Tahle fotka prostě MUSÍ být na zdi a nezapadnout jen do nějakého letního alba nějaké pošahané matky na koňovi.

Tož včera jsme vyrazili s Pažoutem do Krumlova na Rusalku. Že nám počasí nebude zrovna přát se dalo tušit. Ale já si i tak vyrazila jako těžká frajerka v sukničce a sandálkách. Jak se blížil večer, už jsem byla celkem nervózní. Začala jsem si navlíkat další a další vrstvy. Punčochy, legíny, kabátek, šátek... A šlus. vrstvy došly. Víc nic. No to je v pytli.
Jenže pak jsem se dozvěděla, že vodníka bude zpívat Štefan Kocán. No dobře, musím přiznat, že jsem potřebovala tak trochu nápovědu po smartphonu, ale když na mě vybafla MET NY, Vienna State Opera, Theater Basel, celkem mě to zaujalo. Fajn, možná jsem byla i trochu hysterická. A tak mi Pažout domluvil, že se se mnou Štefan Kocán vyfotí.
Možná si řeknete, no a co? Ale ono to taková sranda nebyla. Nejdřív mě napadlo, že si budu muset sundat ty legíny, protože přeci nebudu mít fotku v legínách s takovou hvězdou po boku! Ale jak jsme tam stepovali před maskérnou už asi dvacet minut a nakonec jsme to 15 minut před začátkem Rusalky už vzdali. Navlíkla jsem si zase legíny a klepala kosu dál. Pažout se nade mnou slitoval a dal mi svou zimní bundu, zatímco sám drkotal zubama jen v mikině celé dvě a půl hodiny.
Po skončení představení jsme shodili rampouchy z nosu a po tučňákovsku se na zmrzlých nohách dokolébali opět k maskérně, kde už jsme byli zase pro změnu pozdě. Vodník přišel už napůl převlečený, já jen velmi neochotně shodila zimní bundu a nějaký legíny mi byly úplně šumafuk.
Nakonec se podařilo snímek pořídit, svých hvězdných pět a půl vteřiny vedle něj jsem si užila a pak jsme si dali běh k autu, abychom trochu rozmrzli. Ať žijou žhavé letní noci! 😀