Příští týden jsou nám 3 roky! O víkendu jedeme koupit kolo a ještě zbývá objednat dort. Mamka se moc necítí na to něco sama tvořit☹
Včera výlet do ZOO Plzeň, nádherný počasí a ještě krásnější celý den. Spokojenost, Tomík si to užil.
Dnes jsme byli plavčit a malej se z ničeho nic bojí na dětskou skluzavku. Přitom si tam nikdy neublížil, nespadl, neuhodil se. Chápete to???
Mamka se dnes odhodlala a pustila se do šití.....tepláčky jsou na světě. Zítra nafotíme a pochlubíme se🙂
Hurá víkend je tuuuuuuuuuuu....tento týden byl opravdu náročný🙂
Dneska jsme ošklivě spadli na přední zoubky...krve jako z v..a, horní jedničky jsou uvolněné a k tomu rozseknutý ret🙂
teplotka stále okolo 37,5. Vždycky to Nurofen srazí, ale zase postupně jde nahoru. To je už třetí den. Jinak mu nic není, je veselý, hraje si....atd.
V noci spinkal Tom dobře, ale ucpaný nosík trošku měl. Ráno pořád teplotka, rýma neteče. Jinak je uplně zdravej a řádí jako obvykle🙂
Včera jsme tak dlouho lítali venku, až jsme nastydli☹ Naštěstí jen lehce zvýšená teplotka a teče nám z nosu. Doufejme, že z toho nebude nic horšího.
Máme školku!!!!!!!!!!!!!!! Huráááááááááá
Skládáme puzzle 3x3 dílky, je to hrozná práce, ale daří se🙂
V neděli bylo zase plavčo, náš kluk je vodní živel.....modrá pusa a třesení zimou, ale z vody né a né vylézt (moji rodiče by řekli: "po kom to asi má?")
Tomášek se naučil říkat: "A máš prd!" Jeho šestý smysl mu přesně našeptává, kdy je nejvhodnější tuto větu použít🙂
Může být škrábání v krku způsobeno klubající se stoličkou? Asi budeme muset navštívit MUDr., trvá to už moc dlouho.
Tomík je dnes přes noc u babí a dědy, tak si mamka s taťkou zašli na véču, mňam...
Tomík včera vařil.....pár syrových těstovinových vrtulí do misky a měchačku k tomu.....dítě zabaveno na pěkně dlouhou chvilku🙂
dneska máme padací den((( holt gravitace pořád ještě funguje, ale my to nedokážeme pochopit
Dneska hlídá děda.......ukázat mu slzičku a děda splní vše co chci......jak mám pak své dítě vychovávat? 🙂))
učíme se barvy....na každé procházce poslouchám neustálé komentáře jakou barvu mají auta, cedule, domy, kola .... všechno má nějakou barvu, Tomík celej šťastnej tu pusu nezavře🙂))
Jak jsme se snažili zbavit „dudu“
Jistě to všechny znáte, dudánek je miláček našich prcků. U nás to tak alespoň bylo. Četla i vyslechla jsem spoustu rad, jak se nejlépe dudlíka zbavit…dát ho čertovi…nastříhnout, aby už nechutnal…společně vyhodit do řeky…atd., atd. Chci jen podotknout, že jsem na 100% věděla, že to nebudeme dělat násilně. Nikdy mi nějak výrazně nevadilo, co říkají ostatní. Že už by takový velký kluk dávno dudlíka mít neměl, že je to ostuda, že bude mít křivé zuby…bla bla bla. Moc jsem se tím netrápila, ale bylo mi jasný, že dudlík musí brzy pryč. Chtěla jsem, aby až bude na to Tomášek připravený, sám uznal, že už ho nepotřebuje.
Tak šel čas a s manželem jsme pořád přemýšleli, jak na to. Už ani nevím, kterého z nás to napadlo, ale věděli jsme, že tohle zkusíme. Tomášek je moc chytrej kluk a tohle pochopí. A tak u nás při odpoledním spaní začal „dudu“ chodit do práce. Teď se smějete, že ano? Jenže světe, div se ono to zabralo. Přiznávám, před každým odpoledním spánkem bylo trochu kňourání „dudu není, dudu v práci☹“, sem tam i nějaká ta slza padla. Ale vcelku to fungovalo a Tomášek usínal během čtvrt hodinky celkem v pohodě, spinkal své obvyklé dvě hodinky a vstával se šibalským úsměvem ve tváři. Věděl, že večer už „dudu není v práci, dudu čeká🙂“. My to totiž opravdu dělali tak, že na noc byl dudu doma a k dispozici, odpoledne ale chodil do práce.
Takhle to u nás fungovalo asi tak dva, možná tři měsíce, nevím už přesně. Včera šel dudu poprvé na noční směnu. Měla jsem z toho strach, čekala jsem, že se nevyspíme, nebo možná spíš, že já to nevydržím a dám mu ho. Chystáme se do postýlky a Tomík povídá „dudu není?“. Já říkám „dudu není, šel do práce“. A začal pláč, který postupně přešel v řev…jako když ho na nože berou. Váhala jsem…co teď? Jednou to dokázat musíme, proč to odkládat. Snažila jsem se převést jeho myšlenky někam jinam. Tak říkám: „až se vyspinkáš, půjdeme nakrmit kačenky? Už jsme jim dlouho nepřinesli papání“. Maličko to zabralo, ale přeci jen pláč neustal. Pak jen trochu manžel zvýšil hlas – to u nás zabírá nejvíc. A bylo ticho, utřeli jsme slzy, Tom zalezl pod peřinu, pusinku a šlo se hají.
Nevím, čím jsme si to zasloužili, ale máme milionové dítě. Tomášek spinkal celou noc, tak jak je zvyklý. Jen jednou se vzbudil na pití. Taky jsem ho několikrát v noci slyšela pomlaskávat, tak jako by dudlíka měl opravdu v pusince, tak asi ze zvyku. Každopádně noc byla báječná.
Dneska, druhý den večer, když jsme se chystali opět do postýlky, zase Tomášek povídá: „dudu není“ a já na to „dudu není, je pryč“ a on zase „dudu je v práci“. No a to bylo celý, bez slz a smutných obličejů. Zakryl si oči dlaněmi a povídá „Tom taky není“. Já se musela smát, to jinak nešlo, přála bych vám vidět jeho výraz v obličeji. To on umí, dělat ksichtíky a bavit tím druhé. Bylo mi jasné, že teď už to bude bez problému.
Tomášek už dvě hodinky spinká, v pokojíku tichoučko a já jsem spokojená, že snad nám to vyšlo a půjde to tak dál. Dudlíka jsem ještě nevyhodila, ale asi to udělám. Pak už nebudu moci couvnout, kdyby náhodou ho chtěl zase zpátky.
Vím, že je to třeba předčasné, ale tuším, že „tak jsme se zbavili dudlíka!!!“.
Tomíku jsi naše zlatíčko a moc tě milujeme!
Dneska spinkáme poprvé bez dudánka, snad to zvládneme. Prozatím jsem vždy selhala a nevydržela Tomíkův pláč.
právě na mě útočí strašlivý méďa z rukou mého syna, provázeno hrozivým řevem
Můj 2,5letý syn včera pronesl: "táta nechce koukat zprávy, já koukám pohádku" 🙂))