I v tom letošním podzimu se najdou pekne dny, jen škoda, že jich není více... každopádně není nad to, když se mrňata unaví venku na zahradě...😎

#priznani_matky_na_materske
Miluji svoje děti... hlavně v době, kdy už spí. :D

Tak hlásím, kočky, že naše strašidelné básničky jsou na světě. Zatím mají pouze el. podobu, ale časem snad se dočkají i pořádného voňavého vydání. 🙂 I tak mám velikou radost.
Co říkáte na obálku? :D 🙂
https://www.databazeknih.cz/knihy/kytice-zmaren...

Když je na vás satkovani složité 😀

Kam se hrabou Tom a Jerry 😀

Poprvé v životě jsem nedokázala dokoukat film a musela ho s ubulenyma očima vypnout - byl to film Květ pouště. A o to horší je, že se tohle skutečně na světě děje; že matka drží maličkou dcerku, když jí krutě ubližují. Je mi z toho těžko.

Občas jsem si říkala, ale jo, něco tam bude... tak nic, je celý po tátovi. 😀

Jsme připraveni na zimu 🙂
jitrocelový sirup na průdušky (tmavě zelený)
lipový sirup na teplotu (tmavší žlutý)
zázvorový na imunitu a nachlazení (světle žlutý)
a sirup z vlčího máku na dráždivý kašel a uklidnění (červený) 🙂

Když příroda léčí - příprava na zimu. Lipový sirup na teplotu hotový a jitrocel na sirup na kašel připravený 🙂

Omlouvám se, snad nikoho nepohorším, ale toto je mé vyjádření ke stavu, do jakého se dostává naše kultivovaná Evropa. Vím, že názory se ruzní a mnoho lidí vnímá ilegální přistěhovalce (uprchlíky) jako chudáky... a ano, někteří si vskutku prožili peklo, ale kolik bolesti nám přinesl jejich příchod? Kolik krve Evropanů a slz jejich příbuzných už teklo? Už z toho mám opravdu noční můry (viz. báseň) a můj názor je, že pokud to takhle půjde dál, skončí v tom pekle celá Evropa, protože my jsme přeci humánní a nebudeme bojovat... budeme se pouze na ty hrůzy dívat. PS: Je to pouze můj názor a respektuji všechny ostatní. Jen se bojím o budoucnost, ve které budou žít naše děti a nějak mě přepadl splín. Sama však nedělám nic, jenom remcám. 🙂 Ale co bych také mohla, že? Tady už lid nevládne :/

Bylo ráno, a i přes oči otevřené
viděla jsem stále děs ve tváři své matky.
Byl to jen sen, tišila jsem srdce své,
i mysl, ve které noční můra způsobila zmatky.

Pořád jsem ale hleděla na ten kopec,
který byl plný obětí války nové,
kde mrzačili lidská těla muži...
v ruce tyče ocelové.

Klečící lidé, žadonící o milost
a mezi nimi spatřila jsem maminku.
Netrvalo dlouho, abych na ni měla
jen poslední, krutou vzpomínku.

A já pouze seděla skrytá,
s pláčem jsem objímala své dva syny.
To pro jejich ochranu jsem matce nepomohla
a teď mě navždy čeká pocit viny.

Bylo to tak skutečné,
cítila jsem strach i bolest.
Cítila jsem všechno,
co by mohla nová válka donést.

Probudila jsem se z té noční můry,
ach ano, byl to jenom sen.
Jenže jak blízko k němu
nás sune každý další den?

A o kolik menší na tom budu mít podíl,
když jenom mlčím nebo doma běduji?
O kolik menší bude moje vina,
když zemi řítící se do záhuby pouze sleduji?

Kdybych někdy padla na dno, oni jsou tím důvodem, proč se nebudu litovat, ale seberu síly, abych se mohla pořádně odrazit. Miluji je tak moc, jak jen matka dokážete milovat... ale teď jsem ráda, že už spí 🙂

Tak tady na tom mrňousovi jsem napsala všechny své tři knihy... nevadí, že je to děsný křáp, že mu dosloužila baterka a musí být skoro pořád v proudu, ani že mu chybí ucho, o které přišel při pádu z auta, kde ho manžel zapomněl. Tohle je můj věrný přítel pro všechny nápady... Tak jdeme společně do čtvrté 🙂

Spíme na supermana😀

Krásy života

I rozkvetly zahrady,
jen aby dívky oči potěšily,
a aby svou krásou
její vzlyky utišily.

Pročesala prsty trávu,
která se zelenala,
že ani ze štětců malířů,
nic takového nepoznala.

A oči upřela k nebi,
které bylo modřejší než tůňka v lese,
a dokonce více než ten pramen,
který sebou melodii nese.

Z keře růžového,
utrhla květ vonící a rudý,
který tak ochotně
ochraňoval ostrý trn tvrdý.

Do úst vložila jednu třešničku barvy krve,
toho sladkého plodu třešně,
a potom všem, co v zahradě viděla, chtěla víc...
věděla, že chce žít ještě.

I vstala dívka,
a z tváří setřela si slzy.
Jedině to pro koho je vyplakala,
ji teď velmi mrzí.

Přeji pěkný večer 🙂 MM

Rozdělení jablka u nás doma - děti x máma 😅

Nesuď druhého, pokud jsi neprožil jeho život...

Poutnice

Prošla jsem údolím
temným jako sama noc,
kde ani když křičíte,
nikdo nejde na pomoc.

Prošla jsem rájem
oděným do barev duhy,
kde všechny zlé pocity,
jsou skryty pláštěm mlhy.

Prošla jsem světem,
plným sytých tónů strastí i radostí,
kde lidé sami ničí se,
kvůli vlastní hrdosti.

Vracela jsem se na všechna ta místa
neschopná se rozhodnout,
kde mám svou duši zanechat,
kde by jen měla spočinout.

Vrátila jsem se do pekla
plného zmučených těl,
kde červi vylezají z bílých lebek
a pach mrtvol všude čpěl.

Vrátila jsem tam
do toho království ďáblů,
protože teprve až pochopím utrpení jiných,
potom možná vlastní úděl najdu.

Tak jsem se na to holky vrhla a založila si stránky, abych to tu nezahltila. http://www.michaela-mitroci.estranky.cz/ Bude to trochu přehlednější. Jsou tam ukázky z obou knih - delší než ty, co jsou dostupné na netu, tak na to můžete mrknout 🙂
Postupně tam dodám i básničky 🙂

Tak jedna kapitola z pohledu Anny @beveron ;) Děkuji za nápad . Kdo četl bude vědět - je z konce knihy. Není moc dlouhá, abych to tu nezahltila 🙂 Spíš jen proto, aby bylo jasné, jak to vnímala Anna.

Pomsta čarodějnic – z pohledu Anny (Mariina „zrada“)

Jak jsi mohla, sestřičko? Křičela jsem uvnitř, zlomená pocitem zrady. Stála jsem tam a sledovala Marii, jak pomáhá té odporné ženské ven z domu. Ukrytá pod rouškou tmy vylézala i se svými dětmi ven oknem a prchala se ukrýt... má vlastní sestra ji skrývala přede mnou – ženu, která kdysi křičela, aby nás upálily spolu s naší matkou. Vražedkyni!
Cítila jsem, jak mi hněv prostupuje celým tělem, pálil mě až v prstech a moje oči se zalévaly horkými slzami, které žárem ihned zase vysychaly. Kůže mi po celém těle zářila, jak se všechna ta bolest snažila dostat ven v podobě plamenů, které by ji snad mohly, aspoň z části spálit.
Sestra stála před domem a nechala zem, aby ho strávila, jako by to byla shnilá rostlina, ne kamenná stavba.
Vracela se, a já měla chuť, zahrnout ji výčitkami, pro které jsem měla pádný důvod – z naší pomsty se stávala má pomsta. Moje drahá Marie, poznala jsi lásku a zapomněla na bolest, jakou nám lidé způsobili.
Ale milovala jsem svou sestru, a nemohla jsem připustit, že ji ztratím. Nicméně jsem byla rozhodnutá situaci vyřešit po svém, avšak teď nebyla vhodná chvíle... teď jsem se musela uklidnit.
Sotva se mi to podařilo, než Marie zdolala kopec a ocitla se přímo přede mnou. Nečekala na nic, popadla mě za ruku, aniž by řekla jediné slovo a táhla mě odsud pryč. Nezastavila, dokud jsme nebyly dost daleko od nebezpečí, které způsobila vlastní vinou, a o kterém mi nikdy nehodlala říci.

Vyčkávala jsem, dokud sestra nepropadla spánku a naštěstí to netrvalo dlouho. Tohle bude ještě náročná noc.
Jakmile jsem si byla jistá, že tvrdě spí, vyrazila jsem zpátky. Celá vesnice byla na nohou. Muži brousili své kosy a ze stodoly brali cepy. Jedna rána by přerazila člověku páteř. Všechny ty nástroje chystali na mou sestru. Hon na čarodějnice opět začíná, ale tentokrát ho ukončím ještě v zárodku. Všichni musí zemřít – nesmí zůstat jediný svěděk, který by vypověděl, co se stalo.
Sestupovala jsem z kopce a nechala všechen ten hněv, který se ve mně nahromadil vypuknout. Vlasy i oči mi žhnuly a z rukou šlehaly malé plameny. Semknula jsem ruce v pěst a zatlačila je zpět do svého těla.
Lidé se zatím sešli v jednom z domů, kde se nejspíš domlouvali, jak Marii umučí. Ale to se nikdy nestane.
Přitiskla jsem ruce na kamennou stěnu domu, a začala ji rozpalovat. Šlo to rychle a dřevěná střecha byla rázem v plamenech stejně jako všechny dveře, které by mohly posloužit k úniku. Nyní sami okusí, jaké je to hořet.
Panika a řev... nepřestala jsem, ani když jsem slyšela dětský pláč, naopak jsem přinutila své ruce, aby to všechno již ukončily – upekla jsem ty lidi zaživa, ale netrpěli dlouho.
S nadějí, že se sestra ještě nevzbudila, jsem se vypravila na místo, kde jsme se utábořily. Blížilo se svítání, ale na tom nezáleželo, stejně bych dnes již neusnula.

Když se Marie vzbudila a upřela na mě pohled, zdálo se tajemství, které jsem před ní měla jako tížívý kámen, který mi tlačil na hrudník. Chodila jsem tam a zpět. Špatně se mi dýchalo. Potřebovala jsem od své sestry slyšet, že to, co jsem udělala bylo správné, ale neměla jsem odvahu jí to říct. Několikrát jsem otevřela ústa, abych začala, ale rychle jsem je zase zavřela, protože jsem náhle měla v krku tak sucho, že mi tam uvázla všechna slova.
Celý den jsme se bezcílně potulovaly, a i když jsem to nenáviděla, bylo to lepší než odpočívat, protože jsem se musela soustředit, aspoň na to, abych někde nezakopla. Ještě lepší bylo rozptýlení při lovu zajíce – bylo to rychlé – jeden smrtelný zásah bleskem, který jsem stáhla z oblohy. Stačilo by trochu přidat a byl by rovnou pečený. Jak ironické, že mi bylo toho mrňavého huňatého stvoření více líto, než těch mizerných lidských životů.
Kde jsou vůbec další z vrahů naší matky? Zbývají poslední, a snad potom konečně najdeme klid. Znovu jsem viděla před očima holohlavou ženu s rozdrcenými klouby, přivázanou k dřevěnému kůlu.
Uhlířská Lhota, ano, tam jsou. Mariiny úžasné schopnosti nám vždy pomohly snadno najít cíl. Znovu mé tělo naplnil vztek, ale také obrovská touha spálit jejich těla na popel.

K večeru jsme si našly bezpečné místo k přenocování a povečeřely zbytek zajíce. Tiše jsem sledovala Marii, jak jí, a občas se na mě opatrně usměje... odpustila jsem jí tu zradu. Přesunula jsem se vedle ní a pevně ji objala. Milovala jsem svou sestru.
„Co se děje, Anno?“ hleděla na mě s obavami a já věděla, že teď nebo nikdy.
„Vím, co jsi udělala, Marie... nebo spíš neudělala,“ soukala jsem ze sebe. Myslela jsem si, že to bude snazší.
„O čem to mluvíš?“
„Myslíš, sestřičko, že bych tě tam nechala samotnou? Znám tvou citlivou povahu. Sledovala jsem tě od okamžiku, kdy jsi myslela, že jsem už pryč. Nejprve jsem věřila, že jsi to dokázala, ale když jsem spatřila tu ženskou vylézat z okna... vůbec jsem tě nechápala. Jak jsi mě mohla takhle zradit, Marie?“ drala se ze mě náhle slova úplně bez přemýšlení. „Kvůli ní? Vždyť ona si hrála na naši přítelkyni a potom si přála, abychom shořely spolu s matkou,“ sotva jsem ovládala svůj hlas, který nabíral na intenzitě.
„Aničko, nebyla jsi tam – ty jsi neviděla ty maličké děti, jak byly vyděšené. O co bychom byly lepší než ona, kdybychom je připravily o matku. Stačí snad, že zemřel jejich otec. Vždyť to je dostatečný trest,“ snažila se mě sestra uklidnit.
„Ty to vůbec nechápeš. Myslíš si, Marie, že v okamžiku, kdy by opustila skrýš, by se nerozeběhla, aby vypověděla, co se stalo?“ připravovala jsem ji na informaci, kterou jsem jí chtěla sdělit.
„Na to jsem nemyslela.“
„Nemusíš se strachovat, vše jsem vyřešila,“ sledovala jsem, jak Marie při mých slovech celá zbledla.
„Jak to myslíš?“ hlesla.
„Když jsi usnula, vrátila jsem se na to místo. Blanka vše již samozřejmě vykládala sousedům, kteří se sešli v jednom z domů. Celí rozhořčení plánovali, jak tě najdou a předají inkvizitorovi. Zapálila jsem dům se všemi, kdo byli uvnitř. Ti, kteří utekli, zemřeli venku,“ pokrčila jsem rameny a věřila, že to pochopí.
„A co ty děti, Anno?“ viděla jsem, jak se jí do očí derou slzy.
„Nemohla jsem jim pomoci,“ odbyla jsem ji proto.
„Mohla,“ vzdychla tiše. „Mohla,“ sestřin hlas byl plný bolesti. „Anno, vždyť ty jsi nejmocnější člověk na světě! Mohla jsi je ušetřit. Ty děti byly nevinné!“ teď už křičela.
„Stejně by z nich vyrostly stejné stvůry, jako byli jejich rodiče,“ stála jsem si za svým.
„Vypadni, Anno,“ zasyčela.
„Cože?“ musela jsem špatně slyšet.
„Vypadni,... jdi pryč Anno! Už tě nechci nikdy vidět. Co jsi to za člověka? Něco takového by má sestra nikdy neudělala,“ ne, slyšela jsem dobře, ale nedokázala jsem to nějak vstřebat. „Tak jdi už!“
Sestra plakala a křičela. Upírala na mě pohled, ve kterém se mísil vztek s bolestí... nenáviděla mě. Všechno jsem to přeci dělala pro ní a tohle mám za to? Odhání mě od sebe... Dobře, sestřičko, tak já půjdu. Zmizela jsem v lese, a nechala sestru žít svůj lepší život...

I zamračená rána mohou být úžasná 😍 skvělá inspirace pro psaní 🙂

@lilulilu http://www.ereading.cz/cs/eknihy/25976/az-vyjde... tady jsem našla delší ukázku - cca 40 stran, tam bylo myslím jenom 15 🙂

Tak holky Pomsta čarodějnic má sestřičku - Až vyjde slunce šlo dnes "ven"... Nečekala jsem to tak brzy, ale mám neskutečnou radost a všem, kdo mě tu podporoval, moc děkuji 🙂 Dneska se opiju 😀... Jste zlaté a já si toho opravdu vážím 🙂 Děkuji...
http://www.databazeknih.cz/knihy/az-vyjde-slunc...
https://www.kosmas.cz/knihy/231732/az-vyjde-slu...
na Kosmas je ukázka 🙂

Ještě jednou děkuji za podporu 🙂

Můj návrh obálky neuspěl, a vlastně mohu být ráda, protože v nakladatelství to prostě umí lépe 🙂 a v týdnu už jde kniha ven 🙂 Těším se jak malá a doufám, že se bude líbit aspoň stejně jako Pomsta čarodějnic. 🙂 Až vyjde přidám více info 🙂

První kniha vydaná, jedná se o papírovém vydání... v květnu plánované vydaní druhé knihy... třetí z poloviny napsaná... a dnes v noci sen o tom, že jsem potřetí těhotná. Přiznám se, že to pro mě byla noční můra a teď se kvůli tomu cítím divně. Měla jsem dvě krásná těhotenství, dva úžasné porody, ale to je můj strop, ať po fyzické, tak i po psychické stránce. Obdivuji se maminkám, které se dokážou rozdat pro více dětí. Také svoje děti miluji nade vše, ale teď když se mi podařilo něco dokázat, bych se ráda věnovala i trochu sobě... a ten živý sen mě úplně vykolejil. Také jste některá z vás měla vyloženě noční můry z dalšího těhotenství? Je to špatně, že to takto cítím?

Byla jsem na sebe pyšná ve chvíli, kdy jsem zvládla přivést na svět prvního syna, potom když jsem dala život druhému synovi a po třetí je to právě teď... 🙂 😇
1. komentář u mé knihy 💃 a já bych skákala radostí, jak mě potěšil... kdybych zrovna neměla šílenou chřipku. Nejsem příliš ambiciózní, ale tohle je prostě skvělý pocit.
http://www.databazeknih.cz/knihy/pomsta-carodej...

Mmj nechcete některá poslat srdíčka? Já to nepoužívám a mám jich tu osm. Tak kdyžtak dejte vědět, určitě je využijete více než já. (Pošlu prvnímu, kdo bude mít zájem ;) )

Hlavní je pohodlí, ze? 😎

Holky, tak je kniha na světě 🙂 http://www.kosmas.cz/knihy/226701/pomsta-carode... je i na Alze a na jiných portálech 🙂 Mám radost jako malé dítě 🙂 :D možná ještě větší 🙂 :D @barusak1 @evol
slíbený odkaz. Šla bych se opít, ale nic tu nemám :D

Víte, jak se říká: "Jdi za svým snem."... já za ním šla, a ačkoliv tomu téměř nemohu uvěřit, za dva týdny mi vyjde první kniha 🙂 sice pouze jako e-kniha, ale bude moje 🙂 Takže holky, mohu říct jen jedno - jděte za svým snem, stojí to za to! http://www.milujipsani.estranky.cz/clanky/pomst...