ten čas tak strašně letí,a přesto,jako by to bylo včera.též na to vždy začátkem září začnu myslet...

Ja videla diry jeste se suti, obehnany plotama a na plotech fotky a vzkazy. Hruza

Byla jsem tam a je to hodne silny misto. Nejvic me dostalo, jak zaměstnanci davaji ruzicky k jmenum lidi, co by ten den meli narozeniny.

Pamatuji si, jako by to bylo včera 😔
Byla jsem na střední a když jsem čekala na odjezd domů s otcem u jeho prace(řidič busu), bavil se o něčem s vratným.
Nechápala jsem a když jsem doma zapnula televizi, bylo mi do breku😔

Tento den nikdy nezapomenu. Seděla jsem doma s pupkem (dcera se narodila 10.10.), a brečela, že do tohoto světa přivedu dítě. Bylo mi fakt hodně ouzko 😔

Taky si pamatuji jak jsem se to dozvěděla. Přišla jsem domů, odhodila školní batoh a kecla k televizi. Měli dávat bůhví jaký hloupý seriál a místo toho mimořádné zpravodajství....řvala jsem jak zelva. Je dobre, že si to lidi stále pripominaji

Ja uz byla doma, delala neco do skoly a u toho mela pusteny radio, ktery jsem poslouchala jen tak napul. Kdyz rikali, ze letadlo narazilo do mrakodrapu, tak jsem si predstavila, jak asi nejaky malinkaty letadylko/vrtulnik strejchlo omylem kridlem mrakodrap, a nevenovala tomu pozornost. Kdyz za chvili rikali, ze dalsi letadlo, tak to uz jsem zpozornela a sla koukat na zpravy...

Také jsem zrovna přišla domů ze školy, pamatuju si to, jak kdyby se to stalo nedávno a už je to 19 let

Je to zvláštní... když jsem tam byla, když dvojčata ještě stála, chytla mne šílená panika, odmítala jsem tam být jen minutu navíc a jen jsem chtěla pryč. Kamarádka byla tehdy naštvaná. Moc se tam těšila a já ji doslova odtáhla. Nemohla jsem dýchat, vůbec fungovat, jakoby to tam na nás padalo, s pocitem, že se propadáme.
Pak si na tenhle zážitek, když se to stalo, vzpomněla 🥺

Přitom jsme jinak do NY jezdily na výlety, byly to kralsné zážitky - fantazie byl tehdy sraz motorkářů - umíš si představit tu ozvěnu mezi drakodrapy. A ty průvody a oslavy tam 🦋

Ja som bola dieťa. Mala som 7 rokov prváčka na ZŠ. Veľa si nepamätám ale stačilo mi vidieýlť telku a bolo všetko jasné. Raz by som tam rada šla sa pozrieť. Hoc to musí byť veľmi smutné miesto ☹

@bessinka Ano, neuveritelne, jak je to dlouho, ale je to porad v nas

@kakba Jeste dnes lide nosi kvetiny. Nikdy nezapomenou

@eeris Ano, bile ruze. Smutne, ale krasne

@kridav hrozna beznadej. Byla jsem dite, ale vnimala jsem to

@brunetka11 🌹🌹

Já byla zrovna u ségry v Illinois a den předtím jsme se večer vrátily z výletu do L.A. pamatuju si, jak jsem ráno vstala, ségra už byla v práci, zapla rádio a tam žádná písnička, jenom kecani, jsem si pomyslela, zase nějaký komentovaný baseballový zápas, slova jsem začala poslouchat až později.. a pak jsem zapla počítač a nechápala.. hned mi volala mamka, jestli jsme ok, že jde nakupovat mouku a konzervy, že bude určitě válka (teď úsměvné, tehdy se lidi pár dnů fakt báli). Kamarádi Američani se taky báli, že třeba budou muset narukovat.. snad týden vůbec nelétala letadla, obloha úplně klidná.. byl to zvláštní čas.. já se 22.9. vracela do ČR a taky jsem nevěděla, co mě čeká.. všichni byli v takové depresi, ale víc než jindy všude visely americké vlajky, v obchodech národní písně. Letěla jsem tehdy z Chicaga a protože jsem na letiště přijela asi o osm hodin dřív, kamarád mě vzal na nějakou hoďku k sobě na oběd.. když jsme jeli a koukali na Chicago Skyline, kamarád jen tak smutně prohlásil, ještě se divejme, dokud tady nějaký Skyline máme.. prostě úplná beznaděj...

Přesně jak píšeš, taky jsem měla u tohoto památníku zvláštní pocit, je to tam opravdu znat.

Taky to mám v živé paměti, bylo mi 17, přišla jsem ze školy a dávali Divokyho Anděla. Najednou přerušení na mimořádné zprávy, no mela jsem dojem, ze je to nejaky akční trhák z Hollywoodu, nez mi došla realita. A pak jsme se všichni hrozně bali, ze je válka. Dodnes z toho mrazí v zádech.

@mariegroth je to zvláštní , ale ta atmosféra tam je cítit i z té fotky...

Je tam nespočet zbloudilych duši, které neví proc, co se děje a nevi, kam jít. Brána se jim uz dávno zavřela a oni musí čekat, než jim někdo pomůže do světla. 😒
Snad najdou klid a cestu do nebe. 🙏⭐

Zrovna doma stavíme puzzle, dostala jsem ho jako dítě.... A dcerka se dobře trefila, když vytáhla právě tohle

Pamatuji si matně (rodiče mi nedovolili se dívat) bylo mi 10 a viděla jsem jen mezi dveřmi ukázky, tehdy mi to nedocházelo ale je to neuvěřitelná katastrofa
@shak29 doufám že brzy

jsou momenty, ktere si clovek proste bude pamatovat cely zivot.

Pamatuju si to živě... V 9. třídě na základce přišla učitelka češtiny do hodiny, že se stalo něco vážného a že se nebudeme učit a kluci měli přivést z kabinetu televizi...koukali jsme s otevřenou pusou, a na půl nevěřili, že je něco takového možné...

Také si pamatuji přesně co jsem ten den dělala byla jsem navštívit švagrovou,koukala na telku a já si myslela, že kouká na nějaký akčňák, bohužel nebyl to film ale realita😢😢 byly jsme z toho obě špatné,místo návštěvy plné smíchu byl jen pocit úzkosti a bolesti

Já si pamatuju, jak jsem koukala na nějakej přenos, zprávy v tv. A zděšená jsem uvažovala kolik bude obětí požáru, že to muselo být fakt hrozný. Vůbec mě nenapadlo že by věže mohly spadnout. Do dneška si vzpomínám jak jsem na to koukala v šoku, když se začaly hroutit.

V roce 2009 a 2010 jsem v těchto místech trávila léto. Dodnes si pamatuji ten zvláštní pocit, který jsem v sobě měla vždy, když jsem šla kolem... Můj švagr byl v den útoku přímo v NY city a při spojení jeho vyprávění s tímto místem mě doslova mrazí :'(

@karchinka Obdivuji, ze jsi do toho letadla sedla. To by hodne lidi nedokazalo. I Kdyz samozrejme asi jsi mela touhu byt doma

@shak29 A proc neprosli, kdyz byla brana otevrena? Byli v soku, ze treba nevedeli, ze zemreli?

@mariegroth mas (myslim) 92 hodin na to se rozloučit na tomhle světě. Do tech 92 hodin musí odejít do bardu, aby se ocitila, odpocinula a připravila na další život.
Jenze kdyz to nestihne, coz se neni nic výjimečného, tak se brana zavre a musi dusi pak nekdo pomoci.
Duše často nevi, co se deje, kolikrát si ani neuvedomi, ze uz nema svoji schránku. A tak bloudi.
Muzes na tom místě zapalit bilou svicku, zavřít oci, rict dusim, ze jim pomuzes a představit si, jak vsechny ty duse jdou ke svetlu, az s tim svetlem splynou. Poprej jim hodně štěstí. 😉
Teoreticky tohle může udělat kazdy i na dalku. Verim, ze spousta dusi by to využila. Vše v lásce a svetle. 🙂

@mariegroth nepamatuji se, že bych tehdy měla nějaký velký strach, asi jsem se uklidňovala tím, že podruhé za tak krátkou dobu se to stát nemůže a že všechno hlídají. Ale taky to prostě bylo jako s každou velkou ranou, jak se tehdy na chvíli život zastavil, tak se zase za chvíli rozběhl, a i přes velkou bolest, rozčarování, depresi, všechno fungovalo úplně stejně jako předtím.. jenom na letišti jsem musela být o hodně dřív a vlastně jsem žádné extra kontroly tehdy ještě nezažila. Prostě mě odbavili za 10 min a přijďte půl hoďky před odletem. Ale měla jsem 19, byla jsem až po uši zamilovaná do toho kamaráda, a tak mám vlastně na tu dobu a těch pár hodin před odletem ty nejhezčí vzpomínky 🥰 takový paradox

@mariegroth a upřímně, já byla tehdy zamilovaná i do Ameriky, takže se mi domu ani nechtelo.. 😄