Včera - deprese.......hledám brigádu. Výsledek pro matku se 2 dětma,bez hlídání, která jede denně jak hadr na holi - roznášení letáků. Před mateřskou - regionální manažerka, která vedla cca 30 lidí......Po mateřské - roznašeč letáků. Dnes - podívám se na ty svoje hlavičky, rozzářené oči, když s nima blbnu a .......ano. Ano - mohla jsem si vybrat = bezdětná workoholička, která si žije svůj život, jede jenom sama na sebe nebo mít dva krásné kluky, kterým jsem schopna obětovat všechno - i to, že skončím u roznášení letáků. A zatím bez deprese 🙂 TAKOVÝ JE PROSTĚ ŽIVOT......
my povídej, už vidím jak budu po mateřský někde mlátit s koštětem 😀 já co rozdala úkoly a zašila se do kanclu 😀
pořád, i po těch 5 letech, mám v hlavě větu mojí nadřízené (právě bezdětné, postarší workoholičky, která se rozčilovala, když jsem jí ve 3 ráno neodpověděla na email) - "buď chceš v téhle firmě pracovat nebo vychovávat děti. Vyber si" A já si vybrala. Práci v mém oboru bez hlídání neseženu, Davídek má jít někdy během 3 -4 let na operaci srdce, kdo mně nechá pak doma, kdy bude muset být v izolaci? Není nikdo, kdo bude za rok chodit pro Matýska do školy, vyzvedávat Davídka ze školky.......holt jsem si vybrala.....a nelituju. Jo, štve mně to, že jakmile se stanu matkou, tak přijdu o možnost někde důstojně pracovat, ale i s tím se poperu 🙂
Leni, ja mela to same, na vrcholu kariery jsem otehotnela (projektova manazerka, ktera si litala po Evrope na meetingy) a nedovedla jsem si predstavit, co budu delat sama doma s ditetem a ted? Jsem rada, ze jsem otehotnela znovu a do prace se vracet nemusim 😉 Ono veta "Odejit v nejlepsim." ma neco do sebe....
Jo, jsem na tom velmi podobně....Největším paradoxem je, že u původního zaměstnavatele mi házení klacky pod nohy hlavně ženy ☹ A když už má nějaká kolegyně-máma šanci mi pomoci nebo přímo dohodit práci na doma, tak to neudělají s odůvodněním, že ony to také neměly lehké, když se vracely, že to jejich děti musely pochopit...........To mi přijde jako nejsmutnější na tom všem...
chápu... před mateřskou jsem vedla 300 lidí!! dneska nezvládám jednoho 😀 😀 ještě mě čeká být x let doma a vím, že už nikdy se nevrátím tam, kde jsem byla..ale našla jsem se v tom být ,,mámou" a už tak chci přizpůsobit i svoji budoucí práci..ne sobě, ale dětem..už budu na prvním místě máma, až na druhém zaměstnanec a tak to chci... 🙂
úžasný přístup! Neměly bychom se litovat, ty děti jsou víc než největší výplata. Taky bych své dceři chtěla dopřát víc krásnýho oblečení, knížek a zábavy, ale ona je prostě spokojená třeba nahatá, jen když se jí věnuju... Dítě je nejhorší klient, věčně nespokojenej! Nejhorší podřízenej, drzej, neschopnej a nesamostatnej. Přesto je milujeme. A to žádná supermanažerka nikdy neochutná. Vždy budou o jednu ligu níž.
@msevy
@spaghi
@tiburcia holky, to je děs, škoda, že ti zaměstnavatelé nevidí, že mít zaměstnanou mámu je to nejlepší, co je mohlo potkat. vždyt co taková máma musí umět udělat, jak zorganizovat čas, jak zůstat v klidu, i když je všechno naruby, co všechno za den vyřídí, prostě tady v čechách jsme s tímhle sto let za opicema. kdyby dělaly firmy, firemní školky, dovolily mámám být v práci na půl úvazku nebo možnost pracovat z domova, nechápu. já jsem jenom ráda, že pracuju ve školství a že tam je to trošku lepší, například prázdniny je asi to nejlepší, co na tom školství je:DDD
@jennynka5 já mám pocit, že v čr jsou matky s malýma dětma dost nechtěný zboží. půl úvazky se tady téměř nevyskytujou, to je spíše vstřícnej krok zaměstnavatele, že se mu to zrovna hodí, ale jinak to považuju za bídu. kdybych měla jít zpět do reklamky, tak si ani neškrtnu. tam je obvyklý, že se často pracuje přesčas, končívala jsem čas od času v různých obdobích klidně v 21, 22 hodin... to jako nevim, jak bych řešila do toho děti, školku, školu... notabene by mi silně vadilo, že je téměř nevidím a ty platy zas nejsou nic světobornýho, aby to za to stálo...
@hehena tak part time krom Svycarska (to vim od byvale kolegyne) neexistuje skoro nikde... Neni to pro zamestnavatele vyhodne :-/ Kdyby se tak zamestnavatele zamysleli,jak prisli oni na svet,ze... Aha, na tuto stranku problemu jsem nepomyslela,ze s detma uz treba nekterou praci delat nejde...
já žila skoro 2 roky v Německu jako Au-pair u rodiny s 2 holčičkami. Když jsem tam přijla, mladší byly 2 roky a starší necelé 4. Rodiče měly jen o pár let mladší než já, oba byli inženýři. Manuela se musela vždy do půl roku od porodu vrátit do práce, jinak by o místo přišla. Holčičky vozila brzy ráno x km k Tagesmutter.
Pak hledali Au-pair, osud nás dal tenkrát dohromady a já u nich zažila moc krásné období. Holky byly naprosto úúúžasný, od prvních chvil jsem si je zamilovala a fakt jsme si užívali každý den. Když sem se jejich rodičů pak po pár měsících ptala, jak dokázali tak brzy "odložit" své děti, vysvětlovali mi, že museli, aby jim mohli zajistit budoucnost, školy, studia v zahraničí. Manuela byla z Řecka a Wolfi ze Salvadoru, seznámili se při studiích ve Stuttgartu. Tenkrát jsem jejich rozhodnutí nechápala, nechápala jsem, ak to svoje nejcennější mohli svěřit do rukou nějaké cizí ženské a pak 18ti leté holce, která ani pořádně moc neuměla německy. Nechápu to dodnes. Holt jiná mentalita, holčičky si ani pořádně neužili svoje dědečky a babičky, protože jim brzy zemřeli. Ony si bohužel se svou maminkou neužily příliš dlouhý život. V roce 2004 zemřely při Tsunami. Přestože je neustále před něčím ochraňovaly ....., osud zvrátit nejde!!!
Tomík se narodil po 11letech od mého pobytu v Kirchheimu. Celou tu dobu jsem však věděla, že moje dítě bude u mne VŽDY na prvním místě před prací. A i když si občas vzpomenu na takovou tu finančí nezávislost, kdy si člověk může dopřávat víc než potřebuje, nelituju ničeho a těším se snad brzy na další mimí
@jennynka5 - jezdila jsem po republice, někdy odjela v pondělí a vrátila se za 3 dny nebo brzy ráno a vrátila se v noci, kdy jsem ještě zpracovávala zprávy pro firmu. Když jsme rozjížděli nové prodejny, tak to bylo pomalu 24hod denně makat. A to nemluvím o období před Vánoci nebo nedej bože, když vypadla nějaká vedoucí - když nebylo zbytí, tak sednout do auta, ject x km a nahradit jí prozatím mnou......To jde dělat pouze bez dětí a s velkou tolerancí partnera. Což já mám. Ale k tomu ještě 2 děti, kterým jsem obětovala svůj život, kariéru, ale nikdy ode mně neuslyší. I když vím, že v pubertě mně můžou poslat někam, tak vím, že jsem je strašně chtěla a jsem tu pro ně. A chci, aby to věděli i ti moji kluci 🙂
jak tak čtu vaše příspěvky.......je to celkový stav naší společnosti. Chtělo by to nějakou změnu - a dost velkou. TAKŽE REVOLUCI!!!! 😀 Nejhorší je, že nevydržím sedět na zadku a čekat, že se něco naskytne. Jsem živel a potřebuji pořád něco dělat. Takže hledám, zkouším, nabízím své zkušenosti a ...........uvidíme
@msevy tak kdyz jsem cetla, jak ti sefova dala na vyber tak to je pomalu aspon na ofiko napomenuti.. I kdyz ty pomery v cr jsou uplne jiny. Tady ma matka pravo se vratit do prace i kdyby chtela jen na zkraceny uvazek (upravene hodiny, mene dnu atd.) Taky jsem mela dobrej job, dobry prachy, ale momenty se synem mi nikdo nevrati. Vratila jsem se jen na 2 dny v tydnu a zbytek tydne si uzivam. Az mladej bude ve skole nebo hur, az bude tynejdzr, tak o mame nebude chtit ani vedet. V tu dobu je podle me spravnej cas na honeni kariery 🙂 Dobre jsi udelala, deti nam rostou pred ocima a urcite bych toho litovala, kdybych nebyla u prvnich krucku, prvnich slov a vubec okamziku se Sonnym. Prace bude vzdycky, ale deti jsou male jen jednou.
Holky ale za to asi nemůžou firmy, za to můžou poslanci a zákony. Prostě každej zaměstananec jsou šílený výdaje a byrokracie a tak je lepší jeden než dva lidi na půl úvazku. Navíc nevím kde jinde maj ženský placenej rodičák. v UK, Holandsku, Francii nemaj, co já vím. Vě Švýcarsku (Aarau) zas neexistuje instituce školních jídelen a tak známá chodí z práce, rychle uvaří, nakrmí děti a ty jdou pak na odpolední školu nebo za sportem a ona zpět do práce. Za mě hrůza! Je to na zamyšlenou jestli bychom byly ochotné jít po půlroce zpět do zaměstnání kdyby tady byly možnosti! Já teda neznám svou odpověď. Dceři je 15 měsíců a teprve cca od roka je s ní ta správná sranda!
Přidám se do diskuze. Já taktéž hledala při rodičovské a nic nenacházela všude chtěli buď plný úvazek či přesčasy nebo víkendy a vzhledem k tomu, že jsem na děti sama jsem si nemohla dovolit ani jedno z toho. Nakonec jsem našla práci jen v úklidu a časem se rozhodla založit si svoji firmu a momentálně jsme ve fázi že hledám maminky, které by u mne rády pracovaly ovšem měla jsem za to, že takových jako já je mnohem více, ale ukázalo se, že ne tedy alespoň mě o tom zde ještě žádná nepřesvědčila, takže pokud je tu nějaká maminka z okolí Vyškova či Bučovic či Slavkova na moravě a měla by zájem o brigádu, kterou lze zvládat i při dětech a nebojí se pracovat rukama ať mne neváhá kdykoli kontaktovat na tel 774 905 551.
Ahoj holky, tak je to šest let, co jsem přidávala tento příspěvek 🙂 Co se u vás od té doby změnilo? Našly jste práci, která vás naplňuje?
Já si splnila sen - otevřela jsem si prodejnu (papírnictví a školní potřeby), mám 3brigádnice, takže i čas na své děti. Ne vždy to jde, jsou měsíce a okamžiky, kdy makám od nevidím do nevidím, ale vždycky musím zajistit přednostně svou rodinu. V současné době "bojuji" o další prostor, abych rozšířila sortiment 🙂 Tak když to vyjde, budu mít dvě prodejny. To už není žádná sranda, ale jestli budu mít štěstí na lidi, pak je to polovina úspěchu 🙂
Tak se pochlubte i vy, jak jste po těch letech na tom
Všechny zdravím
neboj, to se zase vrátí, až budou děti samostatnější.... úděl ženy. ale taky bych je nevyměnila, ikdyž toho mám někdy plné zuby, za vysoký post a peníze....