• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
Příspěvky pro registrované uživatele se ti nezobrazují.
a uvidíš všechny příspěvky!
lnk
25. led 2016 Čtené 292x

S odstupem jsem si říkala, že ještě sepíši článek o tom, jak mě navštívila bellova obrna.

Jak už jsem psala, druhý porod byl poměrně náročný a to jsem ještě netušila co dalšího zase přijde..

V pátek nás propustili z porodnice domů, všechno bylo v pořádku, neměla jsem žádné problémy. V sobotu ráno jsem se vzbudila a cítila, že něco je špatně. Měla jsem nějaký ztuhlý obličej. Když jsem se podívala do zrcadla, tak jsem zjistila, že mám půlku obličeje ochrnutou. Byl to šok!

První co mě napadlo, že jsem snad prodělala mozkovou mrtvičku po tom šíleným náročným porodu. Ale na internetu jsem si našla, jak poznáme mozkovou mrtvičku a nesedělo to na mě. Tak manžel sednul k internetu a našel Bellovu obrnu. Tomu všechno nasvědčovalo. 

Přesto jsem pořád nějak doufala, že se to zas samo ztratí. Pár dní po porodu jsem opravdu neměla sílu řešit další problémy. Tak jsem se rozhodla vyčkat do pondělí, stejně o víkendu v nemocnici nikdo moc nefunguje. 

V neděli už jsem pochopila, že problém je tu, že samo se to opravdu nespraví, naopak se to zhoršovalo :frowning2: tak to už jsem se sesypala. Pár dní po porodu a já vypadám jako krypl.. :frowning2: Nemohla jsem jíst ani pít. Všechno mi z pusy vypadávalo, pití vytíkalo koutkem ven. Pusu jsem měla na křivo. Mrkala jsem pouze jedním okem. No připadla jsem si fakt strašně. V tu chvíli jsem upřímně litovala všechny, kdo zažijí mozkovou mrtvičku a ochrne jim obličej. Je to opravdu velmi nepříjemný zážitek.. :frowning2:

V pondělí jsem si zašla ke své obvodní, která Bellovu obrnu potvrdila a odeslala mě do nemocnice na neurologii. Tam jsem přijela a sestřička mi řekla, že to je pouze na objednávku, tak jsem jí tam mezi dveřma nastínila svůj problém, že mě snad opravdu nenechájí čekat. Naštěstí tam byla velmi příjemná mladá paní doktorka, která mě vzala. Pro jistotu mě poslala na CT a že mi udělají lumbálku. V naší nemocnici bohužel není možné nikde přijmout matku s dítětem na společný pokoj. Katastrofa. Takže naše maličká týdenní holčička putovala do kojeneckého ústavu a já na gynekologii, abych to k ní měla co nejblíže kvůli kojení. Takže opět ve stresu, že ji musím nechat někde v kojeňáku. To pro mě byl opravdu hodně velký vnitřní problém.. :frowning2: Na gynekologii mi to také moc neusnadnili. Doktor mi říkal, no když jste si to takhle vymyslela. Jaké vymyslela sakra? Nic jsem si nevymyslela. Ale nechtěla jsem riskovat, že na lumbálku nepůjdu, doktorka byla hodně přesvědčivá, že je to nezbytné, abychom vyloučili horší příčinu po tom, co jsem si zažila u porodu. 

Takže jsem chodila na kojení na kojeňák. Vždycky mi tam donesli do místnosti holčičku, já ji nakrmila a zas ji odnesli. To byl strašný zážitek. :frowning2: Drželo mě při vědomí pouze to, že je to jen na jeden den. Že tam nemusí déle zůstávat. Měla jsem hrůzu co všechno si z tama odneseme za nemoci. Když jsem viděla, že leži na pokoji s dětma, co jsou nachlazené, sestřička tam chodila odsávat nosíky, tak jsem byla hrůzou bez sebe. Chudinka moje malinká. 

Druhý den, když jsem čekala až přijde doktor a dá mi propouštěcí zprávu, tak místo toho přišel s tím, že jak primář gynekologie, tak primář neurogolie si přejí, abych tam zůstala ještě jeden den. Tak to už jsem se rozbrečela, že v žádným případě. Že chci jít okamžitě domů. Jelikož tento doktor byl přítomen mého šíleného porodu a věděl co se dělo, tak mě soucitně pohladil po ruce a řekl, že jde okamžitě nachystat propouštěcí papíry, že naprosto chápe..

Po propuštění z nemocnice jsem okamžitě zašla docházet na rehabilitaci, abych obličej rozhýbala. Trvalo to naštěstí jen měsíc. Celkem rychle se mi podařilo vrátit se zpět mezi lidi. Ale měsíc jsem opravdu strávila doma, protože jsem nebyla schopná vyjít ven. Dělalo mi strašně zle světlo. Okamžitě mi začly slzet oči,křivit obličej. Tak jsem se s mimčem na měsíc zavřela doma. Bylo to kruté období. Nesla jsem to psychicky velmi špatně, že místo abych se radovala z miminka, tak zas musím řešit co se sebou. 

Ale naštěstí to u mě nenechalo vůbec žádné následky a dnes už to nejde ani poznat, čím jsem si prošla.

Takže pokud se s tím někdo potýkáte, tak z vlastní zkušenosti můžu říct, že nejdůležitější je začít okamžitě rehabilitovat a doma opravdu poctivě cvičit. Já cvičila každou hodinku, pořád jsem stimulovala obličej a pokroky byly opravdu velmi rychlé. Každopádně doufám, že už to nikdy nezažiju. 

Čti celý článek
lnk
27. črc 2015

Sepíšu to hned, dokud to je v živé paměti. :slight_smile: prosím maminky těhulky, aby si to přečetly raději až po porodu... :slight_smile:

V úterý jsem byla ve 38+5tt na druhém monitoru v porodnici. Srdíčko malé lítalo do neskutečných výšin, měla tachykardii, nakonec se to zklidnilo. Nicméně doktor pro jistotu zkontroloval na UTZ průtoky, jestli je vše OK a řekl, že mimčo má už 4kg, takže by bylo dobré domluvit se a předčasně to ukončit. Nebyla jsem proti, protože jsem byla už celá oteklá a měla toho plné kecky.. Navíc dva týdny předtím jí to srdíčko taky lítalo, tak jsem si říkala, že není na co čekat. Ve středu jsem šla ke své doktorce domluvit předání do nemocnice na vyvolání. Chtěla mě poslat v pátek. Po vnitřním vyšetření ovšem změnila názor, že porodní cesty jsou absolutně nepřipravené, takže bych se akorát trápila, tak at vydržím do pondělí, že snad nález bude lepší. No tak jsem začla odpočítávat dny a opravdu mlela z posledního v těch vedrech. Na vyháněcí sex jsem fakt neměla náladu, ale četla jsem, že orgasmus taky není k zahození. Tak jsem si začla od středy pravidelně každý večer dopřávat tuhle radovánku :slight_smile: V neděli asi tak dvě minuty po tom co jsem si dopřála jsem najednou cítila, jak se malá zapřela nožkama pod žebrama a zatlačila hlavičku dolů. uslyšela jsem slaboučké lupnutí a pak mi vyteklo trošku čiré vody mezi nohama. tak jsem přemýšlela, jestli to jako má být odtok plodové vody... Manžela jsem tedy připravila na to, že možná asi pojedem do porodnice. Jeho nechápavé jak jako možná?? Tak rodíš nebo nerodíš? Musela jsem říct, že vlastně ani nevím, že teda chvilku počkáme co bude. No udělala jsem asi pět kroků a vylilo se jezero. Tak já začla pomateně běhat po domě jako prvorodička, co mám jako dělat, co si mám obléct na sebe, co mám narvat mezi nohy. Opět můj manžel zabodoval, prý co panikařím, když jsem měla devět měsíců na to zjistit si, jak to vypadá, když praskne voda :grinning: :grinning: No jo no, když s touhle variantou já fakt nepočítala. Co jsem se ptala na všech stranách, tak mi všichni říkali, že když neodtekla poprvý, tak ani podruhý a dokonce ani potřetí... :grinning: Takže jsem volala dědečkovi (malá vsuvka - ptali se mě ten den, jestli budu rodit, že by si dali slivovici - no neskončilo u jedné...), aby přišel hlídat syna, že už je to tu!!! Další půl hodinu jsem stále běhala pomateně po domě, vystřídala tři ručníky mezi nohama, než teda jsem si konečně nasadila kalhotky, vycpala se porodníma vložkama a pro sichr šupla ručník mezi nohy, abych nezasvinila manželovi služební auto :grinning: 

Cestou se mi rozjely kontrakce po osmi minutách. Manžel měl tendence při mém funění zrychlovat, tak jsem ho musela uklidnit, že fakt není důvod k panice, že do porodnice se má jet až když jsou intervaly po pěti minutách. Opět následovala otázka, proč teda jedem už teď... :grinning: tak jsem mu musela vysvětlit, že pak je ta výjimka, kdy praskne voda, že to  se jede hned :grinning: 

Dorazili jsme do porodnice, kde mě na vyšetřovně nasadili monitory, jezero se pode mnou vylívalo do všech stran, doktorka říkala, že tam mám té plodovky teda fest, tak mi ji upouštěla, aby mohla hlavička začít naléhat. Bohužel co se jí už moc nelíbilo byly monitory. Začla tam naskakovat arytmie. Tak mě vzala i na UTZ, kde to bylo i vidět, jak to srdíčko přeskakuje. Takže zpátky na monitory. Klystýr už mi ani nedělali a sledovali, co miminko. Naštěstí se drželo, takže mohl proběhnout přirozený porod. A musím teda říct, že rozdíl mezi vyvolávaným a přirozeným porodem je opravdu markantní. Porod byl krásnej, bolesti se daly ustát, až poslední tři kontrakce začly bolet jako hrom. Já byla otevřená, nutilo mě to tlačit na konečník a ten náš cvalda tam byl zaseknutej hlavičkou v nějaké blance. Tak porodní asistentka nelenila, obkroužila tam tu hlavičku, aby ji uvolnila a v tu ránu malá vyběhla. Byla fialová, takže se spěchalo, musela jsem ji vytlačit na jeden zátah bez přestávek, takže finále bylo hodně rychlé. Strašně moc moc moc smekám před porodní asistentkou, mimochodem tou stejnou, co jsem měla i u prvního porodu. Syn měl 3,90 a dcera 4,20 kg. U obou proběhl pouze lehký nástřih a žádné potrhání, šití na pár stehů, takže po obou porodech jsem si v klidu mohla hned sednout. Opravdu ví, co dělá, protože v momentě kdy hrozilo, že bych se mohla natrhnout, tak mě brzdila, a pak zas nutila tlačit a zas přibrzdit. Fakt skvělá. Nevěřila jsem, že se s tím naším cvalíkem nenatrhnu..takže finále šlo fofrem. paní doktorka mi říkala, že kdybych rodila tříkilové dítě, tak už mám dvě hodiny odrozeno, ale ten cvalík se z tama nemohl dostat... :slight_smile:

No a pak teprve začla ta pravá šou. Opět mi neodešla placenta. Doktorka se mě ptala, jeslti jsem s tím neměla problém i v prvním těhotenství, tak jsem říkala, že měla, že to se taky nechtěla odloučit. Tak to mi řekla, že to je blbý, protože podruhý to bývá ještě horší a taky že jo. Placenta se strašně trhala, vypadala, jakobych minimálně dva týdny přenášela. Bohužel nevyšla ven celá a já během pár vteřin začla brutálně krvácet, teklo to úplně proudem, takže se všem zrychlil krok. okamžitě doběhli anesteziologové, ve vteřině uspaná, po hodině jsem se vzbudila z narkozy, vyčištěná, zašitá, tlak 70/40 s tím, že drama pokračuje. Tak nějak se zjistilo, že mám něco s krví, jako miminko jsem dostala transfuzi při zauzlení střev a udělalo mi to nějakou neplechu, takže mi nemůžou dát kdejakou transfuzi, což jsem do dneška bohužel netušila... :frowning2: Začly se míchat plechovky v celém okrese a nic co by bylo pro mě. Nakonec se podařilo najít v Brně něco v registru, takže musela sanita vyrazit do Brna pro krev. Strávila jsem deset hodin na porodním sále. Neustále mi tam něco kapalo - krev, plazma, antibiotika, voda, něco na zastavení krvácení apod. Neustále mi odebírali další a další krev a pořád něco kontrolovali. No byla jsem úplně vyšťavená. Malou mi donesli až 7 hodin po porodu, až jsem byla schopná nějak reagovat. Ale nepřikládali, jen jsme spolu leželi v posteli a bylo to fajn. Bála jsem se, jak zvládnem kojení, protože první přiložení nastalo až deset hodin po porodu, kdy už jsem to byla schopná zvládnout. Ale beruška je fantastická. Hned se přisála a je dobrá.

Dnešní noc si dopřeju luxus, že se můžu vyspat a zítra snad bude líp, abych se o ni mohla začít pomalu starat. Zatím se teda sama ploužím, tak uvidíme, jak dlouho bude trvat, než se dám do kupy. Zítra mě možná čeká ještě jedna transfuze. Ale všichni mě chválí, že jsem neskutečná bojovnice a nevzdávám se a snažím se :slight_smile:

Tentokrát ovšem vím jedno. Tohle byl zaručeně můj poslední porod. :slight_smile:

Čti celý článek
lnk
25. črc 2015

Celý život jsem věděla, že chci mít dvě děti. Staršího kluka a mladší holčičku. A můj sen se začíná pomalu naplňovat, i když o několik let později než jsem původně zamýšlela...

Když mi bylo 26, začli jsme se snažit o miminko. Když mi bylo 28, tak nás doktorka odeslala do CARu, že už není na co čekat. Tam nám řekli, že manžel má horší spermio, ale především je problém na mojí straně, polycystické vaječníky a endometrioza. Takže po počátečním šoku jsme se vrhli na umělé oplodnění. Bohužel moje hormonální výsledky už předem ukazovaly, že se stímulací bude problém. nasadili mi miminální dávky hormonů, po kterých jsem reagovala extrémně negativně a vajca se rodily o sto šest... Dopadlo to tak, že mi odebrali 26 vajíček, z toho jich zůstalo 15 schopných k zamrazení. Já místo transferu putovala do nemocnice s těžkým hyperstimulačním syndromem. Měla jsem vodu v plicích, okolí srdce, plné břicho, dělohu, vaječníky a navíc vaječníky plné dalších vajíček k odběru. V nemocnici nevěřili, že už jsem po odběrech, pořád se tvořily další a další. Byl to děs. Po tomhle tom jsme museli půl roku čekat, než se můj zdravotní stav natolik spravil, že jsme si mohli jít pro naše zmrzlinky. Měli jsme zamražené 3x po 4ks a jednou po 3 ks. První dávku jsme nechali rozmrazit a dvě zmrzlinky zavést. Říkala jsem si, že když už jsem si toho tolik vytrpěla, tak ať je to zaráz. Nechytlo se ani jedno. Za další tři měsíce jsme šli pro další dvě zmrzlinky a situace se bohužel opakovala. Strašně mě to psychicky zdeptalo, neměla jsem sílu to znovu absolvovat. Navíc jsem v té době přišla o práci a řešila co dál. Tak jsem si našla nové zaměstnání a po roce řekla manželovi, že jsem připravena, že to můžem zkusit znova. Takže rok a půl od posledního nezdaru jsme šli znovu. Tentokrát už k zavedení zůstalo pouze jedno embryjko, které se konečně chytilo.

Byla jsem v 6tt+1 když jsem začla krvácet. Jela jsem do nemocnice s tím, že jsem určitě potratila, protože ze mě tekl proud krve, žádné špinění. Na ultrazvuku se ale objevil drobeček a dokonce už mu blikalo i srdíčko. Pro mě neskutečná podívaná. Bohužel tam byl veliký hematom a hrozilo, že o miminko přijdu. Poležela jsem si tam dva týdny, mezitím se hematom zmenšil a miminko povyrostlo, tak už nebylo v přímém ohrožení. Chodila jsem na kontroly a koncem čtvrtého měsíce byl hematom fuč. Sice jsem do té doby hodně polehávala a odpočívala, měla klidový režim, ale vůbec mi to nevadilo. Zbytek těhotenství byl absolutně bez problémů. Když pominu těhotenské nevolnosti, kdy jsem zvracela od 8tt do 16tt, pálení žáhy apod. Nakonec jsem miminko donosila až do termínu a po termínu jsem šla na vyvolání, jak se mu u mě líbilo. :slight_smile: Takže ve 32 letech jsem se konečně stala maminkou.

Od samého začátku jsem věděla, že jednou si budu chtít jít pro sourozence, který nám zbyl v tom posledním zamražení. Můj manžel byl ovšem striktně proti. Nakonec jsme to začli řešit, když měl syn rok a půl. Půl roku jsme se dohadovali, než manžel souhlasil. Tak jsem si zajela domluvit do CARu poslední rozmražení s tím, že to bude buď a nebo. Oba s manželem jsme byli zajedno, že už bychom nikdy víckrát neabsolvovali odběry vajíček znova. Nejsem sebevrah a manžel strachy o mě zestárnul tenkrát o pár let.. Když už jsem byla natěšená, všechno bylo v běhu, věděla jsem termín transferu apod., tak najednou telefonát od primáře, že by bylo dobré stimulaci zastavit a posunout alespon o dva měsíce, že mám špatné výsledky štítné žlázy. Odmítla jsem s tím, že co má být, to se i stane. Takže jsme pokračovali ve stimulaci dále. Pak proběhl transfer, kdy se nás primář snažil přesvědčit, abychom zavedli dvě embryjka, protože ani jedno z nich se po rozmražení dál nevyvíjí a třetí se rozpadlo. To jsme kategoricky odmítli, že dvojčátka jsme nechtěli ani riskovat, když už doma jeden rarášek byl a nechali zavést jen jednoho. I přes to, že naděje byly nevalné. Bylo nám řečeno, že na některých klinikách taková embryjka ani nezavádí. Takže jsme od toho vlastně ani nic nečekali. Já už jsem pak dvanáctý den nemohla vydržet a zkusila test. Dle předpokladu byl sněhobílý. Tak jsme vyrazili se synem ven, uklízeli jsme písek před domem, já si zajela nakoupit vložky a za dva dny v den ofiko testování testovala znova, abych volala výsledek do CARu a málem mě trefil šlak. Dvě krásné tlusté čárky :slight_smile:

Tentokrát ta radost trvala ještě kratší dobu. Dva dny po testu jsem začla opět krvácet. Jela jsem do nemocnice, ale jelikož na UTZ bylo příliš brzo, tak mi jen odebrali krev, kvůli HCG, které naštěstí bylo v normě a pak jsem jezdila vždy po pár dnech znova, jestli roste. Rostlo. Pak už bylo něco vidět i na UTZ a já se mohla radovat, že to vyšlo. Tentokrát příčina byla v tom, že se nám to miminečko asi rozdvojilo a druhé odešlo. Zůstala tam jen prázdná černá dutinka vedle toho našeho raráška. Opět toto období bylo hodně náročné, protože jsem špinila a krvácela asi dva týdny, ale tentokrát jsem hospitalizaci odmítla, protože jsem měla doma nemocného syna. Rozhodování bylo hodně kruté a bolestné, ale nedokázala jsem ho opustit v jeho stavu, abych dala přednost něčemu, co stejně nebylo úplně jisté. Nakonec jsme to zvládli všichni. Opět jsem měla nařízené první trimestr hodně odpočívat, nic nedělat, s ničím se netáhat. První trimestr jsme přežili, ale tentokrát těhotenské nevolnosti udeřily naplno. Trvaly od 6. do 22tt a zvracela jsem ve dne, v noci. To bych nepřála ani největšímu nepříteli. Bylo to hodně náročné. :frowning2: No a pak přišel nějaký dvacátý nebo dvacátý první týden. Já se v noci vzbudila, že se mi chce čůrat. Vyčůrala jsem se a jak zvyklá pořád nahlížet na papír, jeslti nešpiním, tak tentokrát jsem se zděsila. Papír plný rudé krve, záchod plný krve, stoupla jsem si, krev mi tekla po nohách, tak jsem rychle sáhla po ručníku a narvala si ho mezi nohy a běžela vzbudit manžela. Lehla jsem si do postele a diktovala, co má házet do tašky, do toho jsme zařizovali hlídání a jeli rychle do nemocnice. Ukázalo se, že tentokrát mám problém i s placentou. Umístila se mi na přední stěně dole a překrývala branku, hrozilo, že se odloučí a nedopadne to dobře. Takže jsem zase skončila v nemocnici. Tam jsem si opět poležela s tím, že se mám připravit na to, že ty zbylé čtyři měsíce už to tam budu muset doležet. Naštěstí mám obrovskou oporu v rodině, takže po propuštění z nemocnice jsem měsíc ležela doma a nedělala vůbec nic. Zabralo to. Placenta se vytáhla, nemusela jsem na císaře a miminko prospívá. Teď jsem ve 39+2 a opět čekám na vyvolání. Takže ve svých 35letech budu dvojnásobnou maminkou. 

Takže holky, které válčíte s IVF a nedaří se, nevěště hlavu. Naděje umírá poslední. Akorát bohužel dvě čárky na testu ještě ani zdaleka neznamenají krásné a zdravé dítě v kočárku. K tomu je ještě cesta daleká. Ale přeju všem, kdo se touhle cestou vydali, aby došli až do toho krásného cíle a dočkali se. :slight_smile:

Čti celý článek
lnk
1. čer 2015

Třeba někomu pomůže, co vše balím do porodnice:

pro miminko:

balík plenek Pampers premium care - bílé vel. 1

1x látková plena

1x vlhčené čisticí ubrousky na miminko

modrá indulona na mazání miminka

Bepanthen na zadeček miminka a bradavky maminky

jinou kosmetiku na miminko neberu, koupu jen v holé vodě

2x přebalovací podložka jednorázová

vatové tyčinky do oušek - s větší hlavičkou a do nosánku - obyčejné s menší hlavičkou

kartáček na vlásky

neberu, protože dostaneme v porodnici: rychlozavinovačku, oblečení na miminko, odsavačku na mléko

neberu, ale nachystám doma manželovi pro případ potřeby: dudlík, pupík mastičku na bříško

Pro maminku:

2x ručník

boty (nazouváky) omyvatelné

ponožky

hygienické potřeby (kartáček na zuby, pastu, hřeben, šampon a kondicioner, mýdlo, krém na tělo, vatové tyčinky, jelení lůj na rty, krém na strie Elasti q, tužidlo na vlasy)

compeed náplast na opary - bohužel na ně trpím a porod je natolik zátěžový pro organismus, že se mi zaručeně vyrazí... :frowning2:

manikůra

3x toaletní papír měkký 

1x linteo vlhčený toaletní papír s extraktem z dubové kůry - splachovatelný - na hemeroidy a vytlačený konečník po porodu

mastička Preparation H - taktéž na hemeroidy a vytlačený konečník (koupíte v lékárně)

1x krabička kapesníků pro maminku

2x balík vložek Batist flower (koupíte v lékárně)

6 x jednorázové porodnické kalhotky (koupíte v lékárně)

10 ks jednorázové prsní vložky

2 kojicí podprsenky

kruh na sezení - já si beru takový ten cestovní půlkruh pod hlavu

neberu si, dostáváme v porodnici: noční košili, župan

neberu si: voňavku, abych miminko neoblbovala a malůvky - ty jsou v porodnici úplně naprd :grinning:

další věci, co by se mohly hodit:

mobilní telefon + nabiječka

příp. foťák + nabiječka

knížka

láhev neperlivé vody

něco sladkého (čokoláda, sušenky, oplatky)

na čištění brýlí

peníze (platí se otec u porodu)

propisku - v porodnici po nás chtěli vyplnit nějaké papíry

glukometr - pro ty co mají těhu cukrovku, u nás se vrací s příchodem do porodnice

doklady pro lékaře a matriku:

těhotenský průkaz

průkaz zdravotní pojišťovny

občanský průkaz

rodné listy obou rodičů

oddací list

papír o jménech dětí (dostanete na gynekologii)

úplně nahoru zabalit do tašky věci, které je potřeba vytáhnout na porodním sále: 

ručník, sprchové mýdlo, porodnické vložky a jedny kalhotky, omyvatelné přezůvky, foťák, vodu, nějakou malou plínečku nebo hadřík na otírání čela při porodu, gumičku nebo sponky do vlasů (během porodu je lepší si to stáhnout)

Čti celý článek
lnk
22. bře 2015

Oblečení pro miminko (velikost 0-3 měsíců, nebo velikost 56 – 62) - velikost 56 jsem měla minimum, spíše jsem kupovala až 62 - kluk měl téměř 4 kg...

jelikož jsem vůbec netušila, co nakoupit, tak jsem nakoupila věcičky od kamarádky po dvou dětech a vybrala si jen to, co mi přišlo, že se bude hodit :grinning:

  •  body s dlouhým rukávem - 10 ks (nám stačilo po 5 ks, ale měli jsme neblinkací miminko)
  •  body s krátkým rukávem – 10 ks
  •  dupačky/ kalhotky se širokou gumou – 6 kusů
  •  čepičky bavlněné - 2 ks 
  •  bavlněné kabátky / mikiny/ svetříky 4 kusy
  •  ponožky nebo capáčky – 4 ks
  •  overálky na spaní  nebo pyžamka – 3 ks
  •  bavlněné rukavičky – 1 ks
  •  2 ks ortopedických kalhotek na pleny - jsou super pro případ "širokého balení"
  • kombinézu na zimu
  • punčocháčky

POTŘEBY PRO MIMINKO

  •  Postýlka / matrace / + (?) - mantinely / nebesa + držák nebes do postýlky / kolotoč nad postýlku
  •  1 přikrývka do postýlky + polštářek (velmi tenký) Velmi dobrá je výplň z dutého vlákna, navíc je prací. Některým maminkám se osvědčil tzv. spací pytel, ve kterém se miminko neodkope. Doporučuji spací pytel. Peřinky jsme používali až od jednoho roku.
  •  Kočárek ( korbička + sporťák) pláštěnku na kočárek a síťku na ochranu proti hmyzu, tašku na kočárek (v zimě fusak, rukávník na kočárek atd.)
  •  Autosedačka 0 - 11 kg
  •  Chůvičky (doporučuji koupit nové. první jsme měli od známých po dvou dětech, vydržely dva měsíce, druhé z mimibazaru po dvou dětech, vydržely půl roku. pak jsem koupila tyto http://chuvicky.heureka.cz/babymoov-monitor-digital-green-m-014200/ a spokojenost veliká. hlavně v tom, že se dá dokoupit stanice pro druhý dítě, což teď využiju a nemusíme mít dvoje chůvičky. švagrová si je teď s druhým dítětem koupila taky a když jsme v jednom domě, tak se nám to vůbec nemydlí a každá si chytáme pouze své děti :grinning:
  •  Monitor dechu (?)  - hlavně pro nedonošená miminka nebo s poruchami dýchání. já pořizovala na mimibazaru a už jsem i několika maminkám půjčovala. byla jsem klidnější, že jsem nechala spinkat miminko večer samotné a hlavně když mi chytlo rýmu a nemohlo dýchat, tak jsem věděla, že můžu spát a nemusím ho hlídat každých pět minut
  •  Přebalovací pult - mně stačil stůl a na něm přebalovací podložka. je to jen na chvilku, jak začne být miminko živější, tak už jsem si ho dávala raději na zem..
  •  Papírové podložky na přebalování –z jedné strany jsou nepropustné. Pro miminko si kupte ty nejmenší (Fixies, Babylove, Helen Harper, pratelné Popolini)
  • Plenky papírové  - vel. 1 -  dvě balení postačí, rychle z toho vyroste
  • Vlhčené čistící ubrousky - pro novorozeně kvalitnější Sensitive, do začátku stačí 6 balení
  •  30 ks bavlněných plen (s obrázky, bílé) - i když nelátkujete, potřebujete do kočárku, postýlek, na ublinkávání atd. atd. kupovala jsem na libstatskepleny.cz a koupila i pár výborných bambusových s krásným postiskem. myslím, že celkově jsem jich měla tak 15 ks a stačilo
  •  2 rychlo zavinovačky - osvědčily se mi i na miminko narozené v červenci. byl balicí a potřeboval být zabalený
  •  2 x  deka -  do kočárku, do postýlky
  •  2 povlečení do postýlky 
  •  4 prostěradla do postýlky (2 na jednu postýlku)
  •  2 nepromokavé podložky pod prostěradlo (1 na jednu postýlku)
  •  Kojící polštář (?) - já se bez něho obešla

KOUPÁNÍ

  •  Vanička
  •  Lehátko (příp.sedátko) do vody – je výhodné zvlášť zpočátku, kdy si nebudete jistá, a usnadní vám při koupání manipulaci s miminkem
  •  2 Žínky 
  • Vatové tyčinky - s větším tvarováním hlavičky, je to lepší (anatomicky tvarované)
  •  Nůžky na nehty / skřípátko - speciálně pro děti (nehtíky stříhat rovně!)
  •  Kartáček na vlásky - určitě zpočátku lepší než klasický hřebínek
  •  Teploměr do vany (?) - dobrá věc pro prvorodiče, na získání správného odhadu teploty vody. pro mě super. já to nedokázala absolutně odhadnout.
  •  Indulona –klasická modrá, je výborná na odstraňování suché a loupající se kůže. na extrémně suchou kůžičku jsem pak koupila obyčejnou bílou vazelínu v lékárně a krásně se mu to spravilo.

--Nebo--

  •  Olej nebo mast na promazávání suchých míst na pokožce - např. slunečnicový olej z lékárny, dobrý je krém Lipobase - já měla bílou vazelínu
  •  3 Osušky po koupání (tetra) nebo skvělé jsou bambusové osušky, krásně sají a jsou měkoučké

LÉKÁRNIČKA

  • Digitální teploměr - nekontaktní - to je nejlepší záležitost, dají se sehnat kolem 500 Kč
  • Odsávačka na hleny . doporučuji na vysavač (BabyVac)
  • Bepanthen krém (větší balení) - na potírání bolavých bradavek (snad jediný krém, který se může natírat na bradavky a dítěti to nevadí při kojení) ; lze užívat i na opruzenou prdelku
  • Líh pro novorozence - na ošetření hojícího se pupíčku - typ líhu řeknou v porodnici
  • Rektální trubička pro novorozence - hlavně u chlapečků v období tříměsíčních kolik, pokud nepomohou kapky ani masáže bříška, trubička přiložená do zadečku jim uleví od bolesti - a maminkám od pocitu bezmoci (kupuje se v lékárnách, stojí cca 20 kč). já nekupovala, odradili mě od toho v porodnici, že si na to dětičky zvyknou a pak mají ještě větší problém.
  • Kapky Sab Simplex - to jsou kapky, které jsou na prdíky a můžou je i novorozenci, jsou sladké, (dávala jsem kapku na dudlíček, aby si dudlík vzal; jednu dobu jsem bez těchto kapek neudělala krok z domu, příště si je vezmu už do porodnice. Záleží ale na dítěti, když bude miminko spát 3 hodiny v kuse, pak se nakojí a bude v pohodě, není potřeba dudlík ani kapky.) text v závorce psala maminka přede mnou. nám nepomohly. zabraly až probiotické kapičky. ale chce to zkoušet, co prckovi sedne..
  • Buničité tampony (čtverečky) 1 balení buničitých tampónů z lékárny (nebo 1 balení kosmetických tampónů) na otírání zadečku - já používala na otírání očiček 
  • Borová voda na očička / ophthalmo-septonex na oči nebo používat převařenou vodu. Každý doporučuje něco jiného - nejlépe to napřed konzultujte se svým pediatrem nebo rovnou v porodnici - vůbec jsem nepořizovala
  • Olej na masáž bříška kojence Weleda (?) - pořizovala jsem, když malý trpěl kolikami, dopředu není třeba
  • Paralenové čípky pro kojence pro případ horečky - střídat s Nurofenovými čípky při vysokých horečkách

KOSMETIKA + DALŠÍ POTŘEBY

  • Kosmetika na miminko - krém proti opruzeninám (osvědčila se nám zn. Nivea), olejíček, krém na tělo po koupání (mlíčko),mýdlo pro miminko - já umývala pouze vodou a mazala modrou indulonou
  • Prací prášek pro citlivou pokožku - - doporučuji Persil Sensitiv. Aviváž z počátku raději nepoužívat a prádlu vždy přidat extra máchání navíc. Já používala aviváž Silan sensitive.
  • Dudlík - jeden latexový a jeden silikonový; před použitím se musí vyvařit!
  • Kartáč na mytí lahví a dudlíků - pokud se nekojí a dává se umělá výživa, tak se musí stále čistit lahvičky a vyvařovat, tak je dobré mít pomocníky

Výživa miminka

 Když kojíte:  

  • 1 kojenecké láhve s latexovou savičkou 0-6 měsíců velikost 1 - na mléko o objemu 125 ml
  • 1 lavhičku na čaj rovněž latexovou se savičkou 0-6 měsíců velikost 1 - na čaj o objemu 125 ml
  • 1 kartáč na mytí např. zn NUK - má tvrdé štětiny a jedna strana je na mytí lahví a druhá na mytí saviček
  • Odsávačka mateřského mléka - je dobré ji mít nachystanou, když jsou prsa nalitá mlékem a konzument (miminko) není na dosah, lze mléko dopředu odsát a nachystat si jej. Nebo si odsávačku si lze vzít sebou a někde odsát. (Já používám klasickou AVENT pákovou a je naprosto dostačující. Pro nás bezva investice.) text v závorce psala maminka přede mnou. já kupovala medela swing na mimibazaru a opět už jsem ji půjčila několika zoufalým maminkám, které zachránila od zánětů..

Pokud jste rozhodnuti nekojit nebo nemůžete kojit ze zdravotních důvodů:

  • 6 kvalitních lahviček 250ml + savičky 0-6měsíců vel. 1 (na mléko) - savičky by se měly měnit co 3-6 měsíců. Silikonové vydrží déle, latexové jsou zase měkčí. Zda anatomickou nebo kulatou, to je otázka, používala jsem anatomickou pro správný vývoj patra.- stačily mi 3 lahvičky
  • 1 lahvička se savičkou na čaj - používala jsem až v době příkrmů
  • parní sterilizátor do mikrovlnné trouby (ušetří vám mnoho času i práce) - výborná záležitost, doporučuji, lepší než vyvařovat
  • 1 kartáč na mytí např. zn NUK - má tvrdé štětiny a jedna strana je na mytí lahví a druhá na mytí saviček - určitě pořídit
  • 1 balení mléčné výživy - Nutrilon, Beba, Humana, Hamánek, Sunar - prakticky všechny jsou kvalitní.nebo lze koupit v lékárně vzorky a mít doma neustále něco po ruce, když bude mlíčka málo.

PRO MAMINKU

  • 2 podprsenky s odepínacími košíčky 
  • Vložky do podprsenky - 1 balení pratelných a 1 balení jednorázových (do porodnice) - měla jsem pouze jednorázovky. s pratelnýma nemám zkušenost
  • Porodnické vložky (alespoň 2 balení) - jednoznačně doporučuji v lékárně koupit BATIST FLOWER
  • Jednorázové spodní kalhotky - také pořídíte v lékárně
  • 2 stahovací kalhotky tmavé barvy - nepořizovala jsem. po porodu je potřeba, aby rána větrala a nechytla zánět, tak mi přišlo blbý se stahovat
  • Olej na masáž prsů (?) Weleda - nepořizovala jsem. používala jsem pouze bepanthen na bolavé bradavky
  • Čaj pro kojící matky - stačí pořídit až když máte pocit, že je mlíčka míň
  • Fenyklový čaj1 balení fenyklového dětskéjo čaje (zda rozpustný nebo v sáčcích je jedno, rozpustný je slazený!) - nepořizovala jsem vůbec

POZDĚJI: 

  • Chrániče bradavek - od Farlinu, rychleji se zotavovaly mezi kojením - záleží ale až na situaci
  • Prsní kloboučky - když mně valily slzy od bolesti při kojení (nejvíc ve 3 týdnech po porodu), tak mně pomohly kloboučky na kojení, dítě saje přes silikonový klobouček, bradavky se tolik neodírají, ale záleží na situaci, zda budou bolesti při kojení - psala maminka přede mnou. já nepořizovala a nepotřebovala. koupila bych asi až v případě opravdu vážných důvodů. dopředu není třeba. i když to zezačátku fakt bolí hodně, dá se to přežít.

PRO MIMINKO POZDĚJI: 

  • Babyvak, klokanka a šátek kupujte si je až po narození dítěte, ať si můžete vyzkoušet, co je pro vás nejpohodlnější 
  • hračky – vždy vybírejte zdravotně nezávadné, omyvatelné či prací, nesmí být ostré. Nemusíte jich kupovat mnoho, je to nejčastější dárek k narození miminka od příbuzných a přátel
  • Cestovní postýlka  - v případě cestování se bez cestovní postýlky moc neobejdete. doporučuji koupit
  • ohrádka

Od šestého týdne:

  • Hrací deka s hrazdičkou a hračkama  - nějaké místo, kde bude miminko položené, když nebude v postýlce (nebo v náruči) 
  • Hrací lehátko - může na něm být hrazdička s hračkama, některé jsou houpací. - já používala hodně, když jsem vařila, uklízela apod. a syn nechtěl ležet v postýlce, tak na mě koukal a byl spokojen :slight_smile: zpočátku tam může ležet, pak se dá používat i na příkrmy
  • puzzle na zem, na kterém může být dítě položeno a hrát si a není mu zima
  • Židlička na krmení - později - asi od půl roku

SEZNAM VĚCÍ DO PORODNICE

Seznam věcí pro dítě

  • 30 jednorázových plen – vel. 1 (já spotřebovala téměř celý balík velikost 1)
  • 4 látkové pleny 
  • dětské hygienické vlhčené ubrousky 
  • mycí přípravek, krém a olejíček na ošetření dětské jemné pokožky 
  • vatové tyčinky do oušek a nosánku 
  • kartáček na vlásky 
  • rychlozavinovačku (my dostali v porodnici)
  • dečku (taktéž jsem nepotřebovala)
  • oblečení na cestu domů
  • Dudlík - jeden latexový a jeden silikonový; před použitím se musí vyvařit!
  • Kapky Sab Simplex

Seznam věcí pro maminku

  • ručníky (alespoň 2-3)
  • boty na přezutí  + boty do sprchy
  • teplé ponožky 
  • hygienické potřeby (kartáček na zuby, pasta, hřeben, šampon, mýdlo, krém na ruce a na obličej, jelení lůj, vatové tyčinky, krém na strie) 
  • manikúra 
  • jemný toaletní papír (doporučuji vlhčený toaletní papír, který lze spláchnout,po porodu jsem měla obrovský problém s vytlačeným konečníkem a to byl jediný způsob jak si tu prcku vytřít...) plus gel z dubové kůry doporučuji Preparation H
  • papírové kapesníky 
  • vlhčené hygienické ubrousky - stačí ty dětské
  • porodnické vložky (Batist Flower)
  • spodní kalhotky (jednorázovky, svoje bavlněné nedoporučuji - zničí se)
  • prsní vložky 
  • 2-3 kojicí podprsenky 
  • noční košile (lepší si vzít porodnickou - zničí se)
  • župan (u nás dávají v porodnici)
  • mobilní telefon + nabíječka
  • sedátko – nafukovací kruh nebo já měla takový ten cestovní půlkruh pod hlavu
  • peníze – platí se otec u porodu
  • gumičku nebo sponky do vlasů, při porodu si to stáhnout
  • knížka 
  • fotoaparát (nezapomeňte vzít na porodní sál!!! :grinning:)
  • láhev neperlivé vody 
  • kus čokolády a ovoce - určitě přibalit! :grinning:
  • doklady pro lékaře a matriku (těhotenský průkaz, průkaz zdravotní pojišťovny, občanský průkaz, rodné listy obou rodičů, oddací list či ověřené svolení partnera, jehož příjmení váš potomek ponese, připravená jména dětí pro obě pohlaví).

Já ležela v porodnici na vyvolávačku, takže když to přišlo, tak jsem si sebou měla vzít pouze ručník a mýdlo. ještě doporučuji vzít foťák, abyste ho nenechali v tašce, gumičku do vlasů, protože jsem se potila jako prase a nějakou neperlivou vodu. Hned jak mě pustili z porodního sálu, tak jsem ztrestala čokoládovou tyčinku :grinning: 

Tatínkovi doma nachystat:

-         autosedačku (vč. zavinovačky do autosedačky a plínečky pod hlavičku)

-         oblečení na cestu domů pro miminko, případně pro maminku (já odjížděla v tom, v čem jsem přijela)

Čti celý článek
lnk
30. led 2015

Jelikož jsem podruhé těhotná a zrovna s holkama ve skupince červencovky 2015 probíráme téma porodu, tak jsem se rozhodla zavzpomínat na ten první. :slight_smile:

Po termínu porodu jsem šla na kontrolu do porodnice a jelikož posledních 14 dní před termínem ty ozvy nebyly nic moc a do toho jsem měla těhotenskou cukrovku, tak mi navrhli, že mi porod vyvolají. Vůbec jsem se nebránila. Venku byly příšerný vedra, mně už bylo poslední dva týdny stejně jen brutálně blbě, tak jsem si řekla, super, ukončíme to trápení.. Možná jsem z toho byla tak natěšená proto, že pod pojmem "vyvolávaný porod" jsem si představila, že mi píchnou nějakou injekci nebo dají kapačku a bude to. Kde by mě napadlo, že se jedná o zavedení tabletky až tam... úplně dozadu... :grinning: Večer před výkonem jsem dostala od sestry lejstro, kde byl popsaný zákrok s tím, že si to mám přečíst a podepsat. TAk jsem si to přečetla a nepodepsala... :grinning:

Ráno o půl osmé přišel pro mě doktor, že jdem na to a ptal se, zda mám lejstro. Tak jsem řekla, že mám, podala jsem mu ho, on na to zůstal hledět a říká: Vždyť vy jste to nepodepsala. A já na to: Ne, nějak jsem neměla tu odvahu... :grinning: tak mi řekl, že mu to podepíšu na vyšetřovně. Tam jsme to ještě jednou probrali a šli jsme na to. Z vyšetřovny jsem se dobelhala zpátky na pokoj a tam se to vpodstatě okamžitě rozjelo. Postupně to nabíralo na obrátkách, takže když jsem šla znova na vyšetřovnu asi po dvou hodinách, tak to bylo v takovém stavu, že mi to museli zase utlumit, protože ta reakce byla abnormální a ty křivky na monitoru nějak nevypadaly dobře. Takže v poledne bylo po porodu. Asi tak ve dvě jsem šla opět na vyšetřovnu, že teda ani ťuk a že rodit nebudu, tak doktor zvažoval, zda mi má dát další tabletku, nakonec říkal, že to nebudem zbytečně hnát a udělal mi Hamiltona. Celé odpoledne bylo absolutně v klidu, takže jsem byla připravená, že ráno si zajdu opět pro tabletku.

Večer mi natáčeli monitory a v osum přišel doktor na vizitu s tím, že už rodím a v noci se sejdem na sále. Tak to mě fakt rozesmál. Nebylo mi totiž ale absolutně vůbec nic. Necítila jsem ani ťuk, tak jsem si myslela svoje. Od sestřičky jsem byla před spaním poučená, že když mě v noci něco vzbudí, tak zazvonit. Tak jsem šla ve 23 hodin spát. V 1 ráno jsem se vzbudila, že mě něco dloubalo v břiše. Za chvilku se to ozvalo zas, pak zas. Tak jsem si sedla a počítala minuty. Půl hodinky jsem měřila pravidelné kontrakce po 6 minutách. alespoň jsem si myslela, že to jsou kontrakce, bylo to pravidelné dloubání v břiše a nikterak to nebolelo. Tak jsem si zazvonila na sestru, že jí to nahlásím, lehnu a vstanu až se začne něco dít :grinning: :grinning: Sestřika ovšem byla jiného názoru, bafla na mě, že rodím, mám si vzít ručník a sprcháč a jdeme na sál. Tak tím mě pravda trošku zaskočila. Nevěřila jsem, že z tohoto porodím... :grinning:

Když jsme zazvonili na porodní sál, tak nám otevřela sestřička s tím, že ježíšikriste další. Kam ji dáme??? Tak to mi teda radost neudělala. Takhle na mě bafnout hnedka mezi dveřma. No nic no. Měla jsem smůlu. Všechny sály byly obsazené, tak mě šoupli do jakýhosi kamrlíku. Tam mě napojili na monitor a než sestra odběhla zas vedle k porodu, tak jsem se ptala, zda zavolat manžela. Prý ne, že jsem prvorodička, tak času dost. Tak jsem si řekla, fajn, já se taky na porod necítím, tak co budu plašit... Jak mi natočili monitor, tak řekli, že jdem rodit, takže si mám zajít na klystýr. Tak to milé dámy byl ten nejkomičtější zážitek z celého porodu. Nakráčela jsem na záchod, kde mi na lůžku zavedla staniční klystýr a že to mám pár vteřin držet, než to pustím. tak já držela. prcku zatnutnou v pěst a běhala jsem po tý umývárce dokola, ani nevím kolik koleček, jak jsem poctivě držela. Ale ejhle. Ono se mi to zarazilo a nešlo to ven!!! Panika!!! :grinning: Tak jsem si tam oběhla svůj půlmaraton dokola, až se mi hlava motala a pak konečně se mi chtělo, tak hurá. Jenže... Jak se to zarazilo, tak se to pak rozjelo... Takže jsem tam strávila hodinu na záchodě, staniční neustále chodila a nechápala, že ještě nejsem, ale to fakt nešlo zastavit... Přitom jsem dva týdny před porodem prodělala střevní chřipku a žila v domění, že v těch střevech nezbylo vůbec nic a můžu v klidu rodit. Chyba lávky...  V tu chvíli jsem si uvědomila, jak jsou některé ženy naivní, když odmítají klystýr, protože ani zdaleka netuší, co se z nich hrne při porodu, protože to fakt netušíme a necítíme... No po hodince jsem si konečně vlezla do sprchy, že jsem fakt komplet vyčištěná a jdem na to. 

Vrátila jsem se zpátky na porodní sál s tím, že klystýr splnil hned dva své účely. Jednak jsem byla definitivně vyčištěná a jednak se mi konečně rozjely ty pravé kontrakce. Než jsem vylezla na postel, tak jsem se ptala, zda mám volat manžela, protože to už jsem tak nějak cítila, že už začíná jít do tuhého. Opět jsem si vyslechla, že není třeba, ale už jsem byla neoblomná, že už se mi to nezdá. Tak jsem mu volala, bylo 3:15. Zalehla jsem na postel a začly ty pravé silné kontrakce, kdy jsem se snažila soustředit pouze na tu bolest, při každé bolesti se úplně uvolnit a prodýchat. Bylo 3:45 když manžel dorazil. Ptal se mě, jak dlouho už jsem v tomto stavu, tak jsem mu řekla, že asi hodinku... Pak položil pro mě totálně stupidní otázku při obrovských bolestech, jak dlouho to bude trvat... Tak jsem mu řekla, že to teda fakt netuším, jak dlouho budu rodit. že jsem prvorodička a těm to trvá dýl, tak asi do osmi, možná do dvanácti, tak u toho teda zbledl, že tak dlouho to snad trvat nebude... Ve 4 přišel doktor, prohlídl mě a že miminko nesestupuje, plodová voda mi neodcházela, takže mi tu plodovku píchne. Super. Tak jo. V momentě, kdy to propíchnul, tak jsem cítila jak prcek sjel výtahem až do přízemí a že ho mám mezi nohama a potřebuju FAKT NUTNÉ tlačit. tak doktor mi řekl, že to je jedině dobře, protože už rodím. těch pár vteřin, než jsem musela čekat, až odteče ta plodovka, oddělají to umývadlo a řeknou tlačte, to bylo nekonečný. Ale potom ta úleva si krásně pořádně zatlačit.... Hlavička byla ven raz dva, ale ramínka se nedařily, takže mi udělali nástřih a pak prcek vylítnul na jedno zatlačení. Okamžitě mi ho položili na bříško, chytil mě za paleček a byl to zvláštní pocit dívat se na to malé stvoření a říct si: tak a teď jsem máma... Chvilku mi ho tam nechali ležet a pak řekli manželovi, aby šel s nima, že ho půjdou omýt, zvážit, změřit atd.

No a mě začla druhá směna. Kdysi jsem si četla, že porod placenty je bezbolestný a vpodstatě o něm ta žena ani neví. Ale u mě bohužel nastala komplikace. Placenta se nechtěla odloučit... :frowning2: Nejdřív jsme čekali, pak mi něco píchali do žíly, dokonce dvakrát a stále nic, pak už teda doktor začal být nervozní a pořád se díval na hodinky a nakonec teda řekl, že dýl už čekat nemůžem a musí to ven. Během této doby se mi samozřejmě opět honily hlavou šílené scénáře, co bude, jestli budu muset na sál nebo co se bude dít. No bylo to ručně stručně. Rychle a bolestně. Pro mě mnohem horší zážitek než porod samotný. Nakonec se ukázalo, že se jednalo o abnormální placentu, že byly jakoby dvě srostlé placenty k sobě a proto to nešlo ven. 

V tu chvíli už se zrovna vracel manžel s malým v náručí a když jsem je viděla, jak si ho nesl a jaký měl ve tváři výraz neskutečné lásky a pýchy, tak pro mě bylo vše zapomenuto. Ani nevím, že mě doktor začal šít. Už jsem měla oči jen pro toho našeho drobečka. Až na konci poslední dva stehy jsem nadskočila na posteli, že to zabolelo, ale doktor říkal, že už končí, tak jsem zatla zuby a bylo to.

Na sále jsme strávili sami dvě hodinky, kdy mi manžel několikrát pomohl přikládat malýho k prsu, protože jsem to nechtěla podcenit a chtěla jsem, aby se přisál hned jak to půjde. Po porodu mě překvapily dvě věci. Ta první byla, že mi nezůstalo žádné břicho a ta druhá, že jsem si v klidu mohla hned sednout i když jsem byla čerstvě zašitá.

Pak mě odvezli na pokoj, před pokojem jsem seskočila z křesla, vběhla do pokoje plná elánu, energie a s úsměvem na rtech. Moje dvě "spolubydlící" na mě nechápavě hleděly, jestli si z nich nestřílím a jdu fakt ze sálu, že oni první den byly vhodný tak do rakve a já mám tolik elánu. Ale já v tu chvíli byla schopná zdolat cokoli. Měla jsem v sobě tolik adrenalinu, že to bylo neskutečné. Když jsem jim řekla, že bych si to dala znova, tak si klepaly na čelo..

A já musím říct, že i teď se znova těším na porod. Je to zážitek, který se nikdy nezopakuje. A myslím si, že to všechno je jen v hlavě. Jak se k tomu kdo postaví, tak to i prožije. Tak se holky nestresujte a nenervujte, porod si krásně užijte, ať máte na co vzpomínat, jako já.... 

:slight_smile:

Čti celý článek
lnk
31. črc 2014 vybrali jsme

po včerejším rozhovoru se svou kamarádkou a nedávném přečtení článku o pocitech neplodné ženy jsem se rozhodla napsat tento článeček. Snad někomu pomůže, že v tom není sám...

Včera jsem se bavila s kamarádkou, která mi se slzami v očích sdělila, že vůbec nemá ráda svou osmiměsíční dcerku, že od porodu si k ní stále nenašla cestu. Musela jsem ji uklidnit. Mně to trvalo rok, než jsem si našla cestu ke svému synovi a rok a půl než jsem ho začla opravdu bezmezně milovat...

Po dětech jsem strašně toužila, když mi bylo 26 let. Děti bohužel nepřicházely, po čase u nás nastal marast IVF a KET a dítě přišlo, když mi bylo 32 let. Ve 26 moje hodiny bily jako hrom. Ve 32 bylo ticho po pěšině. Těch 6 let mezitím, kdy jsem se plácala v tom, že jsem neplodná, aniž bych chtěla, když jsem vždycky chtěla mít děti a každá kráva je má a já ne, to bylo opravdu psycho. Dostala jsem se i do fáze, že jsem odmítala chodit na akce, které byly s dětma. Cítila jsem se být absolutně mimo kolektiv. Nesnášela jsem blbý kecy o tom, že neumíme souložit nebo o tom, že nemám děti, protože honím kariéru. Ani jedno ani druhé totiž nebyla pravda. 

No a pak to přišlo. Po dalším KETu najednou //, které jsem už tak nějak vlastně ani nečekala. Neříkám, že jsem neměla radost. Měla, obrovskou. Konečně. Konečně je to tu... Pak přišel 6tt a masivní krvácení - hematom. Dva týdny jsme se plácali v nemocnici, jestli to dáme nebo nedáme. Po propuštění mi neustále všichni doktoři tvrdili, že nemáme vyhráno. Ať se vlastně ani netěším, že je to stejně nejisté a dokud nemám v kočárku zdravé dítě, ať krotím své emoce. Těhotenskou průkazku jsme vyfasovali až ve 20tt, kdy už to konečně vypadalo, že to snad i klapne. Pak po zbytek těhu hrozilo, že budu muset lehnout do nemocnice na udržení, k čemuž nakonec vlastně ani nedošlo. Nevím, co mě tak poznamenalo. Jestli ty léta psychického strádání nebo toho, že jsem se zatvrdila v tom těhotenství, že to vlastně nemusí dopadnout... Nevím. 

Potom přišel porod a najednou jsem měla dítě. Dítě, které řvalo celé dvě hodiny na porodním sále a já vlastně ani nevěděla, co s tím... :slight_smile: Po porodu totiž nepřišlo NIC. Ale opravdu NIC... Fungovala jsem jako matka, která se stará o dítě. Plnila jsem své povinnosti, ale něco tam prostě chybělo... :frowning2: Nikdy jsem si nepoložila miminko nahé na své tělo, celkově jsem ho strašně málo chovala. Prostě nějak chyběl ten citový vztah a nevím proč. :frowning2: Opravdu jsem mívala stavy, že jsem chtěla, aby si ho někdo odnesl. 

Postupem času jsem zjistila, že je nás takových víc. Jen o tom nemluvíme. Cítíme to jako totální osobní selhání. Tak dlouho jsem toužila po dítěti a najednou je tu a já nemám tu lásku? Divné, co? Pak když jsem o tom začla mluvit, tak jsem najednou zjistila, že mám spoustu kamarádek, které měly úplně stejné pocity, ale styděly se o tom mluvit. Kdo by to taky pochopil, že? Pouze žena, která to zná...

Dneska už jsme se synem par'táci, ale že mi to trvalo... :slight_smile: teď se spolu mazlíme pořád, asi mu to chybí, že nedostal tu lásku od malička, tak si ji teď vybírá plnými doušky a pořád se chodí se mnou mazlit. a já ho fakt MILUJU. Konečně :slight_smile:

Chtěla bych mu pořídit sourozence a vím, že tentokrát už to bude všechno jinak. Na další miminko se bezmezně těším. Těším se, že ho budu chovat, mazlit a prožívat to, co jsem nestihla s prvním dítětem. Neplodnost totiž napáchá obrovské psychické škody, které se těžko potom napravují. Ale teď už vím, že to dokážu. Držte mi pěsti, abych si druhé mateřství opravdu užila a dostala druhou šanci. :slight_smile:

Čti celý článek