Z vlastní zkušenosti, pouze čas, čas pomůže naučit se s tím žít...

Čas

Zpočátku bych se nebránila ani práškům na uklidnění. Moje babi po smrti dědy brala. Nejhorší byl ten první rok

Klidně ať vyhledá odbornou pomoc, ten první rok je nejhorší. Jestli má nějakou sestru, sestřenku, kamarádku, co jí teď bude naslouchat, je to taky fajn. Antidepresiva nejsou také od věci, jen nezaberou hned.. A čas....😔

Priklanim se k praskum, lepsi nez kdyby treba zacala pít. Tak "léčil" zarmutek a stres deda, kdyz byla babicka v LDL a pak i po jeji smrti, kazdy den dva tri panaky slivovice(mozna i vic) ...schovával flašky pred nama a zapíral, že nemá vůbec žádnej problém...

Zkusit jí najít pravidelnou činnost, má nějaký koníček?

Trochu pomůže čas. Ale člověk se s tím musí nějak vyrovnat sám

Řeším úplně to samé. Je to měsíc, co nám náhle a nečekaně odešel děda. Do toho svátky a covid, fakt hrůza. Snad pomůže čas, myslím, že je důležité si tím projít, probrecet a tak, je to přirozene.

Naslouchat, mluvit s ni, obejmout, nechat plakat a vyhledat odbornou pomoc, nebranit se praskum. Nam se po odchodu babicky deda uplne uzavrel, nechtel se lecit (rakovina plic), o to vic kouril a pil :( utrapil se, nedokazal bez babicky zit :(

prožívali jsme toto stejné před 3 lety, opravdu rok byl nejhorší. Mamka taky byla ve všem závislá na tatínkovi, bez řidičáku, sama si neuměla nic vyřídit. Jako kdyby neuměla žít svůj život. Taky musela brát prášky, protože po pár měsících to na ni dolehlo, i hůř spala. Teď už je to lepší, začala chodit do sboru, má už nějaké zájmy. Ale musela jsem ji v tom trochu nechat, jinak by se pověsila na mě, a na to jsem neměla sílu. Takže pohřeb jsme zařizovali s bráchou, vyřízení hrobu...ale vdovský důchod, sociálku atd. to už jsem ji odmítla, že musí sama. s barákem taky pomáháme na střídačku, ale i ji neháváme, aby byla samostatnější...No někdy je to boj...Takže určitě pomoct, vyslechnout, ale nechat si prostor i pro svoje smutnění po tatínkovi (i pro tvoje děti, kterým dědeček bude chybět).

@betelgeuzz konicky celkem ma, jenze kvuli korone je vsechno zavreny.

@mandarinka21 ta fáze truchlení se nedá přeskočit, u nás to bylo ve vlnách. Po pár měsících už se to zdálo ok, pak ale zase takový propad v psychice, asi jak to člověku dochází, že fakt už toho člověka nikdy neuvidí...Šla jsem do mrazáku pro maso, a tam králík od tatínka, to mě dostalo... Ale asi po půl roce se mi zdál krásný živý sen, že za mnou přišel a objal mě a řekl, že už musí jít. probudila jsem se tak naplněná velkým klidem, že od té doby vím, že to mám zpracované. Ale každý jsme jiný. Někoho uklidňuje práce a úklid, jiný chodí do lesa, někdo brečí ve vaně, někdo vyhází všechny památky na zemřelého a jiný zase probírá společné fotky. Nechte mamku, ať to má, jak chce ona, a nezapomeňte na sebe a na děti, taky mají smutek.