Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři

    Naše dvouletá slečna je velmi přímočará. Byli jsme na svátky u rodiny a když jsme se vrátili z procházky a nákupu, tchyně se jí ptá, jestli byla hodná. Ona na to - ne, zlobila jsem a bouchala. 😀 Manžel říká, že se v životě neztratí. Od narození dává najevo, co chce, umí říct, jak se cítí, co se jí nelíbí, aniž bychom ji to učili. Taky mě překvapuje, jak je starostlivá, pečující, má ráda miminka, přitom ji k panenkám a holčičím věcem nevedeme, naopak tím, že má staršího bráchu, má hodně klučičích hraček. Je to parádnice, miluje sukně a šaty, zbožňuje růžovou, kterou já dřív nesnášela, zdrobňuje slova jako ponoštičky, punčoštičky a já nechápu, odkud to má, já, která jsem v něčem tak trochu chlap a zdrobněliny a mateřský plurál jsem nikdy nepoužívala. 😀 I když jsem nikdy po holce neprahla, jsem hrozně ráda, že ji mám, holčičí svět je jiný a mě učí zase něco jiného. 🙂