Dnešní cesta z Plzně byla ve stylu retro. Když už jsem neměla sílu vnímat audioknihu, chtěla jsem si pustit nějakou muziku. Ale jelikož moje rock´n´rollové auto už pamatuje lepší časy a rádio přehrává jen kazety, není ten výběr úplně velký. Z historických kousků jsem vybrala staré album od Chinaski, které jsme si asi před milionem let se sestrou okopčily z cédéčka (nebo z kazety, teď už nevím) a pak jsme kazetu vzývaly jako božstvo.
Och, to je sentiment. Vážně už toho asi pamatuju hodně. Navíc mi dneska v jídelně vydali oběd pro učitele bez řečí. Co se to s tím světem stalo?! 😅 Asi jsem se už pomalu posunula do skupiny pamětníků 😀 😅