Zkoušeli jste se někdy zamyslet nad tím, jak mluvíte se svým dítětem? Nedávno jsem se setkala s paní, se kterou jsme zapředly rozhovor kolem výchovy dětí. Říká: „Mně se líbí, jak to dělá můj manžel. Ten zavelí a děti jdou udělat bez řečí, co po nich chce, dál s nimi nediskutuje a oni vědí, že to prostě udělat musí. Přede mnou takový respekt nemají. Někdy se dokonce zaseknou a já je vůbec nemůžu donutit k tomu, aby udělaly to, co po nich chci.“ Sevřel se mi žaludek. Přesně jsem v ten okamžik věděla, jak se dítě v těchto situacích cítí.
Zkuste si představit, jak byste se cítili vy, kdyby váš partner zavelel a vy museli bez řečí udělat to, co po vás chce. Bez ohledu na to, jestli tomu rozumíte nebo ne, bez ohledu na to, jestli se vám to líbí, nebo nelíbí, jestli s tím souhlasíte, nebo nesouhlasíte, prostě bez řečí. Teď hned a okamžitě!!!!
Zkuste si uvědomit, jak moc často mluvíme s našimi dětmi tak, jak by se to nám samým nelíbilo, kdyby tak s námi mluvili druzí. Samé příkazy, zákazy kritika a porovnávání s druhými ve smyslu toho, jak ti druzí jsou lepší. A takhle je to celý váš život. Cítíte, jak vaše sebevědomí bere za své?
Mnoho rodičů ve víře toho, že dělají to nejlepší pro svoje děti, učí tyhle malé bytosti, které jako houby nasávají úplně všechno, co kolem sebe vidí a slyší, pouze slepě poslouchat.
Výchova strachem vede k tomu, že dítě sice udělá vždy to, co po něm chceme, ale neví proč a jaký to má smysl. A protože máma s tátou v očích dítěte vědí a umí všechno nejlíp, vezmou si to za své. Otiskne se do nich vzorec jejich chování a budou ho stejným způsobem uplatňovat i v dospělosti. Budou poslouchat.
S největší pravděpodobností, budou vždy zaměstnanci a nikdy nebudou mít dost velké sebevědomí na to, aby se postavily na vlastní nohy. Nenaučíte je totiž samostatně se rozhodovat, správně věci posuzovat, zodpovídat si sám za sebe, protože to vždy „lépe“ rozhodnete a uděláte za ně. Naučíte je pouze poslouchat. Tentýž vzorec budou uplatňovat i ve vztazích. Budou si hledat kamarády, kteří jim budou nadřazení a oni vždy rádi udělají vše tak, jak to chtějí druzí. Najdou si jim nadřazené, mnohdy despotické partnery.
Jen se rozhlédněte kolem sebe, poslouchejte. Kolikrát jste slyšeli o týraných ženách? Domácího násilí je kolem nás tolik, až mě to děsí. Několikrát jsem mohla s těmito ženami mluvit a víte, v čem se shodují? „Zbil mě, ale já jsem si to asi zasloužila. Kdybych to udělala tak jak on chtěl, kdybych poslouchala, tak by mi to neudělal. Když nedělám věci, které mu vadí, tak je na mě hodný. On mě má rád“ BRRRR, hrozné, že? Ve většině případů z těchto manželství a partnerství nikdy neodejdou.
Přimlouvám se dnes za všechny ty malé, nás milující bytosti, buďme jim rovnocennými partnery. Mluvme s nimi, vysvětlujme proč to a to potřebujeme tak a tak, ptejme se jich, jak to potřebují ony, dovolte jim vyzkoušet si jejich řešení situací na vlastní kůži a příště jim pomozme udělat to lépe, dovolme jim, aby se vyvíjely a posouvaly ve svých životech stejným způsobem jako my, na základě vlastních rozhodnutí a zkušeností. A buďme jim vždy na blízku, pro případ, že budou potřebovat naší pomoc.
Nesnažme se je ovládat, zastrašovat, manipulovat a trestat proto, abychom dosáhli svého. Připravili bychom je tak na to, že až vyrostou, bude to za nás dělat někdo jiný. A to už by se nám milujícím rodičům jistě nelíbilo.
Ja nevim....Bud tenhle clanek spatne chapu,ale ja si nemyslim,ze kdyz dceri reknu at neco udela ,ze to po ni chci a ze musi poslouchat,ze bych v ni zabijela jeji sebevedomi.....