Věnečky s crème pâtissière, tedy žloutkovým krémem, mám moc ráda, vždycky jsem je dělala klasické, s cukrovou polevou nahoře. Té čokoládové jsem nevěřila, protože takový čokoládový větrník je, oproti karamelovému, strašná slabota.
Ale zjevně když se zkombinuje boží krém s čokoládkou, je to vždycky o stupeň lepší!
Na 90. narozeniny.
Jak je ten svět malý. Paní mi volala, že dostala tip od mé kamarádky. Dort jsme předali a můj manžel zjistil, že paní bydlela ve stejném městě, jako on. Manžel od paní je hudebník a od února se bude na jevišti potkávat s naší dcerou 😁
Tady jednoho pomluvíš, druhý se to dozví a třetí se s tebou nebaví, protože to čtvrtého urazilo, pátá totiž byla nebožka tchyně 😁
Když jsem dělala odpalované bochánky poprvé, vyšlo mi z dvojité dávky 25 kusů. Protože jsem na další akci potřebovala 30 bochánků, udělala jsem dávku trojitou. A vyšlo mi bochanků 100.
Takže většinu s krustou jsem zamrazila a upekla i tady tyhle pufíky, naplní se šlehačkou a jako když najdu.
Nakonec jsem do nich dala zbytek praliné krému, mascarpone krém a zbytek karamelu.
Cestujeme rádi, což neuchází pozornosti naším známým, kteří vyjádřili přání s námi taky někdy někam jet. Už se v tom přece vyznáme, umíme koupit letenky, jízdenky, objednat hotel... takže jsme vzali 10 kamarádů, kolegů nebo příbuzných a zajeli se přes podzimní prázdniny podívat do Londýna. Protože ten je sázka na jistotu.
Naši partu od 15 do 70 let jsme za dva a půl dne povodili po všech hlavních památkách, např. Tower a Tower bridge, Big Ben, Westminster Abbey, Buckingham, cestovali jsme lodí i doubledeckerem, procházeli se po parcích, navštívili nultý poledník i čínskou čtvrť, ochutnali typickou anglickou snídani i fish and chips. V nohách máme přes 40 kilometrů a zážitků na půl roku.
Už aby zase bylo nějaké volno, máme v plánu 4 další akce 😊
Naše S. nikdy neměla problém s jídlem, ve školní jídelně jí spolužačky dávaly své nesnězené porce masa, kuchařky rády přidávaly. Prostě vděčný strávník, přesto díky atletice se stále štíhlou postavou. Širší rodina nikdy nechápala moje stesky, že pořád jenom vařím a peču, protože to děcko žere jak kyselina.
S. nastoupila na střední školu, která je shodou okolností přímo naproti domu mojí mamky, a ta jí v nestřeženém okamžiku dala své klíče od bytu.
Myslím, že babička pochopila svoji chybu už 1. září, kdy se u ní doma S. zjevila s požadavkem oběda, v úterý jí do práce zavolala, že ty švestky už jsou jeté, tak ať s nima nepočítá. Ve středu si po obědě skočila pro nanuk a dneska ráno si vzpomněla, že si zapomněla ke svačině sbalit ovoce.
Stejně nebude přes víkend doma a ta nektarinka by zplesnivěla...






























