Na půlku listopadu jsem našla neskutečně levné letenky na Korfu, ubytování u moře s bazénem doslova za pár korun. Co myslíte, kdo se mnou chtěl jet? No nikdo, všichni měli hloupé výmluvy, že musí chodit do práce a podobně.

A tak jsem na konec listopadu našla letenky podobně levné, s ubytováním za hubičku a tentokrát přes prodloužený víkend. Protože když je doma zima, proč nejet do ještě větší?

Z Ostravska se do lotyšské Rigy létá z Krakowa, my jsme využili odlet v sobotu ráno a přílet v pondělí v poledne. Samozřejmě, finančně by vyšlo lépe, kdyby byl návrat už v neděli v noci, ale vzhledem k cenám v Rize to není zase taková pálka navíc.

V Rize jsme přistáli v půl desáté ráno, za pár korun jsme přímo na letišti koupili třídenní jízdenku na MHD a vydali se do centra města. Letiště není daleko, doprava z něj je intuitivní a trvá do půl hodiny. Na autobus platí celodenní jízdenka, nemusí se platit nic zvlášť, což v poslední době nebývá zvykem. Zajímavostí je, že v Rize jezdí české tramvaje 🙂

V Česku bylo ten víkend kolem nuly a poprvé začalo sněžit. V Rize už sněžilo delší dobu, město bylo krásně bílé, chodníky a cesty ale dobře udržované. To nás mile překvapilo, silničáři fungovali dobře i při hustém sněžení, kterého jsme si užili téměř celou sobotu.

Na tento výlet jsem jela se starší dcerou (13 let) a kamarádkou (má vlastní auto a to se do Krakowa hodí). Dohodly jsme se, že nás moc nebaví muzea a historie, proto dáme přednost jiným aktivitám. Procházely jsme se městem, povídaly si, fotily, co se dalo. Zašly jsme si do kavárny na lehký oběd, prošly se vyhlídkou v parku. 

To bylo asi takhle. Na srpen se objevily celkem levné letenky do Dortmundu a oslovila jsem kamarádku, jestli by se mnou a dětmi nechtěla jet. No proč by ne? Sice je v Dortmundu houby, ale proč nepoznat nové město? Nakonec jsme zjistily, že naše děti mají prázdniny celkem hektické a jet nechtějí, a že v našem termínu vycházejí ještě lépe letenky do Stockholmu. Tak nebránily jsme se...

Na výlet jsme měly ideální tři dny, kdy jsme z Polska odlétaly ve čtvrtek v půl sedmé ráno a vracely se v sobotu o půlnoci.

Předem bych asi ráda řekla, že článek je o cestování ve dvou, které je prostě úplně jiné, než cesta s dětmi. Nikdo neprudí, že ho bolí nožičky, má hlad, nemá hlad, potřebuje čůrat, musí jít spát v 8 večer. Prostě svoboda, kterou jsme několik let nepoznali, ale která je pro psychickou hygienu strašně moc potřebná.

Do polského Krakowa jsme s kamarádkou vyjely ve středu odpoledne, prochodily si město, povečeřely, daly si drinčík na šťastnou cestu a velice pohodlně se vyspaly v ubytování přímo u letiště. 

Protože letadlo odlétalo v půl sedmé ráno, znamenala pro nás tato cesta začátek dne už v půl čtvrté, abychom se stihly nachystat a dvě hodiny před odletem byly na letišti. Nenechte se zmást, Krakow nabízí časných ranních odletů plno a letiště tedy prázdné nebývá ani v tuto nekřesťanskou hodinu.

Let proběhl velice hladce, prakticky jsme byly vzhůru na začátek bezpečnostní předváděčky a potom nás vzbudilo až oznámení, že přistáváme.