Vždy jsem říkala , že ty co rodí dobrovolně doma , jsou blazni.
No nedobrovolně jsem si domácí porod střihla.
První dcera se mi narodila 31.3.2010 do 6 hodin od první kontrakce. Měla jsem pěkné křížové bolesti, ale jako prvorodička jsem si říkala, že to bude asi ještě horší . No museli me nastřihnout, 1,5 měsíce jsem si nemohla sednout a rikala si už nikdy.
V roce 2012 srpen jsem musela ukončit těhu pro těžkou VVV. Bylo to těžké období.
Ale 20.11.2013 se mi narodila druha dcera. Tu museli vyvolávat...placenta byla z půlky kaput. Kontrakce nastoupily hned po první tabletě...tu mi zavedli cca v 15:30 a ve 21:21 byla venku....bolesti byly silnější, rychlejší, opět křížové bolesti do zad. Mala byla menší, takže bez nástřihu a ja jak rybička.
To jsem si říkala, že uz mam hotovo...žádné další nebude.
No rozvedla jsem se, jiný partner a hups neplánovaně jsem otěhotněla.
Kdyz vezmu , že předchozí těhu byla celkem pohoda. Kromě tvrdnutí břicha mi nic nebylo.
No teď , teď jsem si to vychutnala i s třešničkou na dortě.
Od půlky byla pro mne jakákoliv prochazka utrpení. Jít s holkama do školky a školy....trpěla jsem. Vůbec jsem si to neužívala. Krom toho se mi rozjela deprese, protože prvni screening vysel pozitivni na Douwna a mně to hodilo zpátky do roku 2012.
Byla mi nasazena léčba a můj stav se zlepšil. Naštěstí po odběru z placenty vyšlo vše v pořádku a třetí holka.
A co se nestalo. Hezky den před terminen ( 23.10.2017) přítel vstal do práce ( cca v 5:30 ) a ja ucítila jakoby bublinku a lehce teplo....vylítla jsem na záchod a koukam zátka ( lehce krev y pak ze mne vylítla ). Ja byla v klidu...říkala jsem chlapovi, že u první to bylo az večer a ted asi to bude dříve, když je třetí. Šli jsme si lehnout. To jsem cítila lehké tlaky do podbřišku. V 7 vstávaly holky do škol. Mně se bolesti pohybovaly cca po 3 az 6 minutách. Já bxla stále úplně v klidu...přeceto tak bylo u první a u druhý, tak proč bych plašila. Jelikož dcera měla půlenku, tak po osmé hodině šli. Ja jsem citila tlaky o malinko větší, ale stále pohoda a hlavně jen podbřišek a ne záda jako předchozí.
No jenže humor me velice brzo přešel. Najednou jakoby někdo cvaknul vypínačem a nastala velká změna.
Bolesti byly mnohem intenzívnější, snad po minutě až dvou . Bolest byla milionkrát horší než u holek. Bylo něco kolem 8:30.
To jsem psala chlapovi ať si pospíší, že je to najednou mnohem horší a mam co dělat.
Udělalo se mi zle, ani nevim jak jsem se dostala na záchod...no průjem a zvracení...opravdu při těch ukrutných bolestech, super zážitek. Chlap přišel , že teda jedeme. Ja se vypotacela ze záchodu a v bolestech se svalila na zem v předsíni. Jedině čeho jsem byla schopná ( naříkaní skrz bolest nepočítám ) , křiknout na chlapa, že už to nedám a ať vola sanitku.
Já jak jsem se kroutila bolestí, tak jsem si snažila sundat leginy. Mezitim chlap volal..řekl co se děje, přepojili ho na pána co měl radit po telefonu...no ja si jela svoje, protože malá šla prostě ven.
Celkem to bylo na 4 zatlačeni.
Prvni...to se přiblížila hlavička...tu jsem si nahmatala....mezitím vim, po telefonu radil, ale chlap mu řekl něco v tom smyslu, že vím co mám dělat a že to dělam....
Druhe ....hlavicka byla na půl venku...
Třetí...hlavička krásně venku...to si vybavuji, že se chlap ptal, jak je sanitka daleko...odpověď...500m od Vás...
Čtvrté....to krasně vyklouzla ven. Odhad času asi na 9:10.
Vybavuji si, ja pan křičel do telefonu, že neslyší plakat miminko.
Já si malou vzala na sebe, zabalili jsme ji do ručníku...otírala jsem ji od mázku a hlasitěji rekla..mala zabrečela a dýchá a vrti se.
To uz ze sanitky tukali na dveře.
Přestřihli šňůru a doktor ji začal ošetřovat. Mně dali kapačku moc jsem se jim nezdála...take po té bolesti.
Naložili nás a odvezli.
No v nemocnici jsem po 2 dnech podepsala revers a šla i s malou domů . Měla jsem dost toho, že si mysleli, ze to byl úmyslný domácí porod. Dále mi malou na kojení chtěli dat az dalsi den...kvůli lékům na depresi, že nemám papir od dr. že mohu kojit....řekla jsem jim svoje, dala číslo ns doktora a malou, že prostě chci.
Takže když to shrnu.
Tento porod byl nejhorší v mém životě, co se bolesti týče. Omlouvám se všem, protože jsem říkala, že to přehánějí, co tak řvou, vždyť se to vydržet dá. N, tentokrát jsem si zařvala, myslela jsem si, že snad zhebnu a to prosim trvalo cca 45 min jenom.
Toto už nikdy zažít nechci.
Ale co se týče samotného porodu.
Ten byl nejkrásnější co jsem měla.
Nejenom, že jsem mela polohu jaka mi vyhovovala, ale ja si prvně opravdu uvědomovala svoje tělo jak při tom porodu pracuje a také jsem vnímala malou. Byla jsem to jenom ja a ona...nic a nikoho jiného jsem nevnímala..jenom nás dvě.
P.S. Píši z mobilu. Omlouvám se za chyby...slohy pro mně nikdy nebyli.
Uplne mi jde mraz po zadech 🙂 pred dvouma mesici jsem porodila moji krasnou Marusku taktez doma v obyvaku. A prubeh byl docela podobny, rikala jsem si, ze me by se to stat nemohlo. Byla sobota, pohodicka, odpoledne odesla zatka a pak kontrakce nic moc, spis zadne. navecer uz se neco delo, ale porad asi tak jen parkrat do hodiny. ale spat jsem nemohla a jeste v noci psala se segrou, ze uz se neco chysta.
Potom uz si moc nepamatuju casovy sled, ale se segrou jsem psala jeste ve dve h v noci a to bylo dobre. Pak jsem si dala sprchu abych teda vedela, jestli jo, nebo ne 🙂 vzbudil se manzel, a resili jsme hlidani pro starsi, ze bysme teda jeli pomalu. Zavolala jsem sestru a cekali jsem az prijede, ale najednou to zacalo jedna kontrakce za druhou a silena bolest, presne vim, jak ses citila 🙂 to bylo nekonecne, nez prijela, uz se to nedalo vydrzet a taktez jsem zvracela i to druhe, to bylo stejne i pri prvnim porodu.
Veci uz byli v aute, jen jsme cekali na segru, konecne prijela, ja jsem dosla k autu, ale nebyla jsem uz schopna nastoupit. Uz jsem citila, ze to nebude dobre, takze nikam nejdem a na manzela akorat at vola sanitku.
Doma jsem stezi dosla na gauc a uz to slo.. bylo to silene, ty bolesti, to co jsem predtim prozivala za nekolik hodin, bylo ted vmestnane do jedne hodiny necele. Sestra uz videla hlavicku, kdyz se priritili zahranari aby pani dr chytala hlavicku. 😀 Poraneni zadne, okamzite strasna uleva a odvezli nas s malou sanitkou do porodky. Tam se na nas taktez divali, jak bych byla nejaka domorodka, A byli teda nekdy hnusni.
A to uz jsem byla zaregistrovana v jine porodnici, navic, kdybych chtela rodit doma, tak v klidu porodim a nevolam sanitku 🙂
Nejradeji bych sla s malou taky hnedka domu, ale bohuzel mala mela nejake komplikace, ne zpusobene porodem, ale jeji srdecni vadou, takze jsme sli az za 14 dni.
At se vam dari!