ale nevěřila jsem tomu. Napsala jsem známé, která pracuje jako porodní asistentka na Fifejdách, popsala jsem celou anabázi s tlakem a jestli ty dávky Dopegytu a Vasocardinu jsou ok. Odpověď byla, že rozhodně není dobré razantně snížit krevní tlak, jelikož to může snížit průtoky placentou. 

Doporučila zkusit si promluvit s doktorem z rizikovky, vysvětlit obavy, pokud by to nepomohlo, tak mi poradila podepsat reverz a že by se o nás na Fifejdách postarali. 

Ve středu již nikdo z doktorů nepřišel, na návštěvu přišla mamka, zkusila mi změřit tlak, jestli nemám "syndrom bílých plášťů", neměla, tlak 149/107. 

S mamkou jsem se radila co dělat, shodly jsme se, že počkáme na čtvrteční vizitu, že snad přijde atestovaný doktor, nejlépe z rizikovky. Přítel souhlasil, řekl, že již fakultce nevěří, ale že jim dáme ještě šanci.. zbytečně..

Ve středu jsem dostala nespočet Dopegytu a 3 Vasocardiny, tlak neklesal, naopak mě z těch léků nebylo dobře. 

Začínala jsem být přesvědčená o tom, že udělám dobře, když podepíšu reverz. 

Nastal čtvrtek 18.07., ráno přišla vizita, dokonce i doktor z rizikovky, sdělila jsem opět své obavy, odbyl mě, že mi ještě nenasadili správnou medikaci a že mi k Dopegytu a Vasocardinu nasadí ještě další medikaci. To už jsem se zhrozila a oznámila, že chci podepsat reverz. Doktor samozřejmě nebyl nadšen, sdělil mi, že ohrožuji život nejen sobě, ale i malého. To už jsem nevydržela a panu doktorovi řekla, že jediní kdo ohrožují naše životy, tak jsou oni a souhlasila jsem s negativním reverzem.

Na propouštěcí zprávu jsme čekali přes 2 hodiny, dalo se to čekat, mezitím přišla ještě jedna doktorka, jestli to myslím vážně. 

Domů jsem s přítelem dorazila po 11 hodině, ten vzápětí musel do práce na odpolední. 

Mezi dveřmi se rozloučil větou: pa zlato, uvidíme se večer..

Ani mi to v tu chvíli nedošlo, že mám nastoupit do porodnice na Fifejdy a tudíž se večer doma neuvidíme 🙂

Dala jsem si sprchu, přerovnala věci v tašce a čekala na mamku, ať mě odveze do porodnice. Dorazily jsme tam krátce před 15hodinou. Příjem proběhl rychle, doktor Jašík o mě věděl díky známé, která všechny informovala. 

Byli úžasní, v tu chvíli ze mě ten strach spadnul, tlak bohužel ne. Udělali ozvy, ultrazvuk, pan doktor vysvětlil co a jak. Zmínil, že opravdu se nesmí rapidně ten tlak snížit, obzvlášť, když už máme snížené průtoky placenty. 

Šla jsem na předporodní pokoj, bylo tam 5 lůžek, hned vedle sestřičky, které co hodinu kontrolují rodičky.

Co půl hodiny mi probíhalo měření tlaku, naprosto jiný přístup, vše mi bylo vysvětleno, co se bude dít. 

Měla jsem šílený hlad, nepřipouštěla jsem si, že bych večer mohla jít na sál, takže jsem s chutí snědla celý krajíc chleba s rybičkami 😀 

Zašla jsem si do sprchy a následně začlo měření tlaku. 

17.18  152/107

17.30  148/105

Po mém souhlasu mi dali dva Dopegyty a jeden Vasocardin..

18.00  137/89

18.30 149/92

19.00  169/101

19.30 177/107

20.00 178/113

 To už přišel pan doktor, že proběhnou ještě dvě měření a rozhodne se co dál..stále jsem si nepřipouštěla, že by mohl nastat nějaký zvrat. 

Volal mi přítel, že jede domů z práce a jak to vypadá, tak jsem mu řekla o těch tlacích a že mu kdyžtak zavolám.

20.30 172/99

21.00 122/108 dle sestřičky error :-/

Opětovné a poslední měření v 21.06 171/114, přišel pan doktor s verdiktem, okamžitě jdeme na císařský řez, moje otázka, že jako teď hned, ho pobavila. 

Rychle jsem "žhavila" telefon, přítel absolutně nechápal co se děje, řekl, že mě miluje a že už volá taxíka. V rychlosti jsem zavolala ještě mamce, že bude dnes počtvrté babičkou a vzápětí jsem podepisovala x papírů k operaci. Ještě jsem vypnula na telefonu zabezpečení otiskem prstu, aby mohla případně sestřička vyfotit malého, tušila jsem, že přítel nestihne dorazit. 

Dorazil anesteziolog, vše vysvětlil, jeli jsme na sál, byla tam uvolněná atmosféra.

21.22 zavedl anesteziolog umrtvení spodku, velice nepříjemné, začla jsem se nekontrolovaně třást. 

Lehla jsem si a už jen koukala co se děje, stále jsem doufala, že to přítel stihne. 

Najednou byla přede mnou zelená plachta a doktoři začli natírat dezinfekcí břicho, bála jsem se, že něco ucítím. Sestřička a anesteziolog se mnou stále hovořili, jak se cítím a ať jsem v pohodě, že za chvíli už uslyším malého.

21.33 - čas v kterém se mi navždy změnil život, uslyšela jsem pláč našeho syna, nejkrásnější zvuk a věta od pana doktora: "Maminko, máte krásného chlapečka"

TOMÁŠEK, 1840g a 41cm, 35+4

V tu chvíli mi vyhrkly slzy a bylo mi líto, že tuto chvíli nevidí přítel. 

Malého odnesli zvážit a zkontrolovat, za pár minut mi ho donesli ukázat. 

Naše největší láska, náš superhrdina, který si vybojoval své místo na tomto světě..

Viděla jsem ho sice jen pár sekund, ale i to stačilo, abych věděla co znamená mateřská láska.

Přítel dorazil přesně o 11 minut později, viděl malého už v inkubátoru. 

Moje operace skončila přesně ve 22hodin, byla jsem převezena na jip. Sestřička mi podala telefon, už jsem tam měla zprávu od přítele, že viděl našeho syna a poslal mi fotky, opět jsem brečela, radostí. 

Během noci přestala účinkovat anestezie, začla bolest, sestřička mi dala anageltika, tak jsem aspoň na 2 hodiny usnula. Ráno jsem byla převezena na nadstandard oddělení gynekologie, jelikož Tomášek byl na dětské jip, tak abych nebyla na pokoji s nějakou maminkou. 

Už dopoledne přišel přítel s mamkou, pomohli mi se převléct, byla jsem ráda, že jsem došla do koupelny. 

Tomáška jsem viděla až v sobotu, dříve jsem nebyla schopná dojít na dětskou jip. 

Tlak se po porodu stále drží okolo 145/95, takže prozatím jsem na Dopegytu. 

Tomášek za týden zvládnul neskutečně moc pokroků a jsme na něj pyšní. 

V pátek byl ještě jeho stav kritický, plíce neměl dostatečně vyvinuté, tak dostal cpap, brečela jsem, když jsem ho viděla na těch hadičkách, ale věděla jsem, že zabojuje a zvládne to. 

Dnes je to týden, co se naše největší láska narodila, za pár minut to bude přesně týden, já jsem nejpyšnější máma toho nejúžasnějšího chlapečka, udělám pro něj cokoliv, nedovolím, aby mu někdo ublížil, včera nám to vrátil tím,že jsme ho poprvé od porodu viděli vzhůru a dnes se na nás usmál.

Dnes jsme se dozvěděli, že přibližně za 3-4 dny už Tomášek půjde do normální postýlky a já budu moct nastoupit k němu na novorozenecké oddělení. 

Je to náš pan Úžasňák :-* 

Za ty strasti v těhotenství tenhle poklad stál.