rosím vás, že je v povinném očkování zahrnut i tetanus? A že se to přeočkovává až někdy po 10 letech? Malá si dnes zase uhnala nějaký ten přikrášlovat na obličeji. Připletla se pod zavírající se kufr od auta a má trochu seklý obočí. Na šití jsme s tím nebyly, je to malý. Ale to auto bylo dost rezavý, tak se trochu bojím.
Taky se vám zdá, že lidi dávají na sociální sítě každý ho*no? Tak tady taky jedno máte! To ani nemůžu přidat jako článek, neboť by mi ho stopli 😅
Dneska to vůbec není vtipný
Že to mateřství není zrovna jen a pouze o šťastných momentech, to víme asi všechny.
Poslední rok se učím, jak se na svůj život koukat s nadhledem a dělat si srandu i z událostí méně vtipných. Abych se tak trochu narcisticky pochválila, celkem se mi to daří. Ale jsou věci, které prostě nejdou hned brát sportovně. Některé věci potřebují čas a velmi těžko se vstřebávají.
Dřív jsem z některých příspěvků na MK měla dojem, že nemám dostatečně úžasné a modrokoníkovské manželství, když mi manžel nenosí pravidelně bonboniéry, pugéty růží nebo nekupuje luxusní auta. Trvalo mi dlouho než jsem se tomu zasmála a hodila to za hlavu.
Teď mě ale trápí něco jiného. Vždycky když mě soužil nějaký ten trabl v životě, měla jsem zároveň někoho, komu jsem kdykoliv mohla zavolat nebo napsat. A ten někdo mě nikdy nenechal ve štychu. Tomu někomu se říká kamarádka. A to je přesně to nedostatkové zboží, které mi teď chybí nejvíc ze všeho. Proč? Protože mám splín a nemám komu to zavolat. Tudíž mé nové heslo zní: "Když nevíš co bys, opruzuj Koně" 😀
Je celkem tristní, že všechny dřívější kamarádky jsou vzdálené buď psychicky nebo fyzicky, názorově v důsledku hormonálních nebo jiných životních změn. Uklidňuju se ale tím, že je to normální vývoj. Zkrátka lidé se mění a opouštějí pole působnosti druhých, působí zase jinde a tak dále. Co myslíte, je to normální? Asi jo, ale je sakra kumšt se s tím smířit...
Dřív jsem nechodila na MK a měla jsem reálné kamarádky, i když jsem s nimi byla ve spojení skrz moderní komunikační technologie a na skutečná setkání nebyl čas. Teď mé kamarádky sestávají z nul a jedniček a ty skutečné se tak trochu vypařily. Co bych dělala nebýt MK to vážně netuším. Asi už bych se buď někde houpala na šňůře z punčocháčů, šňupala sunar nebo kouřila fenyklovej čaj.
To je prostě typický rozhovor v domácnosti, kterou obývají dva umělci.
Pažout: "Koukal jsem se na ty plastický operace. Tvoje prsa by stály tak 80-100 tisíc."
Já: "To by bylo dobrý. Ale radši bych si koupila kytaru..."
A tu kytaru mi nekoupí 😀
Není nad to se trochu zasmát při čtvrtku. Právě mi volal můj profesor z konzervatoře, že mě zve zítra na koncert u nich na zahrádce 😀 Nesmějte se, je to prostě umělec a dělá koncert doma 😀 No snad ani nemusím popisovat, jak moc byl manžel štěstím bez sebe, když jsem mu to tlumočila 😀 A to jsme se zrovna včera přestali hádat 😀
Valentina: "Mami, mě tahle písnička hrozně baví! Já bych jí chtěla poslouchat, až umřu."
No já teda nevím, ale neměly by šestileté holčičky přemýšlet spíš o pohádkové svatbě než o tom, co jim bude hrát při pohřbu? Nebo už svatba definitivně vyšla z módy? 😀
Vcera jsem zacala psat clanek s nazvem "Pribeh o hovne". To o tom, jak me inspiruje Elisovo odplenkovani. A dnes to vypada na tema "Rozvod pro hovno". Neboli Pazout se hrouti ze stale posranych trenek sveho syna.
A ted mi nekdo reknete, jak dlouho to tak muze trvat, nez ti dite pochopi, ze ten bobek muze hodit do nocniku? On si 10x rekne, ja ho tam 10x pisadim, pricemz on stsle utika z nocniku a do pul minuty je to v trenkach.
Zpětně mi nezbývá než uznat, že to mé zapálené diskutování ohledně kojení v minulých týdnech, mělo jeden hlavní důvod: neuspokojivý osobní život. Pak stačil jeden božský Krumlov, úžasná Rusalka, pár perfektních pěveckých výkonů a jsem to zase já. Je tedy fakt, že mě semlelo to Elišovo odplenkování a neustálé sbírání a praní hoven, ale když si vzpomenu na hezké chvíle bez dětí, o něco lépe se to snáší 😀
Jo a ještě epilog k dnešnímu článku.
Pažout: "Co je to vlastně ta špaldová mouka?"
Já: "To si děláš srandu. Ty nevíš, co to je?"
Pažout: "Ne, nevím. A doufám, že jsem to nikdy nejedl. Zní to jako že by mě to mohlo zabít."
😀 😅
Zkušenosti s diagnózou šílená supermatka
Kolik žen zůstane po porodu normálních? Tohle je pro mě úplná záhada. Jako mladší nicméně zkušená mateř téměř za zenitem mám trochu náskok před vrstevnicemi, které teprve rodit začínají. A vidím to kolem sebe často. Pořád. To máte tak... Je úplně normální holka, která má své sny a plány naprosto přesně narýsované včetně rozpočtu na důchod. Má stanovené priority, názory, zásady, životní mety. Myslíte si, že ji znáte. Pak se něco stane. Stane se dítě. A najednou se před vámi odehrává taková zpomalená autonehoda.
Stáváte se svědkem toho, jak se do té doby normální člověk střetne s diagnózou matka a ta ho sežere zaživa. Jde to postupně, skoro nenápadně. Poznávací znaky: batikovaný triko, šátek na dítě, prso venku, bosá noha, listí místo oběda, ultra nature vzhled. Když se nad tím zamýšlím, jsem vážně ráda, že přesně tímhle obdobím jsem si prošla v pubertě coby hippísák usilující o záchranu planety takovým tím patetickým způsobem.
Jasně že nějakou dobu je matka trochu mimo mísu (normální realitu) a svět se jí smrskne jen na prdíčky, kojení, plínky a šátky. Ale masochisticky se v tom vyžívat ještě v době, kdy už dítě potřebuje jít mezi děti a dospělý zcela evidentně potřebuje jít mezi dospělé? To je proti přírodě!
Teď však zpět k diagnóze matka.
Těhotenství je ještě říznuté starým já. Tak trochu schíza.
„Já budu super máma! Budu mít k dítěti blízko, ale chci se věnovat i sobě.“
Super článek. Je sice delší, ale je tam obsaženo to nejdůležitější.
Představíte-li si, že získáte bohatství, soustředíte-li se na tuto představu ve své mysli, budete se ji snažit realizovat. Dovolíte jí, aby se stala převládající představou ve vašem duševním světě. Obklopíte se lidmi, kteří posilují vaši představu. Budete studovat předměty, které se týkají vašeho životního poslání. Budete se neustále zdokonalovat. Budete vyhledávat lidi, kteří dosáhli úspěchů ve vašem oboru. Budete číst o lidech, kteří dosáhli úspěchu i přesto, že pocházeli z chudých poměrů.
Zase se mi potvrdilo, že to tak je 🙂
Měla jsem takovou radost, že je Eliš už velkej a že odplenkování zvládá levou zadní. Koupila jsem mu frajerský boxerky s dinosaurem. Vydržely asi hodinu. Pak nastal křest hovnem. Včera vana, dneska trenky, tak snad příště by mohl klapnout nočník 😀
Tahle fotka prostě MUSÍ být na zdi a nezapadnout jen do nějakého letního alba nějaké pošahané matky na koňovi.
Tož včera jsme vyrazili s Pažoutem do Krumlova na Rusalku. Že nám počasí nebude zrovna přát se dalo tušit. Ale já si i tak vyrazila jako těžká frajerka v sukničce a sandálkách. Jak se blížil večer, už jsem byla celkem nervózní. Začala jsem si navlíkat další a další vrstvy. Punčochy, legíny, kabátek, šátek... A šlus. vrstvy došly. Víc nic. No to je v pytli.
Jenže pak jsem se dozvěděla, že vodníka bude zpívat Štefan Kocán. No dobře, musím přiznat, že jsem potřebovala tak trochu nápovědu po smartphonu, ale když na mě vybafla MET NY, Vienna State Opera, Theater Basel, celkem mě to zaujalo. Fajn, možná jsem byla i trochu hysterická. A tak mi Pažout domluvil, že se se mnou Štefan Kocán vyfotí.
Možná si řeknete, no a co? Ale ono to taková sranda nebyla. Nejdřív mě napadlo, že si budu muset sundat ty legíny, protože přeci nebudu mít fotku v legínách s takovou hvězdou po boku! Ale jak jsme tam stepovali před maskérnou už asi dvacet minut a nakonec jsme to 15 minut před začátkem Rusalky už vzdali. Navlíkla jsem si zase legíny a klepala kosu dál. Pažout se nade mnou slitoval a dal mi svou zimní bundu, zatímco sám drkotal zubama jen v mikině celé dvě a půl hodiny.
Po skončení představení jsme shodili rampouchy z nosu a po tučňákovsku se na zmrzlých nohách dokolébali opět k maskérně, kde už jsme byli zase pro změnu pozdě. Vodník přišel už napůl převlečený, já jen velmi neochotně shodila zimní bundu a nějaký legíny mi byly úplně šumafuk.
Nakonec se podařilo snímek pořídit, svých hvězdných pět a půl vteřiny vedle něj jsem si užila a pak jsme si dali běh k autu, abychom trochu rozmrzli. Ať žijou žhavé letní noci! 😀
Prosím technicky zdatné o radu. Jak si tady můžu nějakou uživatelku zablokovat, aby se mi nezobrazovaly příspěvky?
Po tom slavném týdnu kojení plném osvěty jsem natolik osvícená, že už mám vytipovanou skupinu ženštin, které prostě vidět nechci 😀 Děkuji za rady.
Tímto prosím o jakékoliv tipy a poznatky ohledně odplenkování kluka dvouleťáka či o lajk pro šíření.
Nočník nesnáší, i když občas se nechá posadit. Tož jsem já, geniální žena, vymyslela, že bude čůrat na záchodě na stojáka jako velkej kluk. To se celkem chytlo. Je to sice psycho, aby nečůral vedle, ale tahle forma zatím slaví největší úspěch. Včera navečer byl asi celé dvě hodiny bez pleny v trenkách, šel se asi 3x vyčůrat, byla jsem nadšená. A dneska ráno jsem mu odvážně taky nedala plenu. Ráno vstane Pažout a nakažen mým nadšením povídá, že vezme malýho na záchod.
Rozhovor:
Pažout: "Kde má prkýnko?"
Já: "Nemá, čůrá ve stoje."
Pažout: "No to si děláš prdel? Tak do toho nejdu. To mu ho jako držíš nebo co?"
Já: "Ne, on si ho drží sám. Jen musíš stát u něho, aby neutekl nebo tak."
Pažout: "To fakt ne. Ať jde na nočník. Já to po něm nebudu uklízet."
Já: ... Počítám pomalu do deseti...
Pažout (po chvíli): "Kde má plenu?"
Já: ... Počítám do padesáti...
No nejsem já jak u blbejch na dvorku? Takže má zase plenu, nemám na to.
Dneska mám zase takovou melancholickou náladu. Kdo jde depkařit se mnou? 😀
Kdybyste si někdo chtěl počíst mé zážitky z pěvecké dílny, tady jsou: http://materska-jinak.cz/?p=506
Hlásím, že vidle dneska opět navštívily velkoměsto. Bylo to fajn, jen jsme se hned na začátku potýkali s problémem. S problémem, jak se dostat od auta (zaparkovaného v parkingu dotyčného centra) do nákupního centra. Trošku error. Jinak jsme snad pražáky svým neotesaným vesnickým chováním moc nepohoršili. Tohle pomyšlení by mé srdíčko nesneslo 😀 😅 Nevypadlo z nás ani stéblo slámy, dokonce ani řízek s chlebe jsme s sebou neměli. Zlepšujeme se!!! Konec hlášení 😀
Světový týden kojení a všude samý prsa. Teď se jen trochu děsím toho, co tady uvidím, až bude mezinárodní den ženského orgasmu... 😀
Už jsou to dva roky pod nadvládou malého tyrana. Byly to ty nejvýživnější dva roky, co vám budu povídat. Je to lev, je umíněný, paličatý, vzteklý, panovačný, nesnesitelný, nespavý, vymýšlející si, hlučný, věčně nespokojený a taky bohužel velmi často nemocný. Má alergii na nočník, bez dudlíka si nelehne a moc si s ním nepokecáte. Ale je maminčin. Kdyby v příštím roce alespoň nějaké ty nemoci ubyly, byla bych i celkem spokojená. Všechno nejlepší!
Dámy, jsem už trochu zoufalá, tak si dovolím intimnější otázku: máte tu některá problém s nepravidelnou MS? Dá se to nějak řešit? Mě už to fakticky unavuje. Už poněkolikáté mi to dost narušuje plány a je to na bednu.
Ahaaa, tak jsem možná zase o něco moudřejší. Taky tak milujete, jak všichni slibují, že budou kdykoliv hlídat? U nás je to takový evergreen. No a tak jsme si objednali dvoudenní wellness. Máma o hlídání věděla dobré dva měsíce předem. No a v sobotu začala vymýšlet, že má zrovna v ten termín nějakou akci se sestřenicí (nic velkého, jen se domluvily oni dvě - WTF??!!), ale že v pohodě, že děti vezme s sebou do domova č. 2, kterýžto je momentálně v rekonstrukci a obyvatelné jsou tam 2 místnosti, všude bordel a bezpečností to prostředí jen překypuje. Tak jsem spolkla poznámku o tom, že není schopná to hlídání začlenit do svých plánů s takovým časovým předstihem a říkám, že to ty děti radši vezmu s sebou, než aby je tahala vlakem někam a pak byly v těchto podmínkách. No a dnes mi ségra říká, že mámu ještě ten den druhá ségra navezla do toho, ať si tam klidně jede a nám dá ultimátum, že teda buď tam děti pošleme nebo si je vezmeme s sebou.
No řekněte, nemám já božskou rodinu, kam se podívám? Ochotou přímo překypují a ta spolehlivost je vážně k nezaplacení 😀
Achich, za dvě hodiny přijede k nám na návštěvu ségra alias časovaná bomba. Bylo by fajn, kdyby mi vydrželo nějaké to promile ze včerejška v krvi 😀
Ve čtvrtek jsem zpívala v kostele. To jsem ještě považovala kostel za bezpečné místo...
S tímhle fešákem jsem měla přesně před týdnem první hodinu zpěvu. A byla to ta nejpřevratnější hodina v životě! Je fajn mít diplom na zpěv a pak zjistit, že to vlastně vůbec neumím a musím se to naučit znova. Ale takový je život 🙂 Takže jdu koupit celé rodině špunty do uší a trénink začíná - tři, dva, jedna, teď! 😀 😅
Nikdy mě nenapadlo, jak strašně těžký to mají ti pracující otcové. Poslední týden chodím domů jen na návštěvu (tedy ne doslova, obvykle toho za krátkou dobu pobytu doma dost udělám, znáte to). Ale jak přijedu, je to katastrofa! Děti se na mě pověsej a mě v tu ránu bolí hlava, jsem otrávená... Dneska jsem nedokázala s malým ani vstát 😀 Je to hrůza. A hlavně ta konfrontace, když z dospělého světa plného intenzivních zážitků přijdete do té uřvané reality, to je síla 😀
Víte, je to zvláštní pocit. Když se léta něčím zabýváte a logicky si myslíte, že o tom něco víte. A najednou zjistíte, že jste nevěděli nic než velké houno a začínáte se to učit od začátku. Dnes jsem zpívala celekem na 3 vyučovacích hodinách v průběhu dne, odzpívala jsem koncert v sále s nejhorší akustikou, z něhož jsem se dřív vracela ochraptělá. A víte co? Já ale vůbec nechraptím, vlastně necítím žádnou hlasovou únavu. Já se snad ještě naučím i zpívat!!!
A zase jedna událost, které se zúčastním ráda 🙂 Pro sedlčanské účast povinná 😀
To, co se mi dnes prihodilo, neni vubec k chlubeni. Ale ja jsem takovej debil, ze se pochlubim. Prijela navsteva a zaparkocala velmi nestastne zcasti za mym autem. Jeste si dela srandu, ze kdyz ja budu odjizdet driv, bude mi muset couvnout. Ja smich a prej proc? Prosimte, tady na tom kilometru prostoru to zmaknu! No a hadejte. HADEJTE, JAK TO DOPADLO! Jeste kdyz jdu k autu, myslim na to, za tam musim nejak vymanevrovat. Jenze pak behem minuty me zaplavi milion myslenek jako jestli jsem se malo neoblikla, jedtli si nemam vzit jiny boty a co ja jako dneska budu zpivat?! No a sednu do auta, kouknu jen do zpetneho zrcatka, kde nic nevidim (navsteva stala jen bokem za mnou) a zacinam couvat a vtom bum! No nejsem ja debil?!!!!
Takze dobra rada pro navstevniky: bud k nam chodte radsi pesky nebo parkujte sve vozy hodne daleko od meho 😀
Kolikrát do roka se vám stane, že si říkáte toto: "Proč jsem sem, sakra, lezla?!" a "Mám tohle zapotřebí?!" Já právě teď. Značka: pěvecká dílna 😀
