Na Modrém koníkovi už jsem dlouho, ale v poslední době chodím jen "okouknout" fotky pro inspiraci. Před pár dny jsem ale narazila na článek a pár alb, které změnily pohled na mou rodinu..
Děti byly plánovaně neplánované - přišli si dřív, ačkoli jsme předtím ještě chtěli nějaké věci (svatbu, přestavbu domu) stihnout. Porody byly "rychlé a bezproblémové". Mikula byl vyvolávaný, bez epidurálu a šel s rukou u pusy, takže nástřih a šití bylo větší. Ali šla přirozeně, také bez epidurálu, ale protože to bylo brzy po sobě (děti mají mezi sebou rok a půl), porodní váha byla 4,15kg a Ali šla jako velký brácha taky s rukou u pusy, šití bylo rozsáhlejší. Mikulovi už v porodnici zjistili šelest na srdíčku (teď už to tak neřeším, je to celkem běžný jev) a Ali krom angín, šití ouška po úrazu apod. nikdy nic vážnějšího nezažila.
Když čtu o neúspěšném otěhotnění, potratech, tragických porodech, různých onemocnění až mně mrazí a skoro se stydím za to, že nám se všechno tak povedlo.
Stává se mi teď, že sedím na gauči a jen zírám na ten neskutečný bordel, co nadělali a nejsem schopná už ani řvát, aby toho nechali, uklidili nebo prostě jen dali na chvíli pokoj - zlobí, neposlouchají, v jednom kuse řvou, večer nechtějí usnout, budí se v noci, ráno brzo vstávají, nechtějí jíst, třískají dveřma, kreslí po stěnách i povlečení, při vztekání koušou nebo štípou, hází věcma, rozbíjejí hračky, trhají knížky, se vším třískají, nevydrží si s něčím chvíli hrát, v obchodě dělají scény a ostudu, všechno vytahají a nahážou pod gauč, neuklízí, vypínají spotřebiče, nechtějí mě nikam bez nich pusiti a já nevím, co ještě..
Mé děti možná nejsou "ideální", ale díky Modrému koníkovi a jeho přispěvatelkám jsem si uvědomila, že jsem neskutečně vděčná Bohu, že jsou zdravé, nic jim nechybí a všichni se máme rádi. Nedokážu si ani představit, jakým právem jsem si zasloužila mít takový dar - MÉHO MUŽE A MÉ DĚTI!!!
Páni, ty mi "mluvíš" z duše. Každou středu čumím na modré z nebe a každou středu si uvědomuju, jak úžasný život vlastně mám ( a po zbytek týdne na to zapomínám 🙂) Mám dvě úžasné, krásné a hlavně zdravé děti, manžela, kterého bych sice občas nejradši vyměnila, ale co, mohlo to být i horší 🙂, máme práci, takže i penízky, sice si nemůžeme nijak vyskakovat, ale máme co jíst, co si obléct a kde složit hlavu. Svítí nám elektrika, teče voda, bydlení máme jakž takž po rekonstrukci, i když vždycky je co vylepšit - takže vlastně ráj na zemi. No akorát ta naše puberťačka bláznivá mi ten ráj někdy (takže často) pokazí, ale snad z toho vyroste 🙂. Jen je smutné, že musím čučet na televizi, abych si toto všechno uvědomila. Někdy si myslím, jak je život hnusný a říkám, proč zrovna já? ale to jsou vlastně jen malichernosti. Můj život úplně skvělý!
U nás je to úplně stejné 🙂 Ti naši smarodďoši se celé dny mlátí a hádajmdělaj bordela scény,ale jsou naši 🙂
Mluvíš mi z duše. Akorát já k tomu ještě mám docela hodné dětičky, sice Kuba bordel udělá, ale je ve věku, kdy už něco uklidí a v noci oba krásně spí, takže já jim nemám co vyčíst a tak se bojím, aby nepřišla nějaká krutá rána, když mám vlastně tak krásný spokojený život.
A u zpráv jak tady, tak v televize pravidelně brečím a pak jdu pomačkat a opusinkovat moje zlatíčka a říct jim jak je miluju.
trefné a pravdivé- všecky 4palce nahoru 😉
až mě to dojalo, jak je to pravdivé..
@haniula - Moc držím palce, ať všechno dobře dopadne!!!
super postřeh...a myslím si že jsi skvělá máma, když si to takhle uvědomuješ! Já si taky říkám, že jsme si sice prošli dost krušným obdobím na začátku těhotenství a museli jsme udělat bolavé rozhodnutí porod byl "bohužel" císařem, ale oproti tomu co tu čtu opravdu děkuji Bohu nebo čemu tam "nahoře" že jsem donosila a porodila zdravé dítě!!!
Krásně napsané a vše pravdivé. Mám dva starší kluky a pak dvojčátka. Kolikrát mě starší děti přivádí k šílenství, že bych je někdy za odvoz darovala. Neuklízí, mlátí se to, něco mi zničí, odmlouvají,...... Ale vidím v telce nebo čtu třeba na MK jak maminky nemůžou mít děti, nebo nedej bože o děťátko přijdou. Vždycky mi ukápne slza. A říkám si, že můžu být vůbec ráda, že mám 4 krásné zdravé děti a hodného manžílka. Na světě je tolik neštěstí a bolesti. Chce to mít větší nervy a být v pohodě.
tak krom chlapa-ten se bohužel nevyvedl ani jeden a ani druhý ☹,tak je to jako by jsi psala o nás 🙂,jsem vděčná,že mám děti zdravé a svým způsobem hodné i správně zlobivé-samozřejmě úměrně věku,jsem vděčná že se o ně zvládám postarat bez běhání po úřadech a že mám práci,díky které jim můžu dopřát to co potřebují-o to co chtějí se už musí zasloužit sami(ti velcí)aby věděli že v životě není nic zadarmo,prostě jsem taková malá obyčejná rodinka co měla štěstí a moc tohle samé přeju každému koho znám i neznám-zdraví,štěstí a životní pohodu
Zatim mam doma pouze uz skoro 11ti mesicniho raubirka 🙂, ale naprosto to citim stejne jako ty 😀 Diky Bohu, za to, ze prisel na svet 🙂, sice jsem na konci tehotenstvi mela taky velke stesti, pac jsem ve 36tem tydnu prestala citit pohyby a maly musel ven a po porodu jsem dostala pochvalu od doktorek a sestricek, ze jsem dorazila vcas, ze jinak jsme mohli o naseho bobka prijit... rozklad placenty, tak presto je v poradku zdravy a cili a taky si nedokazu predstavit, ze bych mela mit zivot bez nej 🙂
Ano, je to napsané krásně, ale takhle to neberte. každého život někdy zkouší. já sama prošla dvěma neúspěšnýma těhu a ted ležím v nemocnici (zítra 29+0) kvůli hrozícímu předčasnému porodu, ale aspon jsem nabrala trochu pokory a "všechno zlé bylo k něčemu dobré". nikdy bych neřekla mamince, která přišla o miminko, že to tak mělo být a ani bych si netroufla na něco takového pomyslet!!! ale musíme jít dál a snažit se myslet pozitivně. je strašně fajn, že si to uvědomujete i přes to, že jste vážnější problémy neměla 😉
Nádherně napsané a cítím to obdobně,děti se podařily na poprvé,neuklízí,držkují,ač je venku sucho příjdou od bláta,ale je ani manžela bych nedala za nic na světě 🙂))