Věděla jsem, že 11.10.2014 jsme spolu ve dvou naposledy:-*
Byl to nádherný den, prakticky spíše letní a já stále nedokážu říct jak jsem se cítila, ale bylo to jiné všechno 🙂.Zrovna probíhaly volby do zastupitelstva a já řekla manželovi, že půjdeme odvolit, nějak se k těm volbám ještě dobelhám- měla jsem v těhotensví obrovské bolesti při chůzi a ke konci už jsem se zastavovala snad co deset metrů 😀.. Ale já chtěla jít ven a užít si ještě procházku ruku v ruce, udělali jsme si den pro sebe, krásný večer, dali si sklenici vínka a poslala jsem muže spát.
Sedím si tak sama v obyváku, dívám se na psa, on na mě...moc dobře věděl, co přijde 🙂. Vzala jsem si papír a sepsala si, co všechno musím posbírat ještě po bytě až to přijde. Bylo už docela pozdě, rozloučila jsem se na koníku s holkama v říjnovkách s tím, že tuším divokou noc a šla si lehnout. Prakticky jsem jen čekala kdy to přijde s mobilem v ruce...
A pak asi pět minut po půlnoci taková rána, až jsem leknutím zakřičela. Nebolelo to ani trochu, ale byla to teda síla, praskla mi voda. Budím manžela a říkám: "miláčku, víš, praskla mi voda" a on na to chudák celý pomatený:" tak já ti pomůžu se převléct do suchého" a já na něj: "víš, ale tohle je konec, my už dneska v noci spát nebudeme" 😀..Pochopil vážnost situace, uklidnovala jsem spíš já jeho, aby se v klidu oblékl a najedl, že si pobalím ještě věci.
Nebyla jsem ovšem už tak připravená na to, co přišlo asi deset minut poté. Jako prvorodička jsem měla nastudováno, že ze začátku jsou stahy mírné v delších intervalech. U mě byl nástup takový, že jsem se skoro svalila na zem, na druhou už jsem byla připravenější, ale i tak byl skoro problém dojít do auta. Intervaly byly od začátku max. dvě minuty. A tak vše probíhalo tak, jak to znám z filmu, zkrátka divoká noční jízda v šílených bolestech směr porodnice 😀.. Musím říct že na příjmu kolem druhé hodiny ranní už jsem to nedávala, bolest vystřelovala do kyčlí, páteře, nohou, prostě všude, nedalo se odpočívat, stahy jely prakticky vkuse..zbaběle jsem si vyprosila epidural který bolesti vrátil aspon jen do břicha 🙂...Ženy, mohu vám říct že všechny maminky měly v tu chvíli můj veškerý obdiv a vůbec ty, které do toho šly už vícekrát,doslova jsem tam omdlévala a prosila at už je konec..😀 Nevím jestli jsem taková bábovka nebo co, ale vzhledem k tomu že ten katetr do páteře jsem ani necítila přes bolesti, tak myslím, že vydržím celkem dost 😀
Myšlenka na moje miminko mě držela nad vodou,na nic jiného jsem se nezmohla, ani na mluvení,myslela jsem jen na ni...Říkala jsem si, jak dlouho můžu tohle vydržet. Naštěstí ta obrovská bolest hned od začátku k něčemu byla a porodní cesty se otevíraly hodně rychle, v 6:20 mi PA řekla ať vydržím ještě 4 kontrakce a zkusím zatlačit. Šla jsem na to a prý dobrý, tak na sál přišla celá delegace včetně doktorky. Ještě mi dala příkaz ať se snažím pořádně, aby se miminko netrápilo v porodních cestách. To se mě dotklo a tak se malá narodila na následující stah, přesně v 6:31 abych jim ukázala, že já umím 😀
Nevěřila jsem ,ale všechno najednou zmizelo🙂..únava, bolest, ani poranění a následné šití už vůbec nebolelo, je to úžasné 🙂 Maličká moje vážila 3720 gramů a měřila 49 cm,, první pohled na ni mě dostal a nikdy na ten okamžik nezapomenu.....
...bála jsem se celé těhotenství, jestli poznám vůbec začátek porodu, nakonec asi nějaký šestý smysl a věděla jsem hodiny předem, že to přijde. Vyšlo mi to prostě podle plánu. Porod byl bez komplikací a hlavně rychlý, když to beru zpětně, asi by takový porod brala každá🙂.. My ženy jsme tak silné, že 6 hodin svíjení je nic...20 hodin už může trochu rozhodit 😀..
A nakonec, po dvou měsících si i já dovedu představit, že bych do toho šla znovu, takže Adrianka možná nebude jedináček jak jsem jí slibovala hned od prvního dne 😀..Miluju ji nade vše, s ní žiju naplno a čas najednou letí jako splašený:-*
Krásné 🙂. Obdivuju, že jsi věděla, kdy to přijde. Já rodila 3x a vždycky jsem byla hrozně překvapená, že už je to tady - a to jsem rodila jen pár dní před termínem 🙂. V den, kdy jste byli s manželem na poslední procházce ve dvou, jsme my byli na první procházce v pěti 🙂. A délku porodu závidím. Já naivka myslela, že napotřetí už se konečně dočkám bezbolestného porodu. Byl horší než první - 16 hodin.
@noninka_ je teda pravda, že 16 hodin to bylo od prasknutí vody, ale kontrakce jsem neměla hned, přicházely postupně. Problém byl v tom, že když jsem druhý porod zvládla 2 hodiny po příjezdu do porodnice, tak jsem tentokrát byla nastavená tak, že to opět bude tak rychlé a ono se to hrozně táhlo. Každý porod je jiný a nezáleží na tom, jestli je první, druhý nebo třetí v pořadí.
Moc krásně napsané... My čekáme Adrianku na 24.2. a z porodu a hlavně doprovázejících bolestí mám šíleý strach... Mohu se zeptat kde jste rodila a jestli s Vámi mohl být partner po celou dobu od příjezdu až po finále?
Mas to krasne napsany😊
@rorejsek ve FN Ostrava, mohl být se mnou celou dobu, ale nebyl...O neochotném personálu nemocnice bych taky mohla psát román, ale rozhodla jsem se to vynechat a vzít si z toho to dobré 🙂. Poslali totiž manžela domů,protože jsem prý hysterická a budu rodit ještě tak 14 hodin (jsem přece prvorodička😀), tak at se jde prý vyspat....skoro se pak nestihl ani vrátit! ale naštěstí stihl. A když se ptal mě, jestli má jet domů, tak mi to bylo stejně jedno 😀..nechtěla jsem stejně ani at na mě mluví anebo sahá 😀. Nebojte, musíte si říkat, že porod má svůj konec, navíc ten nejlepší 🙂..PS: vybrali jste hezké jméno 🙂
@noninka Já jsem z Českých Budějovic a budu nejspíš rodit tady, přístup k tatínkům je tady úplně stejný, také je posílají domů a volají je až na finále, kde už je ten chlap celkem k hovnu s prominutím... Tenhle přístup mě od nich fakt mrzí, hlásají jak je důležitá psychická pohoda a nezajistí ani to nejmenší, aby tam partner mohl zůstat... Je pro mě velkou podporou už teď a bez něj si to nedovedu představit... Pořád špekuluju jak to udělat aby tam mohl být se mnou celou dobu i kdyby to mělo trvat dva dny a nic mě nenapadá, to, že je pro mě důležité aby tam byl, protože prostě odjakživa doktorům nevěřím a mám z nich strach, to nikoho nezajímá 😪 A jméno jsme vybírali dlouho, favorit byla za mě ještě Laura a za přítele Monika, ale Adriana je prostě nejkrásnější 😍
@rorejsek jedině mě napadá poslat předem vedení nemocnice porodní plán (přání), v ostravě na to hodně dají a udělala jsem chybu v tomhle...Kámošce pak snad po porodu psali i email, jestli byla spokojená a vše proběhlo podle přání. Laura je taky super 🙂, Monika byla vyřazená hned, protože tak se jmenuju já i moje máma 😀..takže další už by bylo fakt moc 😀
@noninka Zkusím to přes porodní plán a uvidim, za zkoušku nic nedám... Mě dokonce napadlo nechat si od psychologa napsat papír, že pro bezproblémový porod je z psychických důvodů nutná přítomnost partnera nebo něco takového, ale žádného psychologa ani porodníka jsem se neptala jestli to vůbec jde... S největší pravděpodobností by mě stejně poslali všichni někam... No, to byste měli opravdu přemonikováno... 😂
@noninka_ - závidím těch 6 h, já po 14 h musela císařem ☹ , ale i přes to bych do toho znovu šla...bez manžela ani ránu, ten právě hodně pomohl, když tam byl, byly ty bolesti snesitelnější...ale bez epiduralu bych to taky nedala, bolesti co 2 min.
dlouho jsem nečetla tak hezký a přitom relativně stručný článek, který popsal naprosto vše a poslední věta je hořká pravda... Fotečka s miminkem je naprosto životníííí. To je to, proč se bojím cisařů, že o tento okamžik příjdu. Fakt krásné...
Krasny:-*
Moc hezky napsané 🙂
Jéé to je krásný, když to tak čtu, tak se mi stýská po tom mým porodu 🙂 Já bych chtěla znovu na porodní sál a čekat, až Maruška vykoukne 😀
Taky sem chtela jedinacka i kdyz porod byl relativne rychly a snadny ale predstavit ze u jednoho nezustanem to jsem psychicky prijala asi po mesici a ted uz mi to chybi🙂
Holky myslím, že napodruhé už bych si snad užila i ty bolesti 😀 Ten závěr opravdu stojí za to
To byl krásný porod v den naší svatby 😉 kéž bych to měla alespoň podobné 🙂
Začni psát komentář...
krasne napsane..a posilam cle rodine hodne stesti