Snazim se pro nase deti udelat takove detstvi, jake jsem mela ja s brachou. Snazim se detem venovat na 100%, i kdyz mi to opravdu leze nekdy krkem. Nekdy neni nalada, chut ani cas, ale rozkrajela bych se pro ne. Nekdy si rikam, ze bych se jim tolik venovat nemela, aby si umely hrat i samotne a pak vidim moji kamosku, co strci 6.letemu rano mobil do ruky a vecer mu ho vezme. Nikam ven nechodi, nikam nejezdi. Me rikala, ze se jim tak venovat nemam. Ale kdyz to vidim, ze radeji zainvestovala do pohodlneho gauce a poradneho mobilu tak radeji se budu venovat na 2000% nez tohle.
Moje děti si naštěstí umí hrát i bez mojí asistence. Nebudu lhát, fakt by mě nebavilo cely den u nich dřepět a hrát si na doktorku. Mám taky svoje záliby a povinnosti. S dětma vyrábím, hrajeme si, ale fakt ne celý den. Chci, aby byly v tomhle samostatné, a někdy se nestačím divit, co všechno za hry, a tak, je napadne 🙂 mají fantazii, umí si poradit,... Takže střední cesta 🙂
Jsem na HO, syn se mnou doma. Vstávám dřív než on, takže něco odpracuju, když spí, ale pak se musí zabavit sám. Ano, má díky tomu tablet častěji v ruce nebo televizi. Ale pak sám jde a skládá si puzzle, maluje, hraje s auty, dinosaury. A já jsem fakt ráda, že tohle sám zvládá. Když dopracuju, věnuju se mu. Zlatá střední cesta, jak píšou holky, je podle mě fajn.
Myslim, že tvoje kamarádka je jeden příšernej extrém, ale ty (z toho co píšeš) jsi druhej příšernej extrém, holky tu mají pravdu...
Jé, teď se dívám, co jsem napsala. Skládá Lego tam mělo být. Teda i to puzzle, ale u Lega (ne Dupla) vydrží v kuse klidně i 2h. Ale je pravda, že když byl menší, snažila jsem se mu fakt věnovat skoro pořád, vlastně to i vyžadoval, postupně se ale ta jeho potřeba mít mě u sebe snižovala, což jsem brala s povděkem a když si hrál, nevnucovala jsem se mu. Myslím, že je to výhoda pro něj i pro mě. Zvlášť když máme tatínka doma jen na víkendy.
A já to třeba neumím se synovi pořád věnovat, a ani jsem to neuměla u starších děti. A kolikrát mám výčitky, ale pak si vzpomenu na moji mámu, která se nám nikdy moc nevěnovala, a já si musela hrát sama, když brácha nebyl doma, a já měla tolik fantazie na hraní 😊.
Vždyť je náhodou fajn, že se jim věnuješ, každý si svoje děti vychovává tak jak to nejlépe umí, a věřím že na to jednou tvé děti budou moc rádi vzpomínat, že měly takovou fajn mamku ❤️
Myslim ze je nejlepsi zlata stresni cesta 🙂